Bohatý táta, chudý táta aneb Lehce jednostranný odrazový můstek finanční gramotnosti

Je Kiyosakiho kni­ha oprav­du tako­vá bom­ba nebo jen davo­vé šílen­ství?

Jméno Roberta T. Kiyosakiho asi zachy­tl kaž­dý, kdo se jen tro­chu zají­má o finanč­ní gra­mot­nost a nevy­hý­bá se lite­ra­tu­ře na toto téma. Jeho kni­ha se sta­la dle oče­ká­vá­ní best­selle­rem a je hoj­ně při­po­mí­ná­na na semi­ná­řích, v kur­sech a sklo­ňo­vá­na v dis­ku­sích vše­ho dru­hu.

Její výho­da tkví ve vyso­ké čti­vos­ti a v podá­ní klí­čo­vých infor­ma­cí sty­lem pří­bě­hu, roz­ho­vo­rů, při­rov­ná­ní a život­ních lek­cí. Na dru­hou stra­nu pokud už jste čet­li jiné svaz­ky na toto téma, asi se od Kiyosakiho nedo­ví­te nic moc nové­ho. Bohatý táta chudý táta je ovšem ide­ál­ní star­tov­ní čárou, pokud chce­te do finanč­ní oblas­ti zabrou­sit a neví­te, odkud začít.

Dva otco­vé, dvě ces­ty, růz­né výsled­ky

Ne, ačko­li to tak může vyznít, Kiyosaki zde nemá dva bio­lo­gic­ké otce. Ústřední linie kni­hy ale srov­ná­vá posto­je, myš­le­ní a život­ní pří­stu­py jeho vlast­ní­ho otce, vel­mi vzdě­la­né­ho muže a otce Robertova kama­rá­da Mika, kte­rý toho moc nevy­stu­do­val v ofi­ci­ál­ním škol­ském sys­té­mu, ale dává obě­ma chlap­cům cen­né lek­ce sel­ské­ho myš­le­ní a finanč­ní gra­mot­nos­ti, kte­ré v kla­sic­kém vzdě­lá­va­cím sys­té­mu chy­bí.

Na kon­tras­tu těch­to dvou osob­nos­tí autor kni­hy uka­zu­je klí­čo­vé roz­dí­ly myš­le­ní, kte­ré vedou k chu­do­bě člo­vě­ka, k tomu, že se nechá vlá­čet okol­nost­mi, mís­to aby pře­vzal nad svým živo­tem sku­teč­nou kon­t­ro­lu a dostal se tam, kam oprav­du chce. Na kon­ci pak uvá­dí někte­ré vlast­ní návy­ky a během celé­ho ústřed­ní­ho pří­bě­hu uka­zu­je na jed­no­du­chých sché­ma­tech, jaké roz­dí­ly ve finanč­ních tocích vytvá­ří návy­ky vět­ši­ny lidí a jak se odli­šu­je těch 5% popu­la­ce, kte­ré mají v rukách vět­ši­nu svě­to­vé­ho bohat­ství.

Srozumitelné, čti­vé, pouč­né a jed­no­stran­né

Kiyosakiho kni­ha je výbor­ným prvot­ním impul­sem ke stu­diu cho­vá­ní peněz a psy­cho­lo­gie pod­ni­ká­ní. A čte­nář by mini­mál­ně ze dvou prostých důvo­dů neměl skon­čit jen u ní. Její výho­dou i chy­bou sou­čas­ně je sku­teč­nost, že je zamě­ře­ná pou­ze na vydě­lá­vá­ní peněz, respek­ti­ve nau­če­ní se záko­ni­tos­tem, pod­le kte­rých se pení­ze v našem indi­vi­du­ál­ním hos­po­da­ře­ní cho­va­jí.

Pokud by měl člo­věk posu­zo­vat pova­hu mili­ar­dá­řů jen pod­le Kiyosakiho pří­stu­pu v tom­to kon­krét­ním svaz­ku, asi se neu­brá­ní nutká­ní smýš­let o nich jako prá­vě o těch par­chan­tech, kte­ří se zají­ma­jí jen o počet nul na šecích a coko­li dal­ší­ho jde zce­la mimo ně.

A to by bylo vel­kou chy­bou. Jako základ­ní kámen finanč­ní gra­mot­nos­ti je Bohatý táta chudý táta výbor­nou lek­cí, ale pro načer­pá­ní plné­ho náhle­du na myš­le­ní úspěš­nos­ti roz­hod­ně nesta­čí. Pokud by čte­nář zůstal jen u něj, mine život­ní radost, schop­nost pomá­hat dru­hým skr­ze vlast­ní růst a mno­ho dal­ších strá­nek, kte­ré svě­to­vý byz­nys i jeho tvůr­ce utvá­ře­jí a kte­ré z nich děla­jí sku­teč­ně inspi­ra­tiv­ní osob­nos­ti, roz­hod­ně ne jenom cham­tiv­ce ženou­cí se kaž­dou vte­ři­nu svých živo­tů za mamo­nem tuč­ných kont.