Svět filmu. Pro obyčejného smrtelníka něco kouzelného, mystického, fascinujícího, snového. Jenže jak to tak bývá, realita je od představ hodně vzdálená. A nebylo tomu jinak ani u vzniku další „Bondovky“ s názvem Casino Royale. Část tohoto filmu byla natáčena i v naší malé zemičce, kromě jiného v Karlových Varech nebo Lokti. A díky mému kamarádovi Pepinovi, se mi podařilo dostat na plac, kde jsem zastával funkci zvanou „Lock Up“. Mým úkolem bylo zajistit, aby se do záběru nedostal nikdo, kdo tam nemá co dělat (například by asi na plátně kina nepůsobila dobře obtloustlá žena v růžové šusťákové bundě a elegantní igelitovou taškou). Šlo o poměrně sympatickou brigádu, během níž jsem si sice nevydělal na nové Porsche, ale i když to může znít trošku zvláštně, nedělal jsem to kvůli penězům, ale především jsem toužil po nových zážitcích a možnost být u zrodu něčeho velkolepého (a popravdě jsem i trošku doufal, že se mé jméno objeví v titulcích:)). Přestože jsem se nezavázal k mlčenlivosti, nehodlám tu prozrazovat jakékoliv podrobnosti ohledně příběhu (stejně jich příliš neznám), ale raději bych se podělil o své dojmy, co vám vlastně může návštěva do světa filmu přinést. Opravdu nejde v první řadě o peníze. Pokud si myslíte, že si namastíte kapsu, tak vám asi zkazím iluze. Slušně si přivyděláte, ale na nový byt a dovolenou na
Francouzské riviéře to nebude. Kromě toho, drtivá většina štábu se skutečně nadře. Být 12 a více hodin na nohách je naprosto běžné, když si uvědomíme, že i několikavteřinová scéna se natáčení několik hodin. Obyčejný divák si řekne, že nasnímat moment, ve kterém jen projíždí několik automobilů přes náměstí může zabrat maximálně pár minut. Jenže ono to tak lehké není. Záběr vám může zkazit v podstatě cokoliv, od štěkotu psa, po mrak, který zakryje slunce, až po vzteklého pána s krabicí, který nehodlá vyslyšet prosby, ať nevstupuje do záběru. A když se vám podaří eliminovat veškeré rušivé vlivy, je tu ještě režisér, který má určitou představu, a k té se snaží co nejvíce přiblížit. Zodpovědně mohu prohlásit, že i na zdánlivě obyčejném záběru si celý štáb nechá hodně záležet, takže věnuje značné úsilí přestřelce na mostě, ale i obyčejnému přejezdu mostu. Teď mě vlastně napadá, že by si všichni filmoví kritici uvědomit, kolik snahy a sil stojí za každým filmem. Zatímco oni zaběhnout na dvě hodiny do kina, a pak se zdánlivě vtipně snaží co nejvíce strhat to, co viděli, lidé stojící za natáčením se nadřou, až to hezké není.
Jakkoliv sentimentálně to může znít, nejzajímavější není sledovat samotné natáčení, (protože každá scéna, i když se zprvu může zdát nesmírně vzrušující, se po deseti opakování člověku skoro znechutí) ale možnost být členem štábu, který čítá desítky až stovky různých a nesmírně zajímavých lidí. Osobně jsem měl to štěstí, že sestava, která pracovala na Casino Royal byla opravdu
výjimečná. Samozřejmě, stejně jako všude, i tady se našlo pár nepříjemně egoistických jedinců, ale téměř všichni, se kterými jsem měl možnost se setkat (ať už šlo o Čechy nebo Angličany) byli přátelští a hovorní (k mé radosti, jelikož já patřím k lidem, co mají notně vysokou kadenci slov). Kluci, kteří se starali od dechberoucí autopark, lidé od cateringu (kteří o naše žaludky pečovali opravdu královsky), komparsisti, kulisáci i herci. Žádné pohrdání, žádné dělení do tříd, které se spolu nestýkaly. Nic takového. Hlavně díky tomu se ony dlouhé směny daly přežít a dokonce jsem se na ně těšil. Nebudu lhát, čekal jsem, že hlavní herecké celebrita, nový představitel agenta jejího Veličenstva, Daniel Craig se bude stranit ostatním a bude mít hvězdné manýry (ty mělo jedině několik český modelek, které hrály v komparsu). Spletl jsem se. I on překvapil tím, že si byl vědom toho, že jsme všichni „jen“ lidé, ať už někdo nosí občerstvení nebo ho znají miliony lidé po celém světě.
Říká se, že když je na placu dobrá atmosféra, přispějete to ke kvalitě filmu. A já tomu věřím. Jistě, došlo na několik vyhrocených situací, ale lze prohlásit, že většinu času byla nálada dobrá. Dokonce jsem se dočkal i něčeho skoro neuvěřitelného - během jednoho rušného dne se mi podařilo ztratit peněženku. A představa toho, že si musím nechat vystavit nový občanský průkaz, průkaz zdravotní pojišťovny, kreditní kartu atd. mi zrovna na náladě nepřidala. K mému překvapení ale někdo ze štábu peněženku vrátil nejen se všemi doklady, ale také s penězi, které v ní byly. Sami uznáte, že to se jen tak nestává.
Pokud víte, že se v práci potkáte s veselými lidmi, pak se vám vstává ve 3:30 ráno mnohem lépe. A dokonce se i těšíte. Ne na to, že budete sledovat honičky v autech nebo průlety helikoptéry. Hlavním tahákem pro vás jednoznačně bude sympatický kolektiv, v němž nerozhoduje to, co děláte, ale jaký jste. Možná to zní mírně pateticky, ale skutečně je to tak.
Člověk se pak ne zrovna nadšeně vrací do koloběhu všedního dne, během něhož stěží narazí na někoho, kdo se usmívá ne protože musí, ale protože chce. Nevím, jak ostatní, ale já jsem vděčný hlavně a především za nová přátelství, které mi možnost být při natáčení přinesla. A ještě, kdyby se natáčení zúčastnila i Halle Berry, která se objevila v předchozím Bondově dobrodružství, byl bych dokonale spokojený. Nemůžu ale chtít všechno :)).
