PETR JARCHOVSKÝ - SCENÁRISTA
Proč jste sáhl po tomhle u nás úplně netradičním žánru – v podstatě černé komedii, trochu gangsterce a navíc plné rockabilly hudby, která u nás není zrovna doma?
Musím začít trochu zeširoka: Na počátku scénáře k BOURÁKOVI stála reálná historie: rozvodová situace jednoho manželského páru, který zbohatl v reklamním byznysu a jehož rodinná firma následně zkrachovala během ekonomické krize. Zaujala mě bizarní situace, ve které se ocitl manžel, který byl nucen odstěhovat se z rodinné vily do garáže na vlastním pozemku, a vlastní dospívající dcera mu sem tajně přinášela jídlo a prala mu oblečení. Jeho místo v domě a u rodinného stolu obsadil matčin mladý milenec přibližně ve věku dcery. Následkem této situace a z ní vyplývajícího psychického posunu se manžel, inženýr ekonom, začal zabývat ezoterikou a skončil jako buddhistický mnich kdesi v ašramu na Srí Lance…
Pokusil jsem se tuto reálnou situaci rozpracovat do námětu filmové vztahové komedie, ale nedařilo se mi ji uchopit a tak jsem ji odložil do šuplete. Po nějakém čase jsem se sešel se svojí kamarádkou scenáristkou Evitou Naušovou. Vyprávěli jsme si o příbězích, které nás z nějakého důvodu zajímají a na kterých chceme pracovat. Evita mi vyprávěla o své sousedce z rodného severočeského města Varnsdorfu, matce dospělé dcery, která po mnohých partnerských selháních svého manžela nakonec vykázala z domu. A on, protože byl profesí automechanik, přesídlil do garáže - autoopravny - v těsném sousedství jejich zanedbaného rodinného domku. Okamžitě se mi oba příběhy propojily - a co víc, najednou jsem věděl, jak s ním naložit!
Už nešlo o zkrachovalé reprezentanty vyšší střední třídy s vilou v pražském satelitu, ale o lidi, kteří se, každý po svém, snaží přežít v pohraničním, v místě „na samém konci světa. Aby zde naše postavy dokázaly přežívat, musí si vytvořit vlastní iluzorní svět, založený na snu, na falešné iluzi, na své zastydlé pubertě. A ve zvláštní dětinské iluzi přežívá i titulní postava automechanika Ládi alias Bouráka. Jde o příběh „vystěhovaného a odsunutého“ záletníka a potrestaného nezodpovědného otce, romanticky založeného automechanika, který je manželkou a dcerou přinucen přespávat v garáži ve vlastním voze.
Napadlo mě, že by bylo pěkné, aby tento hříšník měl nějaký zastydlý klukovský sen, který vyplývá z jeho profese. Mohl by být třeba vášnivým milovníkem automobilových veteránů! Duší věčný chlapec, který má problémy zvládat odpovědnost manžela a otce. Láďa zkrátka musel být zastydlý puberťák s krizí středního věku na krku a snílek pevně odhodlaný si svůj sen prožít. A které automobily lépe ilustrují tuto mužskou touhu po sebepotvrzení, než americké koráby silnic z konce padesátých let? Z komunity milovníků amerických bouráků, ve kterých se projížděly po stříbrném plátně ikony americké popkultury té doby, už byl jen krůček k existující komunitě milovníků americké hudby – fanoušků stylu rockabilly. Hlavní postava si tak řekla o svůj americký sen.
Když se mi vše takto propojilo, scénář vznikal s velikou spontaneitou. Dlouho jsem nezažil podobnou hravost při psaní jednotlivých scén inspirovaných milovanými žánry a ovšem srdeční muzikou.
Proč jste nabídl Bouráka právě Ondřeji Trojanovi?
Od našeho posledního společného filmu OBČANSKÝ PRŮKAZ, ve kterém se Ondra Trojan dokázal s velikou empatií a oddaností propojit s mým vyznáním o době našeho dospívání, jsem toužil na toto propojení navázat. Bylo mi líto, že se naše tvůrčí cesty na nějaký čas rozešly a tajně jsem doufal, že se zase někdy spojí. Jsem šťastnej, že Ondru Bourákův svět oslovil, že v něm zarezonoval, a že se režie Bouráka ujal. Vím, že Ondru nezaujme jen tak něco, že si velmi vybírá, čemu svůj talent a ohromné osobní napření propůjčí. Dokáže se obklopit společenstvím napojených a oddaných spolutvůrců, které naladí na svoji vlnu tak, jak to dokáže jen málokdo z našich současných filmařů. Vytvoří kolem sebe dělnou a inspirativní atmosféru, ve které se dějí zázraky a sny se stávají realitou. Jsem moc rád, že se na tom můžu opět podílet.
A co Ivan Trojan v roli Bouráka, je to on?
Od prvního okamžiku, kdy se postava Bouráka začala rýsovat, jsem nepochyboval o Ivanovi jako jeho ideálním hereckém představiteli. Věřil jsem, že bude pro Ondru i Ivana lákavou příležitostí bratrská spolupráce, první v takovém rozsahu. A to na látce, která je nesena humorem, ironií, příležitostí si společně hrát. Vím, že oba, Ivan i Ondra, jsou každý ve svém oboru zároveň velcí perfekcionisté a věřím, že se jejich napření vzájemně umocní.
Jak se shoduje obsazení dalších rolí s tvými původními představami? Kristýna Boková jako manželka Markéta, Jirka Macháček jako Ruda, nebo Veronika Marková, která se objeví poprvé před kamerou v roli Bourákovy dcery?
Na Kristýnu Bokovou jsem si při psaní myslel, ale na jinou roli! Z naší dávné první spolupráce na filmu HOREM PÁDEM, jsem si pamatoval, že Kristýna dobře tancovala, což jsme taky ve filmu využili. Tak jsem si ji představoval stylizovanou jako Bourákovu rockabilly milenku Bublinu, která bude trochu jako z dobové reklamy na Coca-colu a zároveň bude schopna zatančit divoký rock and roll, který role předpokládala. Ondřej mě ale překvapil tím, že ji dal roli Bourákovy zhrzené ženy Markéty! A byla to zajímavá volba. Kristýna v roli životem uvláčené ženě nalezla tu původní femme fatale, která dokáže ještě dnes přivést jednoho chlapa do neštěstí – a druhého k prozření co má v životě skutečnou cenu.
U Jirky Macháčka jsem spoléhal na to, že jeho temná postava okresního gangstera dokáže být jak strašidelná, tak zároveň odzbrojující, komická a v určité důležité chvíli i dojemná. Správně rozehrát všechny tyhle fazety bylo pro Jirku určitě náročné, ale myslím, že se mu postava Rudyho dostala pod kůži a ve filmu má několik výborných scén. Má totiž dar hrát svoji roli ve velké komediální stylizaci a zároveň zůstat civilní a uvěřitelný.
Veronika Marková jako Kamila byla Ondřejovou divokou kartou. Jako mladá herecká debutantka musela svým přirozeným výkonem celý příběh podepřít a nesměly se jí rozklepat kolena tváří v tvář slavným a zkušeným hercům. Svoji ranařku Kamilu, která se rozhodne rázně řešit ohrožené manželství rodičů, zvládla myslím skvěle, s energií, suverenitou i vnitřní křehkostí, kterou její postava dostává důležitý vnitřní rozměr.
Co říkáte na hudbu v Bourákovi. Původně v něm měly znít originální americké pecky, ale nakonec dopadlo všechno jinak. Upřímně řečeno jsem si nedokázal představit, že by někdo dokázal složit dokonalé rockabilly skladby, které by zastoupily původní ikonické kousky. Tenhle názor sdílel i Ondřej a já ze spolupráce na OBČANSKÉM PRŮKAZU věděl, že dokáže i jako producent podřídit autenticitě hudební složky filmu hodně. Vždyť pro ten film neváhal zakoupit písničky Boba Dylana, Black Sabbath nebo Sweet! Tvorba hudební složky BOURÁKA však se nečekaně zkomplikovala a my jsme museli na poslední chvíli oslovit Romana Holého, skladatele, kapelníka a vůdčí osobnost Monkey Business a JAR, zda by nám nedokázal ze svízelné situace pomoci. Musím poznamenat, že jsem Romana měl spojeného s taneční funky muzikou, byť skvělou, ale zcela mimo žánr. Nedokázal jsem si představit, že by se Roman dokázal napojit na jednoduchý až primitivní tříakordový styl ryzího rockabilly založeném na živočišnosti, nekomplikovanosti a feelingu. Trnul jsem, co z toho vyleze. To jsem ovšem netušil, jaký mocný talent hudebního chameleona v Romanovi dřímá! S jakou bravurou nás během několika málo dní zahrne nápaditými, vtipnými a odvázanými písničkami, na první poslech jednoduchými, odvázanými a nadupanými dřevní energií, zároveň skrytě poučenými a muzikantky hravými. Roman je opravdu renesanční osobnost s nebrzdící a nakažlivou energií a zároveň obrovskou profesionální odpovědností. Dokáže se obklopit výbornými muzikanty, ví přesně, co po nich žádá a jak svému materiálu vdechnout život. Pěvecké výkony Matěje Rupperta, Terezy Černochové, Žofie Dařbujánové a Tonyi Graves tohle všechno jen potvrzují. Jsem za tohle setkání s múzou políbeným muzikantem opravdu vděčný.
Jaký by ten film měl být?
Věřím, že film je našlápnutou černou komedií nesenou na vlně nesmrtelné a věčně svěží muziky. Že vytvoří originální a zábavné postavy, které si diváci zamilují a budou se k nim rádi vracet, tak jako se vrací k písničkám té doby. A raduji se z toho, že jsme nalezli klíč k tomu, jak přenést oblíbené žánry, které jsou doma za Atlantikem, do našich končin. Film by měl být zkrátka pořádně odvázanou jízdou růžovým cadillacem po našem truchlivě magickém pohraničí!
