Dědictví Clivea Barkera strhává velké množství lidí k jeho převedení na filmové plátno. A není divu! Jedním z takových „stržených“ je i britský režisér a scénárista Bernard Rose, který pod tíhou dojmů z Barkerovy povídky The Forbidden, šel rovnou za kamarádem producentem z Propaganda Films a nabídl mu natočit snímek podle této literární předlohy. Štěstí přálo odvážnému i tentokrát.
Složit hudbu k filmu Candyman bylo nabídnuto skladateli Philipu Glassovi. Ten ze začátku nabídku odmítal, jelikož nechtěl pracovat s „nějakým hororem“, avšak po naléhání neodbytného režiséra přece jenom shlédl tzv. rough-cut (tedy pracovní verzi). Teprve pak změnil názor a na nabídku spolupráce kývnul.
Společné úsilí množství talentovaných lidí dalo vzniknout filmovému příběhu o manželce univerzitního pedagoga, jež se věnuje sběru podkladů kvůli disertační práci na téma Městský folklór moderní doby, ve které věnuje nemalou pozornost různým mystickým vrahům. Obzvlášť ji zaujme legenda o Candymanovi (mladém černošském aristokratovi brutálně připraveném o život koncem 19. století), jež praví, že budete-li se dívat do zrcadla a pětkrát po sobě vyslovíte toto jméno, zjeví se Candyman a rozpáře vás železným hákem, který má místo pravé ruky.
Po nějaké době objevuje hlavní hrdinka zajímavé informace o nevyřešených vraždách v chicagské čtvrti Cabrini Green, což z její strany vyvolává pouze další vlnu zájmu o legendu. Záhy je jí souzeno stanout tváří v tvář samotnému Candymanovi… Ale třeba je to jinak? Možná se po usilovném bádání a nesprávném výkladu nejednoznačných událostí zbláznila, a proto spáchala tak ohavnou vraždu, která všechny šokovala a ji dostala pod zámek? Kdo ví…
Candyman není typický horor.
- Kvůli rasové tématice černošského mystického vraha.
- Kvůli samotnému charakteru filmu. Kráčí totiž vně bariér klasického slasheru. Jde spíš o inteligentní a velmi efektní thriller s výbornými herci a okouzlující hudbou.
- Film děsí nikoliv litry krve a ohavnými vraždami, ale urbanistickou neosobní atmosférou a velmi působivými momenty téměř hmatatelného strachu.
Dobře zvládnuté režisérovo vedení nutí herce předvádět výkony na hranici jejich schopností. Je to dobře patrné u představitelky hlavní hrdinky Virginii Madsen, jež se velmi důvěryhodně pohybuje na hranici mezi uvěřit - neuvěřit. Tony Todd, představitel role Candymana, dokonce dal souhlas k tomu, aby v jedné z nejefektnějších scén měl v ústech slušné množství skutečný včel! Ty byly chovány zvlášť pro film, tudíž nesměly být starší než 24 hodin, aby vypadaly dospěle, ale neměly smrtonosná žihadla. Přestože herci nehrozilo opravdové nebezpečí, uznejte, že podobný zápal pro věc se jen tak nevidí.
Všechny venkovní pasáže se natáčely v kriminálním prostředí chicagské městské části Cabrini Green. Tato skutečnost donutila filmový štáb „spřátelit se“ (pochopitelně za vydatné pomocí zelených bankovek) s hlavními představiteli místních gangů, kteří se stali garanty bezproblémového natáčení a jsou rovněž k vidění ve skupinových scénách. Ačkoliv nikdo nebyl schopen plně zajistit bezpečnost, všechno proběhlo bez problémů.
Úsilí tvůrců, které stálo 8.000.000 $, bylo dobře přijato publikem a vydělalo kolem 26.000.000 $. Virginia Madsen dostala cenu Americké akademie hororových filmů. Režisér dostal rovněž slušnou řadu nominací, avšak u nominací také zůstalo. Tony Todd nedostal žádnou cenu, ale objevil se ve všech natočených pokračováních - Candyman 2 : Sbohem masu (1995), Candyman 3 : Den smrti (1999).
Film je dnes jakousi klasikou žánru a doporučoval bych ho vidět každému, kdo má rád horory nebo prostě a jednoduše filmy a chce si rozšířit obzory.
Foto: PolyGram Filmed Entertainment
Nejnovější komentáře