Hodnocení článku
(5 hlasů, průměr: 4,80 z 5)
Loading...Na nože: Glass Onion od Netflixu se po svém vánočním debutu stala jedním z nejdiskutovanějších filmů sváteční sezóny a film je významně spojen s Českou republikou: zdobené skleněné plastiky, které se ve vrcholné sekvenci filmu doslova rozbijí, pocházejí z českého sklářského ateliéru a navrhl je Jiří Pačinek z pražského studia Pačinek Glass.
Desítky luxusních skleněných plastik jsou během emotivního vyvrcholení Na nože: Glass Onion hozeny na zem a roztříští se na tisíce kousků. Ohňostroj rozbíjení skla odstartuje Janelle Monáe, ale do zábavy se zapojí i většina vedlejších postav.
Ne všem divákům však přišlo vyvrcholení Na nože: Glass Onion jako třaskavá zábava.
„Zlomilo mi to srdce, protože vím, kolik úsilí a práce [tvorba soch] stála,“ svěřil se Pačinek serveru Novinky.cz poté, co sledoval destrukci svých uměleckých děl ve vrcholných scénách filmu.
Podle všeho našli producenti filmu Na nože: Glass Onion Pačinka Glass díky jednoduchému vyhledávání na Googlu: byli prvním výsledkem pro „české sklo“. Asistent uměleckého režiséra Johna Dextera, který se v minulosti podílel například na filmech Tenkrát v Hollywoodu nebo Poslední Jediové, původně oslovil pražskou společnost.
Jessica Henwick a české skleněné plastiky od Jiřího Pačinka ve filmu
„Podle toho, co říkala, bylo Pačinek Glass první studio, které našli,“ řekl CzechCrunch manažer společnosti David Sobotka. „Jednoho červencového rána mi zavolala a zeptala se, jestli bychom mohli vytvořit skleněné dekorace pro natáčení filmu. Řekl jsem, že ano. Poté následoval velmi rychlý sled událostí, který vedl k celému unikátnímu projektu.“
Sám Dexter odcestoval do Prahy, aby osobně sledoval, jak Jiří Pačinek vytváří prototyp plastiky pro film na základě vizualizací poskytnutých tvůrci. Potěšeni jeho prací si producenti Glass Onion objednali pro film 20 originálních soch. A pak dalších 25 a dalších 15. Nakonec Pačinek Glass vytvořil 60 unikátních kusů pro použití ve filmu Glass Onion.
Každá socha byla zcela unikátní a ručně foukaná. Nejtěžší z nich vážila 30 kilogramů. Vznikly v rekordním čase, Pačinek a jeho tým měli na dokončení pouhý měsíc.
„Pracovalo na tom pět nebo šest chlapů, i o víkendech, pracovali jsme nepřetržitě, dokud nám to pece dovolily,“ vzpomíná Pačinek. „Jednak jsme slíbili, že to dodáme, a jednak to bylo za dobré peníze v době kovidu, kdy jsme potřebovali každou korunu. Ta zakázka nám tehdy pomohla přežít.“
O plánech scenáristy a režiséra Riana Johnsona s jeho díly, tedy o jejich úplném zničení, nevěděl výtvarník až do začátku natáčení filmu.
Daniel Craig uprostřed českých skleněných plastik od Jiřího Pačinka ve filmu Na nože: Glass Onion
„Řekli mi to až během natáčení, ale já tomu do poslední chvíle nevěřil. Tolik práce a tolik peněz...“ řekl.
„Ale když filmaři viděli první várku dvaceti kusů, tak se jim prý tak líbily, že se rozhodli některé z nich vyrobit v pryskyřici. Nechtěli všechny sochy zničit [...] Původní plán byl všechny sochy ve filmu rozbít, ale nakonec si uvědomili, že by to byla velká škoda.“
Přes třaskavé vyvrcholení Na nože: Glass Onion bylo během natáčení zničeno jen asi 40 procent Pačinkových soch. Umělec doufá, že přeživší díla bude moci v budoucnu vystavit.
„Příští rok bych rád uspořádal výstavu v Americe,“ poznamenává. „S Johnem Dexterem jsme se dohodli, že navážeme na film a pokusíme se udělat společnou výstavu s dalšími českými skláři. Možná to nevyjde, ale bylo by to hezké.“
