Kritiky.cz > Filmy > Zapomenuté filmy > Noční můra v Elm Street

Noční můra v Elm Street

Photo © New Line Cinema
Photo © New Line Cinema
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Noční můra v Elm Street je ame­ric­ký nad­při­ro­ze­ný sla­sher z roku 1984, kte­rý napsal a reží­ro­val Wes Craven a pro­du­ko­val Robert Shaye. Jedná se o prv­ní díl série A Nightmare on Elm Street a hra­jí v něm Heather Langenkamp, John Saxon, Ronee Blakley, Robert Englund jako Freddy Krueger a Johnny Depp ve svém fil­mo­vém debu­tu. Zápletka fil­mu se týká sku­pi­ny tee­nage­rů, kte­ří se sta­nou ter­čem Kruegera, nemrt­vé­ho býva­lé­ho vra­ha dětí, kte­rý doká­že vraž­dit lidi pro­střed­nic­tvím jejich snů, jako odpla­tu za své rodi­če, kte­ří ho upá­li­li zaži­va.

Craven nato­čil Noční můru v Elm Street s odha­do­va­ným roz­poč­tem 1,1 mili­o­nu dola­rů. Film byl uve­den do kin 9. lis­to­pa­du 1984 a celo­svě­to­vě vydě­lal 57 mili­o­nů dola­rů. Film se po svém uve­de­ní dočkal uzná­ní kri­ti­ky a od té doby je pova­žo­ván za jeden z nej­lep­ších horo­rů všech dob. Film dal vznik­nout fran­ší­ze sestá­va­jí­cí ze šes­ti pokra­čo­vá­ní, tele­viz­ní­ho seri­á­lu, cros­so­ve­ru s Pátkem tři­nác­té­ho, růz­ných dal­ších mer­chan­di­se a stej­no­jmen­né­ho rema­ku. Vedle fil­mů Kaskadéři, Polyester a Sám ve tmě se jed­na­lo o jeden z prv­ních fil­mů pro­du­ko­va­ných spo­leč­nos­tí New Line Cinema, kte­rá do té doby fil­my pře­váž­ně dis­tri­bu­o­va­la, což ved­lo k tomu, že se spo­leč­nost sta­la úspěš­ným mini­a­tur­ním fil­mo­vým stu­di­em a vyslou­ži­la si pře­zdív­ku „Dům, kte­rý Freddy posta­vil“.

Film se zaslou­žil o vyu­ži­tí mno­ha tro­pů, kte­ré se obje­vi­ly v níz­ko­roz­počto­vých horo­rech 70. a 80. let, jejichž původ­cem byl Halloween (1978) v režii Johna Carpentera. Film obsa­hu­je mora­li­tu, v níž jsou zabí­je­ni sexu­ál­ně pro­mis­ku­it­ní tee­nage­ři. Kritici a fil­mo­ví his­to­ri­ci uvá­dě­jí, že pre­mi­sou fil­mu je boj o vyme­ze­ní roz­dí­lu mezi sny a rea­li­tou, kte­rý se pro­je­vu­je v živo­tech a snech dospí­va­jí­cích ve fil­mu. Pozdější kri­ti­ci chvá­lí schop­nost fil­mu pře­kra­čo­vat „hra­ni­ce mezi ima­gi­nár­ním a reál­ným“ a pohrá­vat si s divác­kým vní­má­ním. Po fil­mu násle­do­val sní­mek Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta (1985).

V roce 2021 byla Noční můra v Elm Street vybrá­na Kongresovou kni­hov­nou Spojených stá­tů ame­ric­kých k ucho­vá­ní v Národním fil­mo­vém regis­t­ru jako „kul­tur­ně, his­to­ric­ky nebo este­tic­ky význam­ná“.

Zápletka

Dospívající Tina Grayová se pro­bu­dí z děsi­vé noč­ní můry, v níž ji v kotel­ně napad­ne zne­tvo­ře­ný muž v ruka­vi­ci s ostřím. Její mat­ka ji upo­zor­ní na čty­ři záhad­né řez­né rány na noč­ní koši­li. Následujícího rána ji utě­šu­jí Tinina nej­lep­ší kama­rád­ka Nancy Thompsonová a Nancyin pří­tel Glen Lantz, kte­ří jí pro­zra­dí, že kaž­dý z nich měl před­cho­zí noc také noč­ní můru. Když Tinina mat­ka odje­de z měs­ta, zůsta­nou oba u Tiny doma, kde se Nancy také při­zná, že měla noč­ní můru o zne­tvo­ře­ném muži. Jejich přespá­ní pře­ru­ší Tinin pří­tel Rod Lane. Když Tina usne, zdá se jí o zne­tvo­ře­ném muži, kte­rý ji pro­ná­sle­du­je. Roda pro­bu­dí Tinino mlá­ce­ní a vidí, jak ji vle­če a smr­tel­ně řeže nevi­di­tel­ná síla, což ho donu­tí utéct, zatím­co Nancy a Glen se pro­bu­dí a najdou Tinu zakr­vá­ce­nou a mrt­vou.

Druhý den Nancyin otec poli­cis­ta Don Thompson Roda zatkne, přes­to­že se hájí nevi­nou. Ve ško­le Nancy usne ve tří­dě a zdá se jí, že ji muž pro­ná­sle­du­je do kotel­ny, kde je zahná­na do kou­ta. Poté si úmy­sl­ně popá­lí ruku o trub­ku. Popálenina ji ve tří­dě pro­bu­dí a ona si všim­ne popá­le­ni­ny na ruce. Nancy navští­ví Roda na poli­cej­ní sta­ni­ci, kde jí popí­še Tininu smrt spo­lu s vlast­ní­mi nedáv­ný­mi noč­ní­mi můra­mi o stej­ném muži, kte­rý ji pro­ná­sle­du­je ve snech, což Nancy vede k domněn­ce, že muž zabil Tinu.

Doma Nancy usne ve vaně a muž ji málem uto­pí. Nancy se pak spo­lé­há na kofein, aby zůsta­la vzhů­ru, a pozve Glena, aby ji ve spán­ku hlí­dal. Ve snu Nancy vidí, jak se muž chys­tá zabít Roda v cele, ale pak obrá­tí svou pozor­nost k ní. Nancy ute­če a pro­bu­dí se, až když jí zazvo­ní budík. Muž Roda zabi­je tak, že mu kolem krku omo­tá pro­stě­ra­dlo a zin­sce­nu­je to jako sebe­vraž­du obě­še­ním. Na Rodově pohřbu se Nancyini rodi­če začnou bát, když jim popi­su­je své sny. Její mat­ka Marge ji vez­me na kli­ni­ku pro poru­chy spán­ku, kde Nancy ve snu popad­ne mužo­vu fedo­ru s nápi­sem „Fred Krueger“ a vytáh­ne ji do reál­né­ho svě­ta.

Po zaba­ri­ká­do­vá­ní domu jí Marge vysvět­lí, že Krueger byl šíle­ný vrah dětí, kte­rý zabil dva­cet dětí, ale byl pro­puš­těn na zákla­dě for­ma­lit, a pak ho zaži­va upá­li­li rodi­če obě­tí, kte­ří žili v jejich uli­ci a hle­da­li msti­vou spra­ve­dl­nost. Nancy si uvě­do­mí, že Krueger, nyní pomstych­ti­vý duch, zabí­jí ji a její přá­te­le z pomsty a pro­to, aby uko­jil své psy­cho­pa­tic­ké potře­by.

Nancy se sna­ží zavo­lat Glenovi, aby ho varo­va­la, ale jeho otec jí brá­ní s ním mlu­vit. Glen usne a Krueger ho zabi­je. Nyní je Nancy sama, uspí Marge a požá­dá Dona, kte­rý přes uli­ci vyšet­řu­je Glenovu smrt, aby se do 20 minut vlou­pal do domu. Nancy nastra­ží kolem domu nástraž­né výbuš­né sys­témy a chy­tí Kruegera ze snu do sku­teč­né­ho svě­ta. Nástrahy ovliv­ní Kruegera nato­lik, že ho Nancy může zapá­lit a zavřít ve skle­pě. Nancy spě­chá ke dve­řím pro pomoc.

Přijede poli­cie a zjis­tí, že Krueger ze skle­pa ute­kl. Nancy a Don jdou naho­ru a najdou hoří­cí­ho Kruegera, jak dusí Marge v její lož­ni­ci. Poté, co Don uha­sí oheň, Krueger a Marge zmi­zí v poste­li. Když Don opus­tí pokoj, Krueger se zved­ne z poste­le za Nancy. Ta si uvě­do­mí, že Kruegera pohá­ní strach jeho obě­tí, a klid­ně se k němu oto­čí zády. Krueger se vypa­ří, když se na ni poku­sí vrh­nout.

Nancy vyjde ven do jas­né­ho a mlha­vé­ho rána, kde jsou všich­ni její přá­te­lé i mat­ka stá­le naži­vu. Nancy nased­ne do Glenova kab­ri­o­le­tu, aby odje­la do ško­ly, když vtom se zeleno-červeně pru­ho­va­ná stře­cha náh­le spus­tí a zablo­ku­je je, zatím­co auto nekon­t­ro­lo­va­ně jede uli­cí. Tři dív­ky v bílých šatech hra­jí­cí si na švi­ha­dle jsou sly­šet, jak si pro­zpě­vu­jí Kruegerovu říkan­ku, když Krueger chy­tí Marge přes okno před­ních dve­ří.

Obsazení

Obsazení fil­mu Noční můra v Elm Street zahr­no­va­lo štáb herec­kých vete­rá­nů, jako jsou Robert Englund a John Saxon, a něko­lik mla­dých začí­na­jí­cích her­ců, jako jsou Johnny Depp a Heather Langenkampová.

  •  Heather Langenkamp jako Nancy Thompsonová
  •  Robert Englund jako Fred „Freddy“ Krueger
  •  Johnny Depp jako Glen Lantz
  •  Ronee Blakley jako Marge Thompsonová
  •  John Saxon jako poru­čík Donald „Don“ Thompson
  •  Amanda Wyss jako Christina „Tina“ Gray
  •  Nick Corri jako Rod Lane
  •  Leslie Hoffman jako stráž­ce haly
  •  Joseph Whipp jako ser­žant Parker
  •  Charles Fleischer jako Dr. King
  •  Lin Shaye jako uči­tel­ka
  •  Mimi Craven jako zdra­vot­ní sest­ra
  •  Jack Shea jako minis­tr
  •  Ed Call jako pan Lantz
  •  Sandy Lipton jako paní Lantzová
  •  David Andrews jako pře­dák
  •  Jeff Levine jako Koroner
  •  Donna Woodrum jako paní Grayová
  •  Paul Grenier jako pří­tel paní Grayové
  •  Ash Adams a Don Hannah jako sur­fa­ři
  •  Shashawnee Hall, Brian Reise a Carol Pritikin jako poli­cis­té
  •  Kathi Gibbs, John Richard Peterson, Chris Tashima a Antonia Yannouli jako děti (bez titul­ků)

Robert Shaye má dvě role bez náro­ku na hono­rář jako hla­sa­tel míst­ních tele­viz­ních zpráv a roz­hla­so­vé sta­ni­ce KRGR.

Maskér David B. Miller navr­hl Kruegerovu zne­tvo­ře­nou tvář pod­le foto­gra­fií popá­le­ných, kte­ré zís­kal od lékař­ské­ho cen­t­ra UCLA.

Produkce

Vývoj

Noční můra v Elm Street obsa­hu­je mno­ho bio­gra­fic­kých prv­ků z dět­ství reži­sé­ra Wese Cravena. Film byl inspi­ro­ván něko­li­ka novi­no­vý­mi člán­ky otiš­tě­ný­mi v Los Angeles Times v 70. letech 20. sto­le­tí o hmon­gských uprchlí­cích, kte­ří po útě­ku do Spojených stá­tů kvů­li vál­ce a geno­ci­dě v Laosu, Kambodži a Vietnamu trpě­li zne­po­ko­ji­vý­mi noč­ní­mi můra­mi a odmí­ta­li spát. Někteří z nich brzy poté ve spán­ku zemře­li. Lékařské úřa­dy ten­to jev nazva­ly syn­drom asij­ské smr­ti. Stav posti­hl muže ve věku od 19 do 57 let a před­po­klá­da­lo se, že jde o syn­drom náh­lé­ho nevy­svět­li­tel­né­ho úmr­tí nebo Brugadův syn­drom, pří­pad­ně obo­jí. Craven pro­hlá­sil: „Byla to série člán­ků v LA Times; tři malé člán­ky o mužích z jiho­vý­chod­ní Asie, kte­ří pochá­ze­li z při­stě­ho­va­lec­kých rodin a zemře­li upro­střed noč­ních můr - a novi­ny je nikdy nespo­ji­ly, nikdy neřek­ly: „Hej, měli jsme tu dal­ší tako­vý pří­běh.“ Příběh pro Cravena zpe­če­ti­la popo­vá píseň „Dream Weaver“ od Garyho Wrighta ze sedm­de­sá­tých let, kte­rá mu poskyt­la nejen umě­lec­ké pro­stře­dí, z něhož mohl vysko­čit, ale i syn­te­zá­to­ro­vý riff pro fil­mo­vý soun­d­track. Craven také uve­dl, že inspi­ra­ci pro film čer­pal z východ­ních nábo­žen­ství.

Jiné zdro­je při­pi­su­jí inspi­ra­ci fil­mu stu­dent­ské­mu fil­mo­vé­mu pro­jek­tu z roku 1968, kte­rý nato­či­li Cravenovi stu­den­ti na Clarksonově uni­ver­zi­tě. Studentský film paro­do­val sou­do­bé horo­ry a natá­čel se na Elm Street v Potsdamu ve stá­tě New York.

Záporák fil­mu, Freddy Krueger, pochá­zí z Cravenova rané­ho živo­ta. Jednou v noci mla­dý Craven spat­řil star­ší­ho muže, jak se pro­chá­zí po chod­ní­ku za oknem jeho domu. Muž se zasta­vil, podí­val se na pře­kva­pe­né­ho Cravena a ode­šel. To poslou­ži­lo jako inspi­ra­ce pro Kruegera. Původně měl být Fred Krueger pedo­fil, ale Craven ho nako­nec cha­rak­te­ri­zo­val jako dět­ské­ho vra­ha, aby se vyhnul obvi­ně­ní, že zne­u­ží­vá vlnu vyso­ce medi­a­li­zo­va­ných pří­pa­dů obtě­žo­vá­ní dětí, ke kte­rým došlo v Kalifornii v době natá­če­ní fil­mu. O Freddyho pova­ze Craven pro­hlá­sil, že „v jis­tém smys­lu Freddy před­sta­vu­je to nej­hor­ší z rodi­čov­ství a dospě­los­ti - špi­na­vé­ho star­ce, pro­tiv­né­ho otce a dospě­lé­ho, kte­rý chce děti radě­ji nechat zemřít, než aby jim pomá­hal pro­spí­vat. Je to stra­šák a nej­hor­ší strach dětí - dospě­lý, kte­rý je chce dostat. Je to vel­mi prvo­plá­no­vá posta­va, něco jako Kronos poží­ra­jí­cí své děti - ta zlá, zvrá­ce­ná, per­verz­ní posta­va otce, kte­rý je chce zni­čit a je scho­pen je dostat v jejich nej­zra­ni­tel­něj­ším oka­mži­ku, tedy když spí!“.

Podle Cravenova vyprá­vě­ní ho ke jmé­nu Freddy Krueger při­ved­ly vlast­ní zážit­ky z dospí­vá­ní; ve ško­le ho šika­no­va­lo dítě jmé­nem Fred Krueger. Stejně se Craven zacho­val i ve svém fil­mu Poslední dům nale­vo (1972), kde padou­cho­vo jmé­no zkrá­til na Krug. Craven se roz­ho­dl udě­lat Kruegerův sve­tr čer­ve­ný a zele­ný poté, co si pře­če­tl člá­nek v časo­pi­se Scientific American z roku 1982, pod­le něhož jsou tyto dvě bar­vy pro lid­skou sít­ni­ci nej­spor­něj­ší.

Craven se sna­žil, aby se Krueger lišil od ostat­ních horo­ro­vých padou­chů té doby. „Spousta vra­hů nosi­la mas­ky: Leatherface, Michael Myers, Jason,“ vzpo­mí­nal v roce 2014. „Chtěl jsem, aby můj padouch měl mas­ku, ale doká­zal mlu­vit, posmí­vat se a vyhro­žo­vat. Tak jsem pře­mýš­lel o tom, že bude popá­le­ný a zjiz­ve­ný.“ Měl také pocit, že by vrah měl pou­ží­vat něco jiné­ho než nůž, pro­to­že ten je pří­liš běž­ný. „Tak mě napadlo: „Co takhle ruka­vi­ce se stea­ko­vý­mi noži? Ten nápad jsem dal naše­mu člo­vě­ku, kte­rý se sta­rá o spe­ci­ál­ní efek­ty, Jimu Doylovi.“ Nakonec vznik­ly dva mode­ly ruka­vic: ruka­vi­ce pro hrdi­ny, kte­rá se pou­ží­va­la jen teh­dy, když bylo tře­ba něco říz­nout, a ruka­vi­ce pro kaska­dé­ry, u níž byla men­ší prav­dě­po­dob­nost, že způ­so­bí zra­ně­ní. Nějakou dobu Craven zva­žo­val jako zbraň pro vra­ha srp, ale zhru­ba ve tře­tím nebo čtvr­tém návr­hu scé­ná­ře se jeho koneč­nou vol­bou sta­la iko­nic­ká ruka­vi­ce.

Psaní

Wes Craven začal psát scé­nář k Noční můře v Elm Street kolem roku 1981, poté, co dokon­čil pro­duk­ci fil­mu Swamp Thing (1982). Předložil ho něko­li­ka stu­di­ím, ale kaž­dé z nich ho z růz­ných důvo­dů odmít­lo. První stu­dio, kte­ré pro­je­vi­lo zájem, bylo Walt Disney Productions, ačko­li chtě­lo, aby Craven zmír­nil obsah, aby byl film vhod­ný pro děti a mlá­dež jako rodin­ný film PG-13; Craven však odmí­tl. Dalším stu­di­em, kte­ré­mu Craven nabí­dl svůj pro­jekt, bylo Paramount Pictures, kte­ré ho však odmít­lo kvů­li podob­nos­ti s fil­mem Útěk ze sna (1984). Universal Studios také odmít­lo; Craven, kte­rý byl v tom­to obdo­bí v zou­fa­lé osob­ní a finanč­ní situ­a­ci, si poz­dě­ji na zeď své kan­ce­lá­ře zará­mo­val odmí­ta­vý dopis spo­leč­nos­ti, v jehož výtis­ku ze 14. pro­sin­ce 1982 sto­jí: „...: „Prověřili jsme vámi před­lo­že­ný scé­nář Noční můra v Elm Street. Bohužel se scé­nář u nás nese­tkal s dosta­teč­ně nad­še­nou ode­zvou, abychom jej moh­li v tuto chví­li posu­nout dál. Nicméně až bude­te mít hoto­vý výtisk, ozvě­te se nám a my jej rádi pro­mít­ne­me pro pří­pad­né pře­vze­tí nega­ti­vu.“

Nakonec s pro­duk­cí fil­mu sou­hla­si­la začí­na­jí­cí a nezá­vis­lá kor­po­ra­ce New Line Cinema, kte­rá do té doby pou­ze dis­tri­bu­o­va­la fil­my. Během natá­če­ní však New Line padla dis­tri­buč­ní smlou­va na film a dva týd­ny neby­la schop­na zapla­tit her­cům a štá­bu. Přestože New Line pokra­čo­va­la v natá­če­ní vět­ších a zis­ko­věj­ších fil­mů, Noční můra v Elm Street byla jejím prv­ním komerč­ním úspě­chem a stu­dio je čas­to ozna­čo­vá­no jako „Dům, kte­rý Freddy posta­vil“.

Společnost New Line Cinema nemě­la na výro­bu sama finanč­ní pro­střed­ky, a tak se muse­la obrá­tit na exter­ní finanč­ní­ky. Našli dva inves­to­ry v Anglii, kte­ří se na potřeb­ných pro­střed­cích podí­le­li kaž­dý 40 %, respek­ti­ve 30 %; jeden z pro­du­cen­tů fil­mu Texaský masa­kr moto­ro­vou pilou při­spěl 10 % a dis­tri­bu­tor domá­cí­ho videa Media Home Entertainment při­spěl 20 % původ­ní­ho roz­počtu. Čtyři týd­ny před začát­kem pro­duk­ce ang­lic­ký inves­tor, kte­rý při­spěl 40 %, odstou­pil, ale spo­leč­nost Media Home Entertainment při­da­la dal­ších 40 % do roz­počtu. Mezi spon­zo­ry byly také spo­leč­nos­ti Heron Communications a Smart Egg Pictures. Podle pro­du­cen­ta Roberta Shayeho všich­ni původ­ní inves­to­ři z fil­mu v prů­bě­hu před­pro­duk­ce v urči­tém oka­mži­ku vycou­va­li. Původní roz­po­čet činil 700 000 dola­rů. „Nakonec to bylo 1,1 mili­o­nu dola­rů... polo­vi­nu finan­cí posky­tl jeden Jugoslávec, kte­rý měl pří­tel­ky­ni a chtěl hrát ve fil­mu.“

Obsazení

Freddy

„Prohlédl jsem si stov­ky chla­pů a spous­tu sta­rých mužů. Chtěl jsem něko­ho, kdo je hod­ně mršt­ný. Z natá­če­ní fil­mů jako The Hills Have Eyes jsem se nau­čil, že se nevy­plá­cí veli­kost padou­cha, ale zlo, kte­ré je scho­pen herec­ky pře­nést. Chtěl jsem něko­ho, kdo je spí­še her­cem než kaska­dé­rem, něko­ho, kdo doká­že zpro­střed­ko­vat pocit zla a kdo je vel­mi nad­še­ný z toho, jak se dostat do zlé­ho sta­vu. Musíte být oprav­du zlý a zlo­my­sl­ný a spous­ta her­ců se tam pros­tě nechce dostat; nema­jí v tom srd­ce. Musíte najít něko­ho, komu tako­vá před­sta­va vyho­vu­je a neo­hro­žu­je ho; ví, že to není on, ale doká­že tam jít. Robert Englund to spl­nil poté, co jsme ho našli poměr­ně poz­dě při cas­tingu. Potěšilo ho, že hrál nebe­tyč­né kla­ďa­se a těšil se, že si zahra­je něko­ho star­ší­ho a zlé­ho.“

- Wes Craven o obsa­ze­ní Roberta Englunda

Do role Freddyho byl původ­ně obsa­zen herec David Warner. Byly pro­ve­de­ny mas­kér­ské zkouš­ky, ale musel od toho upus­tit kvů­li kon­flik­tům s roz­vrhem. Nahradit ho bylo zpo­čát­ku obtíž­né. Mezi těmi, s nimiž Wes Craven o roli Freddyho hovo­řil, byl i Kane Hodder, kte­rý se poz­dě­ji pro­sla­vil pře­de­vším rolí dal­ší iko­ny sla­she­rů Jasona Voorheese. Podle Hoddera: „Měl jsem schůzku s Wesem Cravenem ohled­ně role posta­vy, kte­rou vyví­jel a kte­rá se jme­no­va­la Freddy Krueger. V té době si Wes nebyl jis­tý, jaké­ho člo­vě­ka do role Freddyho chce, tak­že jsem měl stej­nou šan­ci jako kdo­ko­li jiný. Původně uva­žo­val o vel­kém chla­po­vi pro tuto roli a také o někom, kdo má sku­teč­né jizvy po popá­le­ni­nách. Ale samo­zřej­mě změ­nil celý svůj směr uva­žo­vá­ní a vybral Roberta Englunda, kte­rý je men­ší. Rád bych tu roli hrál, ale mys­lím, že Wes se roz­ho­dl správ­ně.“ Hodder by si nako­nec svým způ­so­bem zahrál Freddyho, a to jako ruka, kte­rá v epi­lo­gu fil­mu Jason Goes to Hell ucho­pí Jasonovu mas­ku: (1993). Wes Craven to vysvět­lu­je tak­to:

„Nemohl jsem najít her­ce, kte­rý by zahrál Freddyho Kruegera s tako­vým smys­lem pro divo­kost, jaký jsem hle­dal,“ vzpo­mí­nal Craven při pří­le­ži­tos­ti 30. výro­čí vzni­ku fil­mu. „Všichni byli pří­liš klid­ní, pří­liš sou­cit­ní k dětem. Pak se na kon­kurz při­hlá­sil Robert Englund. Nebyl [tak] vyso­ký, jak jsem dou­fal, a na obli­če­ji měl dět­ský tuk, ale zapů­so­bil na mě svou ocho­tou jít do tem­ných míst své mys­li. Robert Freddymu rozu­měl.“

Englund uve­dl, že Craven původ­ně sku­teč­ně hle­dal „vel­ké­ho, obří­ho muže“, ale cas­tingo­vá reži­sér­ka Annette Bensonová pře­mlu­vi­la Cravena, aby se s ním o roli sešel poté, co se Englund před­tím zúčast­nil kon­kur­zu do fil­mu National Lampoon’s Class Reunion (1982). Než ho teh­dej­ší Englundův agent Joe Rice poslal do cas­tingo­vé kan­ce­lá­ře, dopo­ru­čil Riceův pří­tel Rhet Topham Englundovi, aby se cho­val „kry­sí“, „lasič­kov­sky“, a dodal: „Když čte­me v novi­nách o násil­ní­cích a obtě­žo­va­te­lích, nejsou to vel­cí, zava­li­tí muži, ale lasič­ky. Myslel jsem, že by tam měl jít a hrát to tak. A ono to fun­go­va­lo!“. Englund si ces­tou na kon­kurz ztma­vil spod­ní víč­ka ciga­re­to­vým pope­lem a ulí­zl si vla­sy doza­du. „Vypadal jsem div­ně. Seděl jsem tam a poslou­chal, jak Wes mlu­ví. Byl vyso­ký, ele­gant­ní a eru­do­va­ný. Trochu jsem zapó­zo­val, jako Klaus Kinski, a tím kon­kurz skon­čil,“ řekl poz­dě­ji. Roli vzal, pro­to­že to byl jedi­ný pro­jekt, kte­rý se mu hodil do roz­vr­hu během pře­stáv­ky mezi mini­sé­rií a seri­á­lem V.

Nancy

Craven řekl, že pro roli Nancy chtěl něko­ho vel­mi neholly­wo­od­ské­ho, a věřil, že Langenkampová tuto kva­li­tu spl­ňu­je. Langenkampová, kte­rá se obje­vi­la v něko­li­ka rekla­mách a tele­viz­ním fil­mu, si vza­la vol­no od stu­dia na Stanfordu, aby moh­la pokra­čo­vat v herec­tví. Nakonec zís­ka­la roli Nancy Thompsonové po ote­vře­ném kon­kur­zu, v němž pora­zi­la více než 200 here­ček. Langenkampová byla Anette Bensonové již zná­má, pro­to­že se již dří­ve zúčast­ni­la kon­kur­zu do fil­mů Noc kome­ty a Poslední hvězd­ná pěcho­ta a v obou pří­pa­dech pro­hrá­la s Catherine Mary Stewartovou. Demi Mooreová, Courteney Coxová, Tracey Goldová a Jennifer Greyová se údaj­ně zúčast­ni­ly kon­kur­zu na Noční můru v Elm Street, ale Bensonová defi­ni­tiv­ně vylou­či­la Mooreovou a Coxovou, zatím­co u Goldové a Greyové si neby­la jis­tá. Langenkampová se vrá­ti­la jako Nancy ve fil­mu Noční můra v Elm Street 3: Bojovníci se sny (1987) a hrá­la také fik­tiv­ní ver­zi sebe sama ve fil­mu Wese Cravena Nová noč­ní můra (1994).

Pro posta­vy Tiny a Nancy se neko­na­ly žád­né oddě­le­né kon­kur­zy; všech­ny hereč­ky, kte­ré se uchá­ze­ly o jed­nu ze dvou žen­ských rolí, čet­ly pro roli Nancy a po pří­pad­ném opě­tov­ném zavo­lá­ní byly smí­chá­ny s dal­ší­mi hereč­ka­mi a sna­ži­ly se najít dvo­ji­ci, mezi níž by fun­go­va­la che­mie. Amanda Wyssová byla mezi těmi, kte­ré byly po zpět­ném volá­ní pře­ob­sa­ze­ny do role Tiny. Wes Craven se po smí­chá­ní Wyssové a Langenkampové oka­mži­tě roz­ho­dl, že prá­vě tuto dvo­ji­ci chce. Craven pak tuto dvo­ji­ci smí­chal s ucha­ze­či o muž­ské role tee­nage­rů a sna­žil se najít her­ce, kte­ří by měli che­mii s Wyssovou a/nebo Langenkampovou.

Glen

Johnny Depp byl dal­ší nezná­mou oso­bou, když byl obsa­zen, původ­ně dopro­vá­zel své­ho pří­te­le (Jackie Earle Haleyho, kte­rý pak hrál Freddyho v rema­ku z roku 2010) na kon­kurz. Podle Deppa byla role Glena původ­ně napsá­na jako „vel­ký, blon­ďa­tý, plá­žo­vý, fot­ba­lo­vý chla­pík“, což mělo dale­ko k jeho vlast­ní­mu vzhle­du, ale dce­ry Wese Cravena si vybra­ly Deppovu fot­ku hla­vy z natá­če­ní, kte­rou jim uká­zal. Depp sám sobě při­takal v epi­zod­ní roli ve fil­mu Freddyho mrt­vý: Poslední noč­ní můra jako muž v tele­vi­zi a poz­dě­ji v úvo­du fil­mu Freddy vs. Jason v ukáz­kách z dří­věj­ších fil­mů. Do role byl zva­žo­ván Charlie Sheen, ale údaj­ně chtěl pří­liš mno­ho peněz. Anette Bensonová uvá­dí, že Sheenovi roli sku­teč­ně nabíd­li, ale on ji odmí­tl kvů­li tomu, že jeho agent poža­do­val pro Sheena dvoj­ná­so­bek týden­ní­ho pla­tu, tedy 1 142 dola­rů, na což pod­le spo­leč­nos­ti New Line Cinema neměl roz­po­čet. Sám Sheen se ohra­zu­je pro­ti názo­ru, že roli odmí­tl kvů­li penězům, a říká:

Neodmítl jsem cenu, pro­to­že jsem se stal cham­ti­vým až po letech. To při­šlo až mno­hem poz­dě­ji. Prostě jsem to nepo­cho­pil a nikdy jsem se v inter­pre­ta­ci scé­ná­ře nesple­tl víc.... Prostě jsem to úpl­ně nepo­cho­pil, ale přes­to jsem se s Wesem sešel. A když jsem se s ním setkal, řekl jsem mu: „Podívej, při vší úctě a jako fanou­šek tvé­ho talen­tu si pros­tě nedo­ká­žu před­sta­vit toho­hle chláp­ka v legrač­ní čepi­ci se zka­že­ným obli­če­jem, v pru­ho­va­ném sve­t­ru a se spous­tou kla­pa­jí­cích prs­tů. Prostě si nedo­ká­žu před­sta­vit, že by se to chyt­lo.“

Mark Patton, kte­rý byl poz­dě­ji obsa­zen do role Jesseho Walshe v pokra­čo­vá­ní, se zúčast­nil kon­kur­zu na roli Glena Lantze a pro­hlá­sil, že než Depp roli zís­kal, pro­běh­la selek­ce ucha­ze­čů na něj a Johnnyho Deppa. V prů­bě­hu let byli zmi­ňo­vá­ni i dal­ší her­ci jako John Cusack, Brad Pitt, Kiefer Sutherland, Nicolas Cage a C. Thomas Howell, ale Anette Bensonová si nedo­ká­za­la defi­ni­tiv­ně vyba­vit, že by tito her­ci byli mezi účast­ní­ky kon­kur­zu. Ačkoli Cage prav­dě­po­dob­ně nebyl na kon­kur­zu do fil­mu Noční můra v Elm Street, ve sku­teč­nos­ti se podí­lel na sezná­me­ní Johnnyho Deppa s herec­tvím, a to pro­střed­nic­tvím Cageova vlast­ní­ho agen­ta, kte­rý s ním Bensonovou sezná­mil, což ved­lo ke kon­kur­zu do fil­mu.

Natáčení

Hlavní natá­če­ní zača­lo 11. červ­na 1984 a trva­lo cel­kem 32 dní v Los Angeles a jeho oko­lí v Kalifornii. Střední ško­la, kte­rou hlav­ní hrdi­no­vé navště­vu­jí, se natá­če­la na John Marshall High School, kde se natá­če­la i řada dal­ších pro­duk­cí, napří­klad Pomáda nebo Pretty in Pink. Fiktivní adre­sa Nancyina domu ve fil­mu je 1428 Elm Street; ve sku­teč­nos­ti je ten­to dům sou­kro­mým domem nachá­ze­jí­cím se v Los Angeles na 1428 North Genesee Avenue. Rodinný dům Lantzových se nachá­zel na adre­se 1419 North Genesee Avenue na dru­hé stra­ně sil­ni­ce. Scény z kotel­ny a inte­ri­ér poli­cej­ní sta­ni­ce byly natá­če­ny v budo­vě věz­ni­ce Lincoln Heights (od roku 1965 uza­vře­na), zatím­co exte­ri­ér pou­ži­tý pro poli­cej­ní sta­ni­ci byl v Cahuenga Branch Library. Rodův pohřeb se natá­čel na hřbi­to­vě Evergreen Cemetery. Pro Katjin insti­tut pro stu­di­um poruch spán­ku, kte­rý navště­vu­jí Marge a Nancy, byla pou­ži­ta budo­va Americké židov­ské uni­ver­zi­ty na Mulholland Drive 15600.

Během natá­če­ní bylo při výro­bě spe­ci­ál­ních efek­tů pou­ži­to přes 500 lit­rů faleš­né krve. Pro sek­ven­ci s gej­zí­rem krve fil­ma­ři pou­ži­li stej­nou kuli­su otá­či­vé míst­nos­ti, kte­rá byla pou­ži­ta pro Tininu smrt. Při natá­če­ní scén byli kame­ra­man a samot­ný Craven usa­ze­ni na pev­ných seda­dlech pře­vza­tých z auto­mo­bi­lu Datsun B-210, zatím­co se kuli­sy otá­če­ly. Filmový štáb kuli­sy obrá­til a při­pev­nil kame­ru tak, aby to vypa­da­lo, že je míst­nost obrá­ce­ná pra­vou stra­nou vzhů­ru, a pak do ní nalil čer­ve­nou vodu. Použili obar­ve­nou vodu, pro­to­že krev ze spe­ci­ál­ních efek­tů nemě­la ten správ­ný vzhled pro gej­zír. Během natá­če­ní této scé­ny se čer­ve­ná voda vyli­la neče­ka­ným způ­so­bem a způ­so­bi­la, že se otá­če­jí­cí se míst­nost roz­to­či­la. Velká část vody se vyli­la z okna lož­ni­ce a zakry­la Cravena a Langenkampovou. Zemská gra­vi­ta­ce byla vyu­ži­ta i při natá­če­ní dal­ší­ho zábě­ru pro tele­viz­ní ver­zi, v němž z vyhlou­be­né poste­le vystře­lí kost­ra a roz­bi­je se o „strop“.

Na Freddyho kotel­ně bylo odve­de­no více prá­ce, než se dosta­lo do fil­mu; fil­mo­vý štáb posta­vil pro Freddyho celé mís­to na spa­ní, čímž uká­zal, že je to doce­la tulák, vydě­dě­nec a vyvr­že­nec spo­leč­nos­ti, kte­rý žije a spí tam, kde pra­cu­je, a obklo­pu­je se nahý­mi panen­ka­mi Barbie a dal­ší­mi věc­mi jako ukáz­kou svých fan­ta­zií a úchy­lek. Na tom­to mís­tě si měl uko­vat ruka­vi­ci a uná­šet a vraž­dit své obě­ti.

Scéna, kdy je Nancy napa­de­na Kruegerem ve vaně, byla rea­li­zo­vá­na pomo­cí spe­ci­ál­ní vany bez dna. Vana byla umís­tě­na do kou­pel­no­vé sesta­vy, kte­rá byla posta­ve­na nad bazé­nem. Během pod­vod­ní sek­ven­ce byla Heather Langenkamp nahra­ze­na kaska­dér­kou. Tající scho­dy v Nancyině snu byly nápa­dem Roberta Shaye na zákla­dě jeho vlast­ních noč­ních můr; byly vytvo­ře­ny pomo­cí smě­si na pala­čin­ky. Tvůrce spe­ci­ál­ních efek­tů ve fil­mu Jim Doyle ztvár­nil Freddyho ve scé­ně, kdy jeho obli­čej a ruce, kte­ré se pro­táh­nou skrz zeď a nata­hu­jí se po Nancy, když se jí zdá; zeď Doyle posta­vil ze span­de­xu.

Ve scé­ně, kdy Freddy pro­chá­zí skrz vězeň­ské mří­že a ohro­žu­je Roda, jak ho vidí Nancy, Wes Craven vysvět­lu­je, že „jsme pro­ved­li tri­an­gu­la­ci kame­ry, tak­že jsme přes­ně vědě­li její výš­ku od pod­la­hy a úhel smě­rem k mís­tu, kudy vrah pro­jde“, a pak „jsme kame­ru opět posta­vi­li do přes­né výš­ky a pro­ved­li her­ce tím­to pro­sto­rem. Pak se tyto dva obra­zy spo­ji­ly a roto­sko­pis­ta pro­šel a zmat­nil mří­že tak, aby to vypa­da­lo, že pro­chá­ze­jí pří­mo jeho tělem.“ Jsu Garcia, kte­rý byl obsa­zen do role Roda a uve­den jako Nick Corri, říká, že pro­duk­ce pro něj byla nároč­ná. Deprese způ­so­be­né nedáv­ným bez­do­mo­vec­tvím řešil šňu­pá­ním hero­i­nu v kou­pel­ně mezi zábě­ry. V roce 2014 pro­zra­dil, že během scé­ny s Langenkampovou ve vězeň­ské cele byl sje­tý hero­i­nem. „Měl slzí­cí oči a nesou­stře­dil se,“ řek­la Langenkampová. „Říkal jsem si: „Páni, on podá­vá nej­lep­ší výkon své­ho živo­ta“.“

Po Tinině smr­ti se Nancy opa­ko­va­ně zdá o oživlé Tinině mrt­vo­le v prů­svit­ném pyt­li na mrt­vo­ly. Během scé­ny, v níž Freddy zabi­je Roda ve vězeň­ské cele, je Nancy svěd­kem toho, jak z Tininých úst vylé­zá sto­nož­ka. Tvůrci se původ­ně pokou­še­li dosáh­nout toho­to efek­tu tak, že Wyssová vytla­či­la z úst gumo­vou sto­nož­ku; efekt, kte­rý je vidět ve finá­le fil­mu, byl dosa­žen tak, že sku­teč­ná sto­nož­ka vylez­la z úst hli­ně­né sochy Wyssové, kte­rou vyte­sal David B. Miller. Během natá­če­ní se sto­nož­ka na natá­če­ní dočas­ně ztra­ti­la, než byla zno­vu nale­ze­na.

Zhruba v polo­vi­ně fil­mu, když se Nancy sna­ží zůstat vzhů­ru, se v tele­vi­zi obje­ví scé­na z fil­mu Evil Dead Sama Raimiho. Craven se roz­ho­dl tuto scé­nu zařa­dit, pro­to­že Raimi ve fil­mu Zlí mrt­ví uve­dl pla­kát k fil­mu Hills Have Eyes (Craven, 1977). Na oplát­ku Raimi uve­dl ve scé­ně v díl­ně fil­mu Evil Dead II a poz­dě­ji ve fil­mu Ash vs Evil Dead ruka­vi­ci Freddyho Kruegera.

Sean Cunningham, s nímž Wes Craven dří­ve spo­lu­pra­co­val při natá­če­ní fil­mu Poslední dům nale­vo (1972), pomá­hal Cravenovi na kon­ci natá­če­ní a vedl dru­hou fil­mo­vou jed­not­ku při natá­če­ní někte­rých sno­vých scén Nancy.

Craven původ­ně plá­no­val, že film bude mít suges­tiv­něj­ší závěr: Nancy Kruegera zabi­je tím, že v něj pře­sta­ne věřit, pak se pro­bu­dí a zjis­tí, že vše, co se ve fil­mu sta­lo, byla pro­dlou­že­ná noč­ní můra. Vedoucí před­sta­vi­tel New Line Robert Shaye však poža­do­val zvra­to­vý konec, v němž Krueger zmi­zí a vše se zdá být snem, aby divá­ci zjis­ti­li, že to byl sen ve snu ve snu. Podle Cravena,

Původní závěr scé­ná­ře Nancy vyřa­di­la ze hry. Je nezvykle zamra­če­ný a mlha­vý den. Přijíždí auto a v něm její mrt­ví přá­te­lé. Je vydě­še­ná. Vyjde ven, nased­ne do auta a pře­mýš­lí, co se to sak­ra děje, a oni odje­dou do mlhy, mat­ka zůsta­ne stát na pra­hu a to je vše. Bylo to vel­mi krát­ké a nazna­čo­va­lo to, že život je mož­ná taky tak tro­chu sen. Shaye chtěl, aby auto řídil Freddy Krueger a aby děti kři­če­ly. Celé to vyzně­lo vel­mi nega­tiv­ně. V závě­ru jsem cítil filo­zo­fic­ké napě­tí. Shaye řek­la: „To je tak šede­sát­ko­vé, až je to hloupé.“ To je taky hloupé. Odmítl jsem, aby Freddy seděl na mís­tě řidi­če, a vymys­le­li jsme asi pět růz­ných kon­ců. Ten, kte­rý jsme pou­ži­li, s Freddym táh­nou­cím mat­ku dveř­mi, nás všech­ny tak poba­vil, že jsme ho nemoh­li nepo­u­žít.

Craven vysvět­lu­je, že efekt zmí­ně­né mlhy se týmu nevy­da­řil a muse­li natá­čet bez ní: bylo tam asi 20 lidí s mlho­vý­mi pří­stro­ji, ale vítr v té době byl pří­liš sil­ný a mlha zmi­ze­la dřív, než měli mož­nost nato­čit inten­danč­ní mlž­nou scé­nu. Ačkoli bylo zva­žo­vá­no a nato­če­no něko­lik vari­ant závě­reč­né scé­ny, Heather Langenkampová uvá­dí, že „vždyc­ky tam byl ten pocit, že Freddy je to auto“, zatím­co pod­le Sary Risherové „to byl vždyc­ky Wesův nápad, aby se pano­ra­ma pře­nes­la na ská­ka­jí­cí švi­ha­dlo malých hol­či­ček“. Byl nato­čen jak šťast­ný konec, tak konec se zvra­tem, ale ve finá­le byl pou­žit konec se zvra­tem. V důsled­ku toho Craven, kte­rý nikdy nechtěl, aby se z fil­mu sta­la pokra­ču­jí­cí série, nepra­co­val na prv­ním pokra­čo­vá­ní, Freddyho pomstě (1985). Natáčení skon­či­lo na kon­ci čer­ven­ce a film byl narych­lo při­pra­ven na lis­to­pa­do­vé uve­de­ní do kin.

Hudba

Filmovou hud­bu napsal skla­da­tel Charles Bernstein a popr­vé vyšla v roce 1984 na labe­lu Varèse Sarabande. Vydavatelství ji zno­vu vyda­lo v roce 2015 v 8CD boxu pro soun­d­trac­ky k sérii s výjim­kou rema­ku a zno­vu v roce 2016 v 12CD boxu Little Box of Horror s růz­ný­mi dal­ší­mi horo­ro­vý­mi hudba­mi. Bernsteinova fil­mo­vá hud­ba byla také zno­vu vydá­na v roce 2017 spo­lu se soun­d­trac­ky prv­ních sed­mi fil­mů na labe­lu Death Waltz Recording Company v dal­ším 8-LP viny­lo­vém boxu s názvem A Nightmare On Elm Street: Box Of Souls. V letech 2017 a 2019 vyda­lo vyda­va­tel­ství také samo­stat­né roz­ší­ře­né ver­ze soun­d­trac­ku s mno­ha úryv­ky, kte­ré byly z původ­ních vydá­ní vyne­chá­ny.

Freddyho ústřed­ní píseň

Text Freddyho ústřed­ní pís­ně, kte­rou v prů­bě­hu seri­á­lu zpí­va­jí děti na švi­ha­dlech a kte­rá vychá­zí z pís­ně „One, Two, Buckle My Shoe“, byl napsán a zahr­nut do scé­ná­ře již v době, kdy Bernstein začal psát soun­d­track, zatím­co melo­dii pro ni nena­psal Bernstein, ale teh­dej­ší pří­tel a budou­cí man­žel Heather Langenkampové Alan Pasqua, kte­rý byl sám hudeb­ní­kem. Bernstein Pasquův pří­spě­vek začle­nil do soun­d­trac­ku pod­le své­ho uvá­že­ní. Jednou ze tří dívek, kte­ré nahrá­ly pěvec­kou část zněl­ky, byla teh­dy čtr­nác­ti­le­tá dce­ra Roberta Shaye.

Témata

Freddy úto­čí výhrad­ně na tee­nage­ry a jeho činy byly inter­pre­to­vá­ny jako sym­bol čas­to trau­ma­tic­kých zážit­ků dospí­vá­ní. Nancy, stej­ně jako arche­ty­pál­ní tee­nager, pro­ží­vá soci­ál­ní úzkost a její vztah s rodi­či se stá­vá napja­tým. Sexualita je pří­tom­na ve freu­dov­ských obra­zech a je téměř výhrad­ně zob­ra­zo­vá­na v hro­zi­vém a tajem­ném kon­tex­tu (např. smrt Tiny vizu­ál­ně evo­ku­je zná­sil­ně­ní, Freddyho ruka­vi­ce mezi Nancyinýma noha­ma ve vaně). Podle původ­ní­ho scé­ná­ře měl být Krueger před vraž­dou spí­še pedo­fil než vrah dětí.

Wes Craven vysvět­lil, že „před­sta­va scé­ná­ře je tako­vá, že hří­chy rodi­čů jsou navště­vo­vá­ny dět­mi, ale sku­teč­nost, že kaž­dé dítě nemu­sí nut­ně zůstat se svým údě­lem, je stá­le pří­tom­na“. Robert Englund pozna­me­ná­vá, že „v Noční můře jsou všich­ni dospě­lí poško­ze­ni: Jsou alko­ho­li­ci, berou práš­ky, nejsou nablíz­ku“. Blakley říká, že rodi­če ve fil­mu „hra­ni­čí s roš­ťác­tvím“. Englund k tomu dodá­vá: „Dospívající se tím musí pro­kou­sat a Heather je posled­ní hol­ka, kte­rá zůstá­vá naži­vu. Ona žije. Porazí Freddyho.“ Langenkampová sou­hla­sí: „Noční můra je femi­nis­tic­ký film, ale já se na něj dívám spíš jako na film o „síle mla­dých“.“

Vydání

Cenzurní problémy

Když byl film před­lo­žen do sys­té­mu hod­no­ce­ní fil­mů Americké fil­mo­vé aso­ci­a­ce (MPAA), poža­do­va­li dva škr­ty, aby mu byl udě­len rating R. V roce 2006 byl film zařa­zen do kate­go­rie „R“. Do kin byla uve­de­na ver­ze s ratingem R a tři­nác­ti sekun­do­vý­mi škr­ty. Ve Velké Británii byl film uve­den do kin a na domá­cí video bez stři­hu. Australské vydá­ní v kinech bylo sestří­há­no na rating M, ale domá­cí video na VHS bylo v roce 1985 vydá­no bez stři­hu s aus­tral­ským ratingem R. Ve Spojených stá­tech se nesestří­ha­ná ver­ze dočka­la vydá­ní až na laser­dis­ku spo­leč­nos­ti Elite Entertainment v roce 1996. Všechna DVD, digi­tál­ní a Blu-ray vydá­ní pou­ží­va­jí diva­del­ní ver­zi s ratingem R; nesestří­ha­ná ver­ze dosud neby­la vydá­na na digi­tál­ním for­má­tu, ačko­li šest sekund bylo obno­ve­no pro domá­cí video a dal­ší dvě sekun­dy pro sou­čas­ná vydá­ní.

Kino

Ve Spojených stá­tech byl film uve­den 9. lis­to­pa­du 1984 pro­střed­nic­tvím spo­leč­nos­ti New Line Cinema a ve Velké Británii v roce 1985 pro­střed­nic­tvím spo­leč­nos­ti Palace Pictures.

Domácí média

Film byl popr­vé uve­den na trh domá­cí­ho videa spo­leč­nos­tí Media Home Entertainment na začát­ku roku 1985 a nako­nec byl vydán na Laserdiscu. Od té doby byl vydán na DVD, nej­pr­ve v roce 1999 ve Spojených stá­tech jako sou­část box setu Nightmare on Elm Street Collection (spo­lu s dal­ší­mi šes­ti pokra­čo­vá­ní­mi) a zno­vu v restau­ro­va­né spe­ci­ál­ní edi­ci spo­leč­nos­ti Infinifilm v roce 2006, kte­rá obsa­hu­je růz­né spe­ci­ál­ní bonu­sy s pří­spěv­ky Wese Cravena, Heather Langenkampové, Johna Saxona a kame­ra­ma­na.

Speciální edi­ce se sklá­da­la ze dvou DVD, jed­no­ho s restau­ro­va­ným obra­zem a zvu­kem fil­mu (DTS 5.1, Dolby Digital 5.1 a původ­ní mono zvu­ko­vá sto­pa) a dru­hé­ho DVD se spe­ci­ál­ní­mi funk­ce­mi. Spolu s restau­ro­va­nou ver­zí fil­mu obsa­ho­va­lo prv­ní DVD také dva komen­tá­ře a dal­ší noč­ní můry (ne-li všech­ny) z pokra­čo­vá­ní fil­mu (dvoj­ka až sed­mič­ka a Freddy vs. Jason). Obsahovalo také doda­teč­né, pro­dlou­že­né nebo alter­na­tiv­ní scé­ny fil­mu, napří­klad jed­nu scé­nu, v níž Marge pro­zra­dí Nancy, že měla dal­ší­ho sou­ro­zen­ce, kte­ré­ho Freddy zabil. Tyto nepo­u­ži­té kli­py a scé­ny neby­ly zařa­ze­ny ani při­dá­ny do fil­mu na DVD, ale bylo mož­né je zhléd­nout samo­stat­ně v menu DVD.

Dne 13. dub­na 2010 byl film vydán spo­leč­nos­tí Warner Home Video na dis­ku Blu-ray se vše­mi doplň­ky ze spe­ci­ál­ní edi­ce z roku 2006; ve stej­ný den byl vydán DVD box set obsa­hu­jí­cí všech­ny dosa­vad­ní fil­my.

Recepce

Box office

Noční můra v Elm Street měla ve Spojených stá­tech pre­mi­é­ru v ome­ze­ném počtu kin 9. lis­to­pa­du 1984, kdy byla uve­de­na ve 165 kinech po celé zemi. Během pre­mi­é­ro­vé­ho víken­du film vydě­lal 1 271 000 dola­rů a byl pova­žo­ván za oka­mži­tý komerč­ní úspěch. Film nako­nec vydě­lal v ame­ric­kých a kanad­ských poklad­nách cel­kem 25 504 513 dola­rů a celo­svě­to­vě 57 mili­o­nů dola­rů.

Ohlasy kritiky

Současnost

V dobo­vé recen­zi Kim Newman v měsíč­ní­ku Monthly Film Bulletin napsal, že Noční můra v Elm Street se svým malo­měst­ským pro­stře­dím a „vymyš­le­ným mýtem o pří­še­rách“ blí­ží adap­ta­ci Stephena Kinga. Newman došel k závě­ru, že film zasti­hl „Cravena, jak se vyno­řu­je ze své­ho nedáv­né­ho kari­ér­ní­ho útlu­mu (Věc z bažin, Hory mají oči - 2. část, Pozvání do pek­la) s dob­rým, mož­ná defi­ni­tiv­ním stra­ši­dlem, kte­ré ho pod­po­ři­lo“, a že film je „vyni­ka­jí­cím pří­kla­dem pře­pra­co­va­né­ho žán­ru“. Paul Attanasio z dení­ku The Washington Post film pochvá­lil a uve­dl, že „na tak níz­ko­roz­počto­vý film je Noční můra v Elm Street mimo­řád­ně vybrou­še­ná. Scénář je důsled­ně vtip­ný, kame­ra (kame­ra­man Jacques Haitkin) je ost­rá a výrazná.“ Recenze pozna­me­na­la, že „žánr má zabu­do­va­ná ome­ze­ní... ale Craven se s výzvou vyrov­ná­vá obdi­vu­hod­ně; Noční můra v Elm Street je na půli ces­ty mezi explo­a­tač­ním fil­mem a kla­sic­kým surre­a­lis­mem“. Recenze se také vyjá­d­ři­la k Freddymu Kruegerovi a ozna­či­la ho za „nejmra­zi­věj­ší posta­vu žán­ru od dob, kdy „Tvar“ debu­to­val v Halloweenu“. Variety komen­to­val film jako „vel­mi nápa­di­tý horor“, chvá­lil spe­ci­ál­ní efek­ty a záro­veň kon­sta­to­val, že film „nedo­ká­že v závě­ru uspo­ko­ji­vě pro­po­jit své tema­tic­ké nit­ky.“

. Recenze se nega­tiv­ně vyjá­d­ři­la k někte­rým scé­nám zahr­nu­jí­cím Nancyinu rodi­nu a pozna­me­na­la, že „nej­hor­ší scé­ny fil­mu se týka­jí Nancy a její mat­ky alko­ho­lič­ky“. K vývo­ji postav Newman uve­dl, že „vzni­ká dojem, že cha­rak­te­ri­za­ce postav v hod­no­tě asi dvou set stran byla zhuš­tě­na do kli­šo­vi­tých detai­lů, jako je napří­klad opi­lá Ronee Blakleyová, kte­rá demon­stru­je svou obno­ve­nou sebe­úctu tím, že odho­dí zpo­la plnou láhev“. Newman také uve­dl, že noč­ní můry ve fil­mu půso­bí pro­ti němu samot­né­mu, a pro­hlá­sil, že „líba­jí­cí se tele­fon a vana bez dna jsou sice v duchu [Davida] Cronenberga dez­o­ri­en­tu­jí­cí, ale pře­ká­že­jí neú­pros­né­mu, pro­ná­sle­du­jí­cí­mu mon­strum aspek­tu, kte­rý Carpenter tak dob­ře zvlá­dá.“

Retrospektiva

Autor Ian Conrich oce­nil schop­nost fil­mu roz­ru­šo­vat „hra­ni­ce mezi ima­gi­nár­ním a reál­ným“ a pod­le kri­ti­ka Jamese Berardinelliho si film pohrá­vá s divác­kým vní­má­ním. Kelly Bulkeleyová inter­pre­to­va­la zastřešu­jí­cí téma jako soci­ál­ní pod­text, „boje dospí­va­jí­cích v ame­ric­ké spo­leč­nos­ti“.

Film má 95 % hod­no­ce­ní na zákla­dě 60 recen­zí na ser­ve­ru Rotten Tomatoes s prů­měr­ným hod­no­ce­ním 7,8/10 a s kon­sen­zem na webu, kte­rý říká: „Inteligentní pre­mi­sa Wese Cravena v kom­bi­na­ci s děsi­vou vizu­ál­ní podo­bou Freddyho Kruegera dodnes vyvo­lá­vá noč­ní můry.“ (více zde) Film je také pod­le Filmsite.org pova­žo­ván za jeden z nej­lep­ších fil­mů roku 1984. V roce 2010 jej orga­ni­za­ce Independent Film & Television Alliance vybra­la jako jeden z 30 nej­vý­znam­něj­ších nezá­vis­lých fil­mů posled­ních 30 let. V pěti­ho­di­no­vém pořa­du 100 nejdě­si­věj­ších fil­mo­vých momen­tů (2004) spo­leč­nos­ti Bravo, kte­rý vybí­ral nejdě­si­věj­ší momen­ty kine­ma­to­gra­fie, se umís­til na 17. mís­tě. V roce 2008 zařa­dil časo­pis Empire Noční můru v Elm Street na 162. mís­to v žeb­říč­ku 500 nej­lep­ších fil­mů všech dob. The New York Times jej také vybra­ly jako jeden z 1000 nej­lep­ších fil­mů všech dob.

Uznání Amerického filmového institutu

- AFI’s 100 Years...100 Heroes and Villains - #40, Freddy Krueger, Villain

Ocenění

- Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films - Nejlepší horor (1985) (nomi­na­ce)

- Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films - Nejlepší výkon mla­dé­ho her­ce - Jsu Garcia (1985) (nomi­na­ce)

- Academy of Science Fiction, Fantasy & Horror Films - Nejlepší DVD vydá­ní kla­sic­ké­ho fil­mu (2007) (nomi­na­ce)

- Festival fan­tas­tic­kých fil­mů Avoriaz - Cena kri­ti­ky - Wes Craven (1985) (vítěz)

- Festival fan­tas­tic­kých fil­mů Avoriaz - Zvláštní uzná­ní za herec­ký výkon - Heather Langenkamp (1985) (vítěz)

Další média

Literatura

Koncept plá­no­va­né, nikdy nedo­kon­če­né a nevy­da­né komik­so­vé adap­ta­ce fil­mu z roku 1984, ilu­stru­jí­cí jeden z Nancyiných zápa­sů s Freddym. Autorem výtvar­né­ho návr­hu je Andy Mangels.

V roce 1987 vyšla spo­leč­ná nove­li­za­ce fil­mu z roku 1984 a jeho pokra­čo­vá­ní Freddyho pomsta a Bojovníci snů, kte­rou napsal Jeffrey Cooper. Počátkem roku 1989 byla objed­ná­na osmi­díl­ná komik­so­vá adap­ta­ce ve 3D, kte­rou mělo vydat nakla­da­tel­ství Blackthorne Publishing a jejímž auto­rem měl být Andy Mangels; z těch­to plá­nů však sešlo kvů­li kra­chu a ban­kro­tu zmí­ně­né­ho nakla­da­tel­ství v prů­bě­hu poz­děj­ších let 1989 a 1990. Některé ztra­ce­né kon­cep­ty této plá­no­va­né komik­so­vé adap­ta­ce byly dokon­če­ny ješ­tě před kra­chem Blackthorne; Mangels vysvět­lu­je, že „Blackthorne mělo prá­va na 3D, ale zkra­cho­va­lo poté, co jsem napsal tři díly, jeden byl napsán tuž­kou a žád­ný nebyl vydán“. Mangelsem napsa­ná 3D komik­so­vá adap­ta­ce nako­nec vyjde v pátém pokra­čo­vá­ní Freddy’s Dead: The Final Nightmare v nakla­da­tel­ství Innovation Publishing.

Mezi fil­mo­vé deri­vá­ty Noční můry v Elm Street (1984) pat­ří dva samo­stat­né bolly­wo­od­ské horo­ry Khooni Murda (1989) a Mahakaal (1994), indonéský horor Satanova postel (Batas Impian Ranjang Setan; 1986) a ame­ric­ká por­no­gra­fic­ká paro­die s názvem Vlhký sen v Elm Street (2011).

Remake

V roce 2010 byl do kin uve­den rema­ke, rov­něž s názvem Noční můra v Elm Street, s Jackie Earle Haleym v roli Freddyho Kruegera. Film pro­du­ko­val Michael Bay, reží­ro­val Samuel Bayer a scé­nář napsal tým Wesley Strick a Eric Heisserer. Film byl zamýš­len jako restart série, ale plá­ny na pokra­čo­vá­ní se nikdy neu­sku­teč­ni­ly poté, co film navzdo­ry finanč­ní­mu úspě­chu zís­kal pře­váž­ně nega­tiv­ní recen­ze.

Dne 7. srp­na 2015 bylo ozná­me­no, že spo­leč­nost New Line Cinema při­pra­vu­je dru­hý rema­ke se scé­náris­tou fil­mu Orphan Davidem Lesliem Johnsonem. Englund pro­je­vil zájem o návrat do série v epi­zod­ní roli. Leslie Johnson poz­dě­ji dodal, že prá­ce na něm je v útlu­mu kvů­li úspě­chu The Conjuring Universe, a řekl, že „zatím nic nepro­ni­ká“ a „všich­ni chtě­jí Freddyho zno­vu vidět, mys­lím, tak­že si mys­lím, že je to v urči­tém oka­mži­ku nevy­hnu­tel­né“.


Zdroj: Anglická Wikipedie


Podívejte se na hodnocení Noční můra v Elm Street na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,50476 s | počet dotazů: 255 | paměť: 72175 KB. | 16.06.2024 - 03:48:43