Chlapec, kterého vidí jen ona. To ale neznamená, že neexistuje…

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Kniha Sophie Loubière s názvem Chlapec s kamín­ky ve vás zane­chá zvlášt­ní a až nepří­jem­ný pocit nejis­to­ty. Co všech­no může být prav­da? A dá se vůbec věřit vlast­ní­mu úsud­ku? Tyto a mno­hé dal­ší otáz­ky ve vás budou hlo­dat ješ­tě dlou­ho po té, co kni­hu dočte­te.

Kniha je vel­mi dob­ře pro­myš­le­ná a pod­sou­vá čte­ná­ři chytře drob­né nápo­vě­dy tak, aby si mys­lel přes­ně to, co autor­ka chce. Opravdu jem­ně a nená­pad­ně vaše myš­len­ky nato­čí kon­krét­ním smě­rem, aby vás pak moh­la na kon­ci pře­kva­pit. Ve chví­li, kdy si tedy už mys­lí­te, že máte ve všem jas­no, zjis­tí­te, že vlast­ní­mu pře­svěd­če­ní nemů­že­te věřit – stej­ně tak jako hlav­ní posta­va kni­hy Elsa Préauová.

Podstata pří­bě­hu se zdá být veli­ce běž­ná a až fád­ní. V prv­ní řadě totiž sle­du­je­me pří­běh opuš­tě­né stár­nou­cí ženy, kte­rá si krá­tí chví­le pohle­dy z okna a občas­ný­mi stíž­nost­mi na růz­né věci, nad kte­rý­mi by lec­kdo jiný mávl rukou. To však jako čte­nář lehce při­sou­dí­te věku a poně­kud své­ráz­né pova­ze hlav­ní posta­vy. Ti vní­ma­věj­ší však již brzy tuší, že něco není v pořád­ku nejen se situ­a­cí jako tako­vou, ale i se samot­nou Elsou Préovou. Něco, co nelze jen tak lehce při­sou­dit sta­řec­ké zma­te­nos­ti. Záhy na to v pří­bě­hu dojde ke zvra­tu, kdy hlav­ní hrdin­ka začne pozo­ro­vat z okna malé­ho hube­né­ho chlap­ce od sou­se­dů, kte­rý si nikdy nehra­je se svý­mi dvě­ma sou­ro­zen­ci a oči­vid­ně je ve zubo­že­ném sta­vu. Vždy sedí pod vrbou a zce­la bez zájmu o okol­ní svět si hra­je s kamín­ky. Navíc všich­ni kolem tvr­dí, že chlap­ce nikdy nevi­dě­li, a že sou­se­dé mají pro­ka­za­tel­ně pou­ze dvě děti. Na věro­hod­nos­ti sta­ré dámě nepři­dá ani její posed­lost před­sta­vou, že doma slý­chá myši a umís­tí pro­to po domě desít­ky pas­ti­ček nebo fakt, že pova­žu­je koč­ky za jakési špi­ó­ny s mik­ro­či­py pod kůží. Postupem času je vám tak tato dáma stá­le méně sym­pa­tic­ká, ale přes­to jí chce něja­ká část vaše­ho „já“ důvě­řo­vat.

Kniha je sice psa­ná v tzv. Er for­mě, ale text je pro­lo­žen dopi­sy, kte­ré paní Préauová píše (ať už růz­ným insti­tu­cím či svým pří­buz­ným) a její­mi dení­ko­vý­mi zázna­my. Vše tak dostá­vá tro­chu jiný a dale­ko osob­něj­ší roz­měr.

Pokud bych měla popsat kni­hu Chlapec s kamín­ky pou­ze jed­ním slo­vem, bylo by to „zne­po­ko­ju­jí­cí“. A nic na tom nezmě­ní ani fakt, že hlav­ní posta­va je na samot­ném kon­ci vykres­le­na v rela­tiv­ně pozi­tiv­ním svět­le. Závěr kni­hy totiž, ačko­liv dává vysvět­le­ní vše­ho pod­stat­né­ho, jen uka­zu­je na to, jak žalost­ně se může kdo­ko­liv z nás mýlit a pře­de­vším, že roz­díl mezi dob­rem a zlem může být tak nicot­ný, že se ani vy sami nedo­ká­že­te roz­hod­nout, kte­rá mis­ka vah pře­va­žu­je.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře