Daria – Recenze – 20%

Český kon­spi­rač­ní thriller Dariapůso­bí, jako by byl vytvo­řen náhod­ným gene­rá­to­rem záple­tek ve spo­lu­prá­ci s náhod­ným gene­rá­to­rem dia­lo­gů. Není divu – za jeho otřes­ným scé­ná­řem totiž sto­jí Daniel Miňovský, sce­náris­ta fil­mů Prázdniny v Provence a Řachanda. Zároveň jde o celo­ve­čer­ní režij­ní debut na rekla­mách a video­kli­pech odcho­va­né­ho reži­sé­ra a pro­du­cen­ta Matěje Pichlera, kte­rý se roz­ho­dl sním­ku vtisk­nout výraz­nou sty­li­za­ci a vizu­a­li­tu holly­wo­od­ských akč­ních thrille­rů. Výsledek je neu­vě­ři­tel­ně špat­ný, bizar­ní a debil­ní, tak moc, že je vlast­ně doce­la zábav­né se na něj dívat. Neustále se v něm totiž děje něco nesmy­sl­né­ho nebo praš­tě­né­ho a před­sta­vi­tel­kou titul­ní role Darii je pohled­ná mla­dá hereč­ka (Klára Miklasová), kte­rá je v něm něko­li­krát naho­ře bez. Tím pozi­ti­va kon­čí.

Zdroj fotek: Bontonfilm

Patrně jde také o film s nej­vět­ší frek­ven­cí šťast­ných náhod a shod okol­nos­tí za mno­ho posled­ních let, sní­mek je jimi totiž pro­tkán od začát­ku do kon­ce. Jeho hlav­ní hrdi­na, mla­dý psy­chi­atr Marek (Jaromír Nosek) byd­lí se svou mat­kou (Jana Šulcová), kte­rá je záro­veň jeho zaměst­na­va­tel­kou (v psy­chi­at­ric­ké léčeb­ně) a záro­veň před­ná­ší o psy­chi­atrii na vyso­ké ško­le, kde Marek stu­du­je. A sho­dou okol­nos­tí se prá­vě v léčeb­ně jeho mat­ky ocit­ne dív­ka Daria, se kte­rou byl Marek pár dní před­tím jed­nou na ran­de, a kte­rá se mu od té doby pře­sta­la ozý­vat. A pro její­hož otce sho­dou okol­nos­tí pra­cu­je Markův kama­rád Tomáš, s nímž se Marek mimo­cho­dem sezná­mí tak, že je Tomášem náhod­ně oslo­ven někde na uli­ci se slo­vy: „Ahoj, já jsem Tomáš, ale přá­te­lé mi říka­jí Taz, nepů­jdeš na pivo?“ A Marek bez řečí jde… 

Děj se násled­ně točí kolem toho, že Daria je para­no­id­ní, pro­to­že sly­ší u sebe doma div­né zvu­ky, cítí se být pozo­ro­vá­na a mys­lí si, že její nedáv­ný vyha­zov z far­ma­cie nějak sou­vi­sí s jakým­si spik­nu­tím, namí­ře­ným pro­ti ní (a také se jí zda­jí divo­ké sny, v nichž je v pekle zná­sil­ňo­vá­na démo­ny). Následně se uká­že, že Daria je sku­teč­ně kdo­ví­proč bed­li­vě špe­ho­vá­na něja­ký­mi taj­ný­mi agen­ty, a tak se musí i s Markem skrý­vat v bez­pe­čí na vzdá­le­ném koň­ském ran­či, v jehož taj­ném pod­ze­mí žije mimo jiné ste­am­pun­ko­vá komu­ni­ta pěs­ti­te­lů rost­lin, šíle­ný expert na bio-chemii (Jiří Schmitzer), kupa dětí a sle­pá slu­žeb­ná.

Vtip je v tom, že ve fil­mu DariaNIC NEDÁVÁ SMYSL. Neustále se v něm obje­vu­jí nové a nové posta­vy, o nichž není zřej­mé, co vlast­ně mají být zač a jest­li jde o agen­ty far­ma­ceu­tic­ké lob­by, něja­ké mafi­á­ny nebo poli­caj­ty v uta­je­ní. Dialogy postav loví bob­ří­ka non­sen­su a celé je to vyprá­vě­né a nato­če­né pří­šer­ně zma­te­ně a poma­te­ně a nedá se v tom vyznat. Na kon­ci fil­mu je sice vysvět­le­no (ve sty­lu deus ex machi­na), že všech­no bylo ve sku­teč­nos­ti jinak, leč i to nové vysvět­le­ní je zce­la nesmy­sl­né a plné nejas­nos­tí a nedo­stat­ků.

Film je navíc pro­špi­ko­ván i růz­ný­mi naráž­ka­mi a drob­nost­mi, jejichž sig­ni­fi­kan­ce je však pro pří­běh fil­mu a jeho inter­pre­ta­ci zce­la nezná­má – byt hlav­ní hrdin­ky je např. náho­dou ozna­čen stej­ným čís­lem jako pavi­lon psy­chi­at­ric­ké léčeb­ny, do nějž byla umís­tě­na, ale co z toho má vyplý­vat (pokud vůbec něco a nejde jen o něja­ký vtí­pek), není vůbec jas­né. A takhle je to ve fil­mu Daria sko­ro se vším.

Mimochodem, ve fil­mu vystu­pu­je i něko­lik zahra­nič­ních her­ců, kte­ří jsou nada­bo­va­ní do češ­ti­ny, a to dost mizer­ně. Na pár chvil se tu obje­ví i Norbert Lichý a Karel Dobrý, ale ani jeden z nich nestrá­ví na plát­ně víc než minu­tu.

Vznik fil­mu pod­po­řil mimo jiné Státní fond kine­ma­to­gra­fie, za což jsem byl při­pra­ven fon­du spí­lat, ale pak jsem si uvě­do­mil, že kdy­by za mnou při­šli fil­ma­ři s tím, jest­li při­spěju na jejich čes­ký mys­te­ri­óz­ní noi­ro­vý ste­am­pun­ko­vý kon­spi­rač­ní thriller, v němž bude sex s démo­ny, drs­ní rana­ři z Jižního Města, zlé far­ma­ceu­tic­ké spo­leč­nos­ti a bláz­ni řeč­ní­cí o blí­ží­cí se apo­ka­ly­p­se, tak bych jim asi při­spěl taky. Akorát ten scé­nář váž­ně mohl napsat někdo ale­spoň tro­chu kom­pe­tent­ní.

Tvůrci totiž roz­hod­ně umě­jí nato­čit efekt­ní záběr, psy­che­de­lic­ky sestří­hat občas­ný fla­shback, tuhle pou­žít sty­lo­vou ani­mo­va­nou vsuv­ku a támhle vlo­žit říz­ný song do pod­kre­su. Ale úro­veň jejich vypra­věč­ských, sce­náris­tic­kých a dra­ma­tur­gic­kých schop­nos­tí se pohy­bu­je v zápor­ných hod­no­tách, kvů­li čemuž Daria půso­bí jako extra­va­gant­ní cvi­če­ní v cha­o­su a naho­di­los­ti, vydá­va­né za thriller o ten­ké hra­ni­ci mezi rea­li­tou a kon­spi­ra­cí, resp. šílen­stvím a nor­mál­nos­tí. Záměrem tvůr­ců údaj­ně bylo nato­čit něco jiné­ho, než co se u nás běž­ně točí. A to se jim beze­spo­ru poved­lo, byť však asi jinak, než zamýš­le­li.