Davitelj protiv davitelja (1984)

Neodmítejte kara­fi­á­ty milé dámy a dív­ky, jinak se může stát, že se sta­ne jeho dal­ší obě­tí…!

Bělehrad se něko­lik let mar­ně sna­ží stát se „met­ro­po­lí“. Až toho­to roku se mu to koneč­ně pove­de. I on koneč­ně zís­kal své­ho „séri­o­vé­ho vra­ha“ po vzo­ru USA, Londýna či Paříže. Pera je téměř pade­sá­ti­le­tý obtloust­lý sta­rý mlá­de­nec, žijí­cí se svou mat­kou. Prodává kara­fi­á­ty, milu­je zákus­ky a ope­ru. Bývá však čas­to tres­tán svou despo­tic­kou mat­kou za to, že pro­dal málo kara­fi­á­tů a tak mu jed­no­ho veče­ra pře­sko­čí. Holýma ruka­ma uškr­tí v tem­né ulič­ce svou prv­ní oběť a od té chví­le zabí­jí téměř kaž­dý večer ženy, kte­ré odmít­nou jeho kvě­ti­ny. Jeho činy inspi­ru­jí mla­dé­ho rocko­vé­ho zpě­vá­ka Spiridona Kopice, kte­rý o škr­ti­či nazpí­vá píseň “Baby, Baby”, jenž se přes noc stá­vá oblí­be­ným hitem a zaujme i samot­né­ho Peru. Což při­dě­lá­vá vrás­ky nejen inspek­to­ro­vi, kte­rý pří­pad vyšet­řu­je, ale i mla­dé rádi­o­vé mode­rá­tor­ce Sofiji, kte­rá se sama stá­vá objek­tem zájmu nejen Spiridona, ale poz­dě­ji i samot­né­ho Pery…

Český název: Škrtič pro­ti Škrtiči

Režie: Slobodan Šijan

Rok výro­by: 1984

Délka: 93 min

Země: Jugoslávie

Alternativní název: Strangler vs. Strangler

Hrají:

Taško Načić...(Pera Mitić)

Srđan Šaper...(Spiridon Kopicl)

Nikola Simić...(inspektor Ognjen Strahinjić)

Sonja Savić...(Sofija Mačkić)

Rahela Ferari...(matka)

...a dal­ší

Jsem rád, že nabíd­ka VRK občas zaví­tá i do horo­ro­vé­ho žán­ru (klid­ně bych uví­tal, kdy­by to Willy pro­vá­děl čas­tě­ji) a tak jsem si samo­zřej­mě nesměl nechat unik­nout ani ten­to nepří­liš zná­mý jugo­sláv­ský kou­sek – smě­si­ci absurd­ní čer­né kome­die a horo­ru. Už jsem pár kous­ků z tam­ní dis­tri­buce viděl a musím uznat, že nejsou vylo­že­ně špat­né a mnoh­dy při­chá­zí i s veli­ce zají­ma­vý­mi téma­ty. Jejich séri­o­vý vrah si hlav­ně u dam asi pří­liš sym­pa­tií nezís­ká, ale upo­ce­ný, obtloust­lý Taško Načić podal doce­la solid­ní herec­ký výkon. Šílenství mu doslo­va srče­lo z očí.

Nešlo si nevšim­nout i jis­tých názna­ků inspi­ra­ce u nechval­ně pro­slu­lé posta­vy Normana Batese. Slobodan Šijan se s tím nepá­ral a nabíd­ne nám dáv­ku nási­lí, absurd­ních a občas i lehce mor­bid­ních situ­a­cí, sluš­ný hudeb­ní dopro­vod, nechy­bí naho­ta ani akč­ně­ji poja­té scé­ny, uje­tý video­klip k pís­ni a stej­ně tak uje­tý inspek­tor s hit­le­rov­ským knír­kem. Nevím kdo z těch tří (vrah, zpě­vák, pol­da) byl nej­vět­ší magor toho­to pří­bě­hu. Vím však, že kro­mě mor­dů byla jeho ozdo­bou pohled­ná Sonja Savić.

Trošku zamr­ze­la jis­tá nevy­vá­že­nost fil­mu, pro­to­že kva­lit­ní pasá­že stří­da­ly ty nud­něj­ší a někte­ré momen­ty moc vtip­né neby­li ani přes svou bizar­nost. Ani to mi však neza­brá­ni­lo, abych si ten­to absurd­ní film jakž­takž užil, a jsem nako­nec rád, že jej mám ve své sbír­ce. Musím uznat, že své kva­li­ty má. Nekompromisní závěr si mě však zce­la zís­kal a vět­ši­nu nedo­stat­ků doká­žu hodit za hla­vu. I díky tomu se nako­nec při­klo­ním k lehce nad­prů­měr­né­mu ohod­no­ce­ní.

Hodnocení:

70%