Dětské zoubky od Zoje Stage

Šokující a husi­nu nahá­ně­jí­cí vyprá­vě­ní o vel­mi pro­ble­ma­tic­kém vzta­hu mezi mat­kou a její sed­mi­le­tou dce­rou, kte­rý postup­ně gra­du­je až do abso­lut­ní­ho extré­mu, kde jed­na z nich bude muset bojo­vat o své holé pře­ži­tí.

Hlavní hrdin­kou je Suzette, kte­rá si vyčí­tá, že jako mat­ka úpl­ně zkla­ma­la, jinak by se k ní pře­ce její dce­ra Hanna necho­va­la tak, jak se cho­va­la. Suzette se den­no­den­ně sna­ži­la a den­no­den­ně selhá­va­la a k tomu vše­mu ji zra­zo­va­lo její vlast­ní tělo, díky těž­ké nemo­ci.

A její dce­ra Hanna? Nemůže ane­bo spí­še nechce mlu­vit? Navíc jí abso­lut­ně odmí­tá a pova­žu­je za správ­né, když může své mat­ce ubli­žo­vat a vra­cet všech­ny rány, kte­rý­mi ji den­ně nevě­dom­ky roz­dí­ra­la srd­ce. 

Hanna si nechá­va­la slo­va pro sebe, ve slo­vech byla totiž síla. Nevyslovená zůstá­va­la čis­tá. Jako malič­ká se sna­ži­la vyjá­d­řit, co cítí. Jenže slo­va se jí mícha­la jako kulič­ky a nedá­va­la smy­sl. Dokázala jen nesmy­sl­ně žvatlat. Cítila zkla­má­ní. Slova, na kte­rá není spo­leh­nu­tí, nejsou přá­te­lé.

Popravdě, měla ješ­tě jeden důvod nemlu­vit. Její mlče­ní totiž dová­dě­lo mat­ku k nepří­čet­nos­ti. Celá léta jí dáva­la naje­vo, jak moc tou­ží po tom, aby pro­mlu­vi­la. Přemlouvala ji: „Prosím, řek­ni máma. Má-ma? Má-ma?“

Tatínek nikdy nepro­sil a nikdy se netvá­řil zkla­ma­ně. Kdykoliv ji držel v náru­čí, oči mu záři­ly, jako kdy­by byl prá­vě svěd­kem zro­ze­ní super­no­vy. Jen on ji doká­zal oprav­du vní­mat, a tak se na něj smá­la, a on ji na oplát­ku lech­tal a líbal.“

Suzette pod­vě­do­mě cítí, že ji její vlast­ní dce­ra nená­vi­dí, ale vůbec netu­ší proč, a tahle před­sta­va ji nejen děsí, ale i veli­ce trá­pí. Suzette se sna­ží své­ho muže Alexe pře­svěd­čit o tom, jak sama zou­fa­le potře­bu­je odpo­či­nek a čas pro sebe, a že je už také nej­vyš­ší čas, aby Hanna koneč­ně nastou­pi­la do ško­ly mezi své vrs­tev­ní­ky a našla si tak i nové přá­te­lé.

Hanna moc dob­ře vědě­la, že se jí chce mat­ka zba­vit. Vždycky se ji sna­ži­la někam odlo­žit. A přes­ně pro­to ji také chtě­la poslat do ško­ly. Hanna ale měla dost důvo­dů, proč do ško­ly nechce. Je tam spous­ta hlu­ku. Neohrabaně šma­ta­jí­cí děti.

Když jí byly čty­ři, při­šla mat­ce na dal­ší tri­ky. Například na chůvy. Tak to tedy ne. Maminka zřej­mě selhá­vá ve svém mateř­ském poslá­ní. A čím čas­tě­ji selhá­va­la, tím víc pří­le­ži­tos­tí k nápra­vě se jí Hanna sna­ži­la nabí­zet. Dávno už nevě­dě­la, kte­rá z nich tuhle vál­ku zača­la, a vlast­ně si ani neby­la jis­tá její­mi pra­vi­dly.

Hanna se v Alexově pří­tom­nos­ti cho­va­la vel­mi roz­to­mi­le, tam kde Suzette tuši­la Hannin záměr, Alex nao­pak dost čas­to viděl jen dět­skou hloupost.

Hanna je dost chyt­rá na to, aby vše zao­na­či­la tak, aby Alex Suzette nevě­řil. Z jeho pohle­du to mož­ná vypa­da­lo, že má všech­no - kari­é­ru, kte­rá ho napl­ňu­je, vlast­ní fir­mu, skvě­lé kole­gy. Má výbor­ný vztah se svý­mi rodi­či, krás­ný dům, odda­nou man­žel­ku a rozkoš­né dítě. Má dost peněz, a také dost času na své koníč­ky a na cvi­če­ní.

Alex Hannu nikdy nevi­děl „agre­siv­ně vrčet“ a odmí­tal věřit obvi­ně­ním, že jeho dce­ra schvál­ně scho­vá­vá ostat­ním dětem hrač­ky“ a „někdy je roz­bi­je, jen aby ostat­ním ublí­ži­la.“

Snaží se s námi mani­pu­lo­vat. Hraje si s námi. Dává si zále­žet na tom, aby se před tebou cho­va­la jinak, tak­že když ti řek­nu, co pro­ved­la... Ty to nevi­díš. Nevidíš, že lidi kolem sebe bije, že píše spros­tá slo­va...

Někdy ten­krát zača­la tahle vál­ka. A já v ní pro­hrá­vám. Prohrávám. A nemůžu to říct ani man­že­lo­vi, pro­to­že, i když se sna­žím… On to nevi­dí. A co potom? Mám být dob­rá mat­ka, tako­vá, jakou jsem sama nemě­la. To jsem chtě­la vždyc­ky. 

Hanna postu­pem času spřá­dá plán, jak se nadob­ro zba­vit své mat­ky a mít své­ho otce jen a jen pro sebe. Možná tatí­nek koneč­ně pocho­pí, jaká ve sku­teč­nos­ti je její mat­ka, roz­křik­ne se na ní a vyho­dí jí koneč­ně z domu.

A pro­to Hanna jed­no­ho dne na mat­ku pro­mlu­vi­la slo­vy: “ Já - se - jme­nu­ji - Marie-Anne - Dufossetová.  Pamatuj si to!“

Co to mělo zna­me­nat? Mohla se Suzette přeslech­nout? Možná to byly jen pazvu­ky, něco jako ty její popěv­ky? Mohla by pří­sa­hat, že mlu­vi­la s fran­couz­ským pří­zvu­kem. To nedá­va­lo smy­sl. Hanina prv­ní slo­va by měli osla­vit, ale Suzette se zmí­ta­la v záchva­tu pochyb­nos­tí, a také hrů­zy.

Jestli sly­še­la správ­ně.... jest­li to není Hanna....zmocňovala se jí čím dál vět­ší hrůza. Copak zeší­le­la? Nebo zeší­le­ly obě? A ten pohled prázd­né­ho běl­ma.. 

Hned záhy na to Suzette pocho­pi­la, jak se jme­nu­je Hannina nová hra, a to hra „Vyděsím mamin­ku“.  Podle Wikipedie si totiž dohle­da­la, že Marie-Anne Dufossetová byla v roce 1679 posled­ní ženou upá­le­nou ve věku osm­nác­ti let za čaro­děj­nic­tví ve Francii. Suzette děsi­la už jen samot­ná myš­len­ka toho, že o ní Hanna ví, a zřej­mě má i něja­ký důvod ji obdi­vo­vat.

Hanna je sil­né děv­če, kte­ré moc dob­ře ví, co chce, a nene­chá se od živo­ta jen tak postr­ko­vat. Na osla­vě, o Valpružině noci však vše nadob­ro vyeska­lo­va­lo. Všichni si uvě­do­mi­li, že už nejde o žád­nou hru, ale o hru na život a na smrt, a pokud se něco radi­kál­ně nezmě­ní, moh­lo by dojít k vel­ké tragé­dii.

Je Hanna oprav­du jen kre­a­tiv­ní hol­čič­ka s vel­kou fan­ta­zií, vyso­kou inte­li­gen­cí a obrov­ským pod­ma­ni­vým kouz­lem ane­bo je to malá zrů­da, kte­rá chce svo­jí mat­ku za kaž­dou cenu zabít a zpro­vo­dit ze svě­ta?

Co všech­no muse­li Alex se Suzette pod­nik­nout, aby Hanna zmi­ze­la z jejich živo­tů? Udělali nako­nec oba správ­nou věc? Nemohli pro Hannu udě­lat mno­hem víc? Je někdo, kdo sku­teč­ně Hanně může pomo­ci? Dokáže ji někdo nau­čit roz­po­zná­vat dob­ré od zlé­ho, aby se jed­no­ho dne moh­la opět  vrá­tit zpět domů?

A co Alex se Suzette? Ocitli se zpět ve sta­rých časech, do doby, kdy spo­lu trá­vi­li celé noci, když on pro ni zna­me­nal celý svět a ona pro něho? Do doby, kdy jim sta­či­lo mít jen jeden dru­hé­ho? Anebo je Hanna nadob­ro roz­dě­li­la a už není ces­ty zpát­ky?

Tento psy­cho­lo­gic­ký román plný šoku­jí­cích emo­cí a pohnu­tek vel­mi sil­ně zasáh­ne do srd­ce kaž­dé ženy - mat­ky. Stejně jako mně, se vám prav­dě­po­dob­ně bude při čte­ní této kni­hy honit v hla­vě spous­ta myš­le­nek a otá­zek, na než bude­te chtít znát a nalézt jas­né odpo­vě­di. Proč?

Při čte­ní toho­to thrille­ru mě doslo­va mra­zi­lo v zádech při pomyš­le­ní, že bych něco podob­né­ho muse­la pro­ží­vat se svý­mi vlast­ní­mi dce­ra­mi. Celé Hannino cho­vá­ní bylo šíle­né a těž­ko pocho­pi­tel­né, a až do posled­ní strán­ky vlast­ně čeká­te, zda se Hanna sku­teč­ně polep­ší či napra­ví. Ale hned na to vás napa­dá, zda je to vůbec mož­né...

„Dětské zoub­ky“ jsou mra­zi­vým thrille­rem, jež má jed­no jas­né posel­ství: „Je těž­ké věno­vat bez­vý­hrad­ní lás­ku něko­mu, kdo ji nevra­cí. To nikdo nezvlád­ne věč­ně!“

Za recenz­ní výtisk děku­ji Knihám Dobrovský

Vydáno v edi­ci Knihy Omega

DĚTSKÉ ZOUBKY

Autorka: Zoje Stage

Přeložila: Lenka Petrášková

Vydal DOBROVSKÝ s.r.o. v edi­ci Knihy Omega

Rok vydá­ní 2019

Počet stran: 351

ISBN 978-80-7390-851-5