Díky, pane Kříženecký - Devatenáctý červenec 1898 je označen jako začátek české kinematografie.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Tehdy byly popr­vé pro­mí­tá­ny čes­ké sním­ky v nově ote­vře­ném Pavilonu. Střihový doku­ment Olega Reifa z roku 1978 při­po­mí­ná, jak šly čes­ké fil­mo­vé ději­ny němé­ho fil­mu...

Historie kine­ma­to­gra­fie star­tu­je 22. 3. 1895 a to prv­ním uve­de­ním krát­kých fil­mů fran­couz­ské dvo­ji­ce bra­trů Lumiérů. Samí brat­ři Lumiérové teh­dy ve fil­mu nevi­dě­li nic víc než mód­ní zále­ži­tost, kte­rá vel­mi brzy pře­jde (hehe), už teh­dy ale bylo vět­ši­ně lidí jas­né, že jsou ´´ pohyb­li­vé obráz­ky´´ novým mód­ním tren­dem, kte­rý se časem roz­ší­ří napříč svě­tem. Z Francie se tak sku­teč­ně fil­mo­vá tvor­ba dosta­la do všech kou­tů svě­ta a to i k nám. U nás film odstar­to­val v roce 1898 a tím prv­ním zásad­ním prů­kop­ní­kem se v tom­to ohle­du stal archi­tekt Jan Kříženecký, jenž sesta­vil prv­ní Český kine­ma­to­graf, kde se pro­mí­ta­li čes­ké krát­ké sním­ky. Právě Kříženecký tak sto­jí za vzni­kem kin u nás a i pro­to je mu dle samot­né­ho názvu doku­men­tu, kte­rý pojed­ná­vá a vzdá­vá poctu němé éře fil­mů u nás vzdán dík. I ten­to samot­ný tele­viz­ní doku­ment teh­dej­ší Československé tele­vi­ze vzni­kl z vel­ké čás­ti díky němu.

Režísér Oleg Reif zma­po­val éru lokál­ních němých kraťa­sů vznik­lých v letech 1898-1929, dal dohro­ma­dy tudy archiv­ních mate­ri­á­lů slo­že­ných z docho­va­ných kraťa­sů a opřel se o zpo­vě­di doži­lých herec­kých tvá­ří němé­ho fil­mu, při­čemž někte­ří z nich jako František Kovářík (legen­dár­ní Hrbolek z „ Marečku, podej­te mi pero!´´) nebo Svatopluk Beneš poté hra­vě expan­do­va­li i do odvět­ví mlu­ve­né­ho fil­mu. Z doku­men­tu Díky, pane Kříženecký sálá pře­de­vším z nos­tal­gie a vylo­že­né nad­še­nos­ti zpo­vě­di oněch slav­ných tvá­ří teh­dej­ší němé doby (Celé zpo­věď Františka Kováříka chyt­ne za srdíč­ko).

Z pohle­du edu­ka­tiv­ní­ho mož­ná Reifův doku­ment není úpl­ně nej­bo­hat­ší a celou němu éru bere tak tro­chu zkrat­ko­vi­tě a zhuš­tě­ně, přes­to ale doko­na­le doká­že osvět­lit, jak výro­ba fil­mů teh­dy pro­bí­ha­la a jak zásad­ním kro­kem si for­ma kino­zá­žit­ku pro­šla.

Moderátor Vladimír Šmeral je ide­ál­ním prů­vod­cem tak zna­me­ni­té his­to­rie a tak tro­chu jsem nepo­cho­pil dra­ma­tur­gic­ké roz­hod­nu­tí, že respon­den­ty z pozi­ce mode­rá­to­ra vyslý­chá dvo­ji­ce Jarmila Orlová a Olga Světelská. Šmeral tak ve finá­le fun­gu­je pře­de­vším jako prů­vod­ce záku­li­sí toho jak počá­teč­ní čes­ký film fun­go­val: Kulisy pří­mo z diva­dla, hud­ba hrá­na pří­mo na mís­tě nebo faleš­né poča­sí. Šmeral je oprav­du sym­pa­tic­ký a jakož­to prů­vod­ce je tre­fa do čer­né­ho, přes­to bych byl rád, kdy­by mi to tak tro­chu podiv­né dra­ma­tur­gic­ké roz­hod­nu­tí někdo vysvět­lil.

Většinu času jde vlast­ně o úsměv­né vyprá­vě­ní sta­rých vete­rá­nů němé éry, kte­ří si říka­li jaké to byly časy. A pře­de­vším díky oči­vid­né rados­ti z mož­nos­ti vyprá­vě­ní svých zážit­ků to zrov­na u toho­to doku­men­tu není na ško­du, prá­vě nao­pak to ješ­tě dodá­vá na efek­tu. Reif ide­ál­ně vha­zu­je archiv­ní zábě­ry docho­va­ných němých fil­mů a neza­po­me­ne se při­tom na zmín­ku tako­vých fil­mů, kte­ré jsou dnes poklá­dá­ny za nedo­cho­va­né a tudíž ztra­ce­né.

Tento doku­ment sku­teč­ně není doku­men­tem o živo­tě Kříženeckého a jeho jmé­no hra­je v názvu pro­jek­tu jenom pro­to, že se oprav­du stal důle­ži­tým člo­vě­kem v naší kine­ma­to­gra­fic­ké his­to­rii. Přesto je ale díky tomu nejde zapo­me­nout, kdo se o to všech­no u nás zaslou­žil a pře­de­vším šlo o dobu, kdy se naší fil­ma­ři inspi­ro­va­li i gro­tes­ka­mi z Ameriky a vznik­li gro­tes­ky vypa­da­jí vylo­že­ně svě­to­vě. Tahle němá éra je už dáv­no za námi, přes­to jde ale pořád o zásad­ní kapi­to­lu naších fil­mo­vých dějin, kte­rou roz­hod­ně nelze jen tak igno­ro­vat.

Díky, pane Kříženecký je pros­tě fajn poctou, kte­rá neza­po­me­ne­me zmí­nit počát­ky tako­vých čes­kých herec­kých legend jako Theodor Pištěk nebo Vlasta Burian, význam­né čes­ké tvůr­ce a pře­de­vším fakt, že stej­ně jako ve vět­ši­ně ostat­ních zemí se jenom pár her­ců doká­za­lo vyrov­nat s nástu­pem zvu­ko­vé­ho fil­mu a konec němé éry zna­me­nal herec­ký konec i pro ně. Prostě fajn doku­ment, kte­rý z edu­ka­tiv­ní strán­ky není svě­to­bor­ný, přes­to si ale na tuto památ­nou éru už v roce 1978 zvlá­dl ele­gant­ně posví­tit. A i přes­to, že jsou aktu­ál­ně v roce 2020 čes­ká kina opět zavře­ná, neuško­dí si tak tro­chu s pomo­cí toho­to doku­men­tu při­po­me­nout jejich počát­ky. Stojí to za to!

Pasáž s Františkem Kováříkem:

Verdikt: 4 z 5

Photo © Česká tele­vi­ze

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře