Beast Within, The (1982)

rp thumbCoverMain.jpeg

Záhadná nemoc jenž postih­la jejich syna, je při­nu­tí vrá­tit se na mís­ta, kte­rá jim v živo­tě při­nes­la jen utr­pe­ní.

Mladý man­žel­ský pár má men­ší neho­du a auto zůsta­ne uvíz­lé v pří­ko­pě. Eli se pro­to vydá­vá k neda­le­ké ben­zí­no­vé pum­pě pro pomoc a jeho žena zůsta­ne ve voze. Když se však pochví­li vrá­tí i z odta­hov­kou nalez­ne man­žel­ku nahou a zná­sil­ně­nou mezi stro­my a psa roz­tr­ha­né­ho na kusy. Po sedm­nác­ti letech začne z niče­ho nic jejich syn Michael trpět veli­ce zvlášt­ní nemo­cí a má děsi­vé sny o mís­tech, kte­ré v živo­tě nevi­děl. Jeho rodi­če se pro­to vydá­va­jí zpět na mís­to, kde byl nedob­ro­vol­ně počat, aby zjis­ti­li něco o půvo­du jeho pra­vé­ho otce. Jenže míst­ní se cho­va­jí vel­mi podiv­ně a moc jim toho nechtě­jí říct. Je však na prv­ní pohled zřej­mé, že jim něco tají. Mezitím se poda­ří Michaelovi utéct z nemoc­ni­ce a zamí­ří rov­nou tam, kde jej volá záhad­ný hlas v jeho hla­vě. Zanedlouho se tak opět setká­vá se svý­mi rodi­či, kte­ří poma­lu odkrý­va­jí děsi­vé tajem­ství toho­to měs­teč­ka. Jenže si musí pospí­šit ve svém hle­dá­ní, pro­to­že jejich syn se poma­lu, ale jis­tě začí­ná měnit v ohyzd­né mon­strum a navíc začí­ná po nocích zabí­jet lidi.

Český název: V dosa­hu bes­tie
Režie: Philippe Mora
Rok výro­by: 1982
Délka: 98 min
Země: USA

Hrají:
Ronny Cox ... (Eli MacCleary)
Bibi Besch ... (Caroline MacCleary)
Paul Clemens ... (Michael MacCleary)
Don Gordon ... (soud­ce Curwin)
R.G. Armstrong ... (Doktor Schoonmaker)
Katherine Moffat ... (Amanda Platt)
L.Q. Jones ... (Šerif Pool)
... a dal­ší

Čas od času se v tele­vi­zi pře­ce jenom obje­ví i doce­la zají­ma­vé kous­ky, kte­ré je urči­tě dob­ré mít ve své sbír­ce. Tento kou­sek ač mno­hý­mi pří­liš nedo­ce­něn je toho zdár­ným pří­kla­dem. Jde o prv­ní a jak to tak vypa­dá zřej­mě i jedi­ný pořád­ný zápis do horo­ro­vé­ho žán­ru nepří­liš zná­mé­ho reži­sé­ra Mora. Tenhle chla­pík sice nato­čil i 2. a 3. díl Kvílení vlkodla­ků, ale ty pat­ří spí­še do odpad­ních vod. Celý pří­běh je již od začát­ku zaha­len děsi­vým tajem­stvím, kte­ré najde své rozuz­le­ní až v úpl­ném závě­ru. Můžeme za to podě­ko­vat mimo jiné i Tomu Hollandovi, kte­rý měl na sta­ros­ti scé­nář.

Totožnost podiv­né­ho tvo­ra, kte­rý je sku­teč­ných otcem Michaela nám bude pro­zra­ze­na až ke kon­ci fil­mu což je jen a jen dob­ře. Tvůrci se totiž chtě­li zce­la vyva­ro­vat chy­bám, kte­rých se dopouš­tí spous­ta jejich kole­gů a divák tak bývá čas­to ochu­zen o postup­né sklá­dá­ní jed­not­li­vých díl­ků celé záplet­ky. Je však také prav­da, že po té váb­nič­ce ze začát­ku nasta­ne pět­a­dva­cet minut doce­la vel­ké por­ce nudy, kdy se sice sezná­mí­me s vět­ši­nou důle­ži­tých postav podrob­ně­ji, ale jinak se nic důle­ži­té­ho nedě­je. Teprve s Michaelovým útě­kem nabe­re atmo­sfé­ra dru­hý dech a s tím vydr­ží až dokon­ce.

V tu chví­li se začnou pro­lí­nat shod­ně se pro­tí­na­jí­cí se časo­vé osy, kdy máme mož­nost sle­do­vat neko­neč­né pát­rá­ní rodi­čů po prav­dě a postup­nou pro­mě­nu a řádě­ní samot­né­ho Michaela. Zatímco v prv­ním pří­pa­dě jde mís­ty o nesku­teč­ně zdlou­ha­vé a nepří­liš vábi­vé pasá­že, kte­ré mají něko­lik svět­lej­ších oka­mži­ků (viz objev kost­ry v lesí­ku, atd..), ale jinak jsem byl vždyc­ky mno­hem radě­ji, když se na scé­nu dostal mla­dý Michael. Každou noc si totiž vyhléd­ne něja­kou tu oběť a s tou se roz­hod­ně nemaz­lí. Během své­ho řádě­ní však i on pát­rá po svém půvo­du a dozví se mno­ho zají­ma­vých infor­ma­cí. Největší prim si však zaslou­ží scé­na jeho doko­na­lé pře­mě­ny v mon­strum. Přestože to mís­ty bylo až moc umě­lé, tak na tuto pasáž nikdy neza­po­me­nu. Neustále se nafu­ku­jí­cí hla­va a oční víč­ka mi zůsta­nou navždy v pamě­ti a při­znám se, že jsem si tuto scé­nu pus­til hned něko­li­krát po sobě. K vylep­še­ní atmo­sfé­ry výraz­ně dopo­mohl pře­de­vším zvu­ko­vý dopro­vod, kdy pří­chod vra­žed­né scé­ny ozna­mo­val cvr­kot cikád. No a prá­vě v něco podob­né­ho se náš Michael……

Při natá­če­ní toho­to fil­mu se sešla celá řada dob­rých her­ců a tak není divu, že tomu odpo­ví­da­li i vel­mi sluš­né herec­ké výko­ny. Nejvíc se mi líbil asi sám Ronny Cox, kte­rý byl hlav­ně na začát­ku vel­kým tahou­nem a pak samo­zřej­mě i Paul Clemens, jehož šíle­ný výraz mě mís­ty doslo­va uchvá­til. Ani ostat­ní však nezů­sta­li poza­du a dopo­moh­li sním­ku k cel­ko­vé kva­li­tě, kte­rá je ve finál­ní fázi lehce nad­prů­měr­ná.

Hodnocení:
70%