(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...Dokonalá shoda sleduje svět, kde místo vzpomínek hrají prim možnosti. Dakota Johnson jako exkluzivní dohazovačka Lucy balancuje mezi minulostí - Johnem (Chris Evans), přítomností - Harrym (Pedro Pascal) a tím, co by mohlo být, kdyby…
Režisérka a scenáristka Celine Song získala před rokem jako první asijská žena za svůj celovečerní debut Minulé životy nominaci na Oscara za nejlepší původní scénář, samotné Minulé životy dostaly nominaci na Oscara za nejlepší film, to bývá většinou záruka toho, že bude o daném tvůrci minimálně ještě někdy slyšet. U svého 2. celovečerní filmu s názvem Materialists/Dokonalá shoda zůstává Celine Song věrná romantickému filmu, jedná se ovšem spíše o romantickou komedii nežli romantické drama, přičemž romantická komedie je většinou v současnosti vnímaná jako žánr, který má nejlepší období za sebou, především v rámci návštěvnosti.
Sama Song nedávno prohlásila, že za tím do jisté míry trpí misogynie, kdy jsou tyto filmy často označované jako chick flicks (filmy pro holky), kdy dle Song toto škatulkování může vypovídat o tom, že ženy nejsou vážně mínění lidé, zároveň, že jde o žánr, který je jednoduše přehlížen. Pozornost 2. celovečernímu filmu Song nicméně zajišťuje minimálně účast tří hereckých hvězd - Dakota Johnson, Chris Evans, Pedro Pascal. Ženský element této trojice přitom Dokonalou shodu nedávno uvedl na letošním Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.
Dokonalá shoda ukazuje, že i když je film označován jako romantická komedie, neznamená to, že nemůže mít hloubku a být chytřejší, než se od průměrného „chick flik“ filmu čeká. Celine Song nechybí reflexe, především nad tím, jak dnes také může fungovat seznamování, sama ostatně jednu dobu pracovala jako dohazovačka. Je to film vyprávěn z úhlu pohledu ženské hlavní postavy, kdy Lucy navíc pracuje jako dohazovačka. Sama drží celibát, kdy tvrdí, že se provdá za bohatého muže... nebo holt umře sama. Lucy i jako dohazovačku živí povrchnost, bohužel přesně ta povrchnost, která působí jako z reálného života a kterou nejspíše snadno rozpoznají všichni, kteří se nějak orientují v mezilidských vztazích v jejích okolích. Minulé životy pojednávaly o tom, jak dva kamarádi z dětství během 24 let přemýšlejí o povaze svého vztahu, zatímco se od sebe vzdalují a žijí odlišné životy, Song i u svého 2. filmu působí jako autor, který čerpá ze světa kolem sebe a nebojí se tknout do živého.
Dokonalá shoda se nebojí poukázat na to, že sebeskromnější romantické úmysly nejsou zárukou šťastného konce, protože moderní svět holt někdy sebevětším sympaťákům nepřeje. Nemají tučné konto, případně nejsou prvoplánoví fešáci. Dokonalá shoda ovšem poukazuje i na to, že nevyloženě upřímná láska také nemusí spět ke šťastnému konci a povrchní podstata vztahu může vézt k jeho selhání. Opět platí, že tomu díky film působí jako ze života a snadno evokuje i nejrůznější nafouknuté bubliny kolem rozchodu samozvaných „sereblit“. Je tak skutečně škoda, že se Celine Song nikdy nevydává vyloženě realistickou a snadno satirickou cestou, protože se pořád ve finále z Dokonalé shody vyklube taková ta klasická romantická komedie, ve kterém musí hlavní hrdinka mentálně dospět a uvažovat nad tím, zda by nebylo ideální slevit ze svých povrchních nároků. Ano, i když Dokonalá shoda svým způsobem káže o tom, že pohádkové konce neexistují, nakonec se i z ní stane svým způsobem pohádkový romantický příběh. Nutně to ovšem nemusí být špatně.
Hlavní hrdinka se tak musí rozhodnout mezi boháčem Harrym (Pascal) a chuďasem Johnem (Evans). V reálném životě by boháč vyhrál dříve, než by člověk řekl švec, tohle je ovšem pořád především naivní romantický příběh, ve kterém mohou být šance z různě absurdních důvodů stejné. A to i přes fakt, že tu Chris Evans opět v podstatě hraje přerostlého chlapce a Pedro Pascal snadno pokouší i heteráky. Je nicméně hezké sledovat, že to Celine Song i celé točí jako romantickou podívanou ze staré školy, i přes fakt, že se tu prim hraje především moderní přístup k seznamování, který leckoho snadno donutí k tomu ztratit v moderní době víru v lásku. Dokonalá shoda je pořád film, který je nutné brát s rezervami, jde přesně ovšem o ten typ filmu, který alespoň na chvíli opět donutí věřit v lásku. Což se už dnes také podaří málokteré romantické komedii.
Dokonalá shoda vypovídá především o tom, že i když se vytvoří nějaký systém, pořád se může objevit element, který donutí zpochybnit jeho účinnost. Je to krapet problém, protože už dle synopse jde nejspíše snadno odhadovat, jak přesně se bude děj celého filmu ubírat. Jako výpověď o moderním seznamování ovšem Dokonalá shoda funguje. Song totiž zřejmě nad tématem přemýšlí a nebojí se být chvílemi dospělejší, než by mnozí u tak naivního příběhu očekávaly. A přesto to k sobě celé dokáže nějak pasovat, protože se Song zřejmě snažila vytvořit snadno přístupnou romantickou komedii, která může leckoho obohatit o krapet zajímavější motivy. Především i moment, který ukáže, jak je moderní randění nevyzpytatelné a může dojít k velmi nepříjemným událostem.
Je možná škoda, že se v hlavní roli objevuje Dakota Johnson, protože herečce, která díky výkonům v sérii 50 odstínů a Madam Web dostává už několik let výrazný hejt, nevyhnutelně opět naráží na své herecké limity. Není nesnesitelná a v rámci jejího charakteru vlastně splňuje zadání, přesto se snadno věří, že by mnoha jejích hereckých projevů jiná herečka zvládla mnohem výrazněji. Johnson jednoduše nepřekáží, zároveň její přítomnost kdovíjak filmu nepřidává, jde jednoduše o snesitelnou protagonistku. Snadno jí ovšem zastiňují Evans i Pascal, kdy minimálně Evans dokazuje prostor ukázat, že je pořád herecky víceméně nedoceněný, Pascal poté již poněkolikáté prokáže, že svým postavám dodává lidskost a uvěřitelnost. Což je něco, co není u romantických komedií povinností, o to důležitější je si toho cenit.
Je to především ideální mix mezi naivní romantickou podívanou a autentickým pohledem na moderní svět, který se dokáže brát vážně, svým způsobem uspět jako zajímavý mix dvou filmů v jednom, který dokáže být konzistentní. Je to film, který se nebojí na plnou hubu říct, že peníze ve většině případech koketují s něčím, co by většina označilo za lásku, jde o film, který v tomto ohledu nastavuje až nepříjemné zrcadlo. V podání filmu to někdy může působit až absurdně, bohužel to všem až příliš vypovídá o aktuálním stavu světa. A není to nejpříjemnější pohled.
Film se snaží odpovědět na to, co to vlastně znamená láska, každý pod tím samozřejmě přitom vnímá něco jiného. Dokonalá shoda ovšem v tomto ohledu působí upřímně a bohužel napřímo vypovídá o tom, že se mnozí nejspíše jen tak šťastného konce nedočkají. Přesto Dokonalá shoda neskončí vyloženě hořkosladce a tak krapet naruší to, jak realisticky jde vlastně Dokonalou shodu vnímat. Většinu času ovšem Dokonalá shoda působí realisticky, chytře, především dojmem, že za ní skutečně stojí autorka, která se nebojí o světě kolem sebe přemýšlet a následně realizovat příběh, který může leckomu (především z generace Z) otevřít oči. Ano, je to pravděpodobně naivní, i ambice a především odvaha se cení. Těžko říct, zda to poté v součtu stačí na celkovou redefinici žánru romantických komedií, zajímavý příspěvek do žánru to ovšem je určitě. A Celine Song zcela jistě patří mezi nejzajímavější filmové objevy v rámci dosavadního průběhu dekády.
Celine Song ve svém druhém celovečerním filmu potvrzuje, že je výraznou autorkou, která i v rámci romantické komedie dokáže nabídnout inteligentní pohled a reflexi na mezilidské vztahy. Ačkoliv film čerpá z klasických pravidel žánru, přináší do zdánlivě ohraného konceptu hloubku, kritiku povrchnosti moderního seznamování i otázky ohledně toho, co to vlastně znamená někoho milovat. Je to pořád především romantická báchorka, přesto dokáže působit upřímně a procítěně...
https://www.youtube.com/watch?v=aFrPPwqRiJE
Verdikt: 70%
Nejnovější komentáře