Duše - Nejdospělejší animák od Pixaru

Středoškolský uči­tel hudeb­ní výcho­vy Joe Gardner (v původ­ním zně­ní Jamie Foxx) dosta­ne život­ní šan­ci hrát v pro­slu­lém jaz­zo­vém klu­bu. Jeden chyb­ný krok ho však pře­ne­se z ulic New Yorku do Neznáma před, což je fan­tas­tic­ké mís­to, kde čer­s­tvě naro­ze­né duše zís­ká­va­jí před vstu­pem na Zemi vlast­nos­ti, návy­ky i zlo­zvy­ky. Joe však na svém živo­tě lpí a tak spo­jí síly s duší čís­lo 22 (v původ­ním zně­ní Tina Fey), kte­rá však vůbec nechá­pe, čím je zrov­na lid­ský život tak výji­meč­ný. A jak se Joe zou­fa­le sna­ží duši čís­lo 22 vysvět­lit, co je na živo­tě tak skvě­lé, sám zís­ká­vá odpo­vě­di na otáz­ky, kte­ré si sám nesčet­ně­krát kla­dl.

Pixar je třída- Tohle legen­dár­ní ani­mač­ní stu­dio ušlo dlou­hý kus ces­ty a přes­to už je přes 25 let záru­kou těch nej­lep­ších celo­ve­čer­ních ani­má­ků uply­nu­lých let. Od prv­ní­ho Toy Story Pixar nena­to­čil vylo­že­ně špat­ný ani­mák (jis­tě, zále­ží na sub­jek­tiv­ním pohle­du) a je záru­kou neje­nom té detail­ní a pře­krás­né ani­ma­ce, ale pře­de­vším i sil­ných a vyspě­lých námě­tů, kde se napříč fil­mů nebo­jí napří­klad témat jako je exis­tenč­ní kri­ze (Toy Story), sna­ha o rea­li­za­ci život­ní­ho snu ve kte­rém vám není přá­no kvů­li vaší rase (Ratatouille), puber­ta (V hla­vě) nebo uvě­do­mě­ní si exis­ten­ce rodin­ných hod­not (Coco). Filmy od Pixaru jsou pros­tě spe­ci­ál­ní a osob­ně jsem nikdy neva­řil na něja­ký nedo­va­ře­ný (celo­ve­čer­ní) pokrm toho­hle stu­dia (I k tomu Hodnému dino­sau­ro­vi jsem časem při­šel na chuť). Pixar pře­de­vším až na výjim­ku v podo­bě Toy Story 2 do roku 2010 neto­čil vůbec pokra­čo­vá­ní a sázel na ori­gi­nál­ní tvor­bu, prá­vě v roce 2010 ale došlo na Toy Story 3 (nej­lep­ší pixa­rov­ka vůbec) a násled­ně i na dal­ší pokra­čo­vá­ní jako Auta 2-3, Úžasňákovi 2 nebo Toy Story 4. Právě Pixar ale slí­bil, že prá­vě po Toy Story 4 se vra­cí k rea­li­za­ci ori­gi­nál­ních pro­jek­tů, což doka­zu­je i fak­tem, že letos v roce 2020 vznik­li dvě ori­gi­nál­ní pixarovky- Frčíme a Duše. Frčíme ješ­tě v břez­nu stih­lo doká­zat, že sku­teč­ně sto­jí za to a i přes to, že pat­ří mezi slab­ší pixa­rov­ky nako­nec pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu co rok nadě­lil. A jak je to tedy s tou Duší? Ta je na tom za mě ješ­tě líp a spo­leč­ně s Tenetem jde pro mě o nej­sil­něj­ší fil­mo­vý záži­tek z letoš­ní­ho roku, kte­rý doká­zal, že Pixar je pořád ve vrchol­né for­mě a pořád doká­že ser­ví­ro­vat nesku­teč­ně vyspě­lé pří­běhy. A ten­to­krát navíc Pixar dost mož­ná nato­čil zatím svůj nej­do­spě­lej­ší ani­mák.

Režisér a spo­lusce­náris­ta Pete Docker (Duši napsal spo­leč­ně s Mikem Jonesem a Kempem Powersem) se už dáv­no u Pixaru osvědčil- Stojí za Příšerkami S. R. O., Vzhůru do oblak a V hla­vě (posled­ní dva zmí­ně­né pro­jek­ty pat­ří do mé osob­ní Pixar TOP 10), kte­ré fun­go­va­li i díky skvě­lé­mu scé­ná­ři a emo­ci­o­nál­ní síle samot­ných látek. Duše je již 23. sním­kem toho­hle věhlas­né­ho stu­dia a člo­věk pros­tě musí žas­nout nad tím, že Pixaru pořád nedo­chá­zí for­ma. A pořád doká­že skvě­le pro­dat ambi­ci­óz­ní a odváž­né lát­ky. Právě Duše je snad ze všech pixa­ro­vek nej­ví­ce ori­en­to­va­ná na dospě­lé divá­ky, což ale zase záro­veň nezna­me­ná, že by nová pixa­rov­ka neby­la veli­ce sym­pa­tic­kým způ­so­bem v jis­tých ohle­dech pořád veskr­ze dětin­ská. Jenomže jak samot­ná synop­se napo­ví­dá, Pixar se opět pouš­tí do něče­ho vel­ké­ho. A ten­to­krát se díky sna­ze hlav­ní­ho hrdi­ny vysvět­lit, co je vlast­ně na samot­ném lid­ském živo­tě tak skvě­le pouš­tí do filo­zo­fic­kých otá­zek.

Ne, Pixar nevy­tvo­řil ani­mo­va­ný rema­ke Mallickova Stroma živo­ta i přes­to, že jsem si vši­ml pár vel­mi vtip­ně vzdá­le­ných paral­lel. I zde Pixar vytvo­řil nový fan­tas­tic­ký svět, kte­rý je ale ten­to­krá­te v zása­dě mini­ma­lis­tic­ký a v zása­dě neroz­ju­cha­ný. Neznámo před je ale přes­to vel­mi při­taž­li­vý a oči­vid­ně pro­pra­co­va­ný svět, kde by opět sta­či­lo, kdy­by nám Pixar jen před­sta­vo­val nový svět a veš­ke­ré jeho záko­ni­tos­ti. Do toho vše­ho tu navíc Pixar zkou­ší pra­co­vat s nový­mi typy ani­ma­cí, kte­ré před­tím nevy­u­žil a nadá­le se sna­ží při­jít se svě­ží­mi výtvar­ný­mi postu­py.

Přitom všem navíc tak nějak auto­ma­tic­ky pla­tí všech­no, co o Pixaru víme- Animace je nadá­le napros­to detail­ní a pro­pra­co­va­ná, ved­lej­ší ano­nym­ní posta­vič­ky jde od sebe snad­no roz­li­šit a reál­ně se tu opět sku­teč­ně před­vá­dí zají­ma­vý a svě­ží svět. Duše navíc zvlád­ne zavčas vysvět­lit jaká jsou pra­vi­dla hry a jak základ­ní těžiš­tě děje fun­gu­je a pak už se vydá­me do víru udá­los­tí, kde si navíc hlav­ní hrdi­na čás­teč­ně uvě­do­mí, že mu nejde o nic jiné­ho než o hud­bu a a šan­ci pro­sa­dit se v ní a že by se mož­ná měl nad sebou samým zamys­let. I v tomhle ohle­du je Duše jed­no­du­še geniální- Předvádí na prv­ní pohled zce­la oby­čej­né­ho a neza­jí­ma­vé­ho hrdi­nu, kte­rý se stá­vá zají­ma­vým prá­vě tím, že si sám uvě­do­mí, že je v pod­sta­tě neza­jí­ma­vý a že samot­ný život není pou­ze o hud­bě. Hlavní hrdi­na Joe (Jamie Foxx se u mik­ro­fo­nu nesku­teč­ně vyřá­dil!) se při poku­su o návrat do své­ho těla dozví­dá, co je prav­dě­po­dob­ně smy­sl živo­ta a jest­li náho­dou neměl svůj život žít na plno. Tímhle fak­to­rem Pixar opět dodal nesku­teč­ně pře­sa­ho­vý ani­mák, kte­rý má opět tuny vrs­tev, kte­ré je násled­ně vel­mi zábav­né roz­krý­vat.

Život sice není jenom o hud­bě, tenhle film jí ale má jed­no­du­še skvě­lou. Skladatelské duo Trent Reznor a Atticus Ross (kte­ří už letos skvě­le hudeb­ně dopl­ni­li Fincherova Manka) se spo­ji­lo s hudeb­ní­kem Jonem Batistem a vytvo­ři­li soun­d­track, kte­rý skvě­le těží z váš­ně hlav­ní­ho hrdi­ny a jde o nej­pa­měti­hod­něj­ší fil­mo­vý soun­d­track letoš­ní­ho roku. Kombinace tech­na a jaz­zu se na prv­ní pohled jeví jako šíle­ná kom­bi­na­ce, výsle­dek ale roz­hod­ně sto­jí za to a tohle trio by si letos mělo dojít pro Oscara za nej­lep­ší hud­bu. Zcela urči­tě.

Duše je vizu­ál­ně vta­hu­jí­cí a před­vá­dí doko­na­lou prá­ci s kame­rou, kte­rá se sta­la u Pixaru už ruti­nou. Je sku­teč­ně zatím nej­do­spě­lej­ší pixa­rov­ku, kte­rá má pořád dost aspek­tů, kte­ré uspo­ko­jí men­ší divá­ky, ti star­ší tu ale defi­ni­tiv­ně obje­ví něco spe­ci­ál­ní­ho a opět se tu před­vá­dí veli­ce váž­né moti­vy, kte­ré se ten­to­krát točí kolem smys­lu­pl­nos­ti lid­ské exis­ten­ce a ze všech pixa­ro­vek je Duše zatím roz­hod­ně nej­ná­roč­něj­ší pro dět­ský moze­ček. Má to skvě­lé ved­lej­ší cha­rak­te­ry (Tina Fey, Angela Bassett nebo Phylicia Rashad dáva­jí do svých rolí všech­no), je to nesku­teč­ně chyt­ré, rea­lis­tic­ké a dojem­né a záro­veň se sku­teč­ně poda­ři­lo u Pixaru v jis­tých ohle­dech zajít ješ­tě tro­chu dál. Nedorazil vylo­že­ně jeden z vrcho­lů stu­dia, pořád ale zce­la urči­tě zásad­ní mil­ník, kte­rý navíc tohle stu­dio ztě­les­ňu­je v té nej­lep­ší for­mě a ve svém obsa­hu před­vá­dí, proč je někdy důle­ži­té rado­vat se z malič­kos­tí a uvě­do­mit si, že jsou naše „ straš­ně vel­ké“ pro­blémy vlast­ně někdy více­mé­ně banál­ní­mi. A i v tomhle ohle­du je mi nová pixa­rov­ka nesku­teč­ně sym­pa­tic­ká, pro­to­že se jí výbor­ně daří balan­co­vat mezi dvě­ma cílov­ka­mi (děti, dospě­lí) a sku­teč­ně je vlast­ně zají­ma­vé jak hlav­ní koli­ze půso­bí hroz­ně mini­ma­lis­tic­ky a záro­veň je v jis­tých ohle­dech pixa­rov­kou mož­ná nejam­bi­ci­óz­něj­ší. A i přes­to, že k těm TOP pixa­rov­kám nepat­ří, je to pros­tě a jed­no­du­še pec­ka.

Tenhle film má duši! Je radost se na něj dívat, mrzí mě, že kvů­li aktu­ál­ní situ­a­ci a uve­de­ní na Disney+ se film nedo­čká tak vyso­kých výděl­ků, kte­ré by si zaslou­žil a přes­to jsem rád, že jsem ho mohl vidět, pro­to­že jde o jeden z fil­mo­vých kle­no­tů letoš­ní­ho roku, kte­rý si budu pama­to­vat ješ­tě dlou­ho. Je dost mož­né, že Pixaru pře­ce jen jed­nou dojde pára, zatím to ale oči­vid­ně nehro­zí a budu dou­fat, že se toho­hle dne jen tak nedo­čká­me.

Trailer:

Verdikt: 5 z 5

---

Photo © Walt Disney Pictures

---