Válka s mloky
Kresba: Jan Štěpánek
Není to tak dlouho, co se jedna verze komiksu „Válka s mloky“. Bylo to v roce 2014 a vydala ho Pražská ZOO, protože zrovna otevírala novou expozici s velemloky. Jednalo se ale o trochu jinou verzi, než s jakou se setkáváme v aktuálně vydané pevné vazbě, která také nese název „Válka s mloky“. Verze vydaná u ZOO měla jen 22 stran, komiks v knize „Válka s mloky“ od nakladatelství CPress má těch stran celkem čtyřicet. Přitom je to stále jeden komiks od jednoho autora. Jan Štěpánek vytvořil „Válku s mloky“, která byla vydána v prvních pěti číslech legendárního magazínu „Kometa“. V každém čísle osm stran, což je patrné právě i na tomto novém vydání, které měl na starosti CPress. A musím říct, že tole delší provedení komiksu sluší o něco více než ono dvaadvacetistránkové, jež vycházelo v magazínu „ABC“.
„Válka s mloky“, tedy ta původní, kterou napsal Karel Čapek, je takový zvláštní román, která je hodně epizodický. Karel Čapek popsuje události, na nichž je patrný vývoj vztahu lidí k mlokům. Ti jsou inteligentnější, než by se na první pohled zdálo, ale lidé s nimi zacházejí tak, že si v podstatě sami vytvářejí svou vlastní zhoubu. Děj se odehrává během několik desítek let dlouhého období, aby bylo patrné, jak se společnost měnila a jak se měnil její vztah k mlokům, stejně jako se měnilo postavení mloků a jejich vztah k lidem. Na začátku jen pitomá, trochu zvláštní zvířata, ale na konci něco, čemu už se člověk nedokáže ani se svou inteligencí postavit. Ale kdo byl vlastně ten inteligentní, kdo dokázal předvídat a kdo byl jen hrabivý bez toho, aby domýšlel následky svých činů? V tomhle je epizodické pojetí velmi dobré, což si Jan Štěpánek uvědomoval.
Komiksová „Válka s mloky“ si zachovává vypravěčský přístup Karla Čapka, ale u některých pasáží si řeknete, že je to skoro zbytečné. Třeba část, kdy se natáčí film, se jeví skutečně jako velmi nadbytečná. Celkově se ale Janu Štěpánkovi podařilo zachytit přesně ten silně depresivní až postapokalyptický tón, který Karel čapek do svého díla vložil. Jako kdyby nebylo vyhnutí toho, kam příběh spěje. Jako kdyby to ničení sama sebe bylo dané a nešlo jej změnit. Tohle je na „Válce s mloky“ skutečně dechberoucí. To, jak je na jednotlivých postavách prezentováno sebezničení lidstva. Nedokážeme domýšlet následky vlastní hrabivosti, vlastní touhy po moci, která je zde prezentována především touhou po penězích. Sami jsme pak schopni si vychovat vlastní zhoubu, protože si myslíme, že to my jsme nadřazení, to my jsme pánem tvorstva.
Vydání komiksu „Válka s mloky“ z roku 2018 je příjemné tvrdou vazbou, ale na druhou stranu v tomhle ohledu nepřináší nic vyloženě zásadního. Je skoro škoda, že nedošlo k vydání ve větším formátu, i když nutno říct, že ani tenhle relativně malý komiksu nijak zásadně nevadí. Větší stránky by ale neuškodily. Komiks je stále velmi dobrou adaptací zásadního literárního díla, které bychom měli znát. Je jedno, že Karel Čapek psal jako příběh, jež odrážel nástup fašismu a jeho potenciální zhoubnost v případě jeho tolerance, což se samozřejmě potvrdilo. Tohle je dílo, které je aktuální i dnes, kdy stále nejsme schopni pochopit, že tu hrozby jsou a my je tolerujeme. Není to hrozba uprchlíků, na kterou se upíráme jako na mantru, ale jsou to hrozby fanatismu, ať už náboženského, tak i politického. Ani za osmdesát let jsme se v tomto ohledu výrazně neposunuli. Jen ty hrozby se trochu proměnily.
