Dvanáct spících panen

12spacu

Mysteriózní pří­běh z pošu­mav­ských skal s tajem­ným názvem „Dvanáct spí­cích panen“ od spi­so­va­tel­ky Veroniky Rubínkové vás bude napí­nat až do posled­ní strán­ky celé­ho pří­bě­hu.

Kniha obsa­hu­je tři dějo­vé linie z růz­ných časo­vých obdo­bí, kdy se prv­ní ode­hrá­vá v prv­ní polo­vi­ně 17. sto­le­tí, dal­ší na pře­lo­mu 18.až 19.století a posled­ní tj. hlav­ní a stě­žej­ní časo­vá linie je z mezi­vá­leč­né­ho obdo­bí 20. sto­le­tí.

Nejstarší pří­běh, a pro mě asi nej­ví­ce mys­te­ri­óz­ní až magic­ký, navíc vel­mi čti­vý a zají­ma­vý, se ode­hrá­vá v prv­ní polo­vi­ně 17. sto­le­tí v oblas­ti Slavonie, kde se sezna­mu­je­me s mla­dou dív­kou Mandou Šuperinou, kte­rá je tak tro­chu odliš­ná, než všich­ni ostat­ní lidé.

Sama je pozna­me­ná­na stig­ma­ty tj. „Pěti rana­mi Kristovými“, kdy pro tato nevy­svět­li­tel­ná krvá­ce­ní je pova­žo­vá­na za čaro­děj­ni­ci, pro­ná­sle­do­vá­na a kvů­li neče­ka­ným nešťast­ným okol­nos­tem je donu­ce­na opus­tit milo­va­nou ves­ni­ci.

Záchranu nalé­zá po boku muže, kte­rý nad ní bere ochra­nou ruku, a spo­leč­ně se při­dá­va­jí k vojen­ské­mu plu­ku, s kte­rým koču­jí a vydá­va­jí se chrá­nit čes­ké krá­lov­ství před nájezdy krve­lač­ných Švédů. Zde máme mož­nost sle­do­vat neleh­ký osud této dív­ky, kte­rý nabe­re tra­gic­ké­ho kon­ce.

Paradoxem této legen­dy, je, že i když se Manda Šuperina vždy sna­ži­la a všem oko­lo pomá­ha­la, lidem ule­vo­vat od boles­ti, jí samot­né lidé nao­pak po celý život jen ško­di­li a ubli­žo­va­li. Nakonec jí vza­li i to nej­cen­něj­ší, co v živo­tě měla, a to lás­ku milo­va­né­ho muže a nadě­ji..... a zůsta­la jen zášť a tou­ha pomstít se....

Každý má svůj sou­kro­mý hřbi­tov. Místo, kam odklá­dá svo­je tou­hy a sny. To, co volá po živo­tě, bývá pohřbe­no dřív, než je defi­no­vá­no. Kolik snů a tužeb odpo­čí­vá pod kaž­dým hrbo­lem hlí­ny opat­ře­ným jed­no­du­chým kří­žem? Každý si kope­me svůj vlast­ní hrob, zatla­ču­je­me oči mrt­vým, a při­tom je neu­mí­me otevřít živým...

V dru­hém pří­bě­hu, díky kte­ré­mu se oci­tá­me na pře­lo­mu 18. až 19. sto­le­tí, máme mož­nost poznat tak tro­chu sku­teč­nou his­to­ric­kou posta­vu, a to v oso­bě her­ce a lite­rá­ta Christiana Heinricha Spiesse, kte­rý se celý život zao­bí­ral luš­tě­ním nej­růz­něj­ších záhad a tajem­ství.

Máme mož­nost sle­do­vat jeho ces­tu odkrý­vá­ní jed­not­li­vých indi­cií týka­jí­cích se kul­tu svo­bod­ných zed­ná­řů, sbí­rá­ní stra­ši­del­ných mýtů a pří­bě­hů pošu­mav­ských skal, a v nepo­sled­ní řadě i uhra­nu­tí těž­ko pocho­pi­tel­né legen­dy o „Dvanácti spí­cích panen“, taj­ných obřa­dů a ritu­á­lů v míst­ních lesích, a hlav­ně hro­zi­vě vyhlí­že­jí­cích dva­nác­ti hrobů s obrá­ce­ný­mi  kří­ži.

Tento zna­me­ni­tý a veřej­nos­tí uzná­va­ný spi­so­va­tel se sna­ží za poby­tu na Bezděkově, u své­ho dlou­ho­le­té­ho pří­te­le Kašpara Künigela, odha­lit a roz­luš­tit nejen dáv­né záha­dy, ale i napsat kni­hu, na kte­rou samo o sobě ješ­tě lid­stvo není při­pra­ve­no. A to ješ­tě netu­ší, že v sáz­ku dá mno­hem víc, než jen lás­ku svo­jí ženy, ale i své vlast­ní zdra­ví a v nepo­sled­ní řadě i svůj život....

Rámcovým a hlav­ním pří­bě­hem celé kni­hy je ten z mezi­vá­leč­né doby 20.století, kdy se vrhá­me do roz­plé­tá­ní vel­mi slo­ži­té­ho kri­mi­nál­ní­ho pří­bě­hu, kde o mrt­vé roz­hod­ně nebu­de nou­ze, prá­vě nao­pak. Čím víc se budou hlav­ní hrdi­no­vé tj. dok­tor Franta a pošt­mis­tr Julius více nořit do samot­né­ho vyšet­řo­vá­ní, tím víc se je budě někdo sna­žit nejen zastra­šit, ale i uml­čet.

Tyto dvě své­ráz­né posta­vič­ky se sna­ží vyře­šit záhad­nou vraž­du mla­dé ženy ukry­tou v duti­ně stro­mu, kde vše nasvěd­ču­je tomu, že zemře­la při ritu­ál­ním obřa­du. Způsob zabi­tí a ulo­že­ní těla. Existuje tisíc mož­nos­tí, jak něko­ho zabít a pak se zba­vit mrt­vo­ly. Ale ten člo­věk si vybral zby­teč­ně slo­ži­tý a v pra­xi nároč­ný způ­sob. Proč zrov­na duti­nu stro­mu? Proč ta zaši­tá ústa? Proč ten motýl? Celé to při­po­mí­ná něja­ký zvrh­lý ritu­ál...

Samotný pří­běh „Dvanáct spí­cích panen“ je skvě­le napsa­ný pří­běh, kde samot­ný děj je roz­vrstven hned o do něko­li­ka navzá­jem se pro­po­ju­jí­cích linek, z nichž jed­not­li­vé indi­cie a zjiš­tě­ná his­to­ric­ká fak­ta a udá­los­ti do sebe krás­ně zapa­da­jí a vytvá­ří skvě­le posta­ve­ný pří­běh, jež čeká na to, až ho roz­luš­tí­te a pood­kry­je­te rouš­ku nej­růz­něj­ších tajem­ství a záhad.

Nechybí tu ani lás­ka, tou­ha, vášeň, ale i zra­da, zkla­má­ní, tou­ha po pomstě a zados­tiu­či­ně­ní. Jednotlivé pří­běhy jsou dokres­le­ny skvě­lý­mi popi­sy jed­not­li­vých pro­stře­dí, danou atmo­sfé­rou, ale i skvě­le pospa­ný­mi hlav­ní­mi posta­va­mi, kdy poma­lu víme, jak dýcha­jí, co cítí, co si sku­teč­ně mys­lí, a proč vlast­ně jed­na­jí tak jak jed­na­jí.

Dvanáct spí­cích panen je dech berou­cí pří­běh plný napě­tí, neo­če­ká­va­ných zvra­tů, ale i háda­nek, kte­ré bude­te chtít co nejdří­ve vyluš­tit a odha­lit. Kniha je vel­mi čti­vá a půso­bi­vá, a je to jed­na z mála knih, ke kte­ré se zas někdy zno­vu vrá­tím, abych si jí pře­čet­la a vychut­na­la si onen čte­nář­ský poži­tek.

DVANÁCT SPÍCÍCH PANEN

Mysteriózní pří­běh z pošu­mav­ských skal

Napsala: Veronika Rubínková

Vydala: Moravská Bastei MOBA, s.r.o.

Brno, 2025

Počet stran: 368

Vydání prv­ní

ISBN: 978-80-279-1571-2