Lidé na smrtelné posteli, tedy alespoň ti ve filmech, obvykle rekapitulují své životy, hledají jejich smysl a přináší nám poselství o tom, jak je důležité každý jedinečný život naplno prožít. Aby však skutečně zapůsobili na nás, cynické diváky, kteří si na předsmrtné elegie připadají mladí, musí mít skutečně silné zbraně.
Ten večer vypráví, jak jsem již naznačila, životní příběh umírající ženy. I když nejde tak úplně o příběh, spíš jen o pár chvil, z nichž se dá životní pouť vcelku dobře zrekonstruovat. Hrdinkou filmu je Annie, která před svou smrtí blouzní a svým dvěma zmateným dcerám sděluje útržkovité informace o lidech z minulosti. Dcerám to sice trochu vrtá hlavou, ale přeci jenom důležitější jsou pro ně vlastní problémy, které v průběhu filmu řeší. O osudové, avšak velice krátké, lásce mezi Annie a Harrisem se tak dozvídáme od ní samé, z jejích vzpomínek a horečnatých snů.
Již ze samotného obsahu je zřejmé, že tu máme pokus o dojemné melodrama. Na to, aby však takový, obsahově nikterak objevný film zaujal, musí mít mnohem víc než jen ženu na smrtelné posteli, je třeba správně dávkovaných emocí, silných postav a především smyslu, proč je to všechno vyprávěno. A Ten večer bohužel tyto atributy naplňuje nedostatečně. Po formální stránce není snímku vesměs co vytknout, pokocháte se pohledem na hezké estetické záběry i vyvedenou stylizaci zašlých let. Bohužel se však už nedočkáte silněji propracovaných postav, působivých emocí, ani kýženého vyústění.
Film se odvíjí ve dvou rovinách. První, současná se věnuje staré Annie a jejím dvěma dospělým dcerám, které pečují o matku v jejích posledních hodinách a zároveň si musí urovnat i nějaké své záležitosti. Druhá, retrospektivní sleduje Annie jako mladou dívku. Poměrně velký prostor je tu věnován dnům, které strávila u své přítelkyně a potkala osudového muže. Dále scénárista nabízí ještě několik dalších, krátkých okamžiků z jejího života, ale ty už působí trochu neuspořádaně. Některé reminiscence postrádají větší smysl, divák má ve výsledku dojem, že mu nějaké informace chybí a jiné zase přebývají.
Problémem také je, že zatímco retrospektivní linie je zajímavá, ta současná nemá moc, co nabídnout, je předvídatelná a co chvíli v ní nebezpečně dotírá nuda. Je docela pravděpodobné, že brzy budete otráveni pokaždé, když místo se Claire Danes (která hraje Annie v mladším věku) objeví šedovlasá stařenka. Ještě větším problémem je však chybějící vyústění. Film se odvíjí dál a dál, divák čeká, co přijde a ono nepřijde nic. Jednotlivé linie se sice jakž takž spojí, ale všechno to jako celek postrádá kontinuitu, smysl, důvod proč byly vybrány tyto konkrétní okamžiky a proč to vlastně bylo všechno vyprávěno.
Obsahově řídkému příběhu o tom, že náš život může být naplněný, i když nedostaneme, všechno, co jsme si vysnili, tak chybí pádnost, důraz. Při závěrečných titulcích se spíše než dojetí či jiné emocionální rozpoložení objeví prázdnota. A ačkoli Ten večer rozhodně není tak špatný, jak by se z těchto dojmů mohlo zdát, má kvalitní obsazení a dobré momenty, nemá jaksi opodstatnění, vyznění, něco, co by mu dalo tvar a výslednou podobu.
Přesně ten film, u něhož máte pocit, že mu cosi zoufale chybí. Příběh samotný (především jeho retrospektivní linie) není rozehraný špatně, ale problém je asi v tom, že všechny nastíněné skutečnosti postrádají nějaké zásadnější vyústění. Při závěrečných titulkách se nelze zbavit dojmu, že to nakonec byla jen taková nicneříkající mozaika jednoho důležitějšího a několika dalších, vcelku nahodile působících, okamžiků ze života jedné ženy.
Naše hodnocení:
0
Podobné články
Ten večer
8. January 2008 - 0:00 — Andrea Zahradníková
Nejnovější komentáře