Džentlemanská dohoda (1947): Kontroverze, oscarové úspěchy a významná reflexe aktuálních témat

V ten­to den roku 1948 zís­ka­la na 20. roč­ní­ku udí­le­ní Oscarů sní­mek Džentlemanská doho­da (1947) tři ceny, včet­ně ceny za nej­lep­ší film a režii (Elia Kazan). Film pojed­ná­vá o novi­ná­ři (hra­je ho Gregory Peck), kte­rý se vydá­vá za Žida, aby pro­ve­dl výzkum o roz­ší­ře­né nedů­vě­ře a nechu­ti k Židům v New Yorku a boha­tých komu­ni­tách New Canaan v Connecticutu a Darien v Connecticutu. Film byl ve své době kon­tro­verz­ní, stej­ně jako podob­ný film na stej­né téma „Crossfire“, kte­rý byl uve­den ve stej­ném roce (ačko­li ten­to film byl původ­ně pří­bě­hem o homo­fo­bii, poz­dě­ji byl změ­něn na anti­se­mi­tis­mus).

Producent Daryl F. Zanuck se roz­ho­dl nato­čit fil­mo­vou ver­zi romá­nu Laury Z. Hobsonové poté, co mu bylo odmít­nu­to člen­ství v Los Angeles Country Clubu, pro­to­že se před­po­klá­da­lo (nespráv­ně), že je Žid. Před zahá­je­ním natá­če­ní se na Zanucka obrá­til Samuel Goldwyn a dal­ší židov­ští fil­mo­ví mana­že­ři a požá­da­li ho, aby film nena­tá­čel, pro­to­že se obá­va­jí, že by mohl „vyvo­lat pro­blémy“. Varovali je také, že pro­sa­zo­va­tel Haysova kode­xu Joseph Breen by nemu­sel nechat film pro­jít cen­zu­rou, pro­to­že byl zná­mý svý­mi han­li­vý­mi výro­ky o Židech. Existovaly také oba­vy, že roz­vod posta­vy Dorothy McGuireové by mohl ura­zit Národní legii sluš­nos­ti.

Role Phillipa Greena byla nej­pr­ve nabíd­nu­ta Cary Grantovi, ale ten ji odmí­tl. Peck se roz­ho­dl roli při­jmout, i když mu jeho agent radil, aby odmí­tl, pro­to­že se domní­val, že by Peck ohro­zil svou kari­é­ru. Židovský herec John Garfield sou­hla­sil, že si ve fil­mu zahra­je men­ší roli, aby se mohl zúčast­nit.

Přestože Kazan zís­kal Oscara za režii, v poz­děj­ším roz­ho­vo­ru pro­zra­dil, že ten­to film nikdy neměl rád, pro­to­že měl pocit, že mu v něm chy­bí vášeň, a roman­ti­ka mu při­pa­da­la pří­liš nuce­ná.

Peck si s reži­sé­rem Kazanem nero­zu­měl. Kazan řekl tis­ku, že byl Peckovým výko­nem vel­mi zkla­mán, a oba muži už spo­lu nikdy nespo­lu­pra­co­va­li. V roce 1984 Peck pro­hlá­sil, že byl špat­ně cito­ván v roz­ho­vo­ru z roku 1967, v němž řekl, že Kazan byl pro ten­to film špat­ný reži­sér. Herec řekl: „To je nedo­ro­zu­mě­ní. Nemyslím si, že by pro ten film mohl být lep­ší reži­sér. Chtěl jsem tím říct, že jsme si s ním nero­zu­mě­li; emo­ci­o­nál­ně jsme neby­li na stej­né vlně. Nemyslím si, že jsem pro něj odve­dl svou nej­lep­ší prá­ci. Kdybych s ním pra­co­val teď - jako zra­lý muž - mys­lím, že bych mu dal všech­no, co by chtěl.“

Aktuálnost fil­mu pro­zra­zu­je výmluv­ná výmě­na názo­rů, kte­rá se ode­hrá­la mezi sce­náris­tou Mossem Hartem a kuli­sá­kem během natá­če­ní, jak o ní infor­mo­val časo­pis „The Saturday Review“: „Víte,“ řekl údaj­ně kuli­sák panu Hartovi, „prá­ce na tomhle vašem fil­mu se mi moc líbi­la. Obvykle hra­ju s chlap­ci při natá­če­ní scén gin-rummy. Ale ten­to­krát ne. Tentokrát jsem nemohl opus­tit plac. Ten film má tak úžas­nou morál­ku, že jsem si ji nechtěl nechat ujít“. „Opravdu?“ roz­zá­řil se pan Hart, spo­ko­je­ný nejen jako scé­náris­ta, ale i jako refor­má­tor. „To je v pořád­ku. Jaké je morál­ní pona­u­če­ní, jak ho vidí­te vy?“. „No, já vám to řek­nu,“ odpo­vě­děl kuli­sák. „Odteď budu na Židy vždyc­ky hod­ný, pro­to­že nikdy nevíš, kdy se z nich vyklu­bou poha­ni.“ (Wikipedia/IMDb)

---