Netradiční přírůstek do žánru zombie filmů. I zde sice oživlí mrtví primárně netouží po ničem jiném než živoucím lidském mase, ale přesto se stali součástí každodenního života. S pomocí speciálního obojku se z umrlců stávají roznašeči novin a mléka, všestranní domácí pomocníci a mnohdy také rodinní mazlíčci.
Slůvko zombie ve filmovém světě obvykle značí hororovou podívanou v níž se neustále utíká a zoufale bojuje o život. Tvůrci snímku Fido se však rozhodli na problematiku oživlých mrtvol podívat z trochu jiného úhlu. Zombie tu sice jsou nelítostnými požírači masa, ale protože jejich zdroj je prakticky nevyčerpatelný, je třeba začít nastalou situaci řešit jinak než neustálým útěkem, a kdoví, možná že nakonec bude společnost ještě mnohem lepší. Z tohoto vychází námět velmi originálního zombie snímku, pohybujícího se někdy mezi černou komedií a rodinným filmem.
V minulosti proletěla planeta Země radiačním mrakem, který zapříčinil, že mrtví hromadně opouštěli své hroby s nepřekonatelnou touhou po lidské tkáni. Nastaly kruté časy. Tu se však objevili vědci ze Zomconu, kteří vynalezli zombievzdorný plot, jímž izolovali města a jedinou hrozbou tak zůstali pouze staří lidé, kteří se mohli v minutě přeměnit z milujícího dědečka v lačnící bestii. Zomcon však neusnul na vavřínech a přišel s revolučním vynálezem – obojkem, který z umrlců udělá mírumilovné, poslušné tvory. Zombie se tak stali nedílnou součástí společnosti - vykonávají všechny těžké práce, pomáhají, kde je třeba, nahrazují domácí zvířata a vlastnictví zombie je otázkou společenské prestiže. Jde jen o to, aby se nic nevymklo kontrole.
Námět filmu je nesmírně nápaditý a jednoznačně je největším kladem. Idea živých mrtvých jakožto členů společnosti, které si děti vodí na vodítku a jejichž pořízení je nutné, pokud nechcete být naprostá nula, je skvělá. Škoda jen, že se tak perfektní nápad nemohl opřít o silnější scénář. Fido začíná parádním dokumentárně-instruktážním filmem o Zomconu, ale pak se bohužel začíná poněkud rozmělňovat. Z parodie se stává klasický rodinný film o chlapci a jeho němé tváři, kterou je třeba zachránit. Naštěstí však vedle nějakého toho klišé zůstávají i dobré černohumorné scénky a hlášky („Nech se pohřbít sám, já a Timmy budeme zombie.“), takže nudit se nebudete. Výsledný dojem nakonec výrazně zlepšuje závěrečné zombie řádění za zvuků rozverné hudby i samotné zakončení vůbec.
Velmi se povedla retro stylizace filmu. Fido je situován na úhledné maloměstské předměstí s pastelově barevnými domy, bílými ploty, úpravnými zahradami, puntíkovanými šaty a decentními účesy z 50. let minulého století. Tento vzhled ála Stepfordské paničky pak krásně kontrastuje s zombie realitou. Úpravní elegantní lidé se tu pokojně pohybují po ulicích, ale když je třeba neváhají prohnat kulku hlavou sousedovi (vrcholem je asi to, když jemná matka s tváří Carrie-Anne Moss svým malým revolverem chladnokrevně vyřídí dva desetileté kluky).
Smrt je tu zkrátka všudypřítomná - nikoho zas tak moc nebere náhlé vymícení celé ulice, děti se ve škole učí střílet na terč a od dvanácti mohou mít svou vlastní pistoli, každý počítá s tím, že jednou bude možná muset ustřelit hlavu svému nejbližšímu a snílci celý život šetří na pohřeb s oddělenou hlavou, aby se z nich zombie nestali. Právě takové chvilky, zobrazující takový běžný život lidsko-umrlčí společnosti jsou výborné, škoda jen že jich nakonec není využito víc a že se schovávají pod klasickým dětským příběhem.
Parádní námět, který se bohužel trochu rozbředává a ve střední části zbytečně opouští rovinu suché černé komedie, aby se stal dětským příběhem o kamarádství a záchraně. Ale i přesto je Fido dostatečně zábavným počinem, který si zaslouží ohodnocení velmi silnými třemi hvězdičkami.
Naše hodnocení:
0
Vložil Andrea Zahradníková, 5. Prosinec 2007 - 1:00
Nejnovější komentáře