Přistihnutí své manželky při nevěře může být dosti traumatizující zážitek. Pat, který trpí bipolární afektivní poruchou si právě takový zážitek před osmi měsíci prožil. Svojí manželku Nikki přistihl doma ve sprše zrovna ve chvíli, kdy mu byla nevěrná s učitelem tělocviku ve škole, kde pracuje. Pat tuto konfrontaci psychicky nezvládl a v záchvatu vzteku milence své ženy málem zabil. Nyní, osm měsíců po jeho umístění do Baltimoreské léčebny pro duševně choré, je propuštěn do domácí péče na žádost jeho matky. Jeho začlenění zpět do společnosti ale nebude úplně jednoduché, protože se rozhodl svůj veškerý čas věnovat sebezdokonalování, aby získal svoji ženu zpět. Jako součást procesu je seznámen se sestrou nejlepší kamarádky své manželky, vdovou Tiffany, která si po smrti svého manžela skončila také na práškách.
A musím říci, že jsem rád za publicitu, které se snímku díky nominacím dostalo. Není to totiž jen další romantická komedie, ve které se mihne párek známých tváří a za měsíc po ní ani pes neštěkne. Oproti mnohým podobně laděným snímkům se totiž Terapie láskou nesnaží jen nastiňovat problematiku fyzicky nebo psychicky poškozených lidí jako součást narativu, zde je na tom přímo stavěno. Ne však do takové míry, aby se charaktery divákovi vzdálily, jen je jim poskytnuto odbornější zázemí pro pozvolný přechod do osobní roviny, kde se spíše řeší jejich pocity a potřeby, než fakta obklopující jejich problémy. Do jisté míry je snímek něčím podobným, jako trochu pozapomenutý Garden State.
Russell tentokrát totiž šel do hloubky a místo toho aby divák sledoval charaktery a jejich problémy přes neviditelné sklo, ocitá se uprostřed jejich životů se vším co to obnáší. Postupně se dostává k léty ověřenému faktu, že nikdo z nás není normální a každý máme své vnitřní démony, které je potřeba potlačit; někdo je jen má o něco větší. Hlavní je neztrácet naději.
A tak se nebojím Terapii láskou označit už teď za jeden z nejlidštějších snímků mezi nominovanými na cenu akademie. Je to z velké části ze zaměření snímku, nicméně také z faktu, že se prostě jedná o do detailu emocionálně působivou romanci, která se opírá režijně jistou ruku, slušné herecké výkony, parádní doprovod a tu správnou atmosféru. Místy se sice až příliš spoléhá na svoji vlastní premisu, nicméně v obklopení více či méně šílených lidí jsem ochoten tento fakt prominout. Terapie láskou si tak dle mého zaslouží šanci, ať už jsou romantické snímky vaše slabost nebo ne. Dost pravděpodobně i ta slza ukápne.
Ne všichni blázni to nemají v hlavě v pořádku. Terapie láskou je překvapivě trefou do černého, co se týče citlivé romantiky, která se však neztrácí ani na chvíli z osobního hlediska. Skvěle napsaná romance, která není chudá na známé tváře je tu několikrát do roka. Podobně zprostředkovaný zážitek plný rozdílných emocí od začátku do konce ale zase tak často ne. Pokud tedy nejste vytesaní z kamene, nezbývá než ty dvě hodiny ve společnosti citově narušených osob směle doporučit. O slušných hereckých výkonech a jednom z nejlepších hudebních výběrů posledních měsíců nemluvě.
Hodnocení: 85 %
Koktejl:
20% Psycholigcké problémy
50% Romance
30% Hřejivý pocit
Nejnovější komentáře