Vyrytá znamení

vyrytá

Vyrytá zna­me­ní od svě­to­vě pro­slu­lé­ho auto­ra Johana Theorina by se dalo zařa­dit mezi kla­si­ku švéd­ské kri­mi, ve kte­ré nechy­bí tajem­ná atmo­sfé­ra z pro­stře­dí sever­ské­ho ost­ro­va, kte­ré­mu vlád­ne nejen nevlíd­né poča­sí, ale je navíc opře­de­no vel­kým množ­ství mokřa­dů, sla­ti­nišť a v nepo­sled­ní řadě i osa­mě­lých stat­ků a used­los­tí, v nichž ne vždy byd­lí oby­va­te­lé s ote­vře­nou náru­čí, a něja­ká ta tajem­ství si radě­ji pone­chá­va­jí jen pro sebe.

A prá­vě v tom­to pro­stře­dí se ode­hrá­vá děj kni­hy „Vyrytá zna­me­ní“, jejíž styč­nou páte­ří jsou dvě hlav­ní dějo­vé linie ze dvou napros­to odliš­ných časo­vých obdo­bích.

V prv­ní časo­vé linii máme mož­nost nahléd­nout do Olandu v květ­nu roku 1940, kdy jed­na malá jed­not­ka vojá­ků kope napříč mokřa­dem beto­no­vý pří­kop, jež by měl zabrá­nit a odříz­nout pří­pad­ný postup Hitlerova voj­ska hlou­bě­ji do vni­t­ro­ze­mí ost­ro­va.

Seznamujeme se s jed­not­li­vý­mi vojá­ky z posád­ky jako je Birger, Lindros, Hjelte, Finster a Grahn. Každý z nich je pova­ho­vě jiný a postu­pem času zjiš­ťu­je­me, že ne všich­ni zde mají dob­ré úmys­ly a čis­té pohnut­ky.... a kdo ví, mož­ná jeden z nich je němec­ký špi­ón a dvo­ji­tý agent....

Ke své smů­le, a mož­ná i cham­ti­vos­ti, v nichž začne postup­ně klí­čit, nara­zí při kopá­ní tune­lu na poklad v podo­bě vel­ké hro­ma­dy „vikingské­ho zla­ta“. Chtě nechtě ten­to nález spus­tí kolo­toč podiv­ných udá­los­tí, díky nimž dojde k záhad­ným úmr­tím vět­ši­ny těch­to vojá­ků.

Druhá dějo­vá linie pro­bí­há v sou­čas­nos­ti, kdy se během jed­no­ho vlou­pá­ní do osa­mě­lé­ho stat­ku nešťast­nou náho­dou nacho­mít­ne inspek­tor­ka Tilda Davidssonová, v té době ve vel­mi vyso­kém stup­ni těho­ten­ství, aby pomoh­la své­mu zasa­hu­jí­cí­mu a zra­ně­né­mu kole­go­vi Amoru Bašírovi.

Ve stej­ném oka­mži­ku se vli­vem okol­nos­tí Tildě roz­jíž­dí porod, a ke vší smů­le je jaká­ko­liv pomoc na míle dale­ko. Oba tak zůstá­va­jí uvěz­ně­ni na starém stat­ku, a ani jeden z nich nemů­že řídit. On byl pobo­dán, a ona se prá­vě chys­ta­la rodit. Naprosto nevhod­ný večer pro porod. A v pat­ře jsou dva mrt­ví, sta­rý muž a sta­rá žena. Co se na tomhle mysu sta­lo?

To však budou muset již zjis­tit jiní, neboť po tomhle „veli­kém fop­pá“ je Amor posta­ven mimo služ­bu, a Tilda coby novo­pe­če­ná mamin­ka, pře­su­nu­ta domů na mateř­skou.

To by však neby­la naše správ­ná vyšet­řo­va­cí dvoj­ka, jež tak ráda roz­lous­ká­vá tajem­né pří­běhy, aby se kaž­dý z nich pota­jí nepus­til do pát­rá­ní po své vlast­ní ose, kde někte­ré sto­py vyrá­že­jí dech a pod­ko­pá­va­jí tak styč­né pilí­ře Tildiny rodi­ny a rodin­né­ho záze­mí.... Proč jí man­žel lže? Jaký k tomu má důvod? A co před ním nao­pak tají samot­ná Tilda?

Na scé­ně se rov­něž obje­vu­je Tildin sta­rý pří­buz­ný Gerlof, jež­dí­ky své­mu pre­ciz­ní­mu ově­řo­vá­ní a zna­los­ti všech his­to­ric­kých fak­tů, vne­se svět­lo do celé­ho pří­pa­du, neboť si vzpo­me­ne, že onen sta­tek s hrůz­ným nále­zem těl se nachá­zí prá­vě poblíž jed­né z nej­ví­ce uta­jo­va­ných sta­veb teh­dej­ší dru­hé svě­to­vé vál­ky.

Gerlof usi­lov­ně pát­rá nejen v minu­los­ti, ale i ve svých sesbí­ra­ných knih a zápis­ků, a postup­ným sklá­dá­ním jed­not­li­vých indi­cií zjiš­ťu­je, že teh­dej­ší záhad­ná úmr­tí vojá­ků nejsou nejen zapo­me­nu­ta, ale vrah, kte­rý je má na svě­do­mí, čeká na svou pří­le­ži­tost, aby uml­čel všech­ny, jež mohou o všem pro­mlu­vit.....

Vyrytá zna­me­ní jsou kni­hou plnou napě­tí a neo­če­ká­va­ných zvra­tů. První polo­vi­na kni­hy, vzhle­dem k str­hu­jí­cí smrš­ti jed­not­li­vých udá­los­ti tj. vlou­pá­ní, napa­de­ní a před­čas­ný porod; chvá­tá vel­mi zbě­si­lým tem­pem, aby se od dru­hé polo­vi­ny kni­hy jen líně vlek­la.

Od dru­hé čás­ti kni­hy děj už tolik neply­nul a občas se dle mého názo­ru i tro­chu zase­ká­val, mož­ná za to moh­lo vyprá­vě­ní o jed­not­li­vých udá­los­tech spja­tých s vojen­skou posád­kou, pozná­vá­ním jejích jed­not­li­vých čle­nů, jejich pova­ho­vých rysů, zvyk­los­tí a vnitř­ních pohnu­tek, kde ne všich­ni měli čis­té úmys­ly.

Zde vzhle­dem k vel­ké­mu množ­ství postav a roz­lič­ných jmen (mož­ná i ne tolik výraz­ných osob­nos­tí), jsem se občas ztrá­ce­la v tom, jaký kte­rý voják to prá­vě je, což je vel­ká ško­da.

Na kni­ze se mi moc líbi­lo ono postup­né hle­dá­ní, odkrý­vá­ní a sklá­dá­ní jed­not­li­vých indi­cií, kte­ré postup­ně do sebe krás­ně zapa­da­jí. V závě­ru, i když dojde k roz­luš­tě­ní celé­ho spácha­né­ho zlo­či­nu, přec jed­na zásad­ní otáz­ka zůsta­ne bez odpo­vě­di, což mě osob­ně vel­mi zkla­ma­lo.

Vyrytá zna­me­ní jsou v samot­né pod­sta­tě napsá­na sro­zu­mi­tel­ně, a jed­not­li­vé kapi­to­ly z dvou růz­ných časo­vých linií se pro pře­hled­nost pra­vi­del­ně stří­da­jí. S vyús­tě­ním záplet­ky autor počkal až do samot­né­ho závě­ru kni­hy a s ohléd­nu­tím zpět­ně musím říct, že čte­ná­ři prak­tic­ky nic nena­ser­ví­ro­val jen tak zadar­mo.

Dobře napsa­ná kri­mi, kte­rá potrá­pí nejen mozko­vé závi­ty, ale záro­veň i postřeh, a hlav­ně niko­ho neu­ra­zí.

VYRYTÁ ZNAMENÍ

Napsal: Johan Theorin

Překlad: Jaroslav Bojanovský

Vydala: Moravská Bastei MOBA, s.r.o.

Brno, 2024

Vydání prv­ní

Počet stran: 446

ISBN: 978-80-279-1548-4