(zatím nehodnoceno)
Loading...Ať už se jedná o příběh podle skutečných událostí, adaptovaný z literární předlohy či vypracovaný primárně jako filmový scénář, režisér David Fincher vždycky dokázal jakékoliv látce vdechnout svou nezaměnitelnou komorní a značně sugestivní atmosféru. A jinak tomu není ani v jeho letošním dramatu The Social Network... se scénářem podle knihy na motivy skutečného příběhu.
Blog autora: http://www.jumbotron.cz
V rámci nového Fincherova filmu jakožto „filmu o vzniku Facebooku“ to autora jeho recenze svádí k tomu začít svůj článek jakýmsi shrnutím tohoto internetového fenoménu a případně připojit i vlastní názor na něj. V kontextu The Social Network by však taková úvaha byla asi stejně relevantní, jako kdybych rozvíjel svůj názor na rekreační plavby výletními parníky v recenzi na Cameronův Titanic.
Celý námět The Social Network je hned na první pohled tak trochu bizarní, protože ony „skutečné události“, podle kterých je film natočen, se odehrály teprve před sedmi lety. Onen důraz na „historickou“ autentičnost zde totiž zastiňuje především samotná možnost zpracovat látku tak perfektního sociálního dramatu (a „sociálního“ v tom neinternetovém slova smyslu), jakou konkrétně tento příběh nabízí. The Social Network není film o reálném příběhu, ale o reálných postavách, které si nerozdělují role prvoplánových hrdinů a padouchů. Je to prostě film o klukovi, který dostal dobrý nápad, který ale vychází z jiného nápadu, jehož původní autory to právem mohlo docela naštvat, a z čehož se následně odvíjí dalších deset věcí.
Prakticky žádná z postav ve filmu není černobílá, každý tu má nějakou světlou i stinnou stánku – ne jako filmové postavy, ale jako skuteční lidé. Jedinou výjimkou by snad mohl být zpustlý vývojář Napsteru v podání Justina Timberlakea, který tu dostal roli hlavního parchanta co postupně rozvrací ústřední kamarádské duo, a kterého se Fincher snaží nějak „polidštit“ až k závěru filmu, kdy už je na to trochu pozdě.
Tahle malá výjimka ale na druhou stranu vůbec neznamená, že by Timberlake svou postavu hrál špatně. I když de facto žádnému z hlavních protagonistů ještě nebylo ani třicet, všichni tu podávají tak výborné výkony, až bych se pomalu nebál použít onoho otřesného slovního spojení „herecký koncert“ (Eisenberg bravurně zachycuje všestrannost své postavy a Garfield je jako herec tak neuvěřitelný sympaťák, až je ho na toho Spider-mana pomalu škoda).
Jak to tak ale bývá, výborné ztvárnění postav je zásluhou nejen jejich představitelů, ale neméně i samotného scénáře, který je v případě The Social Network (z pera Aarona Sorkina) naprosto výborný, a to zdaleka nejen z hlediska formování jednotlivých charakterů, ale i celkové plynulosti a přehlednosti celého příběhu, a to i když se téma počítačového programování a soudních tahanic zdá být poměrně složité, navíc když tu Fincher naprosto bez varování (a tak trochu po nolanovsku) soustavně skáče mezi několika časovými rovinami.
Ono klíčové okolo The Social Network je ale to, co jsem zmiňoval už na začátku. A sice, že vypráví dramatický příběh, ale nesnaží se zaujímat stanovisko ke skutečným událostem, ze kterých vychází. Ještě v epilogu filmu nás Fincher prostřednictvím jedné z vedlejších postav upozorňuje na to, že „polovina podobných výpovědí bývá přehnaná a druhá polovina jsou úplné lži“. Stejně tak několikrát vrací na přetřes i některé dřívější otázky (kdo na koho zavolal ochránce zvířat/policii?), aby nás opět uvrhl do nejistoty a připomněl nám, že to, co jsme tu celé ty dvě hodiny napjatě sledovali, mohlo být ve skutečnosti přece úplně jinak.
(Aby toho nebylo málo, výborný je i soundtrack k filmu od Trenta Reznora z Nine Inch Nails a jeho dlouholetého spolupracovníka Attica Rosse.)
Nejnovější komentáře