Furiosa: Sága Šíleného Maxe

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Mladá Furiosa (Alyla Browne/Anya Taylor-Joy) je une­se­na ze své­ho domo­va gan­gem vede­ným Dementem (Chris Hemsworth). Díky němu se sta­ne sou­čás­tí kon­flik­tu mezi ním a kon­ku­renč­ním voje­vůd­cem Immortanem Joem (Lachy Hulme), Furiosa se poté skr­ze jejich kon­flikt vydá na nebez­peč­nou život­ní ces­tu...

Po reži­sé­ra George Millera byl režij­ním debu­tem původ­ní Šílený Max, 45 let po původ­ním fil­mu poté došlo již na pátý film z post-apokalyptického svě­ta plné­ho šíle­ných lidí. Tento svět se již ve vel­ké pará­dě vrá­til v roce 2015 ve sním­ku Šílený Max: Zběsilá ces­ta. Ta je již nyní mno­hý­mi ozna­čo­va­ná za nej­lep­ší akč­ní film deká­dy, bylo vel­mi rych­lé jas­né, že se šes­ti­ná­sob­ný drži­tel Oscara dočká něja­ké­ho navá­zá­ní. George Miller ovšem ten­to­krát mís­to Maxe vsa­dil na posta­vu Furiosu, kte­rou před­sta­vi­la zmí­ně­ná Zběsilá ces­ta. Jedná se o prequel, kte­rý před­sta­vu­je původ Furiosy, navzdo­ry původ­ním plá­nům spo­je­ných s digi­tál­ním omla­zo­vá­ním se poté v roli Furiosy mís­to Charlize Theron obje­vu­je Anya Taylor-Joy. Bylo poté jas­né, že Furiosa: Sága Šíleného Maxe nemů­že už být podob­ným zje­ve­ním. Stejně tak bylo jas­né, že Miller už nemů­že vsa­dit na jis­tou dáv­ku téhož. Jako nej­ro­zum­něj­ší  vari­an­ta by se tak moh­lo zdát, že Miller Furiosu poj­me výraz­ně jinak. A tak se sku­teč­ně sta­lo.

Zápletku ten­to­krát již roz­hod­ně nejde shr­nout tak, že „jedou pořád tam a pak zase zpát­ky“. Někteří nad­ne­se­ně Zběsilou ces­tu ozna­ču­jí za jed­nu vel­kou celo­ve­čer­ní akč­ní scé­nu, k podob­né­mu tva­ru ovšem nemá Furiosa na roz­díl od své­ho před­chůd­ce tak blíz­ko.  A vlast­ně by se nut­ně nemu­se­lo vypla­tit jít na pátý film ze svě­ta Šíleného Maxe s tím, že dora­zí dal­ší vlna non-stop akce. Miller jako­by se úmy­sl­ně roz­ho­dl upřed­nost­nit v preque­lu Zběsilé ces­ty to, co v ní samot­né upo­za­dil na dru­hou kolej. Více se jde do nit­ra postav, více se vykres­lu­je šíle­ný, depre­siv­ní a kru­tý svět. Vize téměř již 80-letého George Millera je i ten­to­krát znát, snad­no se pozná ruko­pis tvůr­ce fil­mů jako Babe: Prasátko ve měs­tě nebo Happy Feet. Millerovi tak nechy­bí kre­a­tiv­ní vize, kte­rá někdy může bavit i v momen­tech, kdy úmys­lem roz­hod­ně není poba­vit. Původ Furiosy roz­dě­len na pět kapi­tol nepře­stá­vá být od prv­ních momen­tů prv­ní kapi­to­ly vta­hu­jí­cí, jak kde­ko­mu při­tom mohl při­jít ori­gin film Furiosy zby­teč­ný, rázem ale­spoň Miller opět v rám­ci toho svě­ta ser­ví­ruj tak tro­chu jiný film. A i ten­to­krát se na něj bude snad­no z něko­li­ka důvo­dů vzpo­mí­nat.

Na Anyu Taylor-Joy si musí divák počkat, jakmi­le se ovšem před­sta­ví jako mlad­ší ver­ze Charlize Theron, rych­le si utvr­dí pozi­ci jed­né z nej­ta­len­to­va­něj­ších here­ček své gene­ra­ce a v pod­sta­tě i sou­čas­nos­ti. I když se může zpo­čát­ku jevit jako neprav­dě­po­dob­ná kan­di­dát­ka na akč­ní hrdin­ku, jakmi­le se popr­vé před­sta­ví v akci, je jas­né, že Miller nešlá­pl v rám­ci cas­tingo­vé vol­by ved­le.   Stejně tak se vel­mi rych­le uká­že, že Chris Hemsworth sku­teč­ně má herec­ký talent. Rychle se utvr­dí, že jakmi­le má Hemswortha v pařá­tech schop­ný reži­sér, zvlád­ne z něj vytřís­kat maxi­mum. Pořád se tam nedá mlu­vit o něja­kém osca­ro­vém herec­tví, pro­to­že jeho herec­ký výkon do jis­té míry tkví v tom, že tak tro­chu tla­čí na pilu, při­tom ovšem pořád drží balanc od napros­té­ho pře­hrá­vá­ní, pře­de­vším v závě­reč­né klí­čo­vé kon­fron­ta­ci se ovšem pro­je­ví, že Hemsworth sku­teč­ně hrát umí a tyto tak tro­chu jiné role by mu do budouc­na ješ­tě snad­no moh­ly pomoct v tom jeho talent pro­je­vit ješ­tě výraz­ně­ji. Do tře­ti­ce se ješ­tě slu­ší zmí­nit Toma Burkeho, kdy jeho Jack má nako­nec cel­kem blíz­ko k Šílenému Maxovi, i vztah jeho posta­vy s posta­vou Furiosy je v jed­né čás­ti hna­cím moto­rem a dopo­má­há k výteč­né gra­da­ci pří­bě­hu. I ten­to­krát zaujme výraz­ný design jed­not­li­vých vět­ších či men­ších posta­vi­ček, kdy napří­klad zmí­ně­ný Chris Hemsworth je čás­teč­ně k nepo­zná­ní, díky šikov­ným mas­kám poté může něko­lik her­ců hrát více rolí a to bez poten­ci­o­nál­ní­ho povšim­nu­tí.

Furiosa dopl­ňu­je poza­dí pří­bě­hu Zběsilé ces­ty (závě­reč­né titul­ky neo­do­la­jí udá­los­ti téměř deká­du staré­ho před­chůd­ce při­po­me­nout),  kdy rázem půso­bí Citadela Immortana Joea jako ješ­tě mno­hem děsi­věj­ší poli­tic­ký systém/sekta jeho pří­sluš­ní­ků. Konfrontace mezi Dementusem a Immortanem Joem snad­no zapů­so­bí, pro­to­že se stře­tá­va­jí dva šíle­ní dik­tá­to­ři, kte­ří ovšem sta­ví na jiných prin­ci­pech. Furiosa před­sta­vu­je zají­ma­vý kon­trast dvou šíle­ných svě­tů, kte­ré sta­ví na patri­ar­chá­tu, stej­ně tak se pro­je­vu­jí odliš­né for­my šílen­ství. I ten­to­krát se zdá, že jed­no­du­še chtě­jí všich­ni pře­žít, morál­ní hra­ni­ce jdou zdán­li­vě stra­nou. Šílenství, kru­tost a zlo ovšem mají růz­né for­my, opro­ti Zběsilé ces­tě tak rázem svět půso­bí mno­hem kom­plex­ně­ji vykres­le­ný. Právě to může jis­té lidi zkla­mat, pro­to­že opě­tov­ný nášup toho minu­lé­ho se pros­tě neko­ná. I v této podo­bě se ovšem jed­ná o pono­ře­ní do fas­ci­nu­jí­cí­ho svě­ta, kte­rý za pocho­du doka­zu­je, že se Miller roz­hod­ně nevy­čer­pal. A v rám­ci jed­not­li­vých detai­lů a zají­ma­vých vizu­ál­ních nápa­dů (nechy­bí časosběr) jde pořád o fil­ma­ře, kte­rý zdán­li­vě to nej­lep­ší za sebou roz­hod­ně nemá. Po Furiose se ostat­ně snad­no pro­je­ví zájem o to, aby se na dal­ší film z toho svě­ta nemu­se­lo čekat deká­du a aby Miller zvlá­dl do kon­ce svých dnů rea­li­zo­vat ale­spoň šes­tý film ze svě­ta Šíleného Maxe. Už jen díky Furiose má ovšem zaru­če­né mís­to ve Valhalle.

Furiosa: Sága Šíleného Maxe má hloub­ku. Anya Taylor-Joy musí hrát pře­de­vším obli­če­jem (v jed­né čás­ti má k Maxovi Toma Hardyho nesku­teč­ně blíz­ko) a odvá­dí při­tom skvě­lou prá­ci, hna­cím moti­vem je ovšem pře­de­vším pomsta, kdy se i ve zmí­ně­né závě­reč­né kon­fron­ta­ci pro­je­ví ješ­tě tragič­těj­ší vykres­le­ní toho­to pří­bě­hu. Přitom všem se pořád neza­po­mí­ná ani na tu akci, kte­rá pros­tě bere dech. Působí to sice za pocho­du celé dojmem, že Miller ten­to­krát před prak­tic­ký­mi efek­ty více upřed­nost­nil digi­tál­ní efek­ty, niče­mu to ovšem nepře­ká­ží. Furiosa má totiž po vzo­ru Zběsilé ces­ty také výteč­ný vizu­ál, akč­ní scé­ny berou dech, půso­bí opět nesku­teč­ně pro­pra­co­va­ně, vyhrá­va­jí si s pro­sto­rem, loka­ce­mi a pře­de­vším nevy­zpy­ta­tel­ným svě­tem. George Miller mož­ná příští rok osla­ví 80 let, pořád ovšem rea­li­zo­val nesku­teč­ně dra­vý film, kte­rý by mu závi­děl kdeja­ký mlad­ší kole­ga.

I když akce není non-stop a je kvů­li tomu nut­né si jí více vážit, Miller roz­hod­ně nepřed­vá­dí dru­hou ligu. I ten­to­krát se divák snad­no musí poslat do sálu s tím nej­lep­ším mož­ným obra­zem i zvu­kem, pro­to­že jinak si všech­ny ty hla­si­té moto­ry ani pořád­ně užít nepů­jde. Největší výt­ka by tak moh­la být tako­vá, že film ten­to­krát není tak divo­ký, není tako­vým pře­kva­pe­ním, není tak zásad­ním a pro mno­hé pros­tě nej­spíš snad­no půjde o pou­hý slab­ší odvar Zběsilé ces­ty. Opět ovšem pla­tí, že by byla chy­ba jít na Furiosu s tím, že dora­zí Zběsilá ces­ta 2. Miller oči­vid­ně nic tako­vé­ho ani v plá­nu neměl a pro­je­ví, že jde ke svě­tu Šíleného Maxe při­stou­pit jiným způ­so­bem. Celé je to vlast­ně mno­hem méně nevy­zpy­ta­tel­né a v pod­sta­tě by se dalo říci, že opro­ti Zběsilé ces­tě fun­gu­je Furiosa více na prin­ci­pu kla­sic­ké­ho fil­mu. A pak už je jenom na divá­ko­vi, zda je pro něj tako­vá infor­ma­ce špat­nou zprá­vou a nebo nao­pak při­stou­pí na fakt, že pros­tě po 9 letech nepři­chá­zí opě­tov­ná por­ce toho samé­ho. Jisté je, že Miller neztra­til svou výraz­nou vizi a Furiosa: Sága Šíleného Maxe je díky tomu jeho dal­ším audi­o­vi­zu­ál­ním mil­ní­kem.

Furiosa: Sága Šíleného Maxe zvlá­dá vyprá­vět osob­ní pří­běh na poza­dí váleč­né­ho kon­flik­tu dvou psy­cho­pa­tů a je opět úka­zem toho, že Miller ani na sta­rá kole­na nepři­chá­zí o své divo­ké nápa­dy. George Miller je pořád v jis­tých kru­zích nedo­ce­ně­ným fil­ma­řem, jeho pátý film ze svě­ta Šíleného Maxe ovšem doka­zu­je, že si zaslou­ží uzná­ní. Anya Taylor-Joy je nadá­le talen­to­va­nou hereč­kou, Chris Hemsworth může rych­le zavřít pusu těm, kte­ří pochy­bu­jí o jeho herec­kých schop­nos­tech a pře­de­vším je samot­ná Furiosa: Sága Šíleného Maxe rych­lým kan­di­dá­tem na kla­si­ku. Zběsilá ces­ta 2 se sku­teč­ně neko­ná. A je to jedi­ně dob­ře....

 Verdikt: 90 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře