Dva zkušení agenti Levi a Drasa (Anya Taylor-Joy a Miles Teller) se sblíží, přestože dostali za úkol hlídkovat na protilehlých stranách záhadné rokliny. Když se zlo, které v ní dřímá, začne drát na povrch, musejí spojit síly a pokusit se přežít...
Režisér Scott Derrickson začínal na začátku století jako režisér Hellraisera 5: Inferno. Debut u direct-to-video pokračování mu tehdy nemusel věštit kdovíjak zářnou budoucnost, ale odepsat Derricksona by v té době byla chyba. Díky hororům V moci ďábla, Sinister, Chraň nás od zlého a Černý telefon se postupně stal jedním z nejuznávanějších současných hororových režisérů. Blockbusterové řemeslo si vyzkoušel u předělávky snímku Den, kdy se zastavila Země a prvního Doctora Strange a ještě letos v říjnu uvede Černý telefon 2. Hororovému žánru zůstává věrný i ve svém osmém celovečerním filmu – i když je to tentokrát trochu složitější.
Roklina je mixem romantického špionážního thrilleru se sci-fi a hororem. Scénář k této exkluzivní novince pro Apple TV+ napsal Zach Dean, který v roce 2021 vytvořil pro Amazon Prime hit Válka zítřka s Chrisem Prattem. V roce 2020 skončil Deanův scénář na Black Listu nejlepších nerealizovaných scénářů a Derrickson se nyní může opřít o charismatické herecké duo Anya Taylor-Joy a Miles Teller. Apple TV+ si uvedení chytře naplánovalo na dnešní sv. Valentýna, a tak by tahle netradiční romantická podívaná mohla nejednomu páru zpříjemnit večer. Otázkou ale zůstává – je to vůbec možné?
Anya Taylor-Joy a Miles Teller jsou skvělou hereckou volbou, díky které je sledování filmu příjemnější. Ne snad proto, že by jejich postavy byly kdovíjak propracované nebo že by scénář nabízel komplexní charaktery. Ve skutečnosti nejde o příliš funkční romanci – jakkoli se oba herci snaží, budování jejich chemie a hlubšího pouta působí poněkud uměle. Film je převážně vyprávěn z pohledu Tellerova Leviho, který se postupně seznamuje s Drasou – a stejně jako on ji poznává i divák.
Během sledování snadno napadne myšlenka, že by tento svět mohl fungovat lépe jako seriál nebo videohra. S delším časem by bylo možné lépe rozpracovat expozici světa i samotné postavy. Možná by nejlépe fungoval jako limitovaná série, která by dala příběhu větší prostor. Mnozí diváci si možná během sledování budou říkat, jestli si místo filmu Apple TV+ omylem nepustili novinku Netflixu – scénář totiž občas působí přesně jako ty, které na běžícím páse chrlí netflixovský algoritmus. Sem tam se sice objeví zajímavý nápad, ale jinak jde o mnohokrát vyšlapanou cestu. Sigourney Weaver je tu pravděpodobně jen jako pomrknutí na Vetřelce, a i když soundtrack od dua Trent Reznor a Atticus Ross samozřejmě potěší, tentokrát patří mezi jejich méně výrazné práce.
Respekt si zaslouží Taylor-Joy a Teller, kteří se do svých rolí ponořili a nenechávají se vykolejit tím, že se scénář postupně stává trochu směšným. Jde rozhodně o zajímavý pokus spojit dohromady špionážní snímek, romanci, horor a sci-fi. Jakmile si ale divák začne klást otázky o logice příběhu, film začíná selhávat. Proč vlastně hlavní dvojice střeží to, co střeží? A proč jsou na daném místě jen oni dva?
Přestože si hlavní herci možná chvílemi říkali, že se upsali spíš netflixovskému filmu, jejich chemie přeci jen místy funguje a Taylor-Joy znovu potvrzuje, že patří mezi nejtalentovanější herečky své generace. Největší napětí spočívá v očekávání, jak se jejich vztah bude vyvíjet, a zároveň vzbuzuje zvědavost, co přesně se skrývá v titulní Roklině. A ano, divák se to dozví.
Roklina působí jako film, kterému by slušelo velké plátno. Výtečná kamera Dana Laustsena, kreativní dovednosti Scotta Derricksona a druhá polovina, která se promění v akční podívanou s hororovými prvky, filmu dodávají jisté kouzlo. Jenže jakmile dojde na lámání chleba (tedy na návštěvu Rokliny), filmu trochu spadne řetěz. Snadno sklouzává k absurdním momentům (zvlášť pokud divák začne přemýšlet nad logikou děje) a místy jako by se sám bál naplno přiznat svou béčkovost. Přitom vizuálně a produkčně má jasné áčkové kvality. A i když ho nelze úplně brát vážně, alespoň se snaží udržet určitý seriózní tón – což si zaslouží jisté uznání.
Romance mezi hlavní dvojicí je sice klišovitá a kýčovitá, ale film jako celek není vyloženě špatný. I přes slibný žánrový mix se vydává až příliš komfortní cestou předvídatelnosti a jistot. Přesto se nedá říct, že by nebyl zábavný. Hrozby z Rokliny jsou dostatečně děsivé, atmosféra se v průběhu filmu mění a dohromady vzniká mišmaš, který sice neoslní, ale ani neurazí. Jen je škoda, že z příběhu, který byl kdysi na Black Listu, nevzniklo něco výjimečnějšího. Ve výsledku je to spíš „jen OK“ podívaná – neurazí, ale koncem roku si na ni pravděpodobně nikdo nevzpomene. Derrickson, Taylor-Joy i Teller mají na kontě lepší filmy.
Roklina tak možná potěší valentýnské páry, které chtějí něco jiného než klasiky jako Hříšný tanec, Pretty Woman, Notting Hill nebo Zápisník jedné lásky. Ale pravděpodobně nepřinese tolik satisfakce.
„Funkční špionážní romantický thriller říznutý hororem a sci-fi máte? A mohla bych ho vidět?“ Na Apple TV+ ho sice úplně nenajdete, ale sympatická dvojice Teller a Taylor-Joy dokáže tenhle neurážející výplach přeci jen trochu zpříjemnit. Scott Derrickson je šikovný řemeslník a jeho novince by minimálně slušel IMAX. Bohužel se ale jedná spíš o menší nevydařený experiment a neotesané filmové cvičení než o skutečně uspokojivý filmový zážitek. Ideální příklad filmu „Not great, not terrible“....
Nejnovější komentáře