Mladá Furiosa (Alyla Browne/Anya Taylor-Joy) je unesena ze svého domova gangem vedeným Dementem (Chris Hemsworth). Díky němu se stane součástí konfliktu mezi ním a konkurenčním vojevůdcem Immortanem Joem (Lachy Hulme), Furiosa se poté skrze jejich konflikt vydá na nebezpečnou životní cestu…
Po režiséra George Millera byl režijním debutem původní Šílený Max, 45 let po původním filmu poté došlo již na pátý film z post-apokalyptického světa plného šílených lidí. Tento svět se již ve velké parádě vrátil v roce 2015 ve snímku Šílený Max: Zběsilá cesta. Ta je již nyní mnohými označovaná za nejlepší akční film dekády, bylo velmi rychlé jasné, že se šestinásobný držitel Oscara dočká nějakého navázání. George Miller ovšem tentokrát místo Maxe vsadil na postavu Furiosu, kterou představila zmíněná Zběsilá cesta. Jedná se o prequel, který představuje původ Furiosy, navzdory původním plánům spojených s digitálním omlazováním se poté v roli Furiosy místo Charlize Theron objevuje Anya Taylor-Joy. Bylo poté jasné, že Furiosa: Sága Šíleného Maxe nemůže už být podobným zjevením. Stejně tak bylo jasné, že Miller už nemůže vsadit na jistou dávku téhož. Jako nejrozumnější varianta by se tak mohlo zdát, že Miller Furiosu pojme výrazně jinak. A tak se skutečně stalo.
Zápletku tentokrát již rozhodně nejde shrnout tak, že „jedou pořád tam a pak zase zpátky“. Někteří nadneseně Zběsilou cestu označují za jednu velkou celovečerní akční scénu, k podobnému tvaru ovšem nemá Furiosa na rozdíl od svého předchůdce tak blízko. A vlastně by se nutně nemuselo vyplatit jít na pátý film ze světa Šíleného Maxe s tím, že dorazí další vlna non-stop akce. Miller jakoby se úmyslně rozhodl upřednostnit v prequelu Zběsilé cesty to, co v ní samotné upozadil na druhou kolej. Více se jde do nitra postav, více se vykresluje šílený, depresivní a krutý svět. Vize téměř již 80-letého George Millera je i tentokrát znát, snadno se pozná rukopis tvůrce filmů jako Babe: Prasátko ve městě nebo Happy Feet. Millerovi tak nechybí kreativní vize, která někdy může bavit i v momentech, kdy úmyslem rozhodně není pobavit. Původ Furiosy rozdělen na pět kapitol nepřestává být od prvních momentů první kapitoly vtahující, jak kdekomu přitom mohl přijít origin film Furiosy zbytečný, rázem alespoň Miller opět v rámci toho světa servíruj tak trochu jiný film. A i tentokrát se na něj bude snadno z několika důvodů vzpomínat.
Na Anyu Taylor-Joy si musí divák počkat, jakmile se ovšem představí jako mladší verze Charlize Theron, rychle si utvrdí pozici jedné z nejtalentovanějších hereček své generace a v podstatě i současnosti. I když se může zpočátku jevit jako nepravděpodobná kandidátka na akční hrdinku, jakmile se poprvé představí v akci, je jasné, že Miller nešlápl v rámci castingové volby vedle. Stejně tak se velmi rychle ukáže, že Chris Hemsworth skutečně má herecký talent. Rychle se utvrdí, že jakmile má Hemswortha v pařátech schopný režisér, zvládne z něj vytřískat maximum. Pořád se tam nedá mluvit o nějakém oscarovém herectví, protože jeho herecký výkon do jisté míry tkví v tom, že tak trochu tlačí na pilu, přitom ovšem pořád drží balanc od naprostého přehrávání, především v závěrečné klíčové konfrontaci se ovšem projeví, že Hemsworth skutečně hrát umí a tyto tak trochu jiné role by mu do budoucna ještě snadno mohly pomoct v tom jeho talent projevit ještě výrazněji. Do třetice se ještě sluší zmínit Toma Burkeho, kdy jeho Jack má nakonec celkem blízko k Šílenému Maxovi, i vztah jeho postavy s postavou Furiosy je v jedné části hnacím motorem a dopomáhá k výtečné gradaci příběhu. I tentokrát zaujme výrazný design jednotlivých větších či menších postaviček, kdy například zmíněný Chris Hemsworth je částečně k nepoznání, díky šikovným maskám poté může několik herců hrát více rolí a to bez potencionálního povšimnutí.
Furiosa doplňuje pozadí příběhu Zběsilé cesty (závěrečné titulky neodolají události téměř dekádu starého předchůdce připomenout), kdy rázem působí Citadela Immortana Joea jako ještě mnohem děsivější politický systém/sekta jeho příslušníků. Konfrontace mezi Dementusem a Immortanem Joem snadno zapůsobí, protože se střetávají dva šílení diktátoři, kteří ovšem staví na jiných principech. Furiosa představuje zajímavý kontrast dvou šílených světů, které staví na patriarchátu, stejně tak se projevují odlišné formy šílenství. I tentokrát se zdá, že jednoduše chtějí všichni přežít, morální hranice jdou zdánlivě stranou. Šílenství, krutost a zlo ovšem mají různé formy, oproti Zběsilé cestě tak rázem svět působí mnohem komplexněji vykreslený. Právě to může jisté lidi zklamat, protože opětovný nášup toho minulého se prostě nekoná. I v této podobě se ovšem jedná o ponoření do fascinujícího světa, který za pochodu dokazuje, že se Miller rozhodně nevyčerpal. A v rámci jednotlivých detailů a zajímavých vizuálních nápadů (nechybí časosběr) jde pořád o filmaře, který zdánlivě to nejlepší za sebou rozhodně nemá. Po Furiose se ostatně snadno projeví zájem o to, aby se na další film z toho světa nemuselo čekat dekádu a aby Miller zvládl do konce svých dnů realizovat alespoň šestý film ze světa Šíleného Maxe. Už jen díky Furiose má ovšem zaručené místo ve Valhalle.
Furiosa: Sága Šíleného Maxe má hloubku. Anya Taylor-Joy musí hrát především obličejem (v jedné části má k Maxovi Toma Hardyho neskutečně blízko) a odvádí přitom skvělou práci, hnacím motivem je ovšem především pomsta, kdy se i ve zmíněné závěrečné konfrontaci projeví ještě tragičtější vykreslení tohoto příběhu. Přitom všem se pořád nezapomíná ani na tu akci, která prostě bere dech. Působí to sice za pochodu celé dojmem, že Miller tentokrát před praktickými efekty více upřednostnil digitální efekty, ničemu to ovšem nepřekáží. Furiosa má totiž po vzoru Zběsilé cesty také výtečný vizuál, akční scény berou dech, působí opět neskutečně propracovaně, vyhrávají si s prostorem, lokacemi a především nevyzpytatelným světem. George Miller možná příští rok oslaví 80 let, pořád ovšem realizoval neskutečně dravý film, který by mu záviděl kdejaký mladší kolega.
I když akce není non-stop a je kvůli tomu nutné si jí více vážit, Miller rozhodně nepředvádí druhou ligu. I tentokrát se divák snadno musí poslat do sálu s tím nejlepším možným obrazem i zvukem, protože jinak si všechny ty hlasité motory ani pořádně užít nepůjde. Největší výtka by tak mohla být taková, že film tentokrát není tak divoký, není takovým překvapením, není tak zásadním a pro mnohé prostě nejspíš snadno půjde o pouhý slabší odvar Zběsilé cesty. Opět ovšem platí, že by byla chyba jít na Furiosu s tím, že dorazí Zběsilá cesta 2. Miller očividně nic takového ani v plánu neměl a projeví, že jde ke světu Šíleného Maxe přistoupit jiným způsobem. Celé je to vlastně mnohem méně nevyzpytatelné a v podstatě by se dalo říci, že oproti Zběsilé cestě funguje Furiosa více na principu klasického filmu. A pak už je jenom na divákovi, zda je pro něj taková informace špatnou zprávou a nebo naopak přistoupí na fakt, že prostě po 9 letech nepřichází opětovná porce toho samého. Jisté je, že Miller neztratil svou výraznou vizi a Furiosa: Sága Šíleného Maxe je díky tomu jeho dalším audiovizuálním milníkem.
Furiosa: Sága Šíleného Maxe zvládá vyprávět osobní příběh na pozadí válečného konfliktu dvou psychopatů a je opět úkazem toho, že Miller ani na stará kolena nepřichází o své divoké nápady. George Miller je pořád v jistých kruzích nedoceněným filmařem, jeho pátý film ze světa Šíleného Maxe ovšem dokazuje, že si zaslouží uznání. Anya Taylor-Joy je nadále talentovanou herečkou, Chris Hemsworth může rychle zavřít pusu těm, kteří pochybují o jeho hereckých schopnostech a především je samotná Furiosa: Sága Šíleného Maxe rychlým kandidátem na klasiku. Zběsilá cesta 2 se skutečně nekoná. A je to jedině dobře….
Nejnovější komentáře