Gladiátor II: pokračování filmu Ridleyho Scotta s mečem & sandály je skutečnou filmovou podívanou

Válečný zaja­tec pro­da­ný do otroc­tví stou­pá v řadách gla­di­á­to­rů ve sta­ro­vě­kém Římě, aby vyko­nal krva­vou pomstu na gene­rá­lo­vi zod­po­věd­ném za smrt jeho ženy ve fil­mu Gladiátor II, kte­rý má ten­to víkend pre­mi­é­ru v Praze a kinech po celém svě­tě. Toto oku laho­dí­cí pokra­čo­vá­ní v sobě skrý­vá spous­tu podí­va­né s meči a san­dá­ly, ale má pro­blémy s vyprá­vě­ním kon­zis­tent­ně pře­svěd­či­vé­ho pří­bě­hu a žije ve stí­nu své­ho osca­ro­vé­ho před­chůd­ce.

Ale copak nás to neba­ví? No, ano, a to více než dosta­teč­ně. Gladiátor II se může pochlu­bit akč­ní­mi scé­na­mi tak osl­ni­vé­ho roz­sa­hu a inven­ce, že pře­ko­ná­va­jí to, co jsme vidě­li v před­cho­zím fil­mu, a záro­veň bar­vi­tě ztvár­ňu­je úchvat­nou podí­va­nou sta­ro­vě­ké­ho Říma. Režisér Ridley Scott vyu­ží­vá všech pro­střed­ků, aby při­ne­sl dechbe­rou­cí scé­ny gla­di­á­tor­ské akce, jaké jsme dosud nevi­dě­li.

Ve fil­mu Gladiátor II bude­te svěd­ky:

• Římské námoř­ní oblé­há­ní sta­ro­vě­ké Numidie, kdy gene­rál Acacius (Pedro Pascal) nara­zí s flo­ti­lou váleč­ných lodí na oce­án­skou pev­nost a vzty­čí věže, aby se mohl vyšpl­hat na hrad­by.
• Horda dra­vých pavi­á­nů vypuš­tě­ná k poží­rá­ní váleč­ných zajat­ců, kte­ří se zakous­nou do nevě­do­mých obě­tí, dokud se náš zuři­vý hrdi­na Hanno (Paul Mescal) do jed­no­ho z nich neza­kous­ne.
• Bojovník na noso­rož­ci z pre­to­ri­án­ské­ho kme­ne, kte­rý vrhá bola na prcha­jí­cí pro­tiv­ní­ky a podrá­ží jim nohy, aby je jeho zví­ře moh­lo nabod­nout na svůj roh a mrš­tit s nimi na zdi Kolosea.
• Napínavá námoř­ní bitva ztvár­ně­ná v zato­pe­ném Koloseu, kde po sobě lučišt­ní­ci pálí ze sou­pe­ří­cích lodí, pla­vi­dla do sebe nará­že­jí a ty, kte­ré jsou svr­že­ny do vody, poží­ra­jí žra­lo­ci.
• Epický závěr, v němž gladiátoři-otroci pře­le­zou hrad­by a vstou­pí do seda­del Kolosea, aby vyko­na­li krva­vou pomstu na svých utla­čo­va­te­lích.

A pří­běh, kte­rý dává smy­sl těm­to napí­na­vým scé­nám gla­di­á­tor­ské akce? Je pat­náct let po udá­los­tech Gladiátora a císař­ská dvoj­ča­ta Geta (Joseph Quinn) a Caracalla (Fred Hechinger) nejdou zrov­na ve sto­pách Marka Aurelia. Jejich agre­siv­ní vojen­ská expan­ze Acacia una­vi­la a on spřá­dá plá­ny na povstá­ní spo­lu s man­žel­kou Lucillou (Connie Nielsen), Aureliovou dce­rou a dědič­kou, a sená­to­rem Gracchem (Derek Jacobi), jedi­ný­mi her­ci, kte­ří se vra­ce­jí z původ­ní­ho fil­mu z roku 2000.

V záku­li­sí se o ucho­pe­ní moci upro­střed nee­fek­tiv­ní­ho řím­ské­ho sená­tu sna­ží i dal­ší, včet­ně pro­rad­né­ho sená­to­ra Thraexe (Tim McInnerny) a boha­té­ho gla­di­á­tor­ské­ho spon­zo­ra Macrina (Denzel Washington).

I tady je někde pří­běh o gla­di­á­to­rech, kte­rý je pozo­ru­hod­ně podob­ný prv­ní­mu fil­mu. Poté, co řím­ská armá­da oblé­há Numidii a zabi­je Hannovu ženu Arishat (Yuval Gonen), je mla­dý bojov­ník zajat invaz­ní armá­dou, pro­dán do otroc­tví a kou­pen Macrinem a vycvi­čen Vigem (Lior Raz) k sou­tě­že­ní v Koloseu. Je to sled udá­los­tí, kte­rý se nato­lik blí­ží prv­ní­mu fil­mu Gladiátor II, že někdy půso­bí jako rema­ke.

Pod tím vším se však skrý­vá něko­lik pře­kva­pe­ní. To, jak Hannův pří­běh sou­vi­sí s prv­ním fil­mem, je v prv­ní polo­vi­ně Gladiátora II pou­ze nazna­če­no a tepr­ve ke kon­ci fil­mu je plně odha­le­no. Trailer fil­mu a téměř všech­ny pro­pa­gač­ní mate­ri­á­ly však vše upřes­ňu­jí, čímž děla­jí med­vě­dí služ­bu tomu, jak scé­náris­té Peter Craig & David Scarpa zará­mo­va­li svůj pří­běh, kte­rý nako­nec nava­zu­je na udá­los­ti před­cho­zí­ho fil­mu uspo­ko­ji­věj­ším způ­so­bem než vět­ši­na star­ších pokra­čo­vá­ní.

Hanno zpo­čát­ku pří­sa­há Acaciovi pomstu za smrt své ženy a Macrinus mu rád slí­bí gene­rá­lo­vu hla­vu výmě­nou za vítěz­ná gla­di­á­tor­ská taže­ní. Ale na roz­díl od pří­mo­čaré­ho vyprá­vě­ní o pomstě v před­cho­zím fil­mu,Gladiátor II odkrý­vá vrst­vy a odha­lu­je dife­ren­co­va­něj­ší pří­běh, kte­rý zkou­má šir­ší sou­vis­los­ti a to, za co tyto posta­vy sku­teč­ně boju­jí.

Jak Gladiátor II citu­je sku­teč­né­ho Marka Aurelia, „nej­lep­ší pomstou je být nepo­dob­ný tomu, kdo zra­ně­ní způ­so­bil“. Z fil­mo­vé­ho hle­dis­ka se to obvykle nerov­ná uspo­ko­ji­vé­mu vyprá­vě­ní, ale roz­hod­ně je to zají­ma­vé. Závěrečná scé­na mezi Mescalem a Pascalem v Koloseu je nej­lep­ší z celé­ho fil­mu a oka­mži­tě se sta­ne kla­si­kou.

Mescal má jis­té nená­pad­né kouz­lo, ale zdá se, že je špat­ně obsa­zen do této role, kte­rá volá po veli­tel­štěj­ším a mož­ná až pře­hna­ně výraz­ném ústřed­ním před­sta­vi­te­li (Pascal čas­to půso­bí, že by se do ní hodil lépe). Na roz­díl od Russella Crowea v před­cho­zím fil­mu, kte­rý zde zahléd­ne­me pro­střed­nic­tvím fla­shbac­ků, Mescal své­ho gla­di­á­to­ra pří­liš nehra­je, což vede k tomu, že máme pocit náh­lých změn v moti­va­ci posta­vy, kte­ré neby­ly plně rea­li­zo­vá­ny.

Můžeme cítit drob­né, intim­ní momen­ty, kte­ré by tuto posta­vu sku­teč­ně oži­vi­ly - sedí na pod­la­ze střiž­ny jako obě­ti rozum­né­ho stři­hu poté, co Scott musel ten­to roz­sáh­lý epos vměst­nat přes­ně do 2,5 hodi­ny. Loňský Napoleon byl Scottovým reži­sér­ským sestři­hem výraz­ně vylep­šen, ale reži­sér pro­hlá­sil, že ten­to sestřih Gladiátora II, kte­rý trpí stej­ný­mi pro­blémy s uspě­cha­ným tem­pem, je jeho defi­ni­tiv­ní ver­zí.

Díky nevý­raz­né Mescalově hlav­ní roli mají ved­lej­ší herec­ké výko­ny ten­den­ci domi­no­vat pří­bě­hu. Velká část zbyt­ku herec­ké­ho obsa­ze­ní se pře­ko­ná­vá k báječ­né­mu efek­tu: Quinn a Hechinger jsou v roli dvoj­čat císa­řů kam­pa­ní ve sty­lu Hry o trů­ny, stej­ně jako Matt Lucas v roli cere­mo­ni­á­ře Kolosea. A Washington si celý film kra­de pro sebe v bra­vur­ním shake­spea­rov­ském zápo­rác­kém výstu­pu jako Macrinus; jeho pří­tom­nost je tak napros­to pře­svěd­či­vá, že jeho dějo­vá linie v oka­mži­ku vyvr­cho­le­ní fil­mu před­čí celé vyprá­vě­ní.

Hudba Harryho Gregsona-Williamse sice nikdy nemá tako­vou půso­bi­vost jako dílo Hanse Zimmera v ori­gi­ná­le, ale Gladiátor II vypa­dá v IMAXu úchvat­ně a sku­teč­ně epic­ký širo­ko­úh­lý záběr vra­ce­jí­cí­ho se kame­ra­ma­na Johna Mathiesona fas­ci­nu­je po celou dobu. V roce mno­ha bloc­kbuste­ro­vých zkla­má­ní sto­jí Gladiátor II ved­le Dune: Druhá část jako sku­teč­ně fil­mo­vé zážit­ky, kte­ré si žáda­jí být vidě­ny na vel­kém plát­ně.

Málokteré pokra­čo­vá­ní se vyrov­ná osca­ro­vým ori­gi­ná­lům a Gladiátor II není v tom­to ohle­du Kmotrem, část II; ten­to film je pros­tě pří­liš roz­ta­ha­ný a dějo­vě zma­te­ný na to, aby doká­zal spl­nit stej­né pod­mín­ky jako ori­gi­nál, a mimo tech­nic­ké kate­go­rie se prav­dě­po­dob­ně nesta­ne hitem u osca­ro­vých hla­su­jí­cích. Zároveň však nejde o zkla­má­ní; jde o krva­vou, nadži­vot­ní podí­va­nou, kte­rá pou­tá pozor­nost a při­ná­ší fil­mo­vé zážit­ky, jakým se vyrov­ná jen málo­kte­rý film. Budete se bavit.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový