„Mám takové menší nadání. Tedy menší. Jde samozřejmě o to, z jakého úhlu se na můj dar díváte“ říkají dvě postavy v povídce „Koho si zamanu“. Je to trochu hra se slovíčky, kterou má nejspíš Martin Rosocha rád, stejně jako má zalíbení v postavách s pošetilými nápady a zvláštními povahovými rysy. Třeba hlídači sakury stejně jako architekt Kalatrawa patří mezi hrdiny, na které se pro jejich pojetí řešení nemůžeme zlobit. Autor svým postavám vymyslel příběhy, co se odehrávají v různé době i prostředí. Jedno však mají příběhy společné, a to je nečekané rozuzlení vzniklých situací. Některé příběhy připomínají poetické zamyšlení, jako v povídce „Strážce stromů“ nebo „Olivovník ze Zakynthu“, jindy zase připomínají drsný vtip, jako v povídce „Mrakodrap“ nebo „Jak je libo, madam“. Jiné příběhy vychází ze současné bláznivé doby a nabízí vtipné a nečekané konce běžných rozhovorů, jako v povídce „Maminka“ nebo „Krupicová kaše“. Někteří hrdinové zavítají i do budoucnosti, což přináší zcela jiný pohled na každodenní starosti, jako v povídce „Víkendové probuzení“.
Povídky jsou krátké a po základním vykreslení situace nebo problému dochází k rychlému řešení vzniklého problému nebo situace. Příběhy jsou vtipným odrazem běžných situací s přesahem do světa fantazie. Hrdinové mají lidské povahové vlastnosti a občas tají nějakou úchylku, což umožňuje bizardní řešení. Vzhledem k tomu, že povídek je celkem padesát, jedná se o velmi pestrou směsici příběhů, z nichž je možné si vybrat podle nálady a zájmu. Občas se stane, že příběh má předvídatelný konec a může vyvolat dojem, že už to není originální nápad. Ale v celku to není na škodu. Podivné postavy a jejich osudy nejen přitahují pozornost, ale vedou k rozvoji představ nebo nabízí podnět k zamyšlení.
Kniha mě zaujala svou pestrostí námětů a nápadů. Krátká forma mně většinou nevadila a dokážu si představit, jak bude kniha dobrým společníkem na cestování. Krátké povídky mají prostě v životě čtenářů své místo. Autor využívá často přímou řeč, nelibuje si v dlouhém popisování a poměrně rychle nastíní situaci a základní problém. Občas se mu podaří trochu zachytit určitou chvilkovou atmosféru, ale není to jeho doména, stejně jako popisování povahových vlastností hrdinů. Nechává na čtenáři, aby si udělal sám své hodnocení nebo se jen pobavil.
Osobně mi připadá tato forma krátkých příběhů na jednu knihu hodně stereotypní a ocenila bych, kdyby autor v alespoň v některých povídkách využil víc svou fantazii a tvůrčí schopnosti pro podrobnější vykreslení prostředí nebo svých postav. Tak snad někdy příště a zatím se budu těšit na další knihu.
Kniha je bez ilustrací a příjemně klidný obrázek pohádkové krajiny na obálce knihy je dílem Soni Šedivé.
Vydalo nakladatelství Euromedia Group, a. s. v edici Brána v květnu 2021.
Hodnotím: 50 %
Foto: Karolína Černá & Euromedia Group, a. s.
