Strážce stromů a jiné povídky

(zatím nehodnoceno)

Loading...

„Mám tako­vé men­ší nadá­ní. Tedy men­ší. Jde samo­zřej­mě o to, z jaké­ho úhlu se na můj dar dívá­te“ říka­jí dvě posta­vy v povíd­ce „Koho si zama­nu“. Je to tro­chu hra se slo­víč­ky, kte­rou má nej­spíš Martin Rosocha rád, stej­ně jako má zalí­be­ní v posta­vách s poše­ti­lý­mi nápa­dy a zvlášt­ní­mi pova­ho­vý­mi rysy. Třeba hlí­da­či saku­ry stej­ně jako archi­tekt Kalatrawa pat­ří mezi hrdi­ny, na kte­ré se pro jejich poje­tí řeše­ní nemů­že­me zlo­bit. Autor svým posta­vám vymys­lel pří­běhy, co se ode­hrá­va­jí v růz­né době i pro­stře­dí. Jedno však mají pří­běhy spo­leč­né, a to je neče­ka­né rozuz­le­ní vznik­lých situ­a­cí. Některé pří­běhy při­po­mí­na­jí poe­tic­ké zamyš­le­ní, jako v povíd­ce „Strážce stro­mů“ nebo „Olivovník ze Zakynthu“, jin­dy zase při­po­mí­na­jí drs­ný vtip, jako v povíd­ce „Mrakodrap“ nebo „Jak je libo, madam“. Jiné pří­běhy vychá­zí ze sou­čas­né bláz­ni­vé doby a nabí­zí vtip­né a neče­ka­né kon­ce běž­ných roz­ho­vo­rů, jako v povíd­ce „Maminka“ nebo „Krupicová kaše“. Někteří hrdi­no­vé zaví­ta­jí i do budouc­nos­ti, což při­ná­ší zce­la jiný pohled na kaž­do­den­ní sta­ros­ti, jako v povíd­ce „Víkendové pro­bu­ze­ní“.

Povídky jsou krát­ké a po základ­ním vykres­le­ní situ­a­ce nebo pro­blé­mu dochá­zí k rych­lé­mu řeše­ní vznik­lé­ho pro­blé­mu nebo situ­a­ce. Příběhy jsou vtip­ným odra­zem běž­ných situ­a­cí s pře­sa­hem do svě­ta fan­ta­zie. Hrdinové mají lid­ské pova­ho­vé vlast­nos­ti a občas tají něja­kou úchyl­ku, což umož­ňu­je bizard­ní řeše­ní. Vzhledem k tomu, že poví­dek je cel­kem pade­sát, jed­ná se o vel­mi pes­trou smě­si­ci pří­bě­hů, z nichž je mož­né si vybrat pod­le nála­dy a zájmu. Občas se sta­ne, že pří­běh má před­ví­da­tel­ný konec a může vyvo­lat dojem, že už to není ori­gi­nál­ní nápad.  Ale v cel­ku to není na ško­du. Podivné posta­vy a jejich osu­dy nejen při­ta­hu­jí pozor­nost, ale vedou k roz­vo­ji před­stav nebo nabí­zí pod­nět k zamyš­le­ní.

Kniha mě zau­ja­la svou pes­t­ros­tí námě­tů a nápa­dů. Krátká for­ma mně vět­ši­nou neva­di­la a doká­žu si před­sta­vit, jak bude kni­ha dob­rým spo­leč­ní­kem na ces­to­vá­ní. Krátké povíd­ky mají pros­tě v živo­tě čte­ná­řů své mís­to. Autor vyu­ží­vá čas­to pří­mou řeč, neli­bu­je si v dlou­hém popi­so­vá­ní a poměr­ně rych­le nastí­ní situ­a­ci a základ­ní pro­blém. Občas se mu poda­ří tro­chu zachy­tit urči­tou chvil­ko­vou atmo­sfé­ru, ale není to jeho domé­na, stej­ně jako popi­so­vá­ní pova­ho­vých vlast­nos­tí hrdi­nů. Nechává na čte­ná­ři, aby si udě­lal sám své hod­no­ce­ní nebo se jen poba­vil.

Osobně mi při­pa­dá tato for­ma krát­kých pří­bě­hů na jed­nu kni­hu hod­ně ste­re­o­typ­ní a oce­ni­la bych, kdy­by autor v ale­spoň v někte­rých povíd­kách vyu­žil víc svou fan­ta­zii a tvůr­čí schop­nos­ti pro podrob­něj­ší vykres­le­ní pro­stře­dí nebo svých postav.  Tak snad někdy příš­tě a zatím se budu těšit na dal­ší kni­hu.

Kniha je bez ilu­stra­cí a pří­jem­ně klid­ný obrá­zek pohád­ko­vé kra­ji­ny na obál­ce kni­hy je dílem Soni Šedivé.

Vydalo nakla­da­tel­ství Euromedia Group, a. s. v edi­ci Brána v květ­nu 2021.

Hodnotím: 50 %

Foto: Karolína Černá & Euromedia Group, a. s.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře