Snem bratranců Romana (Kryštof Hádek) a Emila (Robin Ferro) je dostat se na závody Formule 1. Roman vede ušmudlaný autobazar na okraji města, má tři děti a živelnou manželku (Anna Kameníková). Emil, horlivý milovník pořádku, si piplá svou autodílnu v centru a o autech ví skoro všechno. Když jednoho dne Emil v televizní soutěži vyhraje vstupenky na Velkou cenu Španělska v Barceloně, netuší ani jeden z nich, že jejich výlet za snem se brzy změní na divokou jízdu napříč Evropou. Zvláště když se na ně nabalí Štětka (Štěpán Kozub), Romanův kamarád a místní magnet na problémy....
Tvorbu režiséra a scenáristy Jana Prušinovského již delší dobu provází cílení na sociálno, ústřední bizarní postavy, které ovšem nutně nekoketují s karikaturami a schopnost pracovat s komplexními tématy s humorem. I díky seriálům Okresní přebor, Trpaslík a MOST!, ale také filmovému Poslednímu zápasu Pepíka Hnátka či Kobrám a užovkám se stal Prušinovský jedním z nejuznávanějších současných tvůrců české kinematografie, po delší době si poté mohl realizovat svůj vysněný projekt Grand Prix. Již několik let nazpátek chtěl Prušinovský svůj námět ujmout jinde, tehdy mu ovšem Ivan Zachariáš scénář odmítl. Po několika letech se ovšem přeci jen road movie o cestě na závody Grand Prix v Barceloně mohla realizovat, kdy ovšem bylo otázkou, zda Prušinovský zvládne navázat na svá díla stejnou kvalitou. A odpověď vlastně není tak jednoduchá.
Starý dobrý Prušinovský se v podstatě u Grand Prix nezapře. Grand Prix je sice divácky vděčnější nežli třeba Prušinovského Kobry a užovky či loňské Chyby, i tak ovšem dokázal sepsat scénář, který se zvládne dotýkat sociální problematiky a v mnoha momentech zvládne dávat jednotlivým dialogům silný přesah a to i přes fakt, že se zdánlivě hraje na volnější notu. Tři hlavní postavy jsou charaktery na okraji společnosti, kdy jednoho z nich potápí pád na dno z minulosti, jeden dle všeho trpí duševní poruchou a třetí má nejblíže k spodině společnosti. Nikdo z nich před sebou zdánlivě nemá ideální budoucnost, dva z nich spojuje stejný sen, třetí z nich je jen magnetem na průsery, který dva ostatní protagonisty tahá dolů.
Grand Prix je v tomto ohledu možná až příliš rozkročené mezi čistým sociálním dramatem a komedií se sociálním přesahem, kdy se sice dá spolehnout na solidní herecké výkony, jednotlivým ústředním postavám ovšem do velké míry možná přeci jen chybí krapet duše. Skrze maskérskou práci v jistých momentech k nepoznání Tatiana Vilhelmová, zábavný Marek Daniel či soustředěný Miroslav Donutil se tak nenechají herecky zahanbit, jejím postavám ovšem přeci jen v průběhu chybí cosi jako hloubka. Robin Ferro jako jeden z ústřední trojice ovšem dostává dostatek výrazného prostoru, Kryštof Hádek též působí herecky sebevědomě a Štěpán Kozub opět dostane předvést svůj komediální talent, kdy jen ovšem opět připomene spíše průměrnou postavičku ze skeče Tří tygrů.
Prušinovský ovšem přesto sympaticky nejede jen na komediální jistotu a v průběhu je alespoň schopné u jednoho z ústředních antihrdinů zaznamenat nějaký morální vývoj. Tím se mimo jiné opět dokazuje Prušinovského schopnost pracovat s komplexními postavami, které není jednoduché tak úplně zaškatulkovat. Takový Jirka Luňák z Okresního přeboru patří mezi nejoblíbenější Prušinovským vytvořené postavy, sám Luňákův představitel Ondřej Vetchý ovšem po čase svou postavu označil za amorální hovado. I zde to poté působí, že má Prušinovský k sociálnu ten správný cit a přitom všem pořád nepodceňuje audiovizuální stránku, kdy i tentokrát dojde na nějaké ty zajímavé kamerové hrátky a audiovizuální nápady. Prušinovský přitom ani tentokrát nepodceňuje bizarní momenty, nečekaný vývoj událostí a pocit, že v rámci produkčních podmínek zvládl z filmu vymačkat maximum. Finále na Formuli 1 budiž jedním příkladem za všechny. Sympatický navíc zůstává pořád krapet odtažitý přístup k ústředním hrdinům, které se film nesnaží nutně morálně očišťovat.
Ze všech Prušinovského celovečerních filmů ovšem přitom právě Grand Prix trpí dojmem, že by lépe fungovala na bázi minisérie po vzoru zmíněného Trpaslíka či MOSTU!, kdy primárně výslednému Prušinovskému 6. celovečernímu filmu chybí větší hloubka, kdy se už ve městě Cvikov zvládne nastavit několik poměrně zajímavých motivů, ve výsledku ovšem film naplní zhruba polovinu potenciálu. Přitom ovšem Grand Prix nikdy nepůsobí dramaturgicky rozpadlým způsobem a funguje na bázi ideálního road trip komediálního dramatu, kterému nechybí vyhrocenější momenty, v součtu ovšem přitom všem primárně zůstane úsměv na tváři. Především díky faktu, že Prušinovský nadále působí, že je jinde než většina českých filmařů. V tom dobrém slova smyslu.
Jan Prušinovský se svým vysněným projektem nezvládl vyrovnat svým nejlepším kouskům, nadále se ovšem projevuje nejen jako šikovný scenárista, ale též jako tvůrce s ideálním citem k sociálnu a těžce škatulkovaným postavám. Nadále dokáže balancovat mezi komedií a dramatem a vhledem do křupanských povah na rozdíl od většiny svých kolegů krom humoru dodat i sofistikované pointy navíc. Druhé Kobry a užovky či Chyby se nekonají, přesto jde o zdařilou podívanou, která Prušinovského vážené postavení neohrozí....
