Hastrman - Rozhovor s producentem Čestmírem Kopeckým

Je o vás zná­mo, že si pro své pro­jek­ty vybí­rá­te téma­ta, kte­rá jsou vám blíz­ká… Čím si vás zís­kal román Hastrman? A co vás zau­ja­lo nato­lik, že jste uvě­řil, že bude fun­go­vat na fil­mo­vém plát­ně?

Ondřej při­šel s romá­nem, kte­rý mě zau­jal. Uměl bych si dokon­ce před­sta­vit zfil­mo­vat i jeho dru­hou část, kdy si has­tr­man vyři­zu­je účty s těmi, kdo ničí pří­ro­du. Trochu mi to při­po­mně­lo film Agnieszky Hollandové Přes kos­ti mrtvých. To se ale do fil­mu nevešlo.

První část romá­nu, na jehož moti­vy náš film vzni­kl, je o zni­ču­jí­cí váš­ni, o pudech a boji s nimi. Dokázal jsem si před­sta­vit obra­zo­vý film, kde to, co vidí­me, tvo­ří film, stej­ně jako to, co sly­ší­me. Metafora o zví­ře­ti v člo­vě­ku je zápas, kte­rý svá­dí kaž­dý z nás. Na prv­ním mís­tě je ale pří­běh.

Jak Hastrmana z hle­dis­ka žán­ru před­sta­vit sou­čas­né­mu divá­ko­vi?

Zcela přes­ný je defi­no­va­ný žánr roman­tic­ký thriller.

A jak pod­le vás defi­no­vat vztah has­tr­ma­na ke Katynce a nao­pak Katynky k has­tr­ma­no­vi?

Myslím, že pro has­tr­ma­na je zásad­ní pud a vášeň. Vztah Katynky k has­tr­ma­no­vi mi vlast­ně vysvět­li­la hereč­ka Simona Zmrzlá, když v jed­nom z roz­ho­vo­rů popsa­la Katynku jako sou­čas­nou hol­ku, kte­rá zača­la s koke­te­rií, pokra­čo­va­la sna­hou dostat se ven z buran­ské ves­ni­ce a pak se jí to tro­chu vymklo a pře­rost­lo to v lás­ku.

Láska, vášeň, kra­ji­na… Zvolil bys­te tato tři slo­va jako pozvá­ní na film? Nebo bys­te pro­zra­dil z pří­bě­hu i něco více? Co by to bylo?

Pro pří­běh a celý film je pod­stat­né, že Ondřej Havelka nedo­ká­že ani chvil­ku nudit.  V kaž­dé scé­ně je tak nejen vášeň, ale i nad­hled a vtip.

Takže by mi asi sta­či­lo jedi­né klí­čo­vé slo­vo: vzru­še­ní.

Pro co máte vášeň vy?

No, pro podob­né fil­my. Nesmí jim chy­bět humor a spra­ve­dl­nost. Nesmí nudit a musí být o pro­blé­mech, kte­ré jsou sku­teč­ně moje.

 

Karel Dobrý je has­tr­man. I tak se někte­ří vyja­dřu­jí na adre­su hlav­ní­ho před­sta­vi­te­le fil­mu. Vedla k obsa­ze­ní Karla Dobrého dlou­há ces­ta?

Ani nevím, nako­lik Karel tu roli vlast­ně hra­je, pros­tě mě to nikdy nena­padlo.  Říká ty věty, jako by je prá­vě vymýš­lel. Zjevně má cha­risma. Mimochodem muži na něj hod­ně žár­lí.

Výraznou posta­vou fil­mu je i díky výko­nu Jana Kolaříka farář Fidelius. Prý jste ho reži­sé­ro­vi dopo­ru­čil bez cas­tingu. Proč jste si byl Kolaříkem pro tuto roli jis­tý?

Pracoval jsem kdy­si v Huse na pro­váz­ku. Divadlo bylo plné skvě­lých her­ců. Umělecký šéf Vladimír Morávek je uměl skvě­le najít. Vzal jsem na před­sta­ve­ní Karamazových Petra Zelenku, kte­rý byl Honzou Kolaříkem ohro­men a hned ho anga­žo­val do fil­mu Karamazovi, kde se ved­le hvězd Dejvického diva­dla ani tro­chu neztra­til. Je to pro mne zce­la auten­tic­ký herec, věřím mu úpl­ně všech­no.

V čes­kých fil­mech se čas­to opa­ku­jí stej­ní her­ci. Tři hlav­ní role jsme tedy obsa­di­li těmi, kte­ří se výraz­ně tepr­ve pro­sa­dí. Vyšlo to mys­lím beze zbyt­ku. I Simona Zmrzlá (také z Provázku) se sta­ne hvězdou. Těmhle třem v dal­ších posta­vách skvě­le sekun­du­jí ti zná­mí – Jirka Lábus, Jirka Maryško, David Novotný nebo Norbert Lichý.

Příběh Hastrmana je pří­bě­hem myto­lo­gic­kým, plným pověr a ritu­á­lů, je vám ten­to svět blíz­ký?

Ani moc ne. Jsem vzdě­lán mate­ri­a­lis­tic­ky, doce­la věřím vědě a exakt­ním obo­rům. Jenom když je nej­hůř, vyzkou­šel jsem si, že hod­ně pomá­há tři­krát obe­jít žid­li ve smě­ru hodi­no­vých ruči­ček.

Věříte v něco?

Věřím, že svět se dá zlep­šit.

 

Bylo těž­ké najít k Hastrmanovi loka­ce?

Dalo to hod­ně prá­ce, ale bavi­lo nás to. V hle­dá­ní reá­lů moc nevě­řím lokač­ním fir­mám.

Architekt Petr Pištěk při jed­né obhlíd­ce zasta­vil auto a řekl lokač­ní­mu, že by se chtěl podí­vat do mlý­na, kolem kte­ré­ho jsme prá­vě jeli. To je ten, ve kte­rém pak byd­lel náš has­tr­man.

Tipy na krás­ný strom pro pohan­ské ritu­á­ly jsme měli od Bedřicha Ludvíka, kte­rý o nej­krás­něj­ších stro­mech točil tele­viz­ní seri­ál. Nakonec když už jsme nevě­dě­li kudy kam, jsem jim řekl, že hez­ký strom je u nás na lou­ce u Libáně. A ten se pak uká­zal být tím pra­vým.

 

Vy sám jste se z Prahy před lety odstě­ho­val. Přitahuje vás na ven­ko­vě pří­ro­da, nebo lidi? Jak se pod­le vás čes­ká ves­ni­ce pro­mě­ni­la?

Na ven­ko­vě v pří­ro­dě je úžas­ný klid a hodi­na tam trvá šede­sát minut. Dělá nás to se psem a man­žel­kou šťast­ný­mi.

Česká ves­ni­ce se od roku 1989 pro­mě­ni­la zásad­ně. Zmizela infrastruk­tu­ra. Neexistuje veřej­ná dopra­va, služ­by, vypí­na­jí nám neu­stá­le proud, kvů­li ply­nu nám rozko­pa­li celou ves­ni­ci, aby ho zaved­li do ves­ni­ce ved­lej­ší, když u nás se jim to prý nevy­pla­tí. Hodně lidí se odstě­ho­va­lo do Prahy, kde děla­jí Pražáky.

Kameramanem Hastrmana je Diviš Marek. Jaký jste chtě­li divá­kům nabíd­nout pohled na kra­ji­nu, kte­rá hra­je ve fil­mu vel­kou roli? A čeho jste chtě­li docí­lit pomo­cí dro­nů?

Drony jsou mys­lím už dost nadu­ží­vá­ny a brzo začnou nudit. Když ale chce­te uká­zat nád­her­nou čes­kou kra­ji­nu, jsou v rozum­né míře nezbyt­né. S Divišem jsme děla­li vět­ši­nu mých fil­mů. V Hastrmanovi doká­zal vyvo­lat emo­ce bez kýčů.

Ve fil­mu jste po výtvar­né strán­ce dba­li i na kos­týmy. Jedna věc byla vystih­nout ves­ni­ci 30. let 19. sto­le­tí, ale kos­tým­ní výtvar­ni­ce Eva Kotková si vyhrá­la i s kos­týmy pro samot­né­ho has­tr­ma­na, konec­kon­ců spi­so­va­tel Miloš Urban si s nimi pohrá­vá v samot­ném romá­nu. Jak těž­ké a dob­ro­druž­né bylo „oblék­nout“ fil­mo­vé posta­vy toho­to fil­mu?

U kos­tý­mů se Evě Kotkové poda­ři­lo, že her­cům věří­te, že v nich žijí. Nevypadá to zkrát­ka, jako když si praž­ské hereč­ky hra­jí na ves­ni­ča­ny.

 

Jak vel­ký význam při­klá­dá­te prá­ci stři­ha­če? Co bylo hlav­ním úko­lem stři­ha­če toho­to fil­mu? Proč jste si nako­nec vybral Honzu Daňhela?

Honzu Daňhela jsem oslo­vil, pro­to­že se mi straš­ně líbil jeho expert­ní posu­dek na můj před­cho­zí film Všechno bude fajn. Jako u vět­ši­ny spo­lu­pra­cov­ní­ků dám hlav­ně na osob­nost.

Pro Ondřeje Havelku je Hastrman debu­tem. Pracujete s debu­tan­ty rád? V čem jste si byli s reži­sé­rem Havelkou navzá­jem opo­rou?

S debu­tan­ty jsem spo­lu­pra­co­val drti­vou vět­ši­nu fil­mů. Ondřej je ale cel­kem výjim­ka. Bavili jsme se o hra­ném fil­mu od roku 1994, jen­že pořád neměl čas. Společně jsme se podí­le­li na něja­kých kli­pech. On toho nato­čil doce­la dost, ale spíš doku­men­ty. Hodně reží­ro­val v diva­dlech. Jedním z mých nej­vět­ších fil­mo­vých zážit­ků vůbec, je jeden obraz z jeho doku­men­tu o Magdaleně Kožené.

Oporou? Docela mě pře­kva­pil jed­nou v noci v deš­ti, když se všech­no hrou­ti­lo, nic se neda­ři­lo, libáň­ským hasi­čům došla voda, nemě­li nástav­ce na hyd­rant, všich­ni pro­pa­da­li hys­te­rii, ale Ondřej neztra­til glanc. To jsem v živo­tě nevi­děl.

Nemalou roli hra­je v Hastrmanovi hud­ba. Jak jste k ní při­stou­pi­li? Kdo je auto­rem fil­mo­vé hud­by a jak jste našli ostat­ní pís­ně a jejich inter­pre­ty?

Autorem hud­by je Petr Wajsar, sym­pa­tic­ký chla­pík, kte­ré­ho jsme se dost natrá­pi­li. S hud­bou jsem spo­ko­jen. Simona Zmrzlá zpí­vá skvě­le a zpěv mimo obraz je Jirky Vyorálka, kte­rý byl také v angaž­má v Huse na pro­váz­ku. Mnohem milej­ší jsou mi zpí­va­jí­cí her­ci, u kte­rých mám pocit, že vědí, co zpí­va­jí.

Mimochodem, co na film říká autor romá­no­vé před­lo­hy Miloš Urban?

Předpokládám, že před­lo­hou pro hlav­ní posta­vu si byl čás­teč­ně sám. Proto mě těší, že se mu film líbí.

Co jako pro­du­cent od toho­to fil­mu oče­ká­vá­te? Čím by mohl čes­kou kine­ma­to­gra­fii obo­ha­tit? Co vám v čes­kých kinech chy­bí?

Jsem aty­pic­ký pro­du­cent, kte­rý točí jen jed­nou za čas. Dávám si pozor, aby to byl film, kte­rý chci sám vidět. Myslím, že na tomhle fil­mu je vidět, že je vtip­ný a o něco jde.

U čes­ké kine­ma­to­gra­fie se mi zdá, že pro­blém je spíš v tom, co nevzni­ká. Čekal bych vět­ší svo­bo­du tvůr­cům.

  

Konec fil­mu Hastrman uza­ví­rá epi­log. Jak vel­ký má význam? Pokud by se nad ním chtěl divák zamys­let, jak k němu nej­lé­pe při­stou­pit?

V tom fil­mu se děje hod­ně dra­ma­tic­ké­ho. Samotný konec je spíš o tom, jest­li jsou hrdi­no­vé a divá­ci fil­mu spo­ko­je­ni s tím, jak a v čem žijí. Ale to dojde asi až doma.