Husí kůže (Goosebumps) – Recenze

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

Husí kůže je původně nesmírně populární série hororových knížek pro děti od amerického spisovatele Roberta Lawrence Stinea, o jejíž adaptování na filmové plátno se pokoušel před rokem 2000 už Tim Burton. Z natáčení tehdy ale sešlo, mimo jiné proto, že se filmaři nedokázali rozhodnout, který z více než šedesáti románů by vlastně chtěli adaptovat. Tvůrci dobrodružného fantasy filmu Husí kůže to vyřešili tak, že v něm smíchali do sebe ty knížky všechny, přičemž jedním z hlavních hrdinů je přímo jejich autor.

Zdroj fotek: falcon.cz

Film tedy od začátku sleduje zhruba sedmnáctiletého teenagera Zacha, jak se zabydluje se svou mámou v novém domě na malém městě, přičemž se okamžitě zakouká do pohledné sousedky Hanny, která žije se svým popudlivým otcem (Jack Black). Zach netuší, že jejím otcem je spisovatel R. L. Stine, který má dobrý důvod držet si lidi dál od svého pozemku. Když se jednoho večera Zach vplíží do jeho domu (podezřívá ho, že svou dceru vězní a týrá), objeví tam rukopisy jeho románů, zamčené na zámek. Jeden z nich (vyprávějící o strašlivém sněžném muži) otevře a světe div se, z knížky najednou vyleze skutečný sněžný muž, probourá se ven z domu a uteče neznámo kam.

Ukáže se, že Stineovy rukopisy jsou kouzelné, a že v nich jsou jeho fantazijní výtvory zachycené pod zámkem, aby neutekly a nezačaly terorizovat svět. Jediná šance, jak se zbavit uprchlé příšery, je přidržet knihu v dostatečné blízkosti od ní, aby ji to nasálo zpátky (což je předvedeno na tom sněžném muži). Jenže z jiné knížky pak unikne oživlá břichomluvecká loutka, ukradne všechny ostatní rukopisy a začne je postupně otevírat a následně pálit, aby se uniklá monstra nedala jak lapit.

Po přibližně pětadvacetiminutovém úvodu se tedy odstartuje sled honiček, v nichž je čtveřice hrdinů (Stine, Hanna, Zach a jeho otravný kamarád) neustále na útěku před nějakými potvorami (vlkodlak, obří kudlanka, zákeřní sádroví trpaslíci…), přičemž sem tam se vyskytne napínavá scéna, občas někdo zažertuje, tu a tam někdo dostane svou první pusu a místy monstra někoho zmrazí (žádné zabíjení, je to film pro děti).

Především se na výsledném filmu dost podepsala ona snaha natlačit do něj skutečně všechna monstra (kterých je mnoho desítek), což nutně vedlo k tomu, že naprostá většina z nich stráví na plátně do pěti vteřin (jeden společný záběr v celém filmu) a těch, co se předvedou alespoň na pár minut, je pouze asi osm. Působí to dost překombinovaně a přebytečně, asi jako kdyby Sněhurka bydlela s padesáti trpaslíky, ale většina z nich se vyjma jedné pětivteřinové scény vůbec neobjevila.

Vůbec celý film je hrozivě překombinovaný, protože do sebe splétá víc motivů, než dokáže rozplést, a víc postav, než by bylo nutné. Skutečně vtipný a zábavný je přitom pouze Jack Black, který zvládá komediální grimasy levou zadní, ale všichni ostatní jsou v lepším případě nevýrazní (Zacha a Hannu hrají docela sympatičtí mladí herci, ale to je tak všechno), v horším případě nesnesitelní (rádoby komické vedlejší postavy, konkrétně Zachova nesympatická ukecaná teta a jeho ustrašený kreténský spolužák s předkusem, který bohužel ústřední trojici doprovází na každém kroku).

Korunu tomu nasazuje opravdu hodně divně gradující děj, během něhož se začnou hrdinové chovat jako blbci, jen aby z toho mohl vyplynout nějaký dramatický efekt. Skoro jako kdyby se film na poslední chvíli nějak narychlo sestříhával nebo se zběsile přepisoval scénář. Závěrečná pointa každopádně nedává smysl (viz spoilery na konci recenze pro zvědavce).

Na druhou stranu je snímek docela hezky režírován Robem Lettermanem (Příběh žraloka, Gulliverovy cesty), digitální triky jsou podařené, pořád se něco děje a hraje do toho celkem zdařilá hudba Dannyho Elfmana, takže se alespoň nedá úplně nudit. Děti to zabaví snadno a dospělí třeba ocení pár sofistikovanějších vtipů a meta-vtipů, slovní hříčky a komické kreace Jacka Blacka.

Husí kůže z toho vychází vlastně průměrně, jako rodinná podívaná se ale přesto dá, hlavně kvůli dětem, doporučit. Není sice tak dobrá jako tematicky příbuzné Jumanji nebo Zathura, zas je ale o dost lepší než jakýkoli díl Noci v muzeu.

--------------------------------------------------------SPOILERY---------------------------------------------------------

Aby mohl spasit město a odchytit všechna monstra, musí Stine napsat novou knihu, v níž musí vystupovat všechna, aby je pak do ní šlo hromadně nasát. Není nic snazšího – stačí popisovat to, co hrdinové právě prožívají, a připsat happy end. Nicméně se ukáže, že Hanna ve skutečnosti není Stineovou dcerou, leč jen dalším ze zhmotněných výtvorů jeho fantazie (a ví to o sobě), takže pokud by se plán podařil, tak ji ta kniha vysaje spolu s ostatními. Přesně to se také stane, tudíž příšery jsou nasáty, bohužel včetně Hanny, což všechny rozesmutní. Další den se však před Zachem objeví Stine a v ruce třímá zbrusu nový rukopis, jehož hlavní hrdinkou je Hanna – načež znovustvořená Hanna vykoukne zpoza rohu. Stine rukopis okamžitě demonstrativně spálí, aby jeho dceru už nikdo nemohl vymazat ze světa, a všichni jsou šťastní. V potitulkové sekvenci pak jde Stine kolem vitríny se svým psacím strojem a vyjekne hrůzou – ve svém románu totiž nezapomněl zmínit všechna monstra kromě zlého neviditelného kluka, a ten právě sedí za strojem a píše na něm novou knihu s názvem „Pomsta neviditelného kluka“.

Pokud jsem to správně pochopil, tak to funguje tak, že Stine si už od dětství vymýšlel různé příšery a děsivé imaginární kamarády, s kterými se chtěl pomstít ostatním dětem, co si z něj dělali legraci. Pak se ale jeho představy kvůli jakémusi prokletí začaly zhmotňovat, tudíž byl nucen začít o nich psát knihy na kouzelném psacím stroji, aby je do nich mohl zavírat. To všechno je ve filmu explicitně zmíněno a většinu z toho popisuje přímo Stine. Není mi pak ale jasné toto:

Kdyby na konci filmu Stine ve své knize, obsahující všechna jeho stvoření, záměrně vynechal postavu Hanny, tak by ji tím zachránil před vysátím. Viz ten neviditelný kluk, jehož vynechal omylem.

Pokud se zhmotňují jen představy a knihy o nich pak slouží jako klece, tak proč se kvůli druhému stvoření Hanny Stine vůbec obtěžoval psát nějakou knihu, jen aby ji pak hned spálil?

Jsou tedy Hanny na konci dvě? Jedna je v knize uvězněná se spoustou příšer a druhá spokojeně randí se Zachem?

K čemu je neviditelnému klukovi psát o sobě román, když výsledný produkt ho musí nutně nasát a uvěznit? Pokud tedy nebylo cílem toho kluka nechat se záměrně uvěznit. Rozhodně ale není jasné, proč kvůli tomu Stine tak křičel.

Blog autora: http://www.filmspot.cz

Podívejte se na hodnocení Husí kůže na Kinoboxu.