Ishar II – Poslové zkázy

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Existují hry nebo her­ní série, kte­ré hrá­če tak nějak pro­vá­ze­jí celý život. Nejen v dět­ství, ale i poz­dě­ji se občas při­po­me­nou a ať chce­te nebo ne, při­pou­ta­jí si vás zase na dlou­hou dobu k moni­to­rům.

Proč? Protože není nuda hrát je víc­krát a ačko­li je vět­ši­nou už zná­te nazpa­měť, uží­vá­te si kaž­dý tah a kaž­dý kou­sek pro­stře­dí stej­ně dob­ře, jako když jste je spus­ti­li kdy­si popr­vé z dis­ke­ty. Možná ješ­tě více.

S věkem nestár­ne, ale zra­je

V mém pří­pa­dě milov­ní­ka old­scho­o­lo­vek je jed­ním z tako­vých věr­ných kous­ků roz­hod­ně dru­hý díl tri­lo­gie Ishar od dnes již nee­xis­tu­jí­cí­ho fran­couz­ské­ho stu­dia Silmarils. Konkrétně tedy Ishar II: The Messengers of Doom.

Poprvé jsem se s ním setkal někdy v osmi letech. V době, kdy bylo her málo, dva­cet MB insta­la­ce bylo něco nepřed­sta­vi­tel­né­ho a hry kolo­va­ly mezi kama­rá­dy ve ško­le na dis­ke­tách a o pře­stáv­kách se opi­so­va­la kouz­la z Dungeon Mastera dvoj­ky.

Hráli jsme ho teh­dy do zbláz­ně­ní. Nebyl k dis­po­zi­ci manu­ál, tak­že někte­ré zlo­mo­vé momen­ty nešlo pře­ko­nat a hra byla tím pádem nedo­hra­tel­ná.

Znovu se při­hlá­sil asi o osm let poz­dě­ji. To byl ten pří­jem­ný zlo­mo­vý čas, kdy už bylo dost i nových her, ale stá­le nebyl tako­vý pro­blém zpo­ma­lit tro­chu výkon počí­ta­če a pus­tit i tako­vou­hle kla­si­ku.

No a před časem se mi po více jak dese­ti letech od dru­hé­ho setká­ní při­po­mněl zase. Díval jsem se totiž na nabíd­ku strán­ky Good Old Games a když jsem viděl kom­plet­né tetra­lo­gii (včet­ně spí­še stra­te­gic­kých Crystals of Arborea), nevá­hal jsem ani moment. Tohle jsou totiž kusy, kte­ré do sbír­ky pros­tě pat­ří bez otá­zek.

V čem je Ishar dvoj­ka tak okouz­lu­jí­cí?

Grafika je samo­zřej­mě dneska pro mno­hé úsměv­ná. Na dru­hou stra­nu umí vytvo­řit něko­li­ka pixe­ly hut­nou atmo­sfé­ru a tře­ba sví­tá­ní nad pří­sta­vem nebo na vrchol­cích hor se vám zapí­še do pamě­ti více než polo­vi­na efek­tů dneš­ních onli­no­vek.

Hra je mra­zi­vě pus­tá. Teď nemám na mys­li tro­pic­ké nebo vyso­ko­hor­ské pro­stře­dí, ale všu­dypří­tom­ný pocit izo­lo­va­nos­ti, osa­mě­los­ti a absen­ce vět­ší­ho počtu NPC. Kromě nečin­ných zeb­rá­ků ve měs­tě nara­zí­te za celou dobu na méně jak deset postav, se kte­rý­mi může­te vstou­pit do něja­ké­ho roz­ho­vo­ru, něco vám nabíd­nou, nebo po vás něco chtě­jí.

Ishar tak v pod­sta­tě totál­ní vyprázd­ně­nos­tí svě­ta pou­ka­zu­je na sku­teč­nost, že se děje něco váž­né­ho. A když pro­chá­zí­te ztich­lý­mi ulič­ka­mi půl­noč­ní­ho měs­ta, kde jsou kolem vás jen vyso­ké zdi, občas na vás vybaf­ne lupič a na poza­dí hra­je něko­lik akor­dů, cítí­te se oprav­du stís­ně­ně. Pak mož­ná radě­ji ute­če­te někam do kobek (Akeer´s Island jsou jed­ny vel­ké kob­ky), pro­to­že tam je aspoň hod­ně potvor a tedy něja­ká ta spo­leč­nost.

Hratelnost je abso­lut­ní. Hra vám sice dovo­lu­je dělat cel­kem málo věcí a občas je tro­chu kumšt pro­nik­nout do jejich mecha­nis­mu (napří­klad kouz­le­ní), ale co ve hře jde, to jde per­fekt­ně.

Posledním důvo­dem, kte­rý zmí­ním, ale roz­hod­ně ne posled­ním, kte­rý je v Isharovi skryt, je nároč­nost a nut­nost infor­mo­vat se. Zapomeňte na cedul­ky, kte­ré by vám osvět­lo­va­ly funk­ce sou­bo­jů, kou­zel nebo inven­tá­ře. Zapomeňte na šip­ky na mapě, kte­ré vás napří­klad ve World of Wacraft vedou za spl­ně­ním úko­lu nebo kon­krét­ní posta­vou ve měs­tě, v horách nebo džun­g­li.

Ne, tohle je pocti­vý dun­ge­on ze sta­ré ško­ly, kte­rý niko­ho neve­de za ručič­ku a vy musí­te jeho krá­sy, tajem­ství a zákou­tí obje­vo­vat sami. Buď meto­dou pokusu/omylu a save/load v pří­pa­dě smr­ti, nebo pát­rá­ním po dis­kus­ních fórech a webo­vých strán­kách, kde se občas něja­ký ten stří­pek postu­pu najde.

O to krás­něj­ší je pak ten pocit, kdy oprav­du dora­zí­te na konec, sejme­te seschlé­ho Shandara v mod­rém rou­chu a vychut­ná­te si návrat domů, do pev­nos­ti Ishar, kte­ré vás prvot­ní hrdi­na vlád­ne. A věř­te mi, že to sto­jí za to. Poprvé i po desá­té, tře­ba pokaž­dé v jiném slo­že­ní vaší par­tič­ky hrdi­nů.

Základní šab­lo­na: dun­ge­on o záchra­ně sou­ostro­ví

Navíc:

• atmo­sfé­ra
• per­fekt­ní gra­fi­ka
• nároč­nost
• nepří­liš mož­nos­tí, ale skvě­le funkč­ní mecha­nismy

Blog auto­ra: http://umenivyberu.cz

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře