Já, Olga Hepnarová - Poslední popravená žena v ČSSR

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Prügelknabe to nemá v živo­tě leh­ké a když se v téhle roli člo­věk doslo­va zabyd­lí, tak se z ní těž­ko dosta­ne. Olga Hepnarová si jako Prügelknabe – otlou­ká­nek při­pa­dá a jedi­ným mís­tem, kde doká­že vydr­žet, je cha­ta, kam nikdo necho­dí. Samota může být pří­jem­ná, ale nemu­sí být dob­ré řeše­ní. Olga do samo­ty utí­ká a čeká, že se něco změ­ní. Co se jí děje v hla­vě, to nemá nikdo ani potu­chy a neví to ani ona sama. Prázdnota dává myš­len­kám pro­stor bez regu­la­ce. A když se Olga roz­hod­ně k radi­kál­ní změ­ně, pak je to ces­ta s trva­lou koneč­nou sta­ni­cí. Stane se posled­ní popra­ve­nou ženou v Československu.

Námět k fil­mu napsal Roman Cílek a na scé­ná­ři pra­co­va­la dvo­ji­ce Petr Kazda a Tomáš Weinreb. Příběh Olgy Hepnarové se ode­hrá­vá na kon­ci šede­sá­tých a začát­kem sedm­de­sá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí. Do její­ho živo­ta neza­sa­hu­je teh­dej­ší atmo­sfé­ra ve spo­leč­nos­ti a poli­tic­ké změ­ny. Její pro­blémy jsou osob­ní a sou­vi­sí s jejím vzta­hem k lidem kolem ní. Psychické pro­blémy, kte­ré má, nedo­ká­že nikdo v jejím oko­lí dob­ře odhad­nout ani řešit. Dospívání bývá sice obdo­bí vzdo­ru vůči dospě­lé gene­ra­ci, ale Olga měla pro­blé­mů více. Patřila mezi ně i nevy­hra­ně­ná sexu­ál­ní ori­en­ta­ce a obtíž­né při­je­tí sama sebe. Ve dva­a­dva­ce­ti letech se Olga roz­hod­la k činu, kte­rý šoko­val veřej­nos­ti i léka­ře. Tomáš Weinreb se s pří­bě­hem Olgy setkal při natá­če­ní stu­dent­ské­ho fil­mu Všechno je sračka(2009), kte­rý doku­men­tu­je oso­bi­té názo­ry na život Miroslava Davida, býva­lé­ho milen­ce Olgy. Tentokrát je fil­mo­vý pří­běh věno­ván pře­de­vším Olze a sle­du­je její pří­stup k živo­tu a lidem sle­do­vá­ním její­ho cho­vá­ní a pre­zen­ta­cí názo­rů včet­ně dopi­su léka­ři i čás­ti její­ho vystou­pe­ní u soud­ní­ho jed­ná­ní.

Tvůrci při­pra­vi­li scé­nář a také film reží­ro­va­li. Jednotlivé scé­ny zob­ra­zu­jí výraz­né situ­a­ce v obdo­bí dospí­vá­ní a chví­le, kdy se Olga od lidí sama izo­lu­je a utí­ká do samo­ty. To dalo vel­ký pro­stor pro její před­sta­vi­tel­ku, pol­skou hereč­ku Michalinu Olszańskou. Její posta­va se plou­ží téměř ve všech scé­nách v apa­tii nebo v nejis­to­tě, nebo jen zírá do neu­r­či­ta. Tvář bez emo­cí jen zříd­ka uka­zu­je názna­ky něja­ké změ­ny. Výbuchy nekon­t­ro­lo­va­né­ho vzte­ku pak při­chá­ze­jí zce­la neče­ka­ně. Hlavní posta­va je sle­do­vá­na kame­rou a film půso­bí téměř jako doku­ment. Časový sled  je zacho­ván, ale scé­ny pří­mo na sebe občas nena­va­zu­jí. Na vní­má­ní cel­ku to však nemá vliv, pro­to­že kaž­dá situ­a­ce je něčím zají­ma­vá nebo pro­vo­ku­je a sou­čas­ně se tak naba­lu­je sled obra­zů, ze kte­rých čiší nejis­to­ta, nezá­jem, apa­tie i ztlu­me­ný vztek. Postava Olgy je stře­dem pozor­nos­ti kame­ry a dal­ší posta­vy do její­ho svě­ta prů­běž­né vstu­pu­jí. Komplikované vzta­hy v rodi­ně pre­zen­tu­je cito­vě chlad­ná mat­ka (Klára Melíšková), kte­rá doká­že dce­ru záso­bo­vat léky, ale nedo­ká­že roz­po­znat její psy­chic­ké potí­že. Komplikované cito­vé vaz­by pre­zen­tu­je Miroslav (Martin Pechlát) a lesbic­ká pří­tel­ky­ně Jitka (Marika Šoposká). Režiséři zvo­li­li pro pre­zen­ta­ci těch­to vzta­hů roz­díl­né pro­střed­ky a zvý­raz­ni­li hlav­ně lesbic­kou scé­ny Olgy a Jitky. Detailně nechá­va­jí kame­ru sle­do­vat obě žen­ské posta­vy v intim­ní situ­a­ci a pro pří­pra­vu spo­leč­né­ho noco­vá­ní Miroslava a Olgy je určen stan kde­si v pří­ro­dě. Z nepo­cho­pi­tel­ných důvo­dů stan sta­ví v deš­ti a scé­na vypa­dá jako paro­die na Pata a Mata. Jinak jsou ostat­ní scé­ny nato­če­né vel­mi stro­ze a věc­ně. Většinou se jed­ná o základ­ní pohled na situ­a­ci, pak pad­ne něko­lik slov a někdy ani to ne. Strohost v tex­tu však kore­spon­du­je s cel­ko­vým čer­no­bí­lým poje­tím fil­mu a celek půso­bí výraz­ně depre­siv­ně.

Líbilo se mi, že film nehod­no­tí a nechá pří­běh půso­bit svou syro­vos­tí. Také oce­ňu­ji, že se auto­ři sna­ži­li držet zná­mých fak­tů a zby­teč­ně do pří­bě­hu nevsou­va­li dal­ší posta­vy. Námět i jeho fil­mo­vé zpra­co­vá­ní spo­lu vytvá­ří půso­bi­vé dílo, kte­ré pro­vo­ku­je k zamyš­le­ní. Je ale pro­blém, nad čím a jakým smě­rem se pře­mýš­le­ní bude ubí­rat.  Za herec­ký výkon chvá­lím Michalinu Olszańskou, Mariku Šoposkou a Kláru Melíškovou.

Nedoporučuji film lidem psy­chic­ky labil­ním, pro­to­že jim roz­hod­ně nepo­mů­že k dob­ré nála­dě.

Hodnocení: 70 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

2 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře

MildaS

6 roky před

Zlí jazy­ko­vé tvr­dí, že Olga Hepnarová neby­la popra­ve­na, ale že roz­věd­ka zne­u­ži­la její mánii vraž­dit lidi. Udělali z ní „bru­tál­ní Nikitu“

0

Odpovědět

Brunensis

6 roky před

Nad pří­bě­hem Olgy Hepnarové se dodnes vzná­ší mno­ho otaz­ní­ků, sám film je dob­ře pro­ve­de­ným násti­nem pří­bě­hu, vel­mi vhod­ným dopl­ně­ním infor­ma­cí je zmí­ně­ná kni­ha Romana Cílka, dále spe­ci­a­li­zo­va­ný web (ve více­ro jazy­cích), pro­fil na Facebooku, zají­ma­vé jsou zahra­nič­ní ohla­sy na film. K hlav­ním pochyb­nos­tem pat­ří pro­ces­ní úko­ny kolem vypra­co­vá­ní zna­lec­kých posud­ků z obo­rů psy­cho­lo­gie a psy­chi­atrie, za spor­nou bývá ozna­čo­vá­na jejich nezá­vis­lost. Mnohá zkla­má­ní údaj­ně vyjá­d­řil obháj­ce, pro­ble­ma­tic­ká je též osob­nost­ní iden­ti­ta, kdy sice byla odsou­ze­na Hepnarová, ale poz­dě­ji (před popra­vou) se pro­je­vo­va­la jako Winiferová.

0

Odpovědět