Jak básníci neztrácejí naději

Štěpánek i Kendy nám tro­chu zestár­li, tro­chu zváž­ně­li, ale pořád jsou to dob­ří kama­rá­di, toho času řeší­cí „kri­zi střed­ní­ho věku.“

Kendyho vyho­di­la man­žel­ka (Lenka Kořínková) z bytu tak rych­le, že se ani nesta­čil podí­vat, co mu zaba­li­la do kufrů. A tak se i s kuf­ry stě­hu­je ke Štěpánovi. Ani Štěpánek na tom s city není zrov­na nej­líp. Vztah s Ute se scvrk­nul už jen do pon­děl­ních noč­ních rado­vá­nek a oba se diví, proč si ten dru­hý vybral zrov­na tak blbý den. No jo, když z Ute se sta­la úspěš­ná paní pod­ni­ka­tel­ka, maji­tel­ka pěti léká­ren, kte­rou ničí stá­le nefun­gu­jí­cí počí­ta­čo­vá síť. Ani v před­cho­zím díle sice nevy­stu­po­va­la na roz­díl od před­cho­zích Štěpánkových lásek jako něja­ká vel­ká roman­tic­ká duše. Ale v pět­ce je z ní už drs­ná rea­list­ka. Upřímně řeče­no, při scé­nách, kte­ré měly demon­stro­vat vyšumě­lost jejich vzta­hu, mi běhal mráz po zádech. Byla z toho cítit hroz­ná prázd­no­ta, osa­mě­lost…

Ale ten film není o kon­čí­cím vzta­hu, ale hlav­ně o Štěpánkově nové lás­ce. Veverka je dal­ší dívkou-neblondýnou a na roz­díl od Ute je to zase roman­tic­ká duše, i když ne tak uťá­plá jako byly blon­dýn­ky. V pátých bás­ní­cích se setká­me i s řadou sta­rých zná­mých – s pro­fe­so­rem che­mie (ten nám poně­kud zese­nil­něl a ple­te si Štěpána s jakým­si Kovandou), s Toničkou (kte­rá stá­le milu­je Káju Gotta a úžas­ně se hlá­sí do mik­ro­fo­nu dis­pe­čin­ku rych­lé záchran­né služ­by: „Dech 3, dech 3“) nebo s někdej­ším čis­ti­čem bot Hanouskem (maji­te­lem a pro­vo­zo­va­te­lem restau­ra­ce „U čis­ti­če“). Na roz­díl od tako­vých nových dílů Nemocnice… ale nejde jen o ubo­hé vzpo­mí­ná­ní na sta­ré dob­ré časy. Prostě uběh­lo deset let a lidi jsou jiní a jin­de. Žádné vzpo­mín­ky typu „jo ten­krát…“.

V dal­ším pokra­čo­vá­ní už člo­vě­ka nepře­kva­pí všu­de se pro­je­vu­jí­cí kapi­ta­lis­mus tak, jako v před­cho­zím díle. Štěpán se dokon­ce načas sta­ne ředi­te­lem nemoc­ni­ce. Není to však nic pro jeho poe­tic­kou duši a tak se vra­cí zpět na „rych­lou“. A díky ní taky koneč­ně po půl roce nara­zí na kula­tí­cí se Veverku, kte­rá mu zmi­zí ze živo­ta poté, co si myl­ně mys­lí, že se Štěpán vra­cí k Ute. Takže hap­py end, jak jinak.

Škoda jen, že jsem zatím nikde nena­ra­zi­la na soun­d­track se závě­reč­nou písničkou/básničkou: Polož mi ruku do klí­na a zavři oči, někdy tak všech­no začí­ná a někdy kon­čí....

O filmu:

Rok: 2004
Oficiální web: Básníci 5
Scénář: Ladislav Pecháček
Režie: Dušan Klein
V hlav­ních rolích: Pavel Kříž, Michaela Badinková, David Matásek