Jeden z nejlepších seriálů historie a zároveň fenomén, který měnil televizní svět. Ztraceni slaví 20 let od premiéry

Photo © ABC Studios

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Ztraceni jsou vzo­ro­vým pří­kla­dem seri­á­lu, kte­rý měl napros­to vše. Osudový pří­běh, pro­pra­co­va­né posta­vy, dob­ro­druž­ství, záha­dy, napě­tí, humor, emo­ce, roman­ti­ku, akci, sci-fi, filo­zo­fii i nábo­žen­ství, sou­boj vědy a víry, geni­ál­ní hud­bu a poe­tic­ký závěr.

Přesně před dva­ce­ti lety, tedy 22. září 2004, odšpun­to­va­la ame­ric­ká sta­ni­ce ABC jeden z nej­kul­tur­něj­ších a nej­na­pí­na­věj­ších kous­ků seri­á­lo­vé his­to­rie s názvem Lost nebo­li Ztraceni. Příběh tro­seč­ní­ků s nevšed­ní­mi osu­dy, kte­ří pře­ži­li pád letou­nu Oceanic 815 míří­cí­ho ze Sydney do Los Angeles a ocit­li se na ost­ro­vě s kopou záhad, se v mži­ku stal svě­to­vým feno­mé­nem a před­mě­tem mno­ha váš­ni­vých debat. Pojďme tedy vyu­žít toho­to slav­nost­ní­ho výro­čí a nos­tal­gic­ky zavzpo­mí­nat na dílo, jež vel­kou měrou ovliv­ni­lo svět tele­viz­ní zába­vy.

Na čes­ké obra­zov­ky se Ztraceni popr­vé dosta­li díky před lety vcel­ku popu­lár­ní kabe­lov­ce AXN poměr­ně brzy po pre­mi­é­ře v led­nu 2005. O rok poz­dě­ji nasa­di­la Lost do vysí­lá­ní rov­něž TV Nova a pamět­ní­ci si jis­tě vzpo­me­nou na obří pro­pa­ga­ci, kte­rou naše nej­sle­do­va­něj­ší sta­ni­ce oko­lo seri­á­lu roz­to­či­la. Do vysí­lá­ní jej Nova nicmé­ně zařa­di­la na pozd­ní neděl­ní veče­ry, což pro nás ško­lou povin­né jedin­ce nebyl pří­liš pří­z­ni­vý čas. Nutno ale záro­veň dodat, že mě osob­ně teh­dy pod­le upou­tá­vek seri­ál nijak zvlášť neza­u­jal. Dokonce jsem jej v jeden moment ozna­čil za fan­tasma­go­rii, když jsem Lost jed­no­ho veče­ra ze zvě­da­vos­ti nala­dil a mís­to oče­ká­va­né­ho ost­ro­va s tro­seč­ní­ky jsem spat­řil nóbl oble­če­ný pár v dob­ře zaří­ze­né obý­va­cí míst­nos­ti. Pochopitelně to teh­dá byl jeden z legen­dár­ních fla­shbac­ků, kte­rý zob­ra­zo­val minu­lost postav před jejich ztros­ko­tá­ním, což mi došlo až zpět­ně.

Přelomovým rokem k ces­tě za pozná­ním toho­to seri­á­lo­vé­ho kul­tu se pro mne stal až rok 2008, kdy se v létě Nova roz­hod­la nasa­dit reprí­zu úvod­ních tří sérií do mno­hem pří­vě­ti­věj­ší­ho času – na všed­ní dny odpo­led­ne. A Ztraceni se veli­ce brzy sta­li naší novou závis­los­tí. Po skvě­lém roz­jez­du v podo­bě prv­ní řady, v níž postup­ně obje­vu­je­me tajem­ství jed­not­li­vých postav a záhad­ná zákou­tí ost­ro­va, násle­du­je pod­le mého sou­du ješ­tě napí­na­věj­ší dru­há série. Ta při­nes­la lahůd­ko­vé osvě­že­ní děje v podob­ně poklo­pu s tajem­ným bun­krem, časo­mí­rou, počí­ta­čem a Desmondem, kte­rý zachra­ňu­je svět pomo­cí „Hurleyho pro­kle­té“ kom­bi­na­ce čísel 4 8 15 16 23 42. Naplno se tu také roz­tá­čí dění oko­lo záhad­ných nepřá­tel jmé­nem „ti dru­zí“.

A doslo­va infark­to­vou zále­ži­tos­tí jsou pak někte­ré epi­zo­dy tře­tí řady. Úvodní díly této sezó­ny, kdy jsou Jack, Kate a Sawyer zaja­ti „dru­hý­mi“ a podro­be­ni nevy­bí­ra­vé­mu zachá­ze­ní, osob­ně řadím k nej­na­pí­na­věj­ším čás­tem seri­á­lu. I když i prv­ní tři série koke­tu­jí s žánrem sci-fi, stá­le se ješ­tě drží rela­tiv­ně při zemi a mají pře­ci jen blí­že k dob­ro­druž­né­mu žán­ru. Následující řady se už ovšem defi­ni­tiv­ně utrh­nou ze řetě­zu, což mno­ho divá­ků neskous­ne…

Ubývá dobrodružství, přibývá sci-fi

Na reprí­zu zmí­ně­ných tří sérií Nova na pod­zim 2008 navá­za­la opět kaž­dou nedě­li večer pre­mi­é­rou čtvr­té řady a tady se tepr­ve zača­ly dít věci. Nejen, že tro­seč­ní­ci byli koneč­ně obje­ve­ni, ale začí­ná sna­ha o pře­mís­tě­ní ost­ro­va, ces­to­vá­ní časem, fla­shbac­ky jsou nahra­ze­ny fla­sh­for­war­dy, kdy nahlí­ží­me ten­to­krát do budouc­nos­ti postav, a děj se čím dál víc zaš­mod­r­chá­vá. Sám jsem kouz­lo této série napl­no doce­nil až po letech po opě­tov­ném zhléd­nu­tí. Kvůli teh­dej­ší holly­wo­od­ské stáv­ce scé­náris­tů má čtvr­tá řada pou­hých čtr­náct epi­zod, a je tak tou vůbec nej­krat­ší, což jí na dru­hou stra­nu dává ješ­tě vět­ší úder­nost.

Pokud měli mno­zí pro­blém skous­k­nout čtvr­tou sezó­nu, pátá jde s revo­luč­ní­mi změ­na­mi ješ­tě dál a ze Ztracených se tu defi­ni­tiv­ně stá­vá obtíž­ně­ji stra­vi­tel­ná podí­va­ná pro nároč­né­ho divá­ka s něko­li­ka časo­vý­mi lini­e­mi. Zatímco někte­ří tro­seč­ní­ci nako­nec uvíz­nou v sedm­de­sá­tých letech, jiní žijí nadá­le v pří­tom­nos­ti. Pro zají­ma­vost, spo­ko­je­něj­ším živo­tem ovšem nako­nec para­dox­ně žijí posta­vy v minu­los­ti. Každopádně sle­do­va­nost prv­ních čtyř sérií prav­dě­po­dob­ně neby­la tako­vá, jakou si Nova vysni­la, a tak se čes­ká sta­ni­ce roz­hod­la pátou a šes­tou vůbec neod­vy­sí­lat. Nás, věr­né fajnšme­k­ry, kte­ří to se seri­á­lem nevzda­li, ale díky­bo­hu spa­si­la zmi­ňo­va­ná kabe­lov­ka AXN, kte­rá pou­hých pár měsí­ců po pre­mi­é­ře v USA uved­la i zbý­va­jí­cí dvě řady.

Mno a rov­něž šes­tá série je kapi­to­lou sama o sobě. Nebudu zastí­rat, že nejen z páté, natož pak ze šes­té řady jsem byl v době pre­mi­é­ry poně­kud roz­pa­či­tý. Říkal jsem si, co se to u všech roha­tých s mým milo­va­ným seri­á­lem sta­lo, že Ztraceni najed­nou ztra­ti­li šťá­vu. A stej­ně jako při jeho pre­mi­é­ře na Nově, kdy jsem ho ozna­čil za fan­tasma­go­rii, i ten­to­krát jsem se legen­dě jmé­nem Lost musel po letech ze srd­ce omlu­vit. Po dese­ti letech jsem si totiž závě­reč­né dvě série zopák­nul a došlo mi, jak moc jsem se teh­dá mýlil.

Zřejmě musí­te zmoudřet, abys­te i pátou a šes­tou řadu, kde se mísí sci-fi s vírou a poe­tič­nos­tí, napl­no pro­cí­ti­li. Tak jako jsem si jako malý Sebík uží­val dob­ro­druž­ství úvod­ních sérií, jsem si ten­to­krá­te vychut­ná­val teo­rie Daniela Faradaye, ces­to­vá­ní časem, tajem­ství oko­lo kan­di­dá­tů na post vůd­ce ost­ro­va či „tábo­ře­ní“ našich tro­seč­ní­ků v posvát­ném chrá­mu mis­tra Dogena.

Věčná otázka: Jak končí Ztraceni?

Kontroverzní závěr i po letech budí roz­pa­ky i roz­hoř­če­ní a mno­hý­mi byl nepo­cho­pen nebo mini­mál­ně při­jat roz­po­ru­pl­ně. Tvůrci svým poe­tic­kým zakon­če­ním necha­li jeho inter­pre­ta­ci tak tro­chu na kaž­dém divá­ko­vi. Z ved­lej­ší pří­bě­ho­vé lin­ky v Los Angeles, kte­rá se nej­pr­ve jevi­la jako alter­na­tiv­ní rea­li­ta, se postup­ně vyklu­bal posmrt­ný život. Vysvětlení kolu­je na inter­ne­tu více­ro, a i když jejich základ je podob­ný, v detai­lech se mír­ně liší. Pokud se neu­ra­zí­te, podě­lím se s vámi o svo­ji inter­pre­ta­ci, ke kte­ré jsem po letech dumá­ní a pře­mýš­le­ní došel.

Ostrov byl magic­kým mís­tem, kte­ré sehrá­lo v živo­tě všech postav klí­čo­vou roli a po zby­tek živo­ta je ovliv­ni­lo, pro­to se nako­nec všich­ni spo­leč­ně setka­li v posmrt­ném živo­tě. Každá z postav po své smr­ti vstou­pi­la do jaké­ho­si snu v posmrt­ném živo­tě, kde v závis­los­ti na datu své smr­ti kaž­dý z nich exis­to­val růz­ně dlou­hou dobu (někdo zemřel poměr­ně mla­dý už na ost­ro­vě, a v posmrt­ném snu byl tak mno­ho let, někdo nao­pak zemřel stá­řím až za něko­lik let po opuš­tě­ní ost­ro­va a v posmrt­ném snu strá­vil krat­ší dobu). To jen pro lep­ší pocho­pe­ní, jinak ale v tom­to „snu“ čas prav­dě­po­dob­ně nebě­ží ve stej­ném tem­pu, jak ho chá­pe­me v naší rea­li­tě.

Stejně jako v našich sku­teč­ných snech ani v tom­to posmrt­ném snu si dlou­ho nikdo neu­vě­do­mo­val, že nejde o rea­li­tu, ale pou­ze o sen. Každé posta­vě se tu navíc (stej­ně jako v našich snech) smí­cha­ly vzpo­mín­ky a zku­še­nos­ti z jejich živo­ta s fik­cí, pro­to tu byl napří­klad Sawyer, kte­rý byl v reál­ném živo­tě zlo­čin­cem a měl čas­té ople­tač­ky s poli­cií, ten­to­krát sám poli­cis­ta, a jeho par­ťá­kem byl Miles, jenž byl jeho kole­gou a dob­rým pří­te­lem na ost­ro­vě. Jednotlivé posta­vy si časem postup­ně zača­ly uvě­do­mo­vat, že se nachá­zí ve spo­leč­ném „posmrt­ném snu“ (při­čemž ti, kte­ří měli sklo­ny k podob­né­mu uva­žo­vá­ní, si to uvě­do­mi­li dří­ve) a zača­ly se jim vyba­vo­vat vzpo­mín­ky na jejich sku­teč­ný život. Všichni se nako­nec zno­vu shle­da­li (sym­bo­lic­ky v kos­te­le) a „ode­šli“ spo­leč­ně… (kam, to už zase čás­teč­ně závi­sí na vaší inter­pre­ta­ci).

Dalo by se ješ­tě sáhodlou­ze roze­psat a deba­to­vat o mno­ha tajem­stvích a záha­dách, o chyt­rých odka­zech scé­náris­tů a o jejich pro­pra­co­va­ném pří­bě­hu, o spe­ci­ál­ním kouz­lu toho­to jedi­neč­né­ho seri­á­lu či o všech těch zají­ma­vých posta­vách, ale ten­to člá­nek by se stal neú­nos­ně dlou­hým. Hlavním cílem toho­to tex­tu bylo pře­de­vším v rám­ci mož­nos­tí struč­né nos­tal­gic­ké ohléd­nu­tí za vysí­lá­ním jed­no­ho vel­ké­ho feno­mé­nu, kte­rý ve své době měnil tele­viz­ní svět a byl u zro­du kva­lit­ní seri­á­lo­vé tvor­by 21. sto­le­tí.