Ještě nejsem, kým chci být - dokument o Libuši Jarcovjákové

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Pln nad­še­ní a fil­mo­vých zážit­ků se vra­cím ze své­ho krát­ké­ho tří­de­ní­ho poby­tu na fes­ti­va­lu v Karlových Varech. V něko­li­ka násle­du­jí­cích člán­cích bych vám rád před­sta­vil něko­lik sním­ků, kte­ré mě zau­ja­ly, a dodal Vám tak důvod k jejich návštěvě. Festival nám letos jako již oby­čej­ně nabí­dl vel­kou spous­tu sním­ků a mě samot­né­ho až pře­kva­pi­lo, jak málo z nich bylo čes­kých. Ovšem není bez zají­ma­vos­ti, že dva ze sním­ků, kte­ré mě zau­ja­ly, vychá­zí prá­vě z tuzem­ské pro­duk­ce. A ten, co bych chtěl popsat níže, není vyjím­kou.

Nyní již ale zpát­ky k fil­mu, o kte­rém tu chci dneska psát. Měl jsem tu mož­nost jej vidět na svě­to­vé pre­mi­é­ře ve Velkém sále, což je dost mož­ná způ­so­be­no tím, že se jed­ná o doku­men­tár­ní sní­mek, pro­čež fron­ta na něj neby­la až tak dlou­há. Film Ještě nejsem, kým chci být je živo­to­pis­ným fil­mem o živo­tě před­ní čes­ké foto­gra­f­ky Libuše Jarcovjákové. Její mnoh­dy neleh­ké osdy nám pak zpro­střed­ko­vá­vá vychá­ze­jí­cí hvězda čes­ké doku­men­tár­ní ško­ly Klára Tasovská. Ta je autor­kou fil­mů jako Pevnost, Nic není jako dřív (za ten zís­ka­la nomi­na­ci na lva) nebo při­spě­la do série Gottland. V tom­to svém posled­ním fil­mu se mož­ná popr­vé dostá­vá k žán­ru por­trétu a mys­lím, že si jej adap­tu­je pří­mo geni­ál­ně.

Libuše Jarcovjáková jakož­to dlou­ho­le­tá foto­gra­f­ka má totiž samo­zřej­mě boha­tý foto­gra­fic­ký archiv. Ten sám o sobě je uni­kát­ní vizu­ál­ní doku­men­ta­cí její­ho živo­ta, kte­rá nám umož­ňu­je nahléd­nout do i 20 let sta­rých vzpo­mí­nek. K tomu reži­sé­r­ce ješ­tě zpřístup­ni­la své déní­ko­vé zázna­my, pro­čež jsme zís­ka­li i fone­tic­ký záznam udá­los­tí její­ho živo­ta. Tasovská pak oba tyto zdro­je pro­po­ju­je a při­ná­ší nám film v žán­ru still image cine­ma. Jedná se tedy o film tvo­ře­ný pou­ze ze sta­tic­kých fotek, spo­je­ných dohro­ma­dy pomo­cí vel­mi dob­ré stři­ho­vé mon­tá­že. Tento je typic­ký zejmé­na pro krat­ší avant­gard­ní sním­ky, za všech­ny bychom moh­li zmí­nit tře­ba prvo­ti­nu Geroge Lucase „Look at life“. Tasovská zde ale tuto meto­du pou­ží­vá na více než hodi­no­vé sto­pá­ži a trou­fám si tvr­dit, že to vůbec neva­dí. Spíše nao­pak, neotře­lým sty­lem doká­že autor­ka chy­tit divá­ko­vu pozor­nost a v momen­tě, kdy cítí, že by jej již zájem mohl opouš­tět, drob­nou změ­nou ve stři­ho­vé sklad­bě jej opět při­táh­ne k plát­nu. Pochválit a zmí­nit je pak zapo­tře­bí i vel­mi dob­rý soun­d­track. Jedinou věcí, kte­rou bych fil­mu vyt­kl je ten námět. Protože lidí, kte­ří žili v této době a mají boha­tý foto­gra­fic­ký archiv budou desít­ky, ne - li pří­mo niž­ší stov­ky... tak je otáz­kou, proč by byl zrov­na ten­to pohled na svět něčím zají­ma­vý... Nicméně vzhle­dem k tomu, že film jako celek vypa­dá napros­to nád­her­ně, dá se i toto autor­ce odpus­tit.

Jako celek bych ten­to doku­ment ke zhléd­nu­tí dopo­ru­čil. Tam je všech­no, nápa­di­tý vizu­ál, při­ja­tel­ný zvuk a v rám­ci mož­nos­tí i zají­ma­vý a sil­ný pří­běh. Hlavní cena fes­ti­va­lu z toho asi nebu­de, nicmé­ně něja­ká ta nomi­na­ce na lva by z toho být urči­tě moh­la.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře