(zatím nehodnoceno)
Loading...Hudba ve filmu Judy
Udělat ve filmu Judy hudbu správě bylo pro autentičnost filmu životně důležité. Od Renée a jejího hlasového týmu to vyžadovalo dlouhou přípravu, nácvik a spoustu vášně. „Ještě nikdy jsem nemusela zpívat tolik písní v řadě, natož abych někde dělala živé vystoupení,“ vzpomíná Zellweger. „Myslela jsem si, že jen začneme o rok dříve pravidelně pracovat, abych posílila hlasivky. Bylo pro mě důležité si pamatovat, že nechci předstírat nebo se snažit napodobovat tuhle pěveckou ikonu.“
„Mohli jsme si najmou imitátorku Judyina hlasu, ale nechtěl jsem být při tvorbě filmu posedlý identitou hlasu,“ dodává Rupert Goold. „Renée je krásná zpěvačka a skvělá muzikantka, ale Judy byla profesionálka, která trávila večer co večer na pódiu. Stále jsem říkal Renée: Nechci imitátorku, chci tam vidět i Tebe. Ohledně svého výkonu trpěla Renée úzkostí, což paradoxně pomohlo k lepšímu výkonu při pódiových scénách.“
Práce na filmu začala pro Renée v Los Angeles: „Začala jsem trénovat zpěv v LA s Ericem Vetrem. Je to můj starý kamarád a spolupráci s ním miluju, takže jsem neměla potřebu hledat výmluvy. Pak jsme se s Ericem přesunuli do Londýna, kde se k nám přidal Mark Meylan. Ten dohlížel na to, abych si nepoškodila hlas. K čemuž došlo, protože, když už si hlas poškodit, usoudila jsem, že to bude lepší v průběhu tréninku než při natáčení. Takže jsem prodělala laryngitidu, zánět hlasivek a starou dobrou únavu,“ říká Renée.
„Nesnažili jsme se imitovat Judy Garland, protože měla jedinečný hlas,“ vysvětluje Dunkley. „Renée má hlas výš posazený. Judy měla v této fázi života hlas velmi nízko v hrudi. Takže jsme s Renée pracovali, aby se naučila tam ten hlas posadit. Odvedla pozoruhodnou práci.“
Štáb byl Renéeinými hlasovými schopnostmi ohromen: „Renée umí zpívat! A ona nejen zpívá, ale opravdu zachytila kouzlo a ducha Judyina hlasu,“ říká Finn Wittrock.
Pro Davida Livingstona byla Renéeina schopnost zpívat živě bez podpory orchestru během natáčení ještě působivější: „Zpívá na zvuk kapely, která hraje jen v jejím uchu. Je odvážná. Nejen, že zpívá, ale předvádí a vystavuje každý detail svého hlasu, aniž by měla podporu živého orchestru.“
Práce na tomto filmu dala Dunkleymu příležitost, jakou předtím nedostal: „Aranže živých vystoupení Judy Garland dělali Billy May a Nelson Riddle. Jako aranžér máte velmi zřídka šanci znovu si jednotlivé skladby detailně prohlédnout. Bylo fascinující znovu vytvářet party pro jednotlivé nástroje a zkoumat, jak byly konstruovány. Výběr písně pro každé živé vystoupení byl velmi důležitý, aby se divákům dostalo jedinečného pocitu.“
Tom Edge vysvětluje: „Píseň „By Myself“ jsme vybrali, protože jsme chtěli navodit pocit, že publikum váhá… Která Judy Garland se dnes večer ukáže? Jak jí to půjde? Má stále ten hlas? Tato píseň začíná jako malá a uzavřená. Poté stoupá a stoupá a stává se intenzivnější. Bylo nádherné sledovat emoce publika.“
Nejsilnější okamžik jsme si nechali nakonec, vysvětluje Edge: „Somewhere Over the Rainbow je píšeň, kterou Judy obvykle končila své koncerty v Londýně. Je to píseň, která ji provázela celý život. Stala se ikonickou v podstatě v okamžiku, kdy ji poprvé zazpívala v muzikálu Čaroděj ze země Oz (The Wizard of Oz, 1939). S touhle písní jsme chtěli znovu zopakovat naživo před publikem okamžik, kdy publikum začalo zpívat s ní a Judy selhal hlas a nebyla schopná pokračovat. Byl to jeden z těch prchavých okamžiků, kdy Garland, která svým divákům dala tolik ze svého života, nyní cítila, jak jí publikum něco dává zpět.“
Tahle píseň poskytla Zellweger příležitost vytvořit pro Judy něco zvlášního, labutí píseň. Vytvořit něco, na co štáb, herci a diváci nikdy nezapomenou.
„Když zpěvák začne zpívat úžasnou píseň, cítíte, jak publikum zadrží dech a pak se uvolní,“ říká Rupert Goold. „Judy začne zpívat a je to nádherné, ale pak jí selže hlas a publikum musí zpívat za ni, aby píseň dokončili. Obecenstvo tvořilo 300 lidí oblečených do kostýmů 60. let. Renée se musela cítit neuvěřitelně vystrašená, když vstupovala na jeviště ve velkém divadle. Ale když jsme se dívali do publika, viděli jsme, že diváci pláčí, což bylo po třetí zkoušce. Bylo to proto, že se do ní zamilovali.“
Po ročním hlasovém tréninku už si Renée Zellweger strach nepřipouštěla: „Lidé, se kterými jsem pracovala, veškeré mé obavy odstranili. Neměla jsem čas přemýšlet, co si o mě budou myslet. Veškeré pochybnosti zmizely a já prostě začala zpívat nejlépe, jak jsem uměla.“
Nejnovější komentáře