Karel May versus Orient

V násle­du­jí­cím tex­tu se poku­sím porov­nat Mayovy infor­ma­ce o Arabech a islá­mu s jiný­mi zdro­ji. Vzhledem k roz­sa­hu infor­ma­cí v Mayových kni­hách se zamě­řím jen na jejich zlo­mek. Varování: z pocho­pi­tel­ných důvo­dů zde může dojít k vyzra­ze­ní čás­tí děje may­o­vek. Pokud najde­te v tex­tu chy­by, milí čte­ná­ři, budu vděč­ný za upo­zor­ně­ní.

Islám

Pilíře víry

Základem islá­mu je pět tzv. pilí­řů (slou­pů) víry. Jedná se o vyzná­ní víry (šahá­da), mod­lit­bu (salát), nábo­žen­skou daň (zakát), půst během rama­dá­nu (sawm) a pouť do Mekky (hadždž). Většina infor­ma­cí v této pod­ka­pi­to­le pochá­zí z kni­hy Duchovní ces­ty islá­mu (od stra­ny 91).

May v pří­bě­zích zmí­nil pra­vi­del­né mod­lit­by. Píše správ­ně o mod­le­ní se smě­rem k Mekce (qibla). Počet mod­li­teb se ustá­lil na pěti¹: ran­ní (al-fadžr nebo as-subh), poled­ní (as-zuhr), odpo­led­ní (al-„asr), při zápa­du slun­ce (al-maghrib) a po vyhas­nu­tí čer­ván­ků (al-„išá“). Počátek mod­li­teb­ní­ho času ozna­mu­je muez­zin volá­ním adhá­nu z mina­re­tu. Významná je povin­ná spo­leč­ná páteč­ní poled­ní mod­lit­ba. Při ní cha­tíb pro­ná­ší kázá­ní. May v pří­bě­hu Mezi škr­ti­či² nepřes­ně uve­dl, že cha­tíb předří­ká­vá mod­lit­bu, to však dělá­vá imám³, ačko­liv to může být ten­týž člo­věk⁴. May též zmí­nil růže­nec (tasbíh) s 99 kulič­ka­mi⁵. Kuličky před­sta­vu­jí 99 božích jmen⁶.

Významnou roli v may­ov­kách hra­je i hadždž, a to jed­nak v posta­vě hádží­ho Halefa, a také když Kara ben Nemsí Mekku sám navští­ví. Do Mekky je zaká­zán pří­stup nemus­li­mům⁷, což May vyu­žil v romá­nu Pouští a haré­mem. Tamtéž popi­su­je ritu­á­ly u Ka’by, a to vč. tawá­fu (obchá­ze­ní), stud­ny Zamzam nebo běhu sa’j.

Korán

Svatá kni­ha islá­mu byla dle oče­ká­vá­ní Mayovi zná­má. Na mno­hých mís­tech May zmí­nil nebo pří­mo cito­val jed­not­li­vé súry. Některá jeho tvr­ze­ní se mi nepo­da­ři­lo dolo­žit ani vyvrá­tit. Jde zejmé­na o 109. súru al-Káfirún („Nevěřící„⁸), kte­rou May vyu­ží­val v humor­ných scé­nách, ve kte­rých Kara ben Nemsí opil­cům doka­zo­val, že jsou opi­lí. Toto vyu­ži­tí 109. súry se mi však nepo­da­ři­lo potvr­dit.

Podobně se mi nepo­da­ři­lo dohle­dat, že by 112. súra al-Ichlás („Upřímnost víry„⁹) slou­ži­la jako ochra­na před dra­vou zvě­ří, nebo že by 36. súra Já sín, zva­ná též qal­bu l-Qur„áni („srd­ce Koránu„¹⁰), byla pou­ží­vá­na v nebez­pe­čí živo­ta. May však správ­ně uve­dl, že se pou­ží­vá při pohřbech¹¹.

May si kaž­do­pád­ně uvě­do­mo­val posta­ve­ní 1. súry, „Otvíratelky“ (Fátiha) a na mno­ha mís­tech ji zmí­nil nebo rov­nou cito­val. Říká se jí též Umm al-Kitáb („Matka kni­hy“) nebo Umm al-Qur„án („Matka Koránu“) a je to stě­žej­ní súra srov­na­tel­ná svým význa­mem s křes­ťan­ským Otčenášem¹².

May správ­ně uve­dl, že člo­vě­ku, kte­rý zná Korán nazpa­měť, se říká háfiz¹³ a exe­ge­zi Koránu se říká taf­sír.¹⁴

Poněkud kom­pli­ko­va­né je dolo­žit zdán­li­vě snad­nou věc, a to je hamail, nebo­li dle Maye korán, kte­rý si hádží kou­pí v Mekce.¹⁵ Googlení uka­zu­je, že je to zejmé­na jmé­no (chla­pec­ké i dív­čí, zdá se). Též to může být malý Korán (pochá­zí z urd­šti­ny) nebo Korán v podo­bě pří­věs­ku - toto už se blí­ží Mayově ver­zi.

Křesťané a nevěřící

V may­ov­kách se čas­to vysky­tu­je ter­mín ďaur¹⁶ jako ozna­če­ní pro nevě­ří­cí­ho. Zřejmě pochá­zí ze slo­va káfir, což je práv­ní (šarí’at­ský) ter­mín pro jino­věr­ce, příp. hře­ší­cí mus­li­my, kte­rý se v prů­bě­hu let z neut­rál­ní­ho slo­va vyvi­nul v nadáv­ku¹⁷.

Dle Maye Arab nepo­klá­dá za hřích, podvede-li nevě­ří­cí­ho¹⁸. Verš korá­nu 16:106¹⁹ dovo­lu­je zapřít víru, verš 3:28²⁰ odra­zu­je od přá­tel­ství s nevě­ří­cí­mi. Obojí slou­ží jako pod­klad pro kon­cept zva­ný taqí­ja, kte­rý dovo­lu­je v ohro­že­ní živo­ta zapřít víru, nave­nek se při­způ­so­bit pro­stře­dí, lhát nepří­te­li aj.²¹

May na něko­li­ka mís­tech tvr­dí, že se jed­ná o stej­né­ho Boha, tvr­dí to jak ústy křes­ťa­na²², tak mus­li­ma²³. V Koránu se o židech a křes­ťa­nech mlu­ví jako o „vlast­ní­cích Písma“, jejichž Bůh je týž jako mus­lim­ský (29:46²⁴). Mezi křes­ťa­ny ani mus­li­my však nepa­nu­je obec­ná sho­da, že lze dát rov­nít­ko mezi Alláha a Boha. Muslimům se zejmé­na nelí­bí uče­ní o Nejsvětější Trojici²⁵.

Odpadlictví od islá­mu (rid­da), o kte­rém May píše zejmé­na v pří­bě­hu Proklatec, se má dle islám­ské­ho prá­va trestat smr­tí²⁶.

Poslední soud, nebe a peklo

May zmi­ňu­je čty­ři andě­ly²⁷, kte­ří mají na sta­ros­ti posmrt­né zále­ži­tos­ti: Miká’íl, Džabrá’íl (Džibríl), Isráfíl a „Azrá’íl, což odpo­ví­dá²⁸. May také tvr­dí, že dle mus­li­mů bude Ježíš v Damašku před­se­dat posled­ní­mu sou­du²⁹. V tom­to však nepa­nu­je obec­ná sho­da, soud­cem má být sám Bůh³⁰.

Dle oče­ká­vá­ní má May cel­kem správ­ně infor­ma­ce o ráji (džan­na) a peklu (dža­han­nam nebo nár). V ráji jsou tzv. „huris­ky“, kte­ré ale byly v poz­děj­ších súrách nahra­ze­ny man­žel­ka­mi. Ráj má sedm nebo osm zahrad a je kolem něj osm bran. Též zmín­ka o mos­tu as-sirát³¹ vychá­zí z mus­lim­ské tra­di­ce³².

Osoby

Adam a Eva

Adam je pod­le mus­li­mů prv­ní člo­věk a prv­ní pro­rok. Jak zmí­nil i May, měl být stvo­řen v pátek. Eva byla pod­le Maye stvo­ře­na v nedě­li³³ (to se mi nepo­da­ři­lo dolo­žit) a je pohřbe­na v Džiddě³⁴, což sedí³⁵.

Muhammad

V may­ov­kách se vysky­tu­je pří­sa­ha při vou­su nebo bra­dě Prorokově³⁶, pří­pad­ně jiné pří­sa­hy. Přísahat při čem­ko­liv jiném než Alláhovi je však zaká­zá­no³⁷.

Alí - sunna a ší„a

Konflikt sun­ni­tů a šíi­tů hra­je v Mayovkách jis­tou roli a zde Mayovy infor­ma­ce odpo­ví­da­jí jiným zdro­jům. Nutno dodat, že to nejsou jedi­né islám­ské „sek­ty“ (spí­še názo­ro­vé smě­ry). Šíité jsou stou­pen­ci Muhammadova bra­tran­ce a zetě Alího (man­žel Fátimy³⁸). Jeho syn Husajn byl zavraž­děn v Karbalá (význam­né pout­ní mís­to šíi­tů), Alí sám také zemřel násil­nou smr­tí a jeho dru­hý syn Hasan byl věz­něn v Medíně³⁹. Kromě Karbalá mají šíi­té i dal­ší pout­ní mís­ta: Nadžaf (hrob Alího), Mašhad, Sámarrá⁴⁰. May zmí­nil, že potom­kům Husajna a Hasana se říká saj­ji­do­vé⁴¹, což v pod­sta­tě sou­hla­sí⁴².

Beduíni

Jako zdroj infor­ma­cí dob­ře slou­ží kni­hy Aloise Musila, kte­rý mezi bedu­í­ny žil. V jeho kni­ze Po prvé v pouš­ti je hned něko­lik věcí, kte­ré potvr­zu­jí Mayovy výro­ky: stan má oddíl pro ženy (str. 15), kde žije paní mužo­va sta­nu (str. 62). Hosta při­jí­ma­jí tak, že mu dají napít (str. 15), a svých hos­tů si váží. V kni­ze V nezná­mé zemi pak shod­ně s Mayem nazna­ču­je, že je pro bedu­í­ny lou­pež zába­va a ukáz­ka doved­nos­tí (str. 182 a 201).

V roz­po­ru s Mayem Musil píše, že bedu­í­ni umí sto­po­vat a to vel­mi dob­ře⁴³. May se zřej­mě ple­te i ve význa­mu slo­va gha­zwa - pod­le něj jde o otro­kář­skou výpra­vu, ale ve sku­teč­nos­ti spíš obec­ně o lou­pež­nou výpra­vu⁴⁴.

Zvířata

V may­ov­kách se občas vysky­tu­je pou­tá­ní před­ních nohou jízd­ních zví­řat. To potvr­zu­je Alois Musil ve své kni­ze „Po prvé v pouš­ti“ (např. str. 41).

Psi

Muslimové pova­žu­jí psy za nečis­tá zví­řa­ta, tj. po kon­tak­tu s nimi se muse­jí ritu­ál­ně očis­tit⁴⁵. Tento odpor nevy­chá­zí z Koránu, pou­ze z pro­roc­ké tra­di­ce, a původ­ním důvo­dem byla zřej­mě sna­ha ome­zit cho­ro­by, kte­ré mohou pso­vi­té šel­my šířit⁴⁶. Slovo „pes“ (kalb) je též pova­žo­vá­no za jed­nu z nej­hor­ších urá­žek, čehož si byl vědom i May („nevě­ří­cí psi„⁴⁷).

Na zákla­dě těch­to sku­teč­nos­tí může čte­ná­ře pře­kva­pit, když se May zmí­ní o hlí­da­cích⁴⁸ nebo lovec­kých⁴⁹ psech, ale i toto má opo­ru v tra­di­ci a loveč­tí a pas­te­več­tí psi nejsou opro­ti domá­cím maz­líč­kům zaká­zá­ni⁵⁰, jak mj. ve svých pří­bě­zích potvr­zu­je i Alois Musil⁵¹.

Koně

May věděl o význa­mu arab­ské­ho plno­krev­ní­ka a v jeho pří­bě­zích se vysky­tu­je množ­ství vyni­ka­jí­cích koní v čele s Ríhem. Arab prý vždy tou­žil, aby měl ve stá­ji krás­né­ho koně⁵².

V sou­vis­los­ti s Mayem jsou zají­ma­vé dvě věci: „tajem­ství“ koně⁵³ a šep­tá­ní súr koni do ucha⁵⁴. Ani jed­no se mi sice nepo­da­ři­lo dohle­dat, ale není to nijak při­ta­že­né za vla­sy. Kůň je inte­li­gent­ní tvor, tj. by neby­lo pře­kva­pi­vé, kdy­by výcvi­kem doká­zal maji­tel své­ho koně nau­čit čemusi jako „tajem­ství“, tj. že na zna­me­ní vyra­zí co nej­rych­le­ji a běží, dokud nepad­ne, nebo ho jez­dec neza­sta­ví. Kůň i doká­že vycí­tit roz­po­lo­že­ní jezd­ce⁵⁵, tak­že je mož­né, že v nebez­peč­né situ­a­ci při vhod­ném zna­me­ní o to více napne síly. Něco podob­né­ho popi­su­je Alois Musil ve své kni­ze Po prvé v pouš­ti (str. 102).

Šeptání súr má také jis­tou logi­ku. Kůň je pla­ché zví­ře a tak­to ho může jez­dec uklid­ňo­vat a pro­hlu­bo­vat svůj vztah s ním.

Velbloudi

Zdroje: Co je dob­ré vědět o arab­ském a islám­ském svě­tě (str. 227-228), V nezná­mé zemi.

Velbloud, tzv. koráb pouš­tě, ar. dža­mal, byl pro bedu­í­ny zásad­ním zví­ře­tem. Kromě dopra­vy osob a před­mě­tů slou­žil jako zdroj mlé­ka (v nou­zi nomá­dům sta­či­lo jako jedi­ná potra­va na mno­ho dní), masa, srs­ti (sbí­ra­la se z lína­jí­cích vel­blou­dů, jak píše Musil, pro­dej srs­ti zmi­ňu­je i May⁵⁶), oto­pu (vel­blou­dí trus) nebo moči jako léči­va.

Jízdní (závod­ní) vel­bloud se nazý­vá hadžín (míva­jí rodokmen). May čas­to psal o úžas­ných bišárín­ských hadží­nech. Bišárové jsou seve­ro­af­ric­ký národ (kmen) a jejich vel­blou­di mají zřej­mě oprav­du dob­ré jmé­no.

Lvi a panteři

May dává lvům a pan­te­rům různá poe­tic­ká jmé­na („pán zemětře­se­ní“, „pán s tlus­tou hla­vou“, „ibn al-„amm“) a popi­su­je, jakým způ­so­bem se bedu­í­ni pouš­tí do lvů, ale nic z toho se mi zatím až na jed­nu výjim­ku nepo­da­ři­lo dohle­dat. Tou je „pán s vel­kou hla­vou“, nebo­li „the lord with the lar­ge head“ v ori­gi­nál­ním tex­tu Tarzanova návra­tu. Inspiroval se snad Burroughs u Maye? 🙂

Podle popi­su stře­tu bedu­í­nů s par­dá­lem v Musilově kni­ze V nezná­mé zemi (str. 193+) však lze pochy­bo­vat o Mayových popi­sech stra­chu bedu­í­nů z koč­ko­vi­tých šelem. Nutno ovšem dodat, že May popi­su­je situ­a­ci o něko­lik desí­tek let star­ší.

Pozdravy a rčení

May pro zpes­t­ře­ní dia­lo­gů pou­ží­val množ­ství růz­ných pozdra­vů, rče­ní a zvo­lá­ní. Informace pře­vza­ty zejmé­na z knih Co je dob­ré vědět o arab­ském a islám­ském svě­tě (str. 180-181) a Muslimové a jejich svět (str. 177-178)

• As-salámu „alaj­kum - „Mír s vámi“, ustá­le­ná odpo­věď je Wa alaj­kum as-salám („Také s vámi ať je mír“)
• Marhaban - „Nazdar, ahoj“. V may­ov­kách „buď vítán“.⁵⁷ Stalo se mi, že je toto slo­vo v pře­kla­du, ale v ori­gi­ná­lu je slo­vo Habakek.⁵⁸ Zřejmě se jed­ná o jeden z Mayových omy­lů.
• Bismi’lláhi „r-rahmáni „r-rahím - „Ve jmé­nu Boha milo­srd­né­ho, sli­tov­né­ho“, nebo­li tzv. basma­la, kte­rou začí­na­jí kro­mě 9. všech­ny súry korá­nu⁵⁹
• Al-hamdu li-lláhi - „chvá­la Bohu“, nebo­li tzv. ham­da­la, vychá­zí z Fátihy (1:2)
• Lá ilá­ha illá „lláh wa Muhammadan ras­úlu „lláh - „Není bož­stva kro­mě Boha a Muhammad je posel boží“, nebo­li vyzná­ní víry⁶⁰. Např. v ⁶¹ má May chyb­ně „…a Muhammad je jeho pro­rok“ (ras­úl = posel, pro­rok = nabí).
• Alláhu akbar! - „Bůh je pře­ve­li­ký!“, nebo­li tzv. tak­bír⁶²
• Má šá’alláh! - výraz údi­vu, „pane Bože!“.
• Walláhi - „při Bohu, doo­prav­dy, pří­sa­hám“

Závěr

May měl obsáh­lou kni­hov­nu a měl nastu­do­vá­no, a byť se mi někte­ré infor­ma­ce nepo­da­ři­lo dolo­žit, od 19. sto­le­tí se země­pis arab­ských zemí změ­nil a někte­ré infor­ma­ce byly upřes­ně­ny nebo vyvrá­ce­ny dal­ším výzku­mem ara­bis­tů a ori­en­ta­lis­tů, je nezpo­chyb­ni­tel­né, že lze may­ov­ky pova­žo­vat za dob­rý zdroj základ­ních infor­ma­cí. Je však nut­né dát si pozor na pře­kla­dy, kte­ré občas obsa­hu­jí chy­by (např. jmé­no 109. súry: al-Imtihan⁶³ vs. al-Káfirún⁶⁴).

Zvídavým čte­ná­řům mohu dopo­ru­čit dob­ro­druž­né pří­běhy Aloise Musila. Mezi bedu­í­ny žil a např. ve své kni­ze Po prvé v pouš­ti má řadu pasá­ží, kte­ré při­po­mí­na­jí scé­ny z may­o­vek (spřá­te­le­ní s náčel­ní­kem vylé­če­ním jeho zra­ně­ní, sto­po­vá­ní, poráž­ka nepřá­tel sevře­ním v sou­těs­ce).

---