Stejnojmennou knižní předlohu filmu Doktor Spánek od Stephena Kinga (dále jen Doktor Spánek) napsal hororový spisovatel Stephen King v roce 2013, tedy pětatřicet let po vydání románu Osvícení, na nějž Doktor Spánek po čtyřech desetiletích navazuje a jehož slavnou filmovou verzi Stanleyho Kubricka z roku 1980 Stephen King nesnáší, patrně kvůli odlišnému vyznění, které se s tím románovým výrazně minulo. Filmový Doktor Spánekse přitom snaží být nejen věrnou adaptací své knižní předlohy, ale zároveň i důstojným pokračováním filmového Osvícení, které je dodnes legendou a jedním z nejlepších zástupců hororového žánru – a bylo tudíž třeba počítat s tím, že s ním bude Doktor Spánek srovnáván.
 |
| Zdroj fotek: Vertical Entertainment |
Režisérem a scenáristou snímku se stal americký režisér Mike Flanagan, který má za sebou řadu hororových zkušeností nejen na poli filmovém (Oculus, Ouija: Zrození zla), ale i seriálovém (The Haunting). Film Doktor Spánek přitom pojal ne jako nervy drásající a znepokojivou hororovou podívanou, ale spíš jako psychologické drama o tom, že naše vlastní slabosti a traumata uvnitř nás jsou nebezpečnější a děsivější než cokoli jiného – což je demonstrováno na titulním hrdinovi, bývalém alkoholikovi, který se snažil utéct sám před sebou, ale nakonec našel způsob, jak svým démonům vzdorovat.
Oním hrdinou je Danny Torrance, jemuž bylo ve filmu Osvícení, když ho tatínek s tváří Jacka Nicholsona honil po strašidelném hotelu Overlook se sekerou v ruce, pouhých pět let. Nyní je mu pětačtyřicet (hraje ho Ewan McGregor), úspěšně se snaží abstinovat a začíná nový život v zapadlém americkém maloměstě. Stále ho však tíží vzpomínky na děsivé události z minulosti a pokouší se proto tlumit své telepatické schopnosti, jež jsou nazývány oním „osvícením“. Spolu s ním však sledujeme i osudy dvanáctileté dívky Abry (Kyliegh Curran), která je jako jedna z mála obdařena stejným nadáním, a skupinu kočovných upírů, vedených tajemnou Rose (Rebecca Ferguson), kteří cestují napříč Amerikou v karavanech, vytipovávají si takto nadané děti, zabíjejí je a na jejich vyprchávajícím osvícení společně hodují.
Středobodem příběhu je tudíž zaprvé drama o myšlenkových pochodech člověka, z něhož se stala alkoholová troska, pak se ale ze své závislosti vyléčil a nyní se pokouší žít spořádaně, dokud ho jeho noční můry znovu nedoženou (a kromě toho navíc disponuje mimosmyslovými schopnostmi) a zadruhé poněkud béčková hororová historka o jeho boji s nadpřirozenou partičkou „vysávačů energií“, která je velmi přímočará a zcela postrádá tajuplnost a napínavost Kingova (i Kubrickova) Osvícení. Hlavní hrozbou je v něm totiž tlupa necharismatických a nezajímavých individuí, jejichž schopnosti jsou od začátku prezentovány jako slabší oproti schopnostem hlavních hrdinů, kteří se je akorát musejí naučit správně využívat. Pak už je to jenom o to, kdo z koho.
Krom motivů alkoholismu a onoho „osvícení“ je Doktor Spánek s původním Osvícenímpropojen v podstatě jen v úvodu a v závěru, v nichž je z Kubrickova snímku přímo citováno (a využívá se toho, že zchátralý hotel Overlook ve filmu stále stojí, na rozdíl od knihy, v níž lehl popelem). Určité navázání lze spatřovat v tom, že se Danny obává, aby se nestal tím, kým byl jeho hrůzu nahánějící otec, a došlo samozřejmě také na přehršel vizuálních odkazů na Kubrickovu klasiku, na jejíž úroveň však Doktor Spánek, byť pár pozoruhodných pasáží bezesporu jistě obsahuje, bohužel nedosahuje ani v jedné své scéně. A to i navzdory snaživým a věrohodným výkonům veškerých herců.
Dvě a půl hodiny trvajícímu filmu rozhodně nepomáhá ani jeho rozvleklé tempo vyprávění, určitá směšnost, s níž se snaží vypomáhat si záběry vystřiženými z Kubrickova Osvícení, jeho přílišná doslovnost, kdy divákům vysvětluje i to, na co by dokázali snadno přijít sami, a především pak absence jakéhokoli napětí, místo nějž jsou raději budovány jednotlivé postavy – o něž se ale stejně příliš nebojíte, protože nemáte moc důvod se bát. Nejde přitom o absenci lekaček (to je spíš dobře, že na ně Mike Flanagan zanevřel), ale spíš o zásadní nedostatek psychologického děsu, který nejenže nemá šanci nikam moc gradovat, ale hlavně nemá k dispozici moc scén, v nichž by se vůbec mohl vyskytnout. Nejpůsobivější jsou tak z hororového hlediska akorát záběry z vylidněných hotelových chodeb a ze zasněženého zahradního bludiště a vize s mrtvolou v koupelně, které ale zaostávají jak za svým téměř čtyřicet let starým předchůdcem, tak za nedávným Ready Player One, jímž Stephen Spielberg dokázal vzdát Osvícení poctu mnohem účinněji.
Doktor Spánek je tak nadprůměrně zdařilým filmem výhradně jen díky hercům, místy poměrně dovedné Flanaganově režii, padnoucí hudbě a pár místům s pěknou kamerou a silnou atmosférou. Ve všem ostatním však snímek naráží na nedostatečnost své knižní předlohy a na to, že se pokouší měřit s něčím, na co sice v lecčem chytře navazuje, ale s čím se dějově i celkovým zpracováním míjí o několik kvalitativních pater.
