Hlavní hrdina má velice proměnný charakter a nutno říci, že Bolek Polívka se role Bohumila ujal opravdu skvěle. Na počátku zde byl pouze lajdák a naprosto flegmatický vesničan, který nedal na alkohol dopustit a který tajně chodil za hospodskou Vlastičkou. Klasické lidské hodnoty mu nic neříkaly a žil jen územím svých Olšan a blízkého okolí. Avšak Bůh vidí opravdu všude a nezapomněl poslat Bohumilovi malý zázrak v podobě dědictví po otci, které, jak se později dozvíme ve filmu, je větší, nežli šestimístné.
Dědictvím se odstartoval sled velice rychle na sebe navazujících událostí, protože Bohumilova první reakce vypadala, jako kdyby malé děcko dostalo lízátko, po kterém už dlouho toužilo. Jenže jak se dalo očekávat, flegmatický Bohouš má teď v „ruce“ balík pěnez o jehož hodnotě má jen mylné ponětí. Klasický projev se odhalí už v době, kdy ho „doktor“ vezme na první zastávku, jeho cihelnu. Z flákače se jako mávnutím kouzelného proutku stane arogantní šéf a celá scéna působí docela vtipně. Proměna se potvrdí v momentě, kdy se Bohouš dostane do Brna a s otevřenou „hubou“ si prohlíží nemovitosti, které čítá jeho nový majetek. Suverénímu příchodu do jednoho z jeho obchodů dá korunu tím, když vleze za pult a má v plánu si vzít „flašu slivovice“. Moc hezké je kamarádství s „Kájou“, který je následně pasován na „hňupa“.
Další zastávka je v Bohoušově restauraci, kam jdou jako „tajní“ a situace se natolik vyhrotí, že číšník se s Bohoušem dokonce veřejně pohádá, číšník opustí své místo a naštvaně odejde. V této scéně se poměrně často opakuje slovo „hňup“ a Bohouš si dokonce najde kamarády z řad černošských spoluobčanů.Následně se Bohouš zase promění, tentokrát velice těžce nese smrt své kozy Lízinky a poprvé za snímek je vidět, že Bohouš není zas tak bezcitný, jak vypadal. Ale proměna netrvá dlouho, chvíli na to už je zas v hospodě a zve ostatní povaleče na světácký výlet, který samozřejmě zaplatí on. Do vsi přijede dvouposchoďový autobus a chlapi vyrážejí vstříc novému povyražení. V restauraci se potkají s paní „doktorovou“ Ulrychovou a zrovna tady proběhne památná věta o Bohovi, kterou zná každý, kdo film viděl aspoň jednou. Celá situace je dost komická, číšníci protáčejí oči, Bohoušova skupina se ukáže jako banda křupanů a slečna Irenka se zčistajasna zjeví jako další zázrak, který byl Bohoušovi seslán.
V Marion klubu se překvapivě již zmiňovaná Irenka objeví a Bohoušovi zajiskří oči. Hned po ní skočí a zarezervuje si ji na služby. Za chvíli je ruka v rukávě a „šikovná dcérečka“ je za chvíli jako doma v Bohoušově stavení.
Ve filmu se ukazují všechny lidské vlastnosti a nemá je na triku pouze Bohouš. Vlastička, kterou mimochodem skvěle zahrála Dagmar Veškrnová Havlová, se musí vyrovnat s příchodem Irenky a zároveň tak konkurence, kolem které se docela dlouho Bohouš točí. A že se jí to zpočátku docela daří. („Nech ňa, nic nebude!“)
Irenka, která je viditelně znechucena prvním příchodem mezi burany, si musí zvyknout na to, že Bohouše neoškube o všechny peníze, i když by si to hodně přála a kupodivu se její městská snobská krev nezapře a Bohouše ke konci opustí.
Jinak obyvatelstvo obce se taky s penězi vyrovnává po svém, chvíli jim je Bohouš dobrý a následně závist střídá nenávist a zase naopak.
Krasavica se usídlí v baráku a nakonec tam skončí i Vlastička. Zpočátku se to neobejde bez drobných rozepří, ale z holek se stanou „kámošky“ a časem se i spiknou proti Bohoušovi.Jenže jak je známo, nic netrvá věčně a Bohouše postihne rána, kterou o všechno přijde. Otec, po kterém peníze zdědil, byl nevlastní a Bohouš teď dluží poměrně vysokou částku, kterou nemůže dát dohromady, ani kdyby tisíckrát chtěl. Všichni se k němu otočili zády, i když nechal zavést plyn, i když koupil „děckám“ kolotoč a Bohouš zůstal zase sám se svojí starou „přítelkyní“ slivovicí. Těžko říct, jestli to mělo evokovat ránu osudu jako trest za to, jak s majetkem naložil nebo jestli to byla prostě špatná náhoda. Každopádně, po velice nerealistické rozmluvě s andělem se na Bohouše znovu usměje štěstí, právník se ve vsi ukáže podruhé a kolotoč se může znovu roztočit.
Původní pracovní název filmu byl „Štěstí je krásná věc“, později byl používán název „Dědictví“ a jako poslední, jak film známe my, byla vybrána verze „Dědictví aneb kurvahošigutntag“. Snímek je točen jako porevoluční a byl natočen v roce 1992 v bývalém Československu. Režisérkou je Věra Chytilová a na scénáři se podílel také Bolek Polívka. V kinech byl film navštíven 910 962 diváky a celkově vynesl 15 648 087 Kč.
Vezměte venkovana jak hrom, balík peněz, naučte ho pár skvělých hlášek a sledujte, co se bude dít. Na tuto fintu vsadila i paní Chytilová a vytvořila jednu z nejlepších českých satirických komedií.
Foto: Česká televize
Části seriálu: Dědictví
- Dědictví aneb Kurvahošigutntág
- Dědictví aneb Kurva se neříká
Nejnovější komentáře