Kritiky.cz > MFF Karlovy Vary > Karlovarské festivalové gejzíry aneb ohlédnutí za 52. ročníkem MFF v Karlových Varech

Karlovarské festivalové gejzíry aneb ohlédnutí za 52. ročníkem MFF v Karlových Varech

herecka uma thurman
herecka uma thurman
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Nejprestižnější tuzem­ská fes­ti­va­lo­vá udá­lost sezó­ny, což Mezinárodní fil­mo­vý fes­ti­val v Karlových Varech beze­spo­ru je, potvr­di­la, že čes­ký áčko­vý fes­ti­val stá­le pat­ří do vybra­né spo­leč­nos­ti důle­ži­tých fil­mo­vých akcí ve svě­tě. Ne snad pro­to, že by při­ta­ho­val až tako­vé množ­ství hvězd, kte­ré září v Cannes, Berlíně či Benátkách, či pre­mi­ér sním­ků respek­to­va­ných tvůr­ců, ale pře­de­vším fun­gu­je jako osvěd­če­ný most pro západ­ní odbor­ní­ky a pub­li­cis­ty, pro něž je scho­pen zpro­střed­ko­vat repre­zen­ta­tiv­ní výběr nových děl a osob­nos­tí výcho­do­ev­rop­ských kine­ma­to­gra­fií. V tom­to smys­lu se pro­gra­mo­vé oddě­le­ní kar­lo­var­ské­ho fes­ti­va­lu drží už pár let toho­to osvěd­če­né­ho kur­zu a ori­en­ta­ce letoš­ní hlav­ní sou­těž­ní sek­ce i sou­tě­že Na východ od zápa­du toho byly nej­lep­ším důka­zem.

Ostatně umě­lec­ký ředi­tel Karel Och už před začát­kem letoš­ní­ho 52. roč­ní­ku zmi­ňo­val, že jed­ním z jeho nej­sil­něj­ších fil­mo­vých zážit­ků byl bosen­ský film reži­sé­ra Alena Drljević Chlapi neplá­čou, kte­rý roz­ví­jí dal­ší vari­an­ci na už mno­ho­krát zpra­co­va­né téma váleč­ných trau­mat z bal­kán­ské vál­ky. Skupina vete­rá­nů z růz­ných stá­tů býva­lé Jugoslávie si ten­to­krát v odlehlém hor­ském hote­lu pod vede­ním psy­cho­te­ra­pe­u­ta sna­ží vzá­jem­né masa­k­ry odpus­tit. V zása­dě nejde o nic pře­kva­pi­vé­ho, sní­mek pou­ze pou­ka­zu­je na to, že vál­ka je hroz­ná a nut­ně se pode­pí­še na psy­chi­ce kaž­dé­ho jedin­ce, kte­rý se jí musel účast­nit. Zvláštní cenu poro­ty bych pro­to v tom­to pří­pa­dě chá­pal spí­še jako ges­to vůči závaž­né­mu téma­tu, než oce­ně­ní fil­mař­ských kva­lit díla.

Jako obdob­né ges­to si lze vyklá­dat i oce­ně­ní pro dvo­ji­ci nej­lep­ších here­ček Jowity Budnik a Eliane Umuhire za jejich výkon v pol­ském fil­mu man­že­lů Krauzových Ptáci zpí­va­jí v Kigali. I zde jde o trau­ma, ale ten­to­krát rwand­ské geno­ci­dy z počát­ku 90. let. Polské orni­to­lož­ce se poda­ří zachrá­nit výjez­dem do Polska dce­ru rwand­ské­ho kole­gy. Ta se ale po něja­ké době vra­cí zpát­ky do afric­ké země, aby našla hro­by svých blíz­kých rodin­ných pří­sluš­ní­ků, kte­ří zahy­nu­li násil­nou smr­tí v době maso­vé­ho vraž­dě­ní. Snímek s tím­to téma­tem rov­něž není zda­le­ka prv­ní a bohu­žel ve srov­ná­ní se zná­měj­ším a star­ším Hotelem Rwanda, je vyprá­věn znač­ně nevzru­ši­vě s mecha­nic­kým stří­dá­ním blíz­kých zábě­rů a cel­ků, kte­ré spíš chtě­jí doku­men­to­vat prázd­no­tu a bolest obou žen, než sdě­lit emo­ce dějo­vou akcí.

Cenu pro nej­lep­ší­ho her­ce si odne­sl Rus Alexandr Yatsenko za výkon v psy­cho­lo­gic­kém dra­ma­tu reži­sé­ra Borise Chlebnikova Arytmie. Jeho tři­cát­ník Oleg pra­cu­je ve fil­mu jako lékař u záchran­ky a po nároč­né služ­bě si rád přihne. Není tedy divu, že jeho ženě Káti, kte­rá pra­cu­je rov­něž v nemoc­ni­ci, jako lékař­ka na pří­jmu, brzy dojde trpě­li­vost a chce se roz­vést. Precizní stu­die vzta­hu dvou rela­tiv­ně mla­dých lidí, kte­ří trpí podob­ný­mi výky­vy jako srd­ce jejich paci­en­tů, pat­ři­la mezi favo­ri­ty sou­tě­že v hla­so­vá­ní fil­mo­vých kri­ti­ků. A není se co divit, sní­mek vskut­ku pří­klad­ně odha­lu­je pro­blémy dvo­ji­ce, kte­rá se jen stě­ží srov­ná­vá s extrém­ním vypě­tím v prá­ci a sna­hou vést nor­mál­ní život. Škoda jen, že Chlebnikov taky poně­kud mecha­nic­ky pou­ze stří­dá sek­ven­ce se záchra­nou paci­en­tů a rodin­ným pnu­tím. Nicméně výko­ny Yatsenka i jeho slič­né kole­gy­ně Iriny Gorbachevy uka­zu­jí, že sku­teč­né dra­ma lze vysta­vět na rela­tiv­ně malém pro­sto­ru, ale s o to vět­ší inten­zi­tou, pokud se nebo­jí­te jít k pod­sta­tě věci.

K jádru smě­řu­je i slo­ven­ský sní­mek Čára. Ten sle­du­je osu­dy Adama, vůd­ce pohra­nič­ní kri­mi­nál­ní sku­pi­ny, kte­rá pašu­je přes ukrajinsko-slovenskou hra­ni­ci ciga­re­ty. Když ale jed­na z dodá­vek ztros­ko­tá, spus­tí se náh­le lavi­na udá­los­tí, kte­ré ho donu­tí pře­kro­čit i zbyt­ky morál­ních zásad, kte­ré si ješ­tě udr­žo­val. Režisér Peter Bebjak zís­kal po prá­vu cenu za nej­lep­ší režii, neboť doká­zal zruč­ně vyba­lan­co­vat napí­na­vý a mís­ty i akč­ní thriller, společensko-politický kon­text i lokál­ní kolo­rit oblas­ti, kde kon­čí hra­ni­ce EU a začí­ná divo­ký nekon­t­ro­lo­va­tel­ný východ.

Daleko nej­vět­ší odva­hu před­ve­dl ovšem v rám­ci hlav­ní sou­tě­že, a dost mož­ná dokon­ce i celé­ho letoš­ní­ho pro­gra­mu, reži­sér Václav Kadrnka se svým tepr­ve dru­hým fil­mem Křižáček. Volně inspi­ro­ván Vrchlického bás­ní se pus­til do zce­la autor­ské­ho roz­jí­má­ní o vzta­hu syna i otce na půdo­ry­su hle­dá­ní z domo­va zběhlé­ho dítě­te, kte­ré zou­fa­lý rytíř vyjíž­dí dostih­nout a uchrá­nit před tím, než nastou­pí ces­tu na jis­tou smrt v dět­ských výpra­vách za osvo­bo­ze­ní sva­té země. Kardnkovo dílo je duchov­ní road-movie na koni, kde se kro­mě blou­ma­jí­cí­ho Karla Rodena de fac­to pří­liš jiné­ho nedě­je. Přesto pro­ká­za­la i poro­ta vel­kou odva­hu, když sním­ku nako­nec udě­li­la Křišťálový gló­bus za nej­lep­ší film, a dala tak naje­vo, že hod­no­ta sdě­le­ní může být i vel­mi sub­til­ní zále­ži­tos­tí a nemu­sí nut­ně rezo­no­vat u všech divá­ků. Režisér ostat­ně pro­sil divá­ky, aby se při sle­do­vá­ní jeho Křižáčka  poku­si­li o napros­té zti­še­ní a hlav­ně ote­vře­ní mys­li, pro­to­že jeho dílo roz­hod­ně neko­mu­ni­ku­je pou­ze nara­cí, ale rezo­nu­je zejmé­na v řadě jiných for­mál­ních aspek­tů (hud­ba, tem­po­ryt­mus, sym­bo­li­ka atd.).

Pokus o komor­ní psy­cho­lo­gic­ké dra­ma zku­sil i dal­ší čes­ký zástup­ce, ten­to­krát zařa­ze­ný do sou­tě­že Na východ od zápa­du, Josef Tuka ve svém debu­tu Absence blíz­kos­ti. Ale zatím­co u Kadrnky jde o niter­ný ponor jako meto­du k roz­jí­má­ní, Tukova hrdin­ka Hedvika se se svým tří­mě­síč­ním dítě­tem vra­cí domů k mat­ce a její­mu pří­te­li, pro­to­že jí nevy­šel vztah a při­tom pát­rá, proč jsou její city chlad­né vůči vlast­ní­mu dítě­ti i své mat­ce. Náznaky odpo­vě­dí nachá­zí v dení­cích své­ho již zesnu­lé­ho otce. I přes civil­ní herec­ký pro­jev Jany Plodkové ovšem reži­sér nedo­ká­zal téma nijak hlou­bě­ji roz­pra­co­vat. Sledujeme tedy jen útrp­ně cito­vé výle­vy psy­chic­ky labil­ní mla­dé ženy, jejíž stras­ti jsou nám však poně­kud ukra­de­né, pro­to­že sama není schop­na najít ve svém živo­tě smy­sl.

Radikálnější postoj pro­je­vil čes­ký doku­men­ta­ris­ta Vít Klusák ve své novin­ce Svět pod­le Daliborka. Stylizovaný por­trét čes­ké­ho neo­na­cis­ty ale půso­bí tro­chu jako samo­ú­čel­ná sen­za­ce, kte­rá para­zi­tu­je na své­ráz­ném týp­ko­vi, kte­rý ujíž­dí na radi­kál­ních svě­to­ná­zo­rech. Především film není doku­ment, pro­to­že nic z toho, co má divák mož­nost vidět, reži­sér nena­to­čil spon­tán­ně a auten­tic­ky. Pouze rekon­stru­u­je někte­rá pro­ta­go­nis­to­va videa a his­tor­ky z jeho radi­kál­ní minu­los­ti. Paradoxním vrcho­lem, kte­rý nako­nec sho­dí celý tvůr­čí záměr je scé­na v závě­ru sním­ku, kdy Klusák vystou­pí zpo­za kame­ry a začne kázat své­mu hrdi­no­vi při pro­hlíd­ce kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra v Osvětimi o tom, jaké že to zvrá­ce­né morál­ní hod­no­ty vůbec zastá­vá. Dá se ale oče­ká­vat, že svou kon­tro­ver­zí film upou­tá řadu divá­ků a mož­ná dale­ko důle­ži­těj­ší bude dis­ku­ze o nezdra­vých for­mách naci­o­na­lis­mu, kte­rou se mu tře­ba poda­ří v naší spo­leč­nos­ti vypro­vo­ko­vat.

Karlovarský fes­ti­val se jen stě­ží může měřit v hlav­ní sou­tě­ži s nej­pres­tiž­něj­ší­mi fes­ti­va­ly, jako jsou Cannes, Belín, Benátky, či Sundance. Tolik dob­rých fil­mů za rok ostat­ně ani nevznik­ne, aby je moh­ly obsáh­nout všech­ny áčko­vé fes­ti­va­ly. Vary tím ale zjev­ně nemu­sí trpět, své věr­né divá­ky, kte­rých letos do lázeň­ské­ho měs­teč­ka na začát­ku čer­ven­ce při­je­lo oprav­du hod­ně, mají sta­bil­ně už léta a ty urči­tě uspo­ko­ju­je mimo jiné i o to, že to nej­lep­ší za fil­mo­vou sezó­nu, co bylo oce­ně­no již ve svě­tě, najdou v sek­ci Horizonty. Letos někte­ré hity navíc dopro­vo­di­li atrak­tiv­ní hos­té, což byl pří­pad i osca­ro­vé­ho Caseyho Afflecka, kte­rý při­jel s reži­sé­rem Davidem Lowerym uvést jejich nový počin Přízrak. Meditace o lás­ce a vyrov­ná­ní se se ztrá­tou milo­va­né oso­by je vskut­ku ori­gi­nál­ní ve svém poje­tí líče­ní, kte­ré Afflecka ve sním­ku záhy pro­mě­ní v ducha, kte­rý je fixo­ván na éte­ric­ký genius loci domu, kde žil se svou pří­tel­ky­ní v podá­ní Rooney Mara až do oka­mži­ku jeho smr­tel­né neho­dy, a pro­chá­zí v něm pak sta­le­tí­mi. Škoda, že něco nové­ho ze své fil­mo­gra­fie nemoh­la nabíd­nout hereč­ka Uma Thurman, na kte­ré je sice patr­ná doko­na­lá prá­ce plas­tic­kých chi­rur­gů, ale divá­ci ve Varech muse­li vzít za vděk pou­ze uve­de­ním kul­tov­ní­ho star­ší­ho Kill Billa. Daleko zají­ma­věj­ší už jen pro­to bylo si tře­ba poslech­nout fes­ti­va­lem oce­ně­né­ho za celo­ži­vot­ní pří­nos hudeb­ní­ho skla­da­te­le Jamese Newtona Howarda, kte­rý ale­spoň živě diri­go­val sym­fo­nic­ký orchestr a pre­zen­to­val tak svou hud­bu z nedáv­né­ho fil­mu Fantastická zví­řa­ta.

Za jeden z nej­vět­ších zážit­ků bych osob­ně poklá­dal pro­jek­ci nové­ho fil­mu ostří­le­né­ho němec­ké­ho reži­sé­ra s turec­ký­mi koře­ny Fatiha Akina, jehož novin­ka Odnikud sou­tě­ži­la letos v Cannes a Diane Kruger si za svůj výkon v tom­to sním­ku odnes­la zce­la zaslou­že­ně cenu pro nej­lep­ší hereč­ku. Thriller vyprá­ví pří­běh její Katji, jejímž spo­ko­je­ným poklid­ným živo­tem otře­se nena­dá­lý tra­gic­ký tero­ris­tic­ky inci­dent, během něhož zahy­ne její man­žel a syn. Zoufalá žena je nuce­na nako­nec potla­čit veš­ke­ré zábra­ny, aby dosáh­la spra­ve­dl­nos­ti ve svě­tě, kte­rý není scho­pen ani pod­le záko­nů sjed­nat nále­ži­tý trest a při­nést obě­tem ale­spoň něja­ké zados­tiu­či­ně­ní. Dílo s nebý­va­le aktu­ál­ním téma­tem je při­tom posta­ve­no na opač­ném prin­ci­pu, než jsme v posled­ní době ve zprá­vách zvyklí vídat. Oběťmi jsou totiž ten­to­krá­te zástup­ci etnic­ké men­ši­ny a pacha­te­li mla­dí neo­na­ci­o­na­lis­té, kte­ří boju­jí pro­ti imi­grant­ské vlně extrém­ní­mu pro­střed­ky.

Skvělou režii a přes­né vede­ní her­ců pro­ká­za­la rov­něž ame­ric­ká reži­sér­ka Sophia Coppola v Oklamaném. Odnesla si za něj cenu pro nej­lep­ší režii také v letoš­ní cann­ské sou­tě­ži a tuzem­ský divák jen mohl žas­nout nad kon­cer­tem Nicole Kidman, Kirsten Dunst, Elle Fanning či Colina Farrella. Jeho zra­ně­ný voják v době ame­ric­ké občan­ské vál­ky se oct­ne v odlehlém dív­čím inter­ná­tě ve Virginii. Ženy ho sou­cit­ně při­jmou a ošet­řu­jí, ale v prů­bě­hu jeho uzdra­vo­vá­ní začnou postup­ně mezi sebou sou­pe­řit o jeho pří­zeň. Jejich vzá­jem­ná žár­li­vost je pak kata­ly­zá­to­rem tra­gic­kých peri­pe­tií, kte­ré sní­mek dosta­nou sko­ro až na hra­nu horo­ru.

Z Cannes se do varů dosta­la i novin­ka maďar­ské­ho vizi­o­ná­ře Kornéla Mudruczóa Měsíc Jupitera. Třebaže ten­to­krát nezís­ka­la žád­né oce­ně­ní, přes­to nabíd­la napros­to ori­gi­nál­ní autor­ský pohled na aktu­ál­ní pro­ble­ma­ti­ku běžen­ců, což mimo­cho­dem bylo sko­ro nej­mar­kant­něj­ší spo­leč­né téma řady nových fil­mů. Syrský uprch­lík Aryan je při poku­su o pře­kro­če­ní maďar­ské hra­ni­ce poli­cií postře­len. Zranění mu ale při­ne­se mož­nost levi­ta­ce, což brzy odha­lí jeho ošet­řu­jí­cí lékař, kte­rý se jeho schop­nost roz­hod­ne vyu­žít ve svůj pro­spěch. Vizuálně dechbe­rou­cí sní­mek je plný fan­task­ních scén a neu­vě­ři­tel­né akce a tri­ků, za kte­ré by se nemu­sel sty­dět ani holly­wo­od­ský trhák. Škoda snad jen, že reži­sér se nako­nec nedo­ká­zal více zkon­cen­t­ro­vat jen na jeden z moti­vů, pro­to­že ve svém vyprá­vě­ní roz­ví­jí tolik ved­lej­ších linek, že se v nich nako­nec může někte­rý divák snad­no ztra­tit. Film ale jas­ně uka­zu­je, jak zou­fa­lé­mu tema­tic­ké­mu pro­pa­du ale v sou­čas­nos­ti čelí čes­ká kine­ma­to­gra­fie, když si uvě­do­mí­me, že jen kou­sek od nás točí fil­ma­ři tak zají­ma­vá díla, kte­rá mají šan­ci oslo­vit mezi­ná­rod­ní pub­li­kum.

Tuto schop­nost si nao­pak už léta udr­žu­je fin­ský kla­sik Aki Kaurismäki. Jeho Druhá stra­na nadě­je roz­ví­jí už před lety nača­té téma migran­tů. Ve sty­lis­tic­ky vypi­lo­va­ném pří­bě­hu, dopl­ně­ném o lako­nic­ký humor, pod­ma­ni­vou výtvar­nou sty­li­za­ci i pří­znač­né hudeb­ní pasá­že, se ten­to­krát v sever­ském stá­tě potká­vá bez­pri­zor­ní syr­ský uprch­lík a zasmu­ši­lý pro­dej­ce košil, kte­rý si poří­dí restau­ra­ci. Nesourodá dvo­ji­ce hrdi­nů nás opět obla­ží vypoin­to­va­ný­mi gagy a melan­cho­lic­kou, ale přes­to opti­mis­tic­kou zprá­vou o síle lid­ské soli­da­ri­ty.

Za vel­mi pozi­tiv­ní, byť ve výsled­ku dra­ma­tic­ký, lze pova­řo­vat i nový film Jejich nej­lep­ší hodi­na a půl dán­ské reži­sér­ky Lone Scherfigové, kte­rá už pár let natá­čí výhrad­ně ve Velké Británii. Příběh je inspi­ro­ván sku­teč­ný­mi udá­los­ti, kdy se ve vybom­bar­do­va­né Anglii za 2. svě­to­vé vál­ky ženy musí ujmout dosud výhrad­ně muž­ský úloh. Gemma Artenton hra­je Catrin, kte­rá díky své­mu citu pro dia­lo­gy dosta­ne nabíd­ku pra­co­vat na scé­ná­ři fil­mu, kte­rý by brit­ským ženám dodal kuráž „auten­tic­ky a s opti­mis­mem“ pře­ko­nat váleč­né útra­py a pomo­ci vlas­ti v boji pro­ti nepří­te­li. Hvězdně obsa­ze­ný dobo­vý his­to­ric­ký film, v čele tře­ba i s Bill Nighym, je ale pře­de­vším hol­dem brit­ským fil­ma­řům a jejích sta­teč­nos­ti a tou­ze inspi­ro­vat. Vedle toho je doko­na­le zábav­ný, jak jen ost­rov­ní humor může být i v rám­cích váž­né­ho dějin­né­ho rám­ce.

Excelentní sní­mek, při­tom žánro­vá kri­mi­nál­ka, dopu­to­va­la do Varů ze Sundance, kde letos zví­tě­zi­la. Jedná se o egypt­ský thriller The Nile Hotel Incident, v němž se řado­vý káhir­ský detek­tiv během vyšet­řo­vá­ní vraž­dy krás­né zpě­vač­ky zaple­te do her z nej­vyš­ších pater egypt­ské poli­ti­ky, kte­ré ho postup­ně seme­lou. Vše se navíc ode­hrá­vá na poza­dí revo­luč­ních udá­los­tí z roku 2011 a dus­né hlav­ní měs­to je čím dál nebez­peč­něj­ší zónou, kde pře­stá­va­jí pla­tit jaká­ko­liv pra­vi­dla. Snímek evi­dent­ně nava­zu­je na noi­ro­vou tra­di­ci a svým napě­tím a dyna­mi­kou pat­řil k tomu nej­lep­ší­mu, co se letos dalo ve varech jed­no­znač­ně vidět. Doufejme, že se je poda­ří uvést také do čes­kých kin, pro­to­že tahle lahůd­ka může nej­spíš bodo­vat i na příš­tích Zlatých gló­bech či Oscarech.


Třeba i tam dopu­tu­je nako­nec novin­ka Wind River debu­tu­jí­cí­ho reži­sé­ra a sce­náris­ty Taylora Sheridana, v níž se před­sta­vil ame­ric­ký herec Jeremy Renner. Ten hra­je sto­pa­ře, kte­rý obje­ví upro­střed zasně­že­né Wyominské pus­ti­ny tělo mrt­vé indi­án­ské dív­ky. Vyšetřování se ujme sice novo­pe­če­ná agent­ka FBI, ale ta je v drs­ném pro­stře­dí indi­án­ské rezer­va­ce odká­zá­na prá­vě na pomoc bílé­ho sto­pa­ře, kte­rý zná dob­ře míst­ní a doká­že odhad­nout šan­ce na pře­ži­tí i mož­né pacha­te­le. Mysteriózní thriller nako­nec vyhrál divác­kou cenu kar­lo­var­ské­ho fes­ti­va­lu, mož­ná i pro­to, že vyprá­ví pří­mo­ča­rý ale napí­na­vý pří­běh s dob­ře nasta­ve­ný­mi cha­rak­te­ry v nehos­tin­né kra­ji­ně, v níž není leh­ké pro­sa­zo­vat zákon, a v dru­hém plá­nu záro­veň pou­ka­zu­je na posta­ve­ní původ­ních ame­ric­kých oby­va­tel. Renner navíc v roli málo­mluv­né­ho sto­pa­ře pro­ka­zu­je, jak kva­lit­ní herec­ký výkon doká­že podat i bez vel­kých gest a zdán­li­vě utlu­me­ných emo­cí.

Ostatně fil­mů, kte­ré se obje­vi­ly letos v pro­gra­mu kar­lo­var­ské­ho fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu a dopu­tu­jí do tuzem­ské dis­tri­buce, lze v násle­du­jí­cích měsí­cích oče­ká­vat v našich kinech více a my se k někte­rým pozo­ru­hod­něj­ším z nich roz­hod­ně vrá­tí­me při dal­ším bliž­ším pohle­du.

Martin Novosad


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • DNA (1997)19. listopadu 2012 DNA (1997) Další podprůměrná vykrádačka známých filmů, kterou stačí vidět jednou a pak už po ní ani pes neštěkne. Vědec Wessinger dorazí do severního Bornea, aby zde kontaktoval […] Posted in Horory
  • Ohnivá křídla - Dědička trůnu - podaří se Tsunami konečně usednout na trůn?14. srpna 2018 Ohnivá křídla - Dědička trůnu - podaří se Tsunami konečně usednout na trůn? Bláník byl ukrytý hluboko pod vodou, čímž měl vcelku jistotu, že neuslyší křik umírajících draků. Pod vodou byla bitva vzdálená asi tak jako tři měsíce na obloze. Pod vodou se cítili v […] Posted in Recenze knih
  • WRC 10 | World Premiere Trailer14. dubna 2021 WRC 10 | World Premiere Trailer Představeno WRC 10. Láká na realistický jízdní model, zvuky a možnost zajezdit si v historické kampani. Hra od studia Kylotonn pod záštitou francouzské společnosti Nacon vychází 2. 9. 2021 […] Posted in Krátké herní aktuality
  • Ilsa, the Tigress of Siberia (1977)11. září 2012 Ilsa, the Tigress of Siberia (1977) Ať už jako velitelka sibiřského Gulagu, nebo šéfka bordelu, Ilsa pořád neztratila nic ze své krutosti a její oběti to brzy poznají na vlastní kůži. Sibiř 1953: politický vězeň Andrei […] Posted in Horory
  • Project xCloud brzy dorazí i na zařízení iOS. Aplikace se...27. září 2020 Project xCloud brzy dorazí i na zařízení iOS. Aplikace se... Project xCloud brzy dorazí i na zařízení iOS. Aplikace se již testuje ve videu můžete vidět, jak streamování her do vašeho telefonu funguje. Posted in Krátké herní aktuality
  • Poklad na Stříbrném jezeře20. prosince 2021 Poklad na Stříbrném jezeře Poklad na Stříbrném jezeře (Der Schatz im Silbersee) je film Haralda Reinla natočený podle stejnojmenné knihy Karla Maye. Scénář se od románové předlohy značně odchyluje. V hlavních rolích […] Posted in Speciály
  • Farma SK – 8. série – 59. díl24. května 2017 Farma SK – 8. série – 59. díl https://www.youtube.com/watch?v=ibPkGZBoQuA Posted in Reality show
  • Flash14. května 2015 Flash „Jmenuju se Barry Allen a jsem nejrychlejší žijící člověk….v dětství jsem viděl, jak mou matku zabilo něco nemožného a za její smrt zavřeli mého otce...pak ze mě nehoda udělala něco […] Posted in TV Recenze
  • Kingdom Come: Deliverance - Recenze - 85%17. února 2018 Kingdom Come: Deliverance - Recenze - 85% Máme před sebou nejlepší hru roku!!! I když je teprve únor 2018, tenhle počin se bude hodně těžko překonávat. Vznik Kingdom Come: Deliverance se datuje až do roku 2011, kdy vzniklo díky […] Posted in Recenze her
  • Onoda – 10 000 nocí v džungli27. března 2022 Onoda – 10 000 nocí v džungli Ke konci druhé světové války Japonci cvičili sebevražedné piloty kamikadze. Jejich úlohou bylo zemřít za Japonsko. Ve stejné době však probíhal i výcvik speciálních diverzních skupin, […] Posted in Filmové recenze
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,49597 s | počet dotazů: 263 | paměť: 72420 KB. | 18.05.2024 - 08:20:44