Kristýna Podzimková: Nejvíc mě zarazilo omezené uvažování pachatelů

Jaká je Vaše fil­mo­vá Iveta?

Je to oby­čej­ná žen­ská, rodi­na je pro ni zá klad. Vede běž­ný všed­ní život – prá­ce, ná kup, veče­ře, prá­ce. A pak se na stán­cích obje­ví Metanol!

Byla Vám tato role něčím blíz­ká?

Od prv­ní­ho pře­čte­ní scé­ná­ře jsem ji měla pod kůží. Rozuměla jsem kaž­dé­mu slo­vu, kaž­dé mu jed­ná­ní. Jako bych ji zna­la. Sžívala jsem se  s ní  tedy  poměr­ně  snad­no  a při­ro­ze­ně.

Co pro Vás bylo roz­ho­du­jí­cí pro při­je­tí nabíd­ky zahrát si v Metanolu?

Je to kauza, kte­rou si všich­ni živě pama tuje­me, ale už málo­kdo doká­že říct, jak to vlast­ně bylo. Scénář Lenky Szántó odkrý­vá okol­nos­ti vzni­ku smr­tí­cí lát­ky. A taky pro mě hrá­lo roli, že tým oko­lo pro­du­cen­ta Mi cha­la Reitlera je záru­kou pocti­vé prá­ce.

Dávala jste si pozor, jaký alko­hol pije­te v době, kdy afé­ra pro­bí­ha­la?

Pití tvr­dé­ho alko­ho­lu pro mě není nic zá sad­ní­ho. Zkrátka jsem ho v té době vůbec nepi­la. Ale pochá­zím z Valašska, stu­do­va la jsem v Ostravě, měla jsem pro­to spíš nepří­jem­ný pocit, že by se to moh­lo do tknout něko­ho blíz­ké­ho, zná­mé­ho. Pančo vaný alko­hol byl totiž na Moravě v té době napros­tý stan­dard, netý­kal se jen soci­ál ních pří­pa­dů, kupo­val ho kdekdo. A proč taky ne? Nikdo nepřed­po­klá­dal, že by se něco tako­vé­ho moh­lo stát.

Jaká byla spo­lu­prá­ce s Terezou Kopáčovou?

Tereza je výji­meč­ná svým kli­dem  na  pla ce. Ona by to asi popře­la, v tom pří­pa­dě je její mas­ko­vá­ní stre­su doko­na­lé. Díky tomu jsem měla pro­stor ke  kon­cen­t­ra­ci. Při  zpět­ném  hod­no­ce­ní  své  prá­ce  jsem  si uvě­do­mi­la, že prá­vě sou­stře­dě­ní a klid byly pro mě zásad­ní, abych moh­la ztvár­nit svou posta­vu

Připravovala jste se nějak spe­ci­ál­ně na roli? A zjis­ti­la jste něco oprav­du pře­kva­pu­jí­cí­ho?

Samozřejmě. Co lze najít na inter­ne­tu, to jsem pře­čet­la. Až šoku­jí­cí pro mě bylo e kri­mi­na­lis­té za minu­tu dva­náct obje­vi­li vár ku, kte­rá by šla do širo­ké dis­tri­buce. A pak jsem taky oce­ni­la nasa­ze­ní vyšet­řu­jí­cích slo žek. Kriminalisté během těch kri­tic­kých dní prak­tic­ky nespa­li. A co mě nej­víc zara­zi­lo, bylo ome­ze­né uva­žo­vá­ní pacha­te­lů. Řečeno korekt­ně.

Natáčeli jste na mís­tech, kde se celá ta kauza sku­teč­ně ode­hrá­va­la.

Je to pro her­ce snaz­ší, nebo nao­pak? Líbilo se mi hlav­ně to, že se toči­lo na Mora vě, tedy doma. Speciální to jis­tě bylo. Kdy se vám sta­ne, že točí­te hra­ný film a potká­te lidi, kte­ří vám řek­nou: „Jó, toho jsem zna­la. Chodil si k nám pro vajíč­ka.“? Ale tohle znám spíš od štá­bu, moje scé­ny se až tak na Mo ravě neto­či­ly.

Na co bys­te nalá­ka­la divá­ky Metanolu?

Víte, co je nej­lep­ší? Že tenhle pro­jekt vůbec rekla­mu  nepo­tře­bu­je.  Přesto,  až  si  bude­te při něja­kých scé­nách Metanolu říkat „Tohle se nemoh­lo stát – to je při­ta­že­né za vla­sy, to si muse­li ti fil­ma­ři vymys­let…“ – tak věř­te, že si to nikdo nevy­mys­lel. Že se to fakt sta lo. A bylo to doce­la nedáv­no a doce­la blíz­ko nás všech.