Sci-fi bez mnoha prvků inovace, ovšem dovedená takřka k dokonalosti. Klasický příběh, kvalitní vizuální efekty, velmi dobrá hudba, zajímavé použití kamery a hlavně perfektní herecké výkony, to je Černočerná tma.
Vyvstává zde ona známá otázka, může být film kvalitní, pokud jen využívá již zaběhnutých pravidel pro daný žánr? Jednoznačná odpověď zní ano. Tvůrci Černočerné tmy využili toho nejlepšího, co nám nabízí žánr sci-fi, přidali pár novýcsh prvků a vznikl opravdu velice dobrá, nebojím se říci vynikající sci-fi, která potěší každého fanouška tohoto žánru, ale také laik se určitě pobaví.
Během letu po odlehlé cestovní trase dojde k nehodě a osobní loď se čtyřiceti (respektive třicetidevíti – kapitán během nehody zemře) pasažéry je nucena nouzově přistát na planetě, kterou zvolí počítač jako nejvhodnější z možností, to ovšem ještě nikdo netuší, co je čeká. Již během přistání většina pasažérů zemře.
Přežije jen malá skupina poněkud nesourodých pasažérů. Pilotka, pár civilistů a těsně po nehodě se podaří uprchnout převáženému vrahovi Riddickovi, kterého střeží další přeživší. To mi připomíná jednu z inovací, je totiž možné rozdělit hrdiny na kladné – kladné a kladné – zápornější, co si pod tím představit? Jednoduchá odpověď, civilisté jsou kladní – kladní, ale například pilotka se těsně před přistáním pokusila oddělit část lodi s pasažéry, aby se zachránila, Johns (muž, střežící Riddicka) je fetující žoldák a několik vražd na „kontě“ Riddicka, mluví samo za sebe. Samozřejmě, že byste mohli namítnout, že to už tu bylo, ale zde jsou charaktery jednotlivých postav skvostně rozvedeny, tak aby Vám každý z nich dostatečně utkvěla v paměti, aniž by působily rušivě, perfektní vyváženost. Tedy, abych nastínil příběh. Zdá se, že planeta je osvětlována třemi slunci a tedy, že noc je v nedohlednu, ale to je velký omyl, za určitou dobu se dostanou slunce do zákrytu s jednou z okolních a dochází k zatmění. A právě v tuto dobu vylézají (a také vylétají) krvelační kreatury a pasou po krvi. Proto není divu, že, když se podaří nalézt opuštěnou základnu s lodí, jež je po určitých úpravách schopna odletu, začne zoufalý boj o čas. Je nutno přenést energetické články ze ztroskotalé lodi na základnu, ale naneštěstí, světlo zmizí, těsně před tím, než se skupina vydává na cestu zpět na základnu. Nastává černočerná tma. Nastává boj o život, každá troška světla znamená chvilku života. Lidé uvěznění v lodi se musejí, co nejdříve vydat na cestu k základně, na palubě plavidla se objevují nezvaní návštěvníci a přibývá mrtvých. Nezbývá než se vydat do náruče temnoty v níž čekají na svou kořist kruté bestie….
Jak jsem řekl, respektive napsal, klasický příběh, proto jsem se bál faktoru předvídatelnosti, ale popravdě zbytečně, ten je naprosto minimální, je sice pravda, že se Vám možné odhadnout, kdo přežije a kdo ne, ale určitě ne stoprocetně, dočkáte se překvapení, to Vám mohu slíbit, tedy sice klasika, ale zpracována s nejvyšší mírou profesionality.
Opravdu mě zaujala propracovanost charakterů, která je doslova vynikající, především Vin Diesel v roli Riddicka, vraha se schopností vidět ve tmě, je naprosto dokonalý, role tvrdého, ale občas i čestného vraha, ovšem bez zbytečných citových výlevů, ke kterým většinou u takzvaných tvrďáků v mnoha jiných filmech dochází (ano, Riddick, zde projeví trochu emocí, ale jen nezbytně nutnou, aby nenarušila představu o jeho postavě), mu očividně sedla a pokud si k tomu přičteme jeho neuvěřitelné charisma, není co vytknout, naopak, Vin Diesel je skvělý a jsem si jist, že pokud si oblíbíte nějaký charakter, tak to bude Riddick, není to klasický kladný hrdina, ale i přesto je nejlepší postavou v celém filmu.
Co se týče vizuálních efektů, lehce vynikají nad standart. Netvoři jsou zpracování poměrně dobře, ale naneštěstí nedisponují stejnou výrazností jako například Vetřelci, ale ve srovnání s většinou ostatních bestií z filmových „kolegů“ jsou na vysoké úrovni, není si na, co stěžovat.
Dalším výrazným kladným rysem Černočerné tmy, je atmosféra. Skupina lidí ponořená v temnotě v niž číhají smrtící kreatury a jedinou překážkou v tom, aby si na zástupcích rodu Homo Sapiens Sapiens, je pár hořících lahví a několik dalších osvětlujících zařízení, působí známým svíravým pocitem, který cítíte v oblasti žaludku, když se skutečně bojíte. Nevědomost a jen tušení, odkud se vynoří smrt, zda ze vzduchu či z neproniknutelné okolní tmy, je skvělým prostředkem ke zdvihnutí hladiny adrenalinu.
Pokud jde o hudbu, je vyvážená tak, aby nerušila, ale dokonale podbarvila všudypřítomnou temnotu a strach. Pravděpodobně nejlepší písní je ta, kdy skupina ztroskotanců uniká před létajícími netvory na základnu. Ta je opravdu strhující, skvěle se povedla a pokud mohu soudit, je to jedna z nejlepších soundtrackových písní, které jsem kdy slyšel.
Pokud tedy přehlédneme jen nízkou mírou inovace, což já osobně za chybu nepovažuji, proč nepoužít to, co nás baví a nedovést to k dokonalosti? Na tom není nic špatného. Není filmu, co vytknout. Černočerná tma je sci-fi na vysoké úrovni, jestliže jste vyznavači sci-fi, neměli byste si jí nechat ujít a pokud nejste, nevadí, možná se stanete. A jestliže už pro nic, tak vidět Vin Diesel v roli Riddicka, stojí za to, věřte, že tak skvělý herecký výkon se Vám shlédnout jen tak nepostěstí.
Nejnovější komentáře