Román Bratři Lautensackové (dále jen BL) je prvním, který jsem od tohoto známého spisovatel četl. Jeho styl psaní, výběr slov i tématů mě poměrně zaujal. Kniha je čtivá a zároveň čtenáři nabízí možnost získat i nějaké pozoruhodné informace o Německu počátku třicátých let minulého století, tedy o době, kdy se k moci v této zemi dostával nacismus.
Oskar Lautensack je v celku obyčejný varietní umělec - vykladač budoucnosti, telepat, který má úspěšného bratra Hanse, jenž je členem NSDAP. Právě Hans mu pootevře dvířka do „lepší společnosti“, ve které Oskar svůj „talent“ náležitě rozvine a dostane se mu důvěry i u špiček strany.
Román je - pokud mohu posoudit - historicky poměrně přesný. Vystupují zde některé skutečné postavy (např. A. Hitler), jména jiných však byla pozměněna. Např. předobraz samotné hlavní postavy - Oskara - našel Feuchtwanger v prostějovském rodáku Hermanu Steischneiderovi. Čtenář si díky silnému dojmů z Feuchtwangerova psaní doslova dostává do mysli telepata Oskara, který je o svém talentu - podobně jako velká část veřejnosti té doby - bezchybně přesvědčen.
Určitým protipólem vůči Oskarovi je pak Pavel Cramer, novinář, který ve svých článcích brojí proti narůstající moci a vlivu nacistické strany. Cramer zde v románu zastupuje svět racionality, vědy, který bojuje proti temným mýtům, iracionálnu, víry v jakousi „prozřetelnost“ a „všemocný osud“, což je právě blízké a vlastní Oskarovi. Osobně se domnívám, že tento konflikt je velmi nadčasový a platí i pro dnešní dny. O tom, jak tento konflikt dopadne v právě se zropším nacistickém Německu snad nemusím ani psát...
BL jsou bezesporu velmi dobrou knihou, kterou mohu s klidem doporučit každému, kdo se jen trochu zajímá o historii, či o pozadí vzniku totalitních režimů. Velmi na ni oceňuji pěkný a přesvědčivý popis mechanismů, jež nakonec vedly k převzetí moci.
