Měsíc českého filmu na Kinomolu zakončíme melancholickým snímkem, který v roce 1997 bodoval i v Českém Lvu. Lenka Vlasáková získala cenu za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli a Vladimír Smutný za kameru.
Pochmurný příběh česko-německého filmu začíná v sedmdesátých letech kdesi v zapadlé části Slovenska. Rukou vlastního, věčně opilého otce přijde malá Lea (Lenka Vlasáková) o svou matku. Krutá ztráta milované maminky a další zážitky z předchozího otcova jednání způsobí, že se Lea uzavře do sebe a přestane mluvit. Na opatrování je svěřena svému strýci (Miroslav Donutil), který se však víc než o její dobro zajímá, jestli si na sebe Lea vydělá. Proto uvítá, když se v obci za pár let objeví němec Strehlow (Udo Kier), který zde v restituci získal nějaké pozemky. Strehlow si od strýce Leu koupí jako svou nevěstu a odveze si ji do Německa.
Počáteční propast mezi Leou a Strehlowem je postupně překonávána až pomocí dopisů, které Lea z Německa píše domů. Jsou plné krásných básní a úvah smutné Ley. Teprve, když Strehlow na dopisy narazí a nechá si je přeložit do němčiny, pozná, o čem jeho žena přemýšlí, co má ráda a jak smýšlí o něm samotném.
Vztah mezi nimi se pozvolna mění a Lea dokonce překonává trauma z dětství a začíná pomalu mluvit... Věren své ponurosti však příběh nekončí tak štastně, jak by si snad divák přál. V kinech už asi na Leu nenarazíte, ale na videokazetě určitě ano a možná i na DVD.
O filmu:
Rok: 1997
Kamera: Vladimír Smutný
Scénář a režie: Ivan Fíla
V hlavních rolích: Lenka Vlasáková, Udo Kier, Miroslav Donutil
