Je krásný slunečný den a po silnici mezi rybníky projíždí skupina svátečně vyzdobených aut. Poklidně míří ke kostelu, kde se má odehrát svatba Terezy a Radima. V kostele pak za přítomností rodiny a přátel dojde ke svatebnímu obřadu. Toho se zúčastní i mladý muž, se kterým se setkal ženichem před obřadem v místní optice. Po společném focení pak všichni odjíždí do nedalekého sídla nevěstiných rodičů na sváteční oběd. Těchto akcí se účastní i zmíněný tajemný muž. Nikdo ho sice nezná, ale mezi dospělé hladce zapadne, a hlavně si rozumí s dětmi. Stále ale jako by ale na něco, či na někoho čekal. Novomanželce je od začátku velice nesympatický a snaží se ho přimět k odchodu. Muž ale svůj odchod podmíní rozbalením jeho svatebního daru. A to je počátek starého tajemství, o kterém dosud nikdo neměl ani tušení.
Scénář k filmu vytvořil Petr Jarchovský (Horem pádem), za kameru si stoupl Martin Štrba (Je třeba zabít Sekala), střihu se ujal Alois Fišárek (Kuky se vrací) a hudbou doplnil Aleš Březina (Kráska v nesnázích). Film pak vznikl pod režijní taktovkou Jana Hřebejka (Pelíčky, Musíme si pomáhat).
Postavu Terezy ztvárnila Anna Geislerová. Její hrdinka je docela sympatická, ale své emoce nedává moc najevo. Jejího partnera Radima pak hraje Stanislav Majer, který se jí snaží partnersky sekundovat. Společně pak tvoří „dokonalý“ pár, který kráčí ke krásné společné budoucnosti. Oba herci již mají zkušenost s natáčením s Janem Hřebejkem a očekává se další filmová spolupráce. Třetí „hlavní“ roli, optika Jana Bendu, hraje mladý, ještě neokoukaný herec Jiří Černý. Jeho postava je od začátku divákovi podezřelá, až nesympatická. Ale v průběhu filmu se nám odkrývají další skutečnosti, které nás přesvědčují o jeho skutečné povaze a úmyslu.
Ve filmu se ukazuje několik témat. Tím nejhlavnějším a nejdůležitějším je to, zda známe dokonale svého partnera. U Terezy je to zjištění, že její manžel není takový, jak se dosud zdálo. Dalším tématem je problematika šikany. Ve filmu se o ní mluví a posléze se objevuje i v retrospektivních vzpomínkách. Důležitým tématem je i téma homosexuality. Doba, kdy se činy staly, jsou 80. léta, kdy byly naši hrdinové mladí. Autoři ukazují, že někteří lidé nepřijali odlišné jedince a snažili se jim život znepříjemnit. A po letech si ani nepřiznali svoji chybu, protože se domnívali, že vše dělali pro jejich dobro.
Jednoduchý příběh filmu má reálný základ, který dále autoři rozvinuli podle svých představ. Jednotlivé problémy pak ale film neřeší. Pouze ukáže téma a nechává diváka udělat si vlastní názor. To je podle mě ale škoda, protože tak není jasný souhlas či odmítnutí s provedenými činy. Film tak má otevřený konec, na rozdíl od předchozích filmů Hřebejka (Pelíšky, Musíme si pomáhat).
Nejnovější komentáře