Líbánky - 60 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Je krás­ný slu­neč­ný den a po sil­ni­ci mezi ryb­ní­ky pro­jíž­dí sku­pi­na svá­teč­ně vyzdo­be­ných aut. Poklidně míří ke kos­te­lu, kde se má ode­hrát svat­ba Terezy a Radima. V kos­te­le pak za pří­tom­nos­tí rodi­ny a přá­tel dojde ke sva­teb­ní­mu obřa­du. Toho se zúčast­ní i mla­dý muž, se kte­rým se setkal ženi­chem před obřa­dem v míst­ní opti­ce. Po spo­leč­ném foce­ní pak všich­ni odjíž­dí do neda­le­ké­ho síd­la nevěs­ti­ných rodi­čů na svá­teč­ní oběd. Těchto akcí se účast­ní i zmí­ně­ný tajem­ný muž. Nikdo ho sice nezná, ale mezi dospě­lé hlad­ce zapad­ne, a hlav­ně si rozu­mí s dět­mi. Stále ale jako by ale na něco, či na něko­ho čekal. Novomanželce je od začát­ku veli­ce nesym­pa­tic­ký a sna­ží se ho při­mět k odcho­du. Muž ale svůj odchod pod­mí­ní roz­ba­le­ním jeho sva­teb­ní­ho daru. A to je počá­tek staré­ho tajem­ství, o kte­rém dosud nikdo neměl ani tuše­ní.

Scénář k fil­mu vytvo­řil Petr Jarchovský (Horem pádem), za kame­ru si stou­pl Martin Štrba (Je tře­ba zabít Sekala), stři­hu se ujal Alois Fišárek (Kuky se vra­cí) a hud­bou dopl­nil Aleš Březina (Kráska v nesná­zích). Film pak vzni­kl pod režij­ní tak­tov­kou Jana Hřebejka (Pelíčky, Musíme si pomá­hat).

Postavu Terezy ztvár­ni­la Anna Geislerová. Její hrdin­ka je doce­la sym­pa­tic­ká, ale své emo­ce nedá­vá moc naje­vo. Jejího part­ne­ra Radima pak hra­je Stanislav Majer, kte­rý se jí sna­ží part­ner­sky sekun­do­vat. Společně pak tvo­ří „doko­na­lý“ pár, kte­rý krá­čí ke krás­né spo­leč­né budouc­nos­ti. Oba her­ci již mají zku­še­nost s natá­če­ním s Janem Hřebejkem a oče­ká­vá se dal­ší fil­mo­vá  spo­lu­prá­ce. Třetí „hlav­ní“ roli, opti­ka Jana Bendu, hra­je mla­dý, ješ­tě neo­kou­ka­ný herec Jiří Černý. Jeho posta­va je od začát­ku divá­ko­vi pode­zře­lá, až nesym­pa­tic­ká. Ale v prů­bě­hu fil­mu se nám odkrý­va­jí dal­ší sku­teč­nos­ti, kte­ré nás pře­svěd­ču­jí o jeho sku­teč­né pova­ze a úmys­lu.

Ve fil­mu se uka­zu­je něko­lik témat. Tím nej­hlav­něj­ším a nej­dů­le­ži­těj­ším je to, zda zná­me doko­na­le své­ho part­ne­ra. U Terezy je to zjiš­tě­ní, že její man­žel není tako­vý, jak se dosud zdá­lo. Dalším téma­tem je pro­ble­ma­ti­ka šika­ny. Ve fil­mu se o ní mlu­ví a poslé­ze se obje­vu­je i v retrospek­tiv­ních vzpo­mín­kách. Důležitým téma­tem je i téma homose­xu­a­li­ty. Doba, kdy se činy sta­ly, jsou 80. léta, kdy byly naši hrdi­no­vé mla­dí. Autoři uka­zu­jí, že někte­ří lidé nepři­ja­li odliš­né  jedin­ce a sna­ži­li se jim život zne­pří­jem­nit. A po letech si ani nepři­zna­li svo­ji chy­bu, pro­to­že se domní­va­li, že vše děla­li pro jejich dob­ro.

Jednoduchý pří­běh fil­mu má reál­ný základ, kte­rý dále auto­ři roz­vi­nu­li pod­le svých před­stav. Jednotlivé pro­blémy pak ale film neře­ší. Pouze uká­že téma a nechá­vá divá­ka udě­lat si vlast­ní názor. To je pod­le mě ale ško­da, pro­to­že tak není jas­ný sou­hlas či odmít­nu­tí s pro­ve­de­ný­mi činy. Film tak má ote­vře­ný konec, na roz­díl od před­cho­zích fil­mů Hřebejka (Pelíšky, Musíme si pomá­hat).