(zatím nehodnoceno)
Loading...Muž, kterého v „Lincolnovi“ uvidíme, je hrdina v kladném slova smyslu, ale složitý, rozporuplný, který má své chyby. Boj za prosazení 13. dodatku nebyl jen klíčovým okamžikem pro národ, ale i propastí, nad kterou Lincoln stál. Zatímco v Kapitolu vyhrává mocenský boj, na domácí frontě čelí ztrátě syna, neshodám se svou složitou ženou a strachu ze ztráty dalšího syna kvůli konfliktu, který ho denně tíží.
Obě tyto polohy Lincolna ztvárňuje dvojnásobný držitel Ceny Akademie Daniel Day-Lewis. Spielberg říká: „Daniel, stejně jako Tony Kushner, pochopil Lincolna na subatomární úrovni, která překračuje hranice čehokoliv, co já dokážu vyjádřit. Nikdy jsem se Daniela neptal na jeho postup, nikdy jsem ho nezpochybnil, nikdy jsem se nedíval darovanému koni na zuby. Jen jsem ho s nevýslovným vděkem přijal. S Danielem a Tonym jsem se cítil jako mezi dvěma velikány v krajině divadla a představení a neustále jsem si říkal: ‚Nepřekážej, veleb tato slova, zachycuj tyto výstupy, jak nejlépe dovedeš. A nechej herce vrhat jejich dlouhé stíny.‘“
Day-Lewis vycházel při ztvárnění Lincolna z Kushnera a ten zase čerpal při vytváření osobnosti Lincolna z Doris Kearns Goodwinové. „Filmové pojetí Lincolna je hodně v duchu Dorisiny počáteční představy o něm,“ vysvětluje Kushner. „Četl jsem o Lincolnovi bezpočet knih a článků, ale cítil jsem, že Doris ho vnímá komplexně. Viděla ho jako pragmatického politika, který dokázal být až děsivě vypočítavý a obětovat přátelství, když bylo třeba, ale zároveň jako poetického člověka, který měl smysl pro humor. Jak řekl Walt Whitman: ‚Měl mnoho tváří.‘“
Stejně jako mnozí jiní znal Day-Lewis zpočátku Lincolna jen velmi zběžně, převážně z projevů, jako byl ten v Gettysburgu. „Ale jako o člověku jsem o něm nevěděl zhola nic, dokud jsem nezačal číst scénář,“ říká. Scénář odstartoval učící proces. „Tony popisoval toho muže barvitě pomocí jeho intelektu, humoru a melancholie, a to jak doma, tak v úřadu. Tento kontrast pro mě byl zásadní. V Tonyho scénáři vidíte Lincolna jako soukromou i jako veřejnou postavu.“
Pak se pustil do čtení „Týmu rivalů“ a dalších děl o Lincolnovi nebo od něj. To však uvolnilo cestu něčemu mnohem organičtějšímu. „Dorisina kniha byl dobrý začátek,“ říká Day-Lewis. „Ale číst vyprávění o životě samo o sobě nestačí. V určitém okamžiku jsem začal usilovat o subjektivní pochopení Lincolnovy osobní zkušenosti. A v tomto ohledu byl odkaz jeho vlastního díla velmi důležitý. Uděláte si o něm skvělou představu nejen na základě jeho projevů, ale i příběhů, které vyprávěl.“
Dalším klíčem k Lincolnovi se Day-Lewisovi stalo něco, co nazývá „rytmem člověka“. Vysvětluje to následovně: „Dělal všechno svým tempem a jinak to ani dělat nemohl. Musel dospět k rozhodujícím závěrům prostřednictvím logického procesu, na který spoléhal. To, co mohlo ostatním připadat jako nečinnost nebo paralýza, bylo jen fyzické zdání, které budil. Ve své mysli cestoval tak, jak potřeboval, procházel všechno krok za krokem, a potom viděl věci jasně.“
Jiná stránka Lincolnova rytmu spočívala ve způsobu, jakým s chutí spřádal příběhy se záměrem ulehčit lidem v těžkých okamžicích nebo je nasměrovat jiným směrem. „Existoval jeden člověk, který mi byl tuze drahý a který už nežije a který měl obdobné vypravěčské kvality. Znám pár dobrých vypravěčů, ale já sám vypravěčem nejsem,“ říká Day-Lewis. „Z toho jsem měl velké obavy. Lincolnův důvtip byl bezprostředně břitký a to bylo krásné. To bylo něco, co jsem na něm miloval.“
Zaměření na Lincolnův humor potěšilo Goodwinovou, která přikládala během vlastního bádání této Lincolnově stránce velkou důležitost. „Bylo pro mě opravdu důležité, že se ve filmu objevuje Lincolnův humor,“ říká. „A že je součástí scénáře a Danielova ztvárnění. Říkalo se, že Lincoln třeba seděl v místnosti a vypadal velmi smutně a pak začal vyprávět příběh a najednou ožil a byl čím dál tím zábavnější a v očích mu jiskřilo a jeho hlas nabíral na síle nezávisle na tom, co vyprávěl. Tak jsem ho vždy chtěla vidět: v pohybu, jak vypráví příběhy.“
Zatímco podle některých moderních historiků jevil Lincoln známky deprese, Kushner míní, že jeho rozpoložení bylo odrazem tehdejších událostí. „Byl to nesmírně empatický člověk,“ tvrdí. „Dokázal vyjádřit lidský zármutek velmi lidským a milým způsobem. Zároveň byl prezidentem během krvavé války, která změnila vztah amerického lidu ke smrti. Takže v něm byl stín, ale to bylo dáno okolnostmi.“
Kushner dodává: „Myslím, že to je jedna z věcí, kterou Daniel Day-Lewis dokázal vyjádřit: nesmírné břímě zodpovědnosti a také osamělost vysoce postaveného člověka, který chápe tuto zodpovědnost a ví, co musí udělat.“
Pak tu byla Lincolnova hubená, špičatá postava a hlas, který nebyl baryton, jak si lidé často představují, ale spíš vysoký tenor, obzvlášť tehdy, když se rozohnil. Day-Lewis ztělesnil obojí a propůjčil postavě hrubě tesanou, nepřikrášlenou lidskost, která ho zpřístupňuje. „Daniel odráží Lincolnovu fyzičnost opravdu pozoruhodným způsobem,“ říká Kathleen Kennedyová. „Ale zároveň pronikl tak hluboko, až máte dojem, že věděl, jaký byl Lincoln člověk. Navíc vztah souznění, který mezi ním a Stevenem během natáčení vznikl, se ničemu nevyrovná. Nikdy dřív jsem neviděla Stevena pracovat s někým tak úzce a intimně.“
„Náš vztah byl založený na sdílené úctě k Lincolnovi,“ říká Day-Lewis. „Bylo mi nesmírným potěšením, že mi Steven a Tony umožnili studovat život tohoto muže. Žádnou lidskou bytost jsem nikdy neměl tak rád a pochybuji, že kdy mít budu.“
O svém pracovním vztahu se Spielbergem Day-Lewis říká: „Je velmi otevřený. Otevřenost je nejlepší vlastnost, kterou může člověk v tvůrčím pracovním prostředí oplývat. A míra jeho otevřenosti společně s jeho smyslem pro strukturu je působivá kombinace. Zároveň je velmi sebejistý. Ale jeho sebejistota zohledňuje potřeby a energii všech kolem něj.“
Spielberg a Day-Lewis se shodli na tom, že prostředí natáčení by mělo být jistým druhem oázy, kde ožívá jen Lincolnův svět. Aby udržel celistvost tohoto světa, požádal Spielberg herce a členy štábu, aby zcela přijali za svůj Washington 19. století. „Abychom dosáhli tehdejšího rozpoložení národa, museli jsme na natáčení vytvořit pocit autentičnosti,“ říká Spielberg. „Jedinými prvky moderní doby byla kamera a monitory. Všechno ostatní bylo součástí Lincolnovy reality.“
Filmový architekt Rick Carter vzpomíná na pocit, že se přesunul v čase, když Day-Lewis poprvé přišel na natáčení. „Nemohl jsem se z toho vzpamatovat, když jsem ho prvně uviděl,“ uvažuje. „Nestál přede mnou Daniel Day-Lewis, ale prezident USA v roce 1856. Stál přede mnou Abraham Lincoln. Neshledával jsem mezi nimi žádný rozdíl.“
Části seriálu: Lincoln
- Lincoln speciál - část 1
- Lincoln speciál - část 2 - Nalezení Lincolna
- Lincoln speciál - část 3 - Tým soupeřů
- Lincoln speciál - část 4 - 500 stránkový scénář a průlom
- Lincoln speciál – část 5 - Daniel Day-Lewisovo ztvárnění
- Lincoln speciál – část 6 - Lincolnova rodina
- Lincoln speciál – část 7 - William H. Seward a Lincolnův tým
- Lincoln speciál – část 8 - Sněmovna reprezentantů
- Lincoln speciál – část 9 - Lincolnův svět
Nejnovější komentáře