Lov (The Hunt) - Recenze - 70%

the hunt 850x600 1

Lov začí­ná. A nejen ten fil­mo­vý. Kvůli svě­to­vým okol­nos­tem kolem pan­de­mie začí­ná v pod­sta­tě i lov na divá­ky. Tento sní­mek, kte­rý bude jeden z prv­ních, kte­ré navá­žou na obdo­bí po nut­ných spo­le­čen­ských opat­ře­ní. Lov nám začí­ná v pod­sta­tě ihned akcí. 12 lidí se pro­bou­zí v lese a na lou­ce. Ani jeden z nich netu­ší, kde a jak se tam vzal. V puse má kaž­dý gumo­vý roubík, jako by se měli nachys­tat na něja­ké hod­ně zvlášt­ní BDSM „potě­še­ní“. Potěšení se roz­hod­ně neko­ná, pro­to­že záhy najdou zbra­ně a rov­nou i důvod, proč je budou potře­bo­vat. Ten důvod je dru­hé stra­ně lou­ky, odkud se ozve střel­ba a mno­zí z nedob­ro­vol­ných účast­ní­ků začnou padat mrt­ví k zemi.
Crystal (Betty Gilpin) není úpl­ně oby­čej­ná oběť, kte­rá by se necha­la hlou­pě zabít něja­kou pal­bou nebo pas­tí. Nejen, že se roz­hod­ne pře­žít, ale zjis­tit také zjis­tit, co se děje, a také pře­vá­žit mis­ky vah na dru­hou stra­nu. Protože lov začí­ná a vy si ho může­te koneč­ně vychut­nat spo­leč­ně s dal­ší kořis­tí v čes­kých kinech!

Předně je potře­ba říct, že film Lov není pro kaž­dé­ho divá­ka. A to ne jen co se týče bru­tál­ní akce, nebo expli­cit­ních výra­zů. Lov je totiž pře­de­vším socio-politickou sati­rou, kte­rá si bere na paškál sou­čas­né dění v „západ­ním“ svě­tě. Je pro­to cel­kem nut­nos­tí znát téma­ta, kte­rá se (hlav­ně v Americe) roze­bí­ra­jí. Scénárista Damon Lindelof se neta­jí tím, že chtěl nato­čit poli­tic­kou sati­ru, kte­rá se bude sna­žit divá­ko­vi uká­zat, že svět není jen čer­no­bí­lý a dou­fá, že film bude mít i spo­le­čen­ský pře­sah. Můj názor je, že ten­to záměr pocho­pí dost mož­ná pou­ze divá­ci v USA a tady tako­vý úspěch nepo­sbí­rá.
Nicméně to nezna­me­ná, že je Lov špat­ný film. Politických nará­žek, kte­ré už lec­kdy „zdo­mác­ně­ly“ je zde oprav­du hod­ně a spous­ta z nich je sku­teč­ně tref­ná. Režisér Craig Zobel kla­de veli­ký důraz na násil­né scé­ny, kte­ré si moc ser­ví­tek nebe­rou. Humor pak bere jako šikov­ný nástroj, jak udr­žet divá­ka v seda­dle. Celé to spo­leč­ně s her­ci zao­ba­lu­je do až „béč­ko­vé­ho“ hávu. Spousta scén totiž půso­bí jako paro­die, nebo je úmy­sl­ně dopl­ně­na o něja­ké klišé, kte­ré jsme již vidě­li mno­ho­krát v kla­sic­kých horo­rech nebo deva­de­sát­ko­vých akč­ních fil­mech, kde se kořist (nebo­hý super­vo­ják une­sen pro zába­vu) stá­vá lov­cem.
Práci reži­sé­ro­vi v tom­to smě­ru dost uleh­ču­je poměr­ně dob­ře odve­de­né prá­ce kame­ra­ma­na Darrana Tiernana. Kamera čas­to poru­šu­je nepsa­né pra­vi­dla pro kom­po­zi­ci a v někte­rých scé­nách se pod­le mě dokon­ce inspi­ru­je (opi­čí) vel­ko­fil­my (závě­reč­ná scé­na si mno­hé bere tře­ba ze začát­ku Aquamana).

Aby bylo co vraž­dit a lovit, bylo nut­né aby pro­du­cent se svým cas­tingem sehnal dost „mate­ri­á­lu“, se kte­rým pak reži­sér pra­co­val. Vesměs se dá o her­cích říct, že to nejsou úpl­ní nováč­ci. Většina z nich si zahrá­la tře­ba v men­ších sním­cích, ale vět­ši­nou je divák bude znát spíš ze seri­á­lů. Nicméně vzhle­dem k rych­los­ti jejich smr­ti by se dalo říct, že měli v pod­sta­tě svo­jí stan­dart­ní epi­zo­dic­kou rolič­ku. Ano, tře­ba tako­vá Emma Roberts pat­ří už mezi poměr­ně zná­má jmé­na a přes­to se (bohu­žel) na pla­ce moc neo­hřá­la.
Hlavní role jsou tak v tom­to fil­mu dvě. Hlavní zápor­nou hra­je Hilary Swank a jak jsem zmí­nil v úvo­du, naší hlav­ní kořis­tí je Betty Gilpin. Hilary není špat­ná hereč­ka, nicmé­ně tady moc hrát nemu­se­la. Naduté a boha­té panič­ky umí dnes zahrát kdeja­ká žena, kte­rá se dosta­ne do Hollywoodu. Holt v tomhle to mají žen­ské asi v krvi a Hilary to člo­věk věří. Dokonale umí před­stí­rat zájem, nebo skrý­vat zlo­bu, zatím­co se na vás usmí­vá. Zato Betty se drti­vou vět­ši­nu doby tvá­ří (a oprav­du dou­fám že úmy­sl­ně) jako s pro­mi­nu­tím nasra­né tří­le­té dítě, kte­ré­mu sebe­re­te oblí­be­nou hrač­ku těs­ně před tím, něž se roz­bre­čí. S jejím výra­zem jsem měl oprav­du sku­teč­ný pro­blém a cel­ko­vý dojem to dost kazí. Na dru­hou stra­nu to per­fekt­ně zapa­dá do kon­cep­tu béč­ko­vé tvor­by, tak­že ať to úmy­sl byl nebo ne, svo­jí prá­ci to odved­lo.
Ostatní her­ci, jsou pro mě buď úpl­ně nezná­mí (seri­á­ly nesle­du­ji) nebo jsem je zahlí­dl v něja­ké mini­ro­li. A co se týče jejich výko­nů, tak se také vzhle­dem k dél­ce jejich živo­ta, nedá co hod­no­tit.

Hudební dopro­vod jsem nijak zvlášť neza­re­gis­tro­val. Nepřipadalo mi, že by film měl něja­ké hudeb­ní téma nebo kon­cept, spíš mi to při­pa­da­lo jako běž­ný ambi­ent­ní dopl­něk. No a po něja­kých 90 minu­tách doce­la sviž­ně při­jde konec. Taková sto­páž je napros­to dosta­ču­jí­cí nejen žán­ru, ale samot­né nápl­ni. Lov je tak kla­sic­kou „vyvraž­ďo­vač­kou“, kte­rá se inspi­ro­va­la horo­ry jako Uteč, Očista nebo tře­ba Nezvratný osud. Nicméně závě­reč­ná scé­na je něco, na co se vypla­tí čekat. Tady mám pode­zře­ní, že se všich­ni hod­ně vzhlédly ve sním­ku Kill Bill. Ale je to dob­ře, pro­to­že tako­vej­hle „chickfi­ght“ už jsem na plát­ně dlou­ho nevi­děl.
Kolem a kolem je Lov sice bru­tál­ní, ale i vtip­ný sní­mek, kte­rý je pří­jem­ná jed­no­hub­ka na roz­jezd do kri­zi, kte­rou svět zaží­vá. Bojím se, že v Evropě nebu­de sní­mek mít tako­vý úspěch (jaký by si mož­ná zaslou­žil) a někte­ré věci šli udě­lat urči­tě lépe. Po všem, co jsem napsal se už ani nedá moc mlu­vit o samot­ném scé­ná­ři nebo logi­ce, tak­že tohle nechám radě­ji na těch, co tam tyhle věci chtě­jí hle­dat. Každopádně i vzhle­dem k roz­počtu 14 mili­o­nů dola­rů je film Lov dob­ře nato­če­ným sním­kem, kte­rý mi zlep­šil odpo­led­ní nála­du. Dávám 70%.