„Po čem opravdu toužíte?“
Lucifer Morningstar
Jaká podoba Vládce pekel se nám tentokrát dostala do spárů?
Satan, Lucifer, Kníže či Princ Temnoty…všechno názvy pro tu samou bytost. Padlého anděla, který se vzepřel bohu a stal se vládcem Pekla. Tam dohlíží na démony, zatracence, padlé duše…nebo ne?
Co se stane, když ho panování v krajině utrpení začne nudit? Když už nebude chtít hrát v otcových plánech a bude chtít být svým vlastním pánem, tedy jak se říká, „udělat se pro sebe?“
Oblek, úsměv, luxusní bar
Lucifer Morningstar je ďábel, který se v Pekle nudil a proto se rozhodl tuto pozici opustit a vypravil se do pozemského LA. Patří mu tu klub plný krásných slečen a kvalitního pití, kde si pravidelně nejeden noční návštěvník plní své touhy a sny. Ostatně co jiného čekat od podniku, kterému velí právě taková bytost se svůdnou démonkou Maze po boku?
Situace se změní v momentě, kdy se Lucifer stane po příjezdu k baru svědkem vraždy. Protože umí být až nadpřirozeně přesvědčivý, lidé se mu velmi rádi svěřují se svými touhami, skutečnými motivy a dalšími informacemi. A pak samozřejmě přichází na scénu Chloe Decker, detektivka z oddělení vražd. Luciferovy informace jsou jí užitečné, on sám je – jak už to u podobných sérií bývá – totální osinou v zadku. O to víc ji „potěší“ skutečnost, že Morningstar přesvědčí velitelku oddělení a stane se trvalým civilním konzultantem.
Touhy, oči, nesmrtelnost a rodinné hádky mezi nebem a peklem
Lucifer není omezen jenom tím, že vytáhne z lidí jejich tajná přání. Kromě toho má pořádnou ránu, je nesmrtelný a umí nasadit buď rudě planoucí oči, nebo rovnou celou pekelnou hlavu. Sice to dělá jen na pár vteřin, ale stačí to.
Jeho pomoc policii je motivována jak snahou odhalit pachatele, tak hlavně dosti přímým a cynickým zkoumáním lidské povahy. Kromě toho zjistí, že v některých situacích není nezranitelný a taky, že není jedinou nadpozemskou hybnou silou ve městě.
Výborné rozložení, které nepřekračuje vlastní hranice
Postava Lucifera je krásně navržená, velmi dobře zahraná, ale drží se příliš v pozadí. Díky tomu získává i celá série poměrně rychle všechny znaky šablonovitosti, kterou jsme viděli už mockrát. Ano, postavy jsou dobré, ale celkově se drží ve svém kotci a nepřekračují ho.
Dokonce i sám Lucifer začíná být postupně víc lidský, než pekelný. Je to vítané oživení, kdyby pak se pak opět o několik skoků nevrátil a nezůstal v jakési démonicko-korektní pozici, která se asi od amerického seriálu očekává.
Aspoň první série (tedy 13 dílů), tak vyznívá stylem „ani ryba, ani rak“, díky čemuž jde sice o vtipnou a svižnou záležitost, ale pravděpodobně zůstane v kategorii lehké oddechovky, ačkoli se zvolenými nástroji se může rozhodně posunout dále a minimálně v oblasti efektů předvést něco zajímavějšího než božské léčení a několik zlých pohledů.
Nejnovější komentáře