Lucifer aneb Šarmantní Princ Temnoty držící se lehce v pozadí

„Po čem oprav­du tou­ží­te?“

Lucifer Morningstar

Jaká podo­ba Vládce pekel se nám ten­to­krát dosta­la do spá­rů?

Satan, Lucifer, Kníže či Princ Temnoty…všechno názvy pro tu samou bytost. Padlého andě­la, kte­rý se vze­přel bohu a stal se vlád­cem Pekla. Tam dohlí­ží na démo­ny, zatra­cen­ce, pad­lé duše…nebo ne?

Co se sta­ne, když ho pano­vá­ní v kra­ji­ně utr­pe­ní začne nudit? Když už nebu­de chtít hrát v otco­vých plá­nech a bude chtít být svým vlast­ním pánem, tedy jak se říká, „udě­lat se pro sebe?“

Oblek, úsměv, luxus­ní bar

Lucifer Morningstar je ďábel, kte­rý se v Pekle nudil a pro­to se roz­ho­dl tuto pozi­ci opus­tit a vypra­vil se do pozem­ské­ho LA. Patří mu tu klub plný krás­ných sle­čen a kva­lit­ní­ho pití, kde si pra­vi­del­ně neje­den noč­ní návštěv­ník plní své tou­hy a sny. Ostatně co jiné­ho čekat od pod­ni­ku, kte­ré­mu velí prá­vě tako­vá bytost se svůd­nou démon­kou Maze po boku?

Situace se změ­ní v momen­tě, kdy se Lucifer sta­ne po pří­jez­du k baru svěd­kem vraž­dy. Protože umí být až nad­při­ro­ze­ně pře­svěd­či­vý, lidé se mu vel­mi rádi svě­řu­jí se svý­mi tou­ha­mi, sku­teč­ný­mi moti­vy a dal­ší­mi infor­ma­ce­mi. A pak samo­zřej­mě při­chá­zí na scé­nu Chloe Decker, detek­tiv­ka z oddě­le­ní vražd. Luciferovy infor­ma­ce jsou jí uži­teč­né, on sám je – jak už to u podob­ných sérií bývá – totál­ní osi­nou v zad­ku. O to víc ji „potě­ší“ sku­teč­nost, že Morningstar pře­svěd­čí veli­tel­ku oddě­le­ní a sta­ne se trva­lým civil­ním kon­zul­tan­tem.

Touhy, oči, nesmr­tel­nost a rodin­né hád­ky mezi nebem a peklem

Lucifer není ome­zen jenom tím, že vytáh­ne z lidí jejich taj­ná přá­ní. Kromě toho má pořád­nou ránu, je nesmr­tel­ný a umí nasa­dit buď rudě pla­nou­cí oči, nebo rov­nou celou pekel­nou hla­vu. Sice to dělá jen na pár vte­řin, ale sta­čí to.

Jeho pomoc poli­cii je moti­vo­vá­na jak sna­hou odha­lit pacha­te­le, tak hlav­ně dosti přímým a cynic­kým zkou­má­ním lid­ské pova­hy. Kromě toho zjis­tí, že v někte­rých situ­a­cích není nezra­ni­tel­ný a taky, že není jedi­nou nad­po­zem­skou hyb­nou silou ve měs­tě.

Výborné roz­lo­že­ní, kte­ré nepře­kra­ču­je vlast­ní hra­ni­ce

Postava Lucifera je krás­ně navr­že­ná, vel­mi dob­ře zahra­ná, ale drží se pří­liš v poza­dí. Díky tomu zís­ká­vá i celá série poměr­ně rych­le všech­ny zna­ky šab­lo­no­vi­tos­ti, kte­rou jsme vidě­li už moc­krát. Ano, posta­vy jsou dob­ré, ale cel­ko­vě se drží ve svém kot­ci a nepře­kra­ču­jí ho.

Dokonce i sám Lucifer začí­ná být postup­ně víc lid­ský, než pekel­ný. Je to víta­né oži­ve­ní, kdy­by pak se pak opět o něko­lik sko­ků nevrá­til a nezů­stal v jakési démonicko-korektní pozi­ci, kte­rá se asi od ame­ric­ké­ho seri­á­lu oče­ká­vá.

Aspoň prv­ní série (tedy 13 dílů), tak vyzní­vá sty­lem „ani ryba, ani rak“, díky čemuž jde sice o vtip­nou a sviž­nou zále­ži­tost, ale prav­dě­po­dob­ně zůsta­ne v kate­go­rii leh­ké odde­chov­ky, ačko­li se zvo­le­ný­mi nástro­ji se může roz­hod­ně posu­nout dále a mini­mál­ně v oblas­ti efek­tů před­vést něco zají­ma­věj­ší­ho než bož­ské léče­ní a něko­lik zlých pohle­dů.