(2 hlasů, průměr: 3,00 z 5)
Loading...Magická hlubina je francouzsko-italský film, na jehož scénáři, koprodukci a režii se podílel Luc Besson, který byl uveden do kin v roce 1988.
Tento generační film je volně založen na životě Jacquese Mayola a Enza Maiorcy, slavných mistrů ve freedivingu, a také na dětství samotného Luca Bessona.
Film byl uveden na filmovém festivalu v Cannes v roce 1988, kde se mu dostalo poměrně chladného přijetí ze strany tisku. Film získal šest nominací na Césara (mj. za nejlepší film, režii a herce) a získal Césara za nejlepší hudbu a zvuk. Film byl v roce 1989 uveden v prodlouženém režisérském sestřihu.
Synopse
Celkové představení
V Řecku 60. let se mladý Francouz Jacques Mayol rád potápí. Ital Enzo Molinari si z něj udělal soupeře. Po nehodě při potápění Jacquesův otec umírá a mladý chlapec opouští ostrov.
O více než 20 let později Enzo na Jacquese a jejich soupeření nezapomněl. Ital dělá vše pro to, aby ho nalákal na mistrovství světa ve freedivingu No Limit v Taormině na Sicílii. Mezitím se Jacques v Peru seznámil s krásnou Newyorčankou Johanou Bakerovou. Rychle propadne jeho kouzlu a podaří se jí přimět svého zaměstnavatele, aby ji poslal na Sicílii.
Podrobná synopse
Na řeckém ostrově v roce 1965 ukáží přátelé Jacquesu Mayolovi pod vodou zlatou minci. Připravil se ke skoku, ale o dva roky starší Enzo byl rychlejší. Následující den se Jacquesův otec utopil při rybolovu v potápěčském obleku.
V roce 1988 byl Enzo na Sicílii přivolán k záchraně potápěče uvězněného pod vrakem lodi. Ponoří se do vody bez dýchacího přístroje a podaří se mu potápěče zachránit. Poté požádá svého bratra Roberta, aby Jacquese našel. Johana Bakerová, která pracuje pro pojišťovnu, narazí v Peru na Jacquese Mayola a spolu s doktorem Laurencem sleduje experiment, při němž se Jacques potápí do ledového jezera bez dýchacího přístroje. Mladá žena mu přinese kávu a Jacques se později vrátí s dárkem, aby jí poděkoval.
Po návratu do Francie Enzo vyhledá Jacquese a pozve ho na mistrovství do Taorminy. V New Yorku Johana zjistí, že do bytu, který sdílí se svým spolubydlícím, se někdo vloupal. Od doktora Laurence se dozví, že Jacques je na Sicílii, a rozhodne se tam jet.
Na místě se Enzo a Jacques setkají v hotelu. Při rozhovoru na terase restaurace je vyhledá Johana a spřátelí se. Během večírku se oba muži rozhodnou, kdo vydrží nejdéle pod vodou. Skončí na nosítkách. Následujícího dne je Enzovi lékařem CMAS zakázáno potápění kvůli jeho zdravotnímu stavu. Nedbá na rady a podaří se mu rekord překonat. Jednoho večera trojice vypustila nešťastného delfína do vodního parku v Taormině. Při výcviku freedivingu se Jacques potápí do hloubky přes 110 metrů. Večer má poměr s Johanou, se kterou stráví noc. Uprostřed noci vyjde ven, ponoří se do moře a plave s delfínem až do ranních hodin. Johana si uvědomí, že by raději trávil čas pod vodou než se ženami, a rozhodne se vrátit do New Yorku.
Na ropné plošině se na palubě kapsle objeví Enzo, Jacques a Belgičan, kteří mají za úkol provést hlubinnou misi. Poté se Jacques a Johana znovu setkávají. Enzo se pak stal mistrem světa, když sestoupil do hloubky 115 metrů, 4 minuty a 50 sekund pod vodou. V předvečer soutěže si chce Johana promluvit s Jacquesem o budoucnosti, ale zdá se, že on její názor nesdílí. V den soutěže dělá Enzo vše pro to, aby Jacquese porazil, a sáhne si na dno, i když to znamená riskovat život. Doktor Laurence chce soutěž zastavit, protože je podle něj příliš nebezpečná, ale Enzo ho odmítá poslechnout. Zůstává déle a hlouběji. Když se vynoří, Ital umírá. Enzo v Jacquesově náručí požádá svého přítele, aby ho nechal zemřít na dně moře.
Jakube, zdrcený smrtí svého přítele, oněmí, zatímco Johana se dozví, že čeká jeho dítě. Jde za Jacquesem, který má malou krizi, sleduje ho a snaží se mu domluvit. Ona se mu přizná ke svému těhotenství, ale on se přesto potápí a v maximální hloubce, kterou soutěž povoluje, opouští světlo, aby se v temnotě hlubin připojil k delfínovi.
Produkce
Geneze a vývoj
Luc Besson byl velmi brzy „ukolébán“ do světa freedivingu: posílen profesí svých rodičů (G. Besson), kteří se věnovali potápění.O. učitele potápění v Club Méditerranée), strávil tento jediný syn dětství u moře (zejména v Jugoslávii a Řecku, včetně ostrova Amorgós, kde se natáčela většina jeho filmu) a snil o tom, že se stane delfinologem, a sám byl nějaký čas instruktorem potápění. O prázdninách 1977 pracoval jako instruktor potápění v Palinuro, vesnici, kde sídlí Club Mediterranée jeho bratrance Stéphana, v jižní Itálii. Při potápění se zánětem dutin utrpí nehodu (barotrauma) a musí být evakuován do nemocnice v Marseille, kde mu lékař oznámí, že se již nebude moci potápět, a rozbije jeho sen stát se delfinologem (sen, který ve filmu ilustruje hrdina Jacques, jenž považuje delfíny za svou skutečnou rodinu a opouští svou těhotnou milenku). V Palinuru se setkává s italským filmařem Victorem de Sanctisem, který vesnici představuje dokumentární film Jacques Mayol, muž s delfíny, protože francouzský potápěč právě vytvořil rekord v apnoi v hloubce minus 92 metrů. Pohnut tímto promítáním chtěl vyprávět životní příběh Mayol, kterou nakonec potkal v roce 1983 v Marseille. Po filmu Metro napsal Luc Besson několik návrhů scénáře a představil své dílo americkému herci Warrenu Beattymu, který byl v té době společníkem Isabelle Adjaniové, kterou právě režíroval ve filmu Metro. Beatty trval na produkci filmu, zatímco Luc Besson jednal s Gaumontem. Američan navrhl, aby scénář přepracoval se scenáristkou Marilyn Goldinovou. Po nedorozumění s agentem Isabelle Adjaniové se Warren Beatty dohodl na produkci filmu s Foxem za 500 000 dolarů a trvalo dlouhé vyjednávání, než se podařilo „smlouvu“ zrušit. Luc Besson poté spolupracoval s americkým scenáristou Robertem Garlandem na vylepšení jeho scénáře. S novými verzemi však stále nebyl spokojen. Patrice Ledoux - tehdejší generální ředitel společnosti Gaumont - mu navrhl, aby jako scénáristu povolal Francise Vebera. Veber se podílel na tvorbě scénáře a Jacques Mayol působil jako konzultant. Při prezentaci filmu na festivalu v Cannes v roce 1988 vysvětlil, že se přímo nepodílel na scénáři, ačkoli byl v titulcích uveden jako autor. Mayol vysvětluje, že pouze sledoval vývoj scénáře, ale příliš se do něj nezapojoval.
Vzhledem k vysokému rozpočtu - 70 milionů franků, což byl v té době rekordní rozpočet pro francouzský film - bylo rozhodnuto natáčet v angličtině. To „zchladilo“ francouzské investory, zejména televizní kanály. Nicolas Seydoux, generální ředitel společnosti Gaumont, však filmu věřil a jeho podpora pomohla přesvědčit finančníky.
Casting
Jean Reno, který hrál v předchozích dvou režisérových filmech, byl obsazen jako první.
Do hlavní ženské role se Luc Bessonovi zalíbila Rosanna Arquette, kterou právě viděl ve filmu Susan Seidelmanová zoufale hledá Susan (1985). Navzdory radám svého agenta chtěla herečka opustit Hollywood a snila o několikaměsíčním pobytu v Evropě.
Do role Jacquese Mayola si Luc Besson nejprve vybral Christopha Lamberta, kterého právě režíroval ve filmu Metro, ale Lambert nabídku odmítl ze strachu, že bude označen za zvířecího herce: po roli opičáka ve filmu Greystoke, legenda o Tarzanovi nechtěl hrát rybího muže. Luc Besson pak uvažoval o Gérardu Lanvinovi, s nímž se seznámil o několik let dříve, ale herec po jistém váhání raději odmítl. Krátce se uvažovalo o Američanech Melu Gibsonovi a Mickey Rourkovi. Luc Besson zoufale hledal vhodnou osobu pro tuto roli a po návrhu Rosanny Arquette dokonce uvažoval, že by se role ujal sám. Nakonec několik týdnů před začátkem natáčení objevil během konkurzu v Londýně tehdy veřejnosti neznámého Jeana-Marca Barra. Herec měl malé zkušenosti ze světa potápění a „tvář věčného teenagera se zamrzlým úsměvem“, díky které se do něj během Bessonovy projekce zamilovalo asi dvacet mladých žen v kině Gaumont.
Luc Besson se ve filmu objevil v roli potápěče. Pro roli mladého Jaquese Mayola si navíc vybral svého nevlastního bratra Bruce (druhého syna své matky). Pro roli Jacquesova otce Luc Besson zvažoval Jacquesova rivala Enza Maiorcu, ale ten odmítl jakýkoli kontakt s produkcí. Režisér a scenárista nakonec svěřil roli svému vlastnímu otci Claudovi, který měl dobré zkušenosti s potápěním.
Tento film byl také posledním filmem herce Paula Shenara, který zemřel rok po uvedení filmu do kin. Je to také jeden z posledních filmů Jeana Bouise, který zemřel v roce 1989, těsně po natočení Nikity.
Natáčení
Jean Reno a Jean-Marc Barr intenzivně trénují potápění a freediving. Dokonce se dostanou až do hloubky 30 metrů a pravidelně se vzájemně napadají. Dvě podvodní kamery jsou speciálně postaveny na jihu Francie s týmy Christiana Pétrona. Na začátek natáčení 11. května 1987 byl připraven pouze jeden. Natáčení začalo na francouzské Riviéře. Několik záběrů proběhlo v Marseille pro sekvenci v kapsli ropné plošiny. Natáčení pokračovalo na Sicílii, zejména v Taormině. Poté se tým vrátil do Paříže a na její předměstí (městský bazén v Maisons-Laffitte a ateliéry Épinay). Natáčení pokračovalo v Řecku, zejména na ostrově Ios, kde Luc Besson strávil část svého dětství, a na dalších ostrovech Kyklad, jako je Amorgós. Po krátkém návratu na Azurové pobřeží odjel malý tým na Americké Panenské ostrovy natáčet delfíny. Některé záběry byly pořízeny také na Bahamách. Scény se pak natáčely v Peru, zejména v průsmyku La Raya v nadmořské výšce 4320 metrů. Podvodní scény se pak natáčely na Maledivách a doplnily je záběry z Korsiky. Tým se poté vydal do Tignes na záběry, které se měly odehrávat pod ledem v Peru. Natáčení skončilo v bazénu ve Val d’Isère, kde Jacques a Enzo pijí šampaňské pod vodou. Natáčení trvalo téměř devět měsíců.
- Zdroj: Francouzská Wikipedie
- Photo © Gaumont
Nejnovější komentáře