Magická hlubina

(2 hlasů, průměr: 3,00 z 5)

Loading...

Magická hlu­bi­na je francouzsko-italský film, na jehož scé­ná­ři, kopro­duk­ci a režii se podí­lel Luc Besson, kte­rý byl uve­den do kin v roce 1988.

Tento gene­rač­ní film je vol­ně zalo­žen na živo­tě Jacquese Mayola a Enza Maiorcy, slav­ných mis­trů ve fre­e­di­vin­gu, a také na dět­ství samot­né­ho Luca Bessona.

Film byl uve­den na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes v roce 1988, kde se mu dosta­lo poměr­ně chlad­né­ho při­je­tí ze stra­ny tis­ku. Film zís­kal šest nomi­na­cí na Césara (mj. za nej­lep­ší film, režii a her­ce) a zís­kal Césara za nej­lep­ší hud­bu a zvuk. Film byl v roce 1989 uve­den v pro­dlou­že­ném reži­sér­ském sestři­hu.

Synopse

Celkové představení

V Řecku 60. let se mla­dý Francouz Jacques Mayol rád potá­pí. Ital Enzo Molinari si z něj udě­lal sou­pe­ře. Po neho­dě při potá­pě­ní Jacquesův otec umí­rá a mla­dý chla­pec opouš­tí ost­rov.

O více než 20 let poz­dě­ji Enzo na Jacquese a jejich sou­pe­ře­ní neza­po­mněl. Ital dělá vše pro to, aby ho nalá­kal na mis­trov­ství svě­ta ve fre­e­di­vin­gu No Limit v Taormině na Sicílii. Mezitím se Jacques v Peru sezná­mil s krás­nou Newyorčankou Johanou Bakerovou. Rychle pro­pad­ne jeho kouz­lu a poda­ří se jí při­mět své­ho zaměst­na­va­te­le, aby ji poslal na Sicílii.

Podrobná synopse

Na řec­kém ost­ro­vě v roce 1965 uká­ží přá­te­lé Jacquesu Mayolovi pod vodou zla­tou min­ci. Připravil se ke sko­ku, ale o dva roky star­ší Enzo byl rych­lej­ší. Následující den se Jacquesův otec uto­pil při rybo­lo­vu v potá­pěč­ském oble­ku.

V roce 1988 byl Enzo na Sicílii při­vo­lán k záchra­ně potá­pě­če uvěz­ně­né­ho pod vra­kem lodi. Ponoří se do vody bez dýcha­cí­ho pří­stro­je a poda­ří se mu potá­pě­če zachrá­nit. Poté požá­dá své­ho bra­t­ra Roberta, aby Jacquese našel. Johana Bakerová, kte­rá pra­cu­je pro pojiš­ťov­nu, nara­zí v Peru na Jacquese Mayola a spo­lu s dok­to­rem Laurencem sle­du­je expe­ri­ment, při němž se Jacques potá­pí do ledo­vé­ho jeze­ra bez dýcha­cí­ho pří­stro­je. Mladá žena mu při­ne­se kávu a Jacques se poz­dě­ji vrá­tí s dár­kem, aby jí podě­ko­val.

Po návra­tu do Francie Enzo vyhle­dá Jacquese a pozve ho na mis­trov­ství do Taorminy. V New Yorku Johana zjis­tí, že do bytu, kte­rý sdí­lí se svým spo­lubyd­lí­cím, se někdo vlou­pal. Od dok­to­ra Laurence se dozví, že Jacques je na Sicílii, a roz­hod­ne se tam jet.

Na mís­tě se Enzo a Jacques set­ka­jí v hote­lu. Při roz­ho­vo­ru na tera­se restau­ra­ce je vyhle­dá Johana a spřá­te­lí se. Během večír­ku se oba muži roz­hod­nou, kdo vydr­ží nejdéle pod vodou. Skončí na nosít­kách. Následujícího dne je Enzovi léka­řem CMAS zaká­zá­no potá­pě­ní kvů­li jeho zdra­vot­ní­mu sta­vu. Nedbá na rady a poda­ří se mu rekord pře­ko­nat. Jednoho veče­ra tro­ji­ce vypus­ti­la nešťast­né­ho del­fí­na do vod­ní­ho par­ku v Taormině. Při výcvi­ku fre­e­di­vin­gu se Jacques potá­pí do hloub­ky přes 110 met­rů. Večer má poměr s Johanou, se kte­rou strá­ví noc. Uprostřed noci vyjde ven, pono­ří se do moře a pla­ve s del­fí­nem až do ran­ních hodin. Johana si uvě­do­mí, že by radě­ji trá­vil čas pod vodou než se žena­mi, a roz­hod­ne se vrá­tit do New Yorku.

Na rop­né plo­ši­ně se na palubě kaps­le obje­ví Enzo, Jacques a Belgičan, kte­ří mají za úkol pro­vést hlu­bin­nou misi. Poté se Jacques a Johana zno­vu setká­va­jí. Enzo se pak stal mis­trem svě­ta, když sestou­pil do hloub­ky 115 met­rů, 4 minu­ty a 50 sekund pod vodou. V před­ve­čer sou­tě­že si chce Johana pro­mlu­vit s Jacquesem o budouc­nos­ti, ale zdá se, že on její názor nesdí­lí. V den sou­tě­že dělá Enzo vše pro to, aby Jacquese pora­zil, a sáh­ne si na dno, i když to zna­me­ná ris­ko­vat život. Doktor Laurence chce sou­těž zasta­vit, pro­to­že je pod­le něj pří­liš nebez­peč­ná, ale Enzo ho odmí­tá poslech­nout. Zůstává déle a hlou­bě­ji. Když se vyno­ří, Ital umí­rá. Enzo v Jacquesově náru­čí požá­dá své­ho pří­te­le, aby ho nechal zemřít na dně moře.

Jakube, zdr­ce­ný smr­tí své­ho pří­te­le, oněmí, zatím­co Johana se dozví, že čeká jeho dítě. Jde za Jacquesem, kte­rý má malou kri­zi, sle­du­je ho a sna­ží se mu domlu­vit. Ona se mu při­zná ke své­mu těho­ten­ství, ale on se přes­to potá­pí a v maxi­mál­ní hloub­ce, kte­rou sou­těž povo­lu­je, opouš­tí svět­lo, aby se v tem­no­tě hlu­bin při­po­jil k del­fí­no­vi.

Produkce

Geneze a vývoj

Luc Besson byl vel­mi brzy „uko­lé­bán“ do svě­ta fre­e­di­vin­gu: posí­len pro­fe­sí svých rodi­čů (G. Besson), kte­ří se věno­va­li potápění.O. uči­te­le potá­pě­ní v Club Méditerranée), strá­vil ten­to jedi­ný syn dět­ství u moře (zejmé­na v Jugoslávii a Řecku, včet­ně ost­ro­va Amorgós, kde se natá­če­la vět­ši­na jeho fil­mu) a snil o tom, že se sta­ne del­fi­no­lo­gem, a sám byl něja­ký čas instruk­to­rem potá­pě­ní. O prázd­ni­nách 1977 pra­co­val jako instruk­tor potá­pě­ní v Palinuro, ves­ni­ci, kde síd­lí Club Mediterranée jeho bra­tran­ce Stéphana, v již­ní Itálii. Při potá­pě­ní se záně­tem dutin utr­pí neho­du (baro­trau­ma) a musí být eva­ku­o­ván do nemoc­ni­ce v Marseille, kde mu lékař ozná­mí, že se již nebu­de moci potá­pět, a roz­bi­je jeho sen stát se del­fi­no­lo­gem (sen, kte­rý ve fil­mu ilu­stru­je hrdi­na Jacques, jenž pova­žu­je del­fí­ny za svou sku­teč­nou rodi­nu a opouš­tí svou těhot­nou milen­ku). V Palinuru se setká­vá s ital­ským fil­ma­řem Victorem de Sanctisem, kte­rý ves­ni­ci před­sta­vu­je doku­men­tár­ní film Jacques Mayol, muž s del­fí­ny, pro­to­že fran­couz­ský potá­pěč prá­vě vytvo­řil rekord v apnoi v hloub­ce minus 92 met­rů. Pohnut tím­to pro­mí­tá­ním chtěl vyprá­vět život­ní pří­běh Mayol, kte­rou nako­nec potkal v roce 1983 v Marseille. Po fil­mu Metro napsal Luc Besson něko­lik návrhů scé­ná­ře a před­sta­vil své dílo ame­ric­ké­mu her­ci Warrenu Beattymu, kte­rý byl v té době spo­leč­ní­kem Isabelle Adjaniové, kte­rou prá­vě reží­ro­val ve fil­mu Metro. Beatty trval na pro­duk­ci fil­mu, zatím­co Luc Besson jed­nal s Gaumontem. Američan navr­hl, aby scé­nář pře­pra­co­val se sce­nárist­kou Marilyn Goldinovou. Po nedo­ro­zu­mě­ní s agen­tem Isabelle Adjaniové se Warren Beatty doho­dl na pro­duk­ci fil­mu s Foxem za 500 000 dola­rů a trva­lo dlou­hé vyjed­ná­vá­ní, než se poda­ři­lo „smlou­vu“ zru­šit. Luc Besson poté spo­lu­pra­co­val s ame­ric­kým sce­náris­tou Robertem Garlandem na vylep­še­ní jeho scé­ná­ře. S nový­mi ver­ze­mi však stá­le nebyl spo­ko­jen. Patrice Ledoux - teh­dej­ší gene­rál­ní ředi­tel spo­leč­nos­ti Gaumont - mu navr­hl, aby jako scé­náris­tu povo­lal Francise Vebera. Veber se podí­lel na tvor­bě scé­ná­ře a Jacques Mayol půso­bil jako kon­zul­tant. Při pre­zen­ta­ci fil­mu na fes­ti­va­lu v Cannes v roce 1988 vysvět­lil, že se pří­mo nepo­dí­lel na scé­ná­ři, ačko­li byl v titul­cích uve­den jako autor. Mayol vysvět­lu­je, že pou­ze sle­do­val vývoj scé­ná­ře, ale pří­liš se do něj neza­po­jo­val.

Vzhledem k vyso­ké­mu roz­počtu - 70 mili­o­nů fran­ků, což byl v té době rekord­ní roz­po­čet pro fran­couz­ský film - bylo roz­hod­nu­to natá­čet v ang­lič­ti­ně. To „zchla­di­lo“ fran­couz­ské inves­to­ry, zejmé­na tele­viz­ní kaná­ly. Nicolas Seydoux, gene­rál­ní ředi­tel spo­leč­nos­ti Gaumont, však fil­mu věřil a jeho pod­po­ra pomoh­la pře­svěd­čit finanč­ní­ky.

Casting

Jean Reno, kte­rý hrál v před­cho­zích dvou reži­sé­ro­vých fil­mech, byl obsa­zen jako prv­ní.

Do hlav­ní žen­ské role se Luc Bessonovi zalí­bi­la Rosanna Arquette, kte­rou prá­vě viděl ve fil­mu Susan Seidelmanová zou­fa­le hle­dá Susan (1985). Navzdory radám své­ho agen­ta chtě­la hereč­ka opus­tit Hollywood a sni­la o něko­li­ka­mě­síč­ním poby­tu v Evropě.

Do role Jacquese Mayola si Luc Besson nej­pr­ve vybral Christopha Lamberta, kte­ré­ho prá­vě reží­ro­val ve fil­mu Metro, ale Lambert nabíd­ku odmí­tl ze stra­chu, že bude ozna­čen za zví­ře­cí­ho her­ce: po roli opi­čá­ka ve fil­mu Greystoke, legen­da o Tarzanovi nechtěl hrát rybí­ho muže. Luc Besson pak uva­žo­val o Gérardu Lanvinovi, s nímž se sezná­mil o něko­lik let dří­ve, ale herec po jis­tém váhá­ní radě­ji odmí­tl. Krátce se uva­žo­va­lo o Američanech Melu Gibsonovi a Mickey Rourkovi. Luc Besson zou­fa­le hle­dal vhod­nou oso­bu pro tuto roli a po návr­hu Rosanny Arquette dokon­ce uva­žo­val, že by se role ujal sám. Nakonec něko­lik týd­nů před začát­kem natá­če­ní obje­vil během kon­kur­zu v Londýně teh­dy veřej­nos­ti nezná­mé­ho Jeana-Marca Barra. Herec měl malé zku­še­nos­ti ze svě­ta potá­pě­ní a „tvář věč­né­ho tee­nage­ra se zamrz­lým úsmě­vem“, díky kte­ré se do něj během Bessonovy pro­jek­ce zami­lo­va­lo asi dva­cet mla­dých žen v kině Gaumont.

Luc Besson se ve fil­mu obje­vil v roli potá­pě­če. Pro roli mla­dé­ho Jaquese Mayola si navíc vybral své­ho nevlast­ní­ho bra­t­ra Bruce (dru­hé­ho syna své mat­ky). Pro roli Jacquesova otce Luc Besson zva­žo­val Jacquesova riva­la Enza Maiorcu, ale ten odmí­tl jaký­ko­li kon­takt s pro­duk­cí. Režisér a sce­náris­ta nako­nec svě­řil roli své­mu vlast­ní­mu otci Claudovi, kte­rý měl dob­ré zku­še­nos­ti s potá­pě­ním.

Tento film byl také posled­ním fil­mem her­ce Paula Shenara, kte­rý zemřel rok po uve­de­ní fil­mu do kin. Je to také jeden z posled­ních fil­mů Jeana Bouise, kte­rý zemřel v roce 1989, těs­ně po nato­če­ní Nikity.

Natáčení

Jean Reno a Jean-Marc Barr inten­ziv­ně tré­nu­jí potá­pě­ní a fre­e­di­ving. Dokonce se dosta­nou až do hloub­ky 30 met­rů a pra­vi­del­ně se vzá­jem­ně napa­da­jí. Dvě pod­vod­ní kame­ry jsou spe­ci­ál­ně posta­ve­ny na jihu Francie s týmy Christiana Pétrona. Na začá­tek natá­če­ní 11. květ­na 1987 byl při­pra­ven pou­ze jeden. Natáčení zača­lo na fran­couz­ské Riviéře. Několik zábě­rů pro­běh­lo v Marseille pro sek­ven­ci v kaps­li rop­né plo­ši­ny. Natáčení pokra­čo­va­lo na Sicílii, zejmé­na v Taormině. Poté se tým vrá­til do Paříže a na její před­měs­tí (měst­ský bazén v Maisons-Laffitte a ate­li­é­ry Épinay). Natáčení pokra­čo­va­lo v Řecku, zejmé­na na ost­ro­vě Ios, kde Luc Besson strá­vil část své­ho dět­ství, a na dal­ších ost­ro­vech Kyklad, jako je Amorgós. Po krát­kém návra­tu na Azurové pobře­ží odjel malý tým na Americké Panenské ost­ro­vy natá­čet del­fí­ny. Některé zábě­ry byly poří­ze­ny také na Bahamách. Scény se pak natá­če­ly v Peru, zejmé­na v prů­smy­ku La Raya v nad­moř­ské výš­ce 4320 met­rů. Podvodní scé­ny se pak natá­če­ly na Maledivách a dopl­ni­ly je zábě­ry z Korsiky. Tým se poté vydal do Tignes na zábě­ry, kte­ré se měly ode­hrá­vat pod ledem v Peru. Natáčení skon­či­lo v bazé­nu ve Val d’Isère, kde Jacques a Enzo pijí šam­paň­ské pod vodou. Natáčení trva­lo téměř devět měsí­ců.

• Zdroj: Francouzská Wikipedie
• Photo © Gaumont

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře