Málokdy na filmy chodím dvakrát. Myslím, že většina filmů je udělaná na první shlédnutí a dost. Jinými slovy — totéž znovu je ztráta času. Na Godzillu jsem šel dvakrát, dvě představení za jeden večer. Ne, nebyl jsem tak uchvácen, že bych to musel vidět znovu – jen jsem to chtěl vidět celé. Tím hůř.
S odstupem pár dnů jsem skoro až překvapen, jak subjektivně rozdílná ta dvě představení byla. Na tom prvním jsem prostě nevěřícně sledoval nekonečnou honičku totálně promoklým městem. Pak v momentě vyvrcholení (či spíše radostného očekávání konce), lampa prskla a zhasla docela, další minutu běžel jen zvuk, a pak i ten ustal, dávno přehlušen hurónským bučením totálně nas..ného, vyprodaného sálu. I já usilovně bučel, vědom si toho, že jsem byl hloupým selháním techniky oloupen o poslední kouzlo. Nepomohly klopotně rozdávané volňásky, nepomohlo jet do jiného kina ještě tentýž večer. Nakonec i tam dav hučel, tentokrát ale jenom před kasou kvůli zrušené půlnoční produkci, zbytek víkendu vyprodán. Já se s volňáskem vecpal do první řady už půl hodiny běžícího filmu, jehož i další hodinu jsem měl ještě v čerstvé paměti, pošlapav tucet těl povalujících se v koridorech.
Když se chystá tučné zisky slibující, drahý velkofilm, diváctvu se nejmíň dva týdny předem přivře pomyslný přívod vzduchu, takže se na pompézní trhák zaručeně hrnou. Rozmrzen absencí alternativy a následnou krkolomnicí s podvojným zážitkem konstatuji, že by na Godzillu asi jinak nával nebyl. Ale městské autobusy pomalované nápisy [Jeho čelist je větší než tohle vozidlo] a bilboardy u dálnice v Mountain View upozorňující, že blízký hangár na vzducholodi je ve srovnání s ještěrkou prťavý, udělaly své. Bude to kasovní úspěch, i když Obluda jistě nepřetrumfne Olbříma.
Tedy qěci. Zlí Francouzi, provozující atomové pokusy v Tichomoří, nechtěně vytvořili nový, prudce mutovaný živočišný druh, obrovitější, než si věda umí představit (a fyzika strávit, poznamenávám), ještěra vybaveného úpornou žravostí (jen mořské pochoutky), neodbytným rozmnožovacím pudem a krkolomnou potřebou hnízdit na ostrově Manhattan, N.Y. Věřte, Město Co Nikdy Nespí mělo ve filmu stejně důležitou roli jako obluda — bez něj by se do plaza prostě vojáčci trefili pořádným kanónem…
To ale v New Yorku nejde tak snadno, protože potvora se schová za mrakodrap!
Specialista na černobylské radioaktivní žížaly Nick Tatoupulos (Matthew Broderick) o sto šest radí plukovníkovi Hicksovi (Kevin Dunn), jaxe se zpočátku tajuplným oponentem pustit do křížku. Neúspěšná adeptka žurnalistiky Audrey (Maria Pitello) vidí v Nikovi, své studentské lásce, cestu k exkluzivním informacím a potažmo kariéře za vydatné pomoci kamaráda Animala (Hank Azaria). Tlustý newyorský starosta (Michael Lerner) je vyplašený hlavně z blížících se voleb. U všeho důležitého nechybí nenápadně podezřelý „pojišťovací agent“ Phillipe Roche (Jean Reno) — nezapomeňte, za všechno můžou Francouzi a ty jejich jaderné pokusy.
Tím jsem v podstatě vyčerpal všechen úvodní děj, lze-li sled událostí tak nazvat. Následuje akce „Zničit krtka“. Jsem trochu na rozpacích, kam všechny ty peníze utracené na výrobě šly. Jsme, pravda, ušetřeni komických scén, kde chlápek v gumovém ještěrčím převleku drtí modelové krajiny, z nichž sestávají historické filmy o Godzille. Náš moderní velkofilm se celý odehrává v noci a v dešti, často v podzemí, z obludy je vidět tu noha, tu ocas, tu oko. Film neodhalí zas tak o mnoho více než obrázky na této stránce.
Zbytek vývaru je vylouhován z jiných filmů. Devlin a Emmerich, tvůrci filmu, zařadili oblíbené klišé chytrého vědce – sympaťáka, jako už i dříve v ID4. Samec Godzilla klade v Madison Square Garden vejce, jejichž povrch jasně evokuje Vetřelce. Následuje půlhodina tak zřejmě zrecyklovaná z Jurského Parku, že snad dokonce zrekvírovali tamtéž nakonec nepoužitý software. Letadla jako na Skále, ponorky jako v Crimson Tide. Žijeme ve věku recyklace průmyslového odpadu.
Protože Godzila se musí množit a sex (nakonec i jen normálně viditelný pyj) v takovém měřítku je pro prudérní Ameriku nepřijatelný, o absenci Godzilačky nemluvě, obluda se samooplodňuje. Jak Audrey podotýká, „Kam se poděla zábava?“.
Do letního kina je Godzilla docela snesitelná, hlavně ať je velké plátno; na zvuku tentokrát nezáleží, soundtrack sestává z šumu deště, plazího řevu a střelby. Reklama se mne snažila přesvědčit, že NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ. Soudím, že více záleží na ději. V tomto ohledu je Godzilla takhle malilinkatá.
Hodnocení: UJDE
HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR – AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ
- Že si knechti nevšimnou nehybného krunýře, je normální. Asi by jim ale vadil pronikavý puch, nepochybně se v ještěří blízkosti rozkládající.
- Když je ponorka na plné pecky rozjetá v těsném závěsu za plazem proti přístavní hrázi, jak najednou zastaví?
- Že by torpéda neměla bezpečnostní pojistku Friend-Or-Foe?
- Godzilla je původně radioaktivní, ale nikoho nenapadne ji takto hledat.
- Žádný soudný pilot by nezůstal v horizonálním letu, kličkuje mezi výškovými budovami, když může nabrat výšku a dostat se do volného prostoru.
- Přesně cílený výbuch zničí všechno živé v náramně ohraničeném okruhu a o pár stop dále se lidé jen neškodně skácí.
- Takto povaleni, právě absolvovavše brodění newyorským podzemím rozrytým rujnou obludou, naši hrdinové mají velmi čisté oblečení, naleštěné boty a novotou svítící podrážky. Jean Reno má dokonce na jedné nalepen červený reflexní štítek, buď cenovku, nebo velikost.
- Milosrdná tma (selhávající osvětlení) a vytrvalý déšť maskují lecjaké logické kixy. Buď se Godzilla do vozovky neboří, a pak není ani zdaleka tak těžká, jak bychom měli věřit, že je; nebo se boří, ale to pak vzápětí po téže ulici nejde jezdi s taxíkem, že ano.
- Když se potrhají nosná lana visutého mostu, asi by člověk čekal, že se skácí a bude sesutý, ne visutý — to by ale po něm naši hrdinové nemohli pelášit.
Recenze z 26. května 1998
Photo © 1998 Tristar Pictures
Nejnovější komentáře