Godzilla

Málokdy na fil­my cho­dím dva­krát. Myslím, že vět­ši­na fil­mů je udě­la­ná na prv­ní shléd­nu­tí a dost. Jinými slo­vy -- totéž zno­vu je ztrá­ta času. Na Godzillu jsem šel dva­krát, dvě před­sta­ve­ní za jeden večer. Ne, nebyl jsem tak uchvá­cen, že bych to musel vidět zno­vu - jen jsem to chtěl vidět celé. Tím hůř.

S odstu­pem pár dnů jsem sko­ro až pře­kva­pen, jak sub­jek­tiv­ně roz­díl­ná ta dvě před­sta­ve­ní byla. Na tom prv­ním jsem pros­tě nevě­říc­ně sle­do­val neko­neč­nou honič­ku totál­ně pro­mok­lým měs­tem. Pak v momen­tě vyvr­cho­le­ní (či spí­še radost­né­ho oče­ká­vá­ní kon­ce), lam­pa prsk­la a zhas­la doce­la, dal­ší minu­tu běžel jen zvuk, a pak i ten ustal, dáv­no pře­hlu­šen hurón­ským buče­ním totál­ně nas..ného, vypro­da­né­ho sálu. I já usi­lov­ně bučel, vědom si toho, že jsem byl hloupým selhá­ním tech­ni­ky olou­pen o posled­ní kouz­lo. Nepomohly klo­potně roz­dá­va­né vol­ňás­ky, nepo­moh­lo jet do jiné­ho kina ješ­tě ten­týž večer. Nakonec i tam dav hučel, ten­to­krát ale jenom před kasou kvů­li zru­še­né půl­noč­ní pro­duk­ci, zby­tek víken­du vypro­dán. Já se s vol­ňás­kem vecpal do prv­ní řady už půl hodi­ny běží­cí­ho fil­mu, jehož i dal­ší hodi­nu jsem měl ješ­tě v čer­stvé pamě­ti, pošla­pav tucet těl pova­lu­jí­cích se v kori­do­rech.

Když se chys­tá tuč­né zis­ky sli­bu­jí­cí, dra­hý vel­ko­film, divác­tvu se nejmíň dva týd­ny pře­dem při­vře pomy­sl­ný pří­vod vzdu­chu, tak­že se na pompéz­ní trhák zaru­če­ně hrnou. Rozmrzen absen­cí alter­na­ti­vy a násled­nou krko­lomni­cí s pod­voj­ným zážit­kem kon­sta­tu­ji, že by na Godzillu asi jinak nával nebyl. Ale měst­ské auto­bu­sy poma­lo­va­né nápi­sy [Jeho čelist je vět­ší než tohle vozi­dlo] a bil­bo­ar­dy u dál­ni­ce v Mountain View upo­zor­ňu­jí­cí, že blíz­ký han­gár na vzdu­cho­lo­di je ve srov­ná­ní s ješ­těr­kou prťa­vý, udě­la­ly své. Bude to kasov­ní úspěch, i když Obluda jis­tě nepře­trumf­ne Olbříma.

Tedy qěci. Zlí Francouzi, pro­vo­zu­jí­cí ato­mo­vé poku­sy v Tichomoří, nechtě­ně vytvo­ři­li nový, prud­ce muto­va­ný živo­čiš­ný druh, obro­vi­těj­ší, než si věda umí před­sta­vit (a fyzi­ka strá­vit, pozna­me­ná­vám), ješ­tě­ra vyba­ve­né­ho úpor­nou žra­vos­tí (jen moř­ské pochout­ky), neod­byt­ným roz­mno­žo­va­cím pudem a krko­lomnou potře­bou hníz­dit na ost­ro­vě Manhattan, N.Y. Věřte, Město Co Nikdy Nespí mělo ve fil­mu stej­ně důle­ži­tou roli jako obluda -- bez něj by se do pla­za pros­tě vojáč­ci tre­fi­li pořád­ným kanó­nem...

To ale v New Yorku nejde tak snad­no, pro­to­že potvo­ra se scho­vá za mra­kodrap!
Specialista na čer­no­byl­ské radi­o­ak­tiv­ní žíža­ly Nick Tatoupulos (Matthew Broderick) o sto šest radí plu­kov­ní­ko­vi Hicksovi (Kevin Dunn), jaxe se zpo­čát­ku taju­pl­ným opo­nen­tem pus­tit do kříž­ku. Neúspěšná adept­ka žur­na­lis­ti­ky Audrey (Maria Pitello) vidí v Nikovi, své stu­dent­ské lás­ce, ces­tu k exklu­ziv­ním infor­ma­cím a potaž­mo kari­é­ře za vydat­né pomo­ci kama­rá­da Animala (Hank Azaria). Tlustý newy­or­ský sta­ros­ta (Michael Lerner) je vypla­še­ný hlav­ně z blí­ží­cích se voleb. U vše­ho důle­ži­té­ho nechy­bí nená­pad­ně pode­zře­lý „pojiš­ťo­va­cí agent“ Phillipe Roche (Jean Reno) -- neza­po­meň­te, za všech­no můžou Francouzi a ty jejich jader­né poku­sy.

Tím jsem v pod­sta­tě vyčer­pal vše­chen úvod­ní děj, lze-li sled udá­los­tí tak nazvat. Následuje akce „Zničit krt­ka“. Jsem tro­chu na roz­pa­cích, kam všech­ny ty pení­ze utra­ce­né na výro­bě šly. Jsme, prav­da, ušet­ře­ni komic­kých scén, kde chlá­pek v gumo­vém ješ­těr­čím pře­vle­ku drtí mode­lo­vé kra­ji­ny, z nichž sestá­va­jí his­to­ric­ké fil­my o Godzille. Náš moder­ní vel­ko­film se celý ode­hrá­vá v noci a v deš­ti, čas­to v pod­ze­mí, z oblu­dy je vidět tu noha, tu ocas, tu oko. Film neod­ha­lí zas tak o mno­ho více než obráz­ky na této strán­ce.

Zbytek výva­ru je vylou­ho­ván z jiných fil­mů. Devlin a Emmerich, tvůr­ci fil­mu, zařa­di­li oblí­be­né klišé chyt­ré­ho věd­ce - sym­paťá­ka, jako už i dří­ve v ID4. Samec Godzilla kla­de v Madison Square Garden vej­ce, jejichž povrch jas­ně evo­ku­je Vetřelce. Následuje půl­ho­di­na tak zřej­mě zrecyklo­va­ná z Jurského Parku, že snad dokon­ce zrekví­ro­va­li tam­též nako­nec nepo­u­ži­tý soft­ware. Letadla jako na Skále, ponor­ky jako v Crimson Tide. Žijeme ve věku recyk­la­ce prů­mys­lo­vé­ho odpa­du.

Protože Godzila se musí mno­žit a sex (nako­nec i jen nor­mál­ně vidi­tel­ný pyj) v tako­vém měřít­ku je pro prudér­ní Ameriku nepři­ja­tel­ný, o absen­ci Godzilačky nemluvě, obluda se samo­o­plod­ňu­je. Jak Audrey podo­tý­ká, „Kam se podě­la zába­va?“.
Do let­ní­ho kina je Godzilla doce­la sne­si­tel­ná, hlav­ně ať je vel­ké plát­no; na zvu­ku ten­to­krát nezá­le­ží, soun­d­track sestá­vá z šumu deš­tě, pla­zí­ho řevu a střel­by. Reklama se mne sna­ži­la pře­svěd­čit, že NA VELIKOSTI ZÁLEŽÍ. Soudím, že více zále­ží na ději. V tom­to ohle­du je Godzilla takhle mali­lin­ka­tá.

Hodnocení: UJDE 

HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

• Že si knech­ti nevšim­nou nehyb­né­ho kruný­ře, je nor­mál­ní. Asi by jim ale vadil pro­ni­ka­vý puch, nepo­chyb­ně se v ješ­tě­ří blíz­kos­ti roz­klá­da­jí­cí.
• Když je ponor­ka na plné pec­ky roz­je­tá v těs­ném závě­su za pla­zem pro­ti pří­stav­ní hrá­zi, jak najed­nou zasta­ví?
• Že by tor­péda nemě­la bez­peč­nost­ní pojist­ku Friend-Or-Foe?
• Godzilla je původ­ně radi­o­ak­tiv­ní, ale niko­ho nena­pad­ne ji tak­to hle­dat.
• Žádný soud­ný pilot by nezů­stal v hori­zo­nál­ním letu, klič­ku­je mezi výš­ko­vý­mi budo­va­mi, když může nabrat výš­ku a dostat se do vol­né­ho pro­sto­ru.
• Přesně cíle­ný výbuch zni­čí všech­no živé v náram­ně ohra­ni­če­ném okru­hu a o pár stop dále se lidé jen neškod­ně ská­cí.
• Takto pova­le­ni, prá­vě absol­vo­va­vše bro­dě­ní newy­or­ským pod­ze­mím roz­ry­tým ruj­nou oblu­dou, naši hrdi­no­vé mají vel­mi čis­té oble­če­ní, naleš­tě­né boty a novo­tou sví­tí­cí podráž­ky. Jean Reno má dokon­ce na jed­né nale­pen čer­ve­ný reflex­ní ští­tek, buď cenov­ku, nebo veli­kost.
• Milosrdná tma (selhá­va­jí­cí osvět­le­ní) a vytr­va­lý déšť mas­ku­jí lecja­ké logic­ké kixy. Buď se Godzilla do vozov­ky nebo­ří, a pak není ani zda­le­ka tak těž­ká, jak bychom měli věřit, že je; nebo se boří, ale to pak vzá­pě­tí po téže uli­ci nejde jez­di s taxí­kem, že ano.
• Když se potr­ha­jí nos­ná lana visu­té­ho mos­tu, asi by člo­věk čekal, že se ská­cí a bude sesu­tý, ne visu­tý -- to by ale po něm naši hrdi­no­vé nemoh­li pelášit.

Recenze z 26. květ­na 1998

Photo © 1998 Tristar Pictures